ECLI:CZ:NSS:2010:6.AS.1.2010:249
sp. zn. 6 As 1/2010 - 249
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: Ing. F.
B., zastoupeného Mgr. Vlastimilem Šopákem, advokátem, se sídlem Jana Palacha 954/4,
Znojmo, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Brně, se sídlem
Moravské nám. 1, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 6. 2005, sp. zn. O -
99/391/2005, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
6. 10. 2009, č. j. 31 Ca 125/2008 - 192, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznáv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Brně ze dne 27. 6. 2005,
sp. zn. O - 99/391/2005, bylo potvrzeno rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj,
Katastrální pracoviště Znojmo, sp. zn. OR - 91/2005 ze dne 20. 4. 2005, týkající se neprovedení
opravy zápisů právních vztahů k nemovitostem z původního přídělu podle dekretu prezidenta
republiky č. 28/1945 Sb., o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu
českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci (poř. č. 62 - usedlost č. p. X) v katastrálním
operátu v katastrálním území Š. n. M. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce žalobu, o níž
rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2009,
č. j. 31 Ca 125/2008 - 192, tak, že žalobu zamítl. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti
tomuto rozsudku kasační stížnost, s tím, že současně s kasační stížností požádal stěžovatel o
přiznání odkladného účinku.
V návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatel nejprve velmi
obšírně vysvětluje genealogii případu a porušení právních předpisů (včetně ústavních),
ke kterým mělo postupem krajského soudu dojít. Dále stěžovatel v textu zmiňuje skutečnosti,
ke kterým by měl soud při posuzování nároku na přiznání odkladného účinku přihlédnout.
Zbavení vlastnických práv na základě zřejmého omylu při zápisu do evidence nemovitostí
považuje stěžovatel za porušení práv dle Listiny základních práv a Dodatkového protokolu
Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nebylo přihlédnuto ani k ústavně
zaručenému právu na nabytí vlastnických práv po zesnulých rodičích děděním. Rozsudek
Krajského soudu v Brně potvrzuje, že změnu vlastníka v evidenci nemovitostí u katastrálních
úřadů lze provést i na základě dokumentu, který nemá zákonem předepsané náležitosti. Ke všem
těmto skutečnostem by měl soud při posuzování nároku na přiznání odkladného účinku
přihlédnout. K podmínkám pro přiznání odkladného účinku se stěžovatel vyjadřuje následovně:
Orgán provádějící řízení o dědictví byl ochoten potvrdit nabytí dědictví, pokud nemovitosti
budou evidovány u Střediska geodezie Znojmo a poté u KÚ Znojmo na zesnulého F. B. V roce
2009 mohlo tak být dlouhodobé dědické řízení ukončeno. Právní následky rozhodnutí znamenají
pro stěžovatele nenahraditelnou újmu, spatřuje tento ve skutečnosti, že tato možnost byla
napadeným rozsudkem zmařena. Rozsudek také ztíží vymáhání ústavně zaručených práv
stěžovatele, neboť je závazný pro všechny orgány rozhodující ve věci. Odkladný účinek se
nedotkne nabytých práv třetích osob, ani není v rozporu s veřejným zájmem.
Žalovaný se na výzvu soudu k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro vyhovění návrhu.
Podle §55 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) usnesení,
jímž se řízení nekončí a jímž se nikomu neukládá povinnost, nemusí obsahovat odůvodnění.
Přestože citované ustanovení na daný případ dopadá, Nejvyšší správní soud alespoň krátce
k věci dodává: Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 4 se užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud přizná odkladný účinek, jestliže: 1) výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí by znamenaly pro žalobce (zde stěžovatele) nenahraditelnou újmu, 2) přiznání
odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob 3) přiznání
odkladného účinku není v rozporu s veřejným zájmem. Všechny podmínky musejí být splněny
kumulativně.
K podmínce ad 1) Nejvyšší správní soud nejprve uvádí, že podle konstantní judikatury
Nejvyššího správního soudu nenahraditelná újma, která by stěžovateli při výkonu nebo jiných
právních následcích rozhodnutí mohla vzniknout, a jež je základní podmínkou pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti (§73 odst. 2 s. ř. s.), musí představovat výjimečný a závažný
stav, přičemž důsledky napadeného rozsudku by musely být spojeny právě s okamžitým výkonem
rozhodnutí, kterému by proto bylo třeba předejít. Možnost přiznání odkladného účinku má
charakter mimořádný, protože soud před vlastním rozhodnutím ve věci samé prolamuje právní
účinky pravomocného rozhodnutí (v daném případě by tak dokonce zasáhl do účinků dvou
pravomocných rozhodnutí, a tím i do důsledků dvou pravomocně ukončených řízení - správního
a následně soudního – viz předchozí judikatura Nejvyššího správního soudu k rozsahu
odkladného účinku, který působí nejen ve vztahu k přezkoumávanému rozhodnutí krajského
soudu, ale i přímo ve vztahu ke správnímu rozhodnutí). Soud proto může přiznat kasační
stížnosti odkladný účinek pouze v případě, že osoba, které byla pravomocným rozhodnutím
uložena nějaká povinnost v návrhu na odkladný účinek přesvědčivým způsobem doloží, že výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro ni znamenaly nenahraditelnou újmu. V daném
případě stěžovatel pouze tvrdí, že by mu výkonem rozhodnutí byla způsobena nenahraditelná
újma spočívající ve zmaření možnosti ukončení dlouhodobého dědického řízení (potažmo
zmaření možnosti potvrzení nabytí dědictví). Nepředložil však soudu ani přiměřenou specifikaci
konkrétní reálné újmy, tím méně podklady, ani důkazy, ze kterých by takto neurčitě tvrzená
nenahraditelná újma vyplývala, případně ze kterých by vyplýval rozsah této újmy, aby bylo
možno posoudit tvrzené záporné právní následky rozhodnutí. Za těchto okolností zůstává
tvrzení stěžovatele pouhým neurčitým, a navíc ničím nepodloženým tvrzením. To jistě
nepostačuje k tak závažnému zásahu, jakým je zásah do právních účinků dvou pravomocných
rozhodnutí - pravomocného soudního rozsudku a předcházejícího pravomocného správního
rozhodnutí. Institut přiznání odkladného účinku je svou povahou institutem mimořádným,
který není možno používat tím způsobem, že by byl přiznáván na základě neurčitých,
nepodložených nebo neprokázaných tvrzení.
Dále je nutno podotknout, že sama kasační stížnost je opravným prostředkem
mimořádným, neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Přiznání
odkladného účinku pravomocného rozhodnutí je třeba připustit pouze tehdy, jestliže nezbytnost
odkladného účinku převáží nad požadavkem právní jistoty a stability právních vztahů opírajících
se o pravomocná rozhodnutí orgánů veřejné moci. Nemůže být tedy prostředkem, jak v podstatě
zamýšlí stěžovatel, který by měl odvrátit účinky pravomocného rozhodnutí pouze a jenom
z důvodu stěžovatelem namítané a hypoteticky možné věcné nesprávnosti rozhodnutí.
Takto extenzivní užití institutu odkladného účinku, který by se opíral o jakési předběžné
posouzení pravděpodobného úspěchu kasačních námitek, by z kasační stížnosti učinilo de facto
řádný opravný prostředek. Přiznáním odkladného účinku se prolamují právní účinky
pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně
správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno; tímto zákonným postupem ovšem
není přiznání odkladného účinku, ale až meritorní výrok o kasační stížnosti. Pokud by správní
orgány neměly být vázány pravomocným rozhodnutím krajských soudů, kterými se ruší
jejich správní akty, pak by zákonodárce musel zcela změnit koncepci správního soudnictví
a vyloučit právní moc rozhodnutí krajských soudů. Přiznání odkladného účinku proto musí být
vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil slovy o nenahraditelné újmě.
Poněvadž Nejvyšší správní soud neshledal první a podstatnou podmínku pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti (vznik nenahraditelné újmy na straně stěžovatele), nebylo
již třeba zkoumat podmínky další, jež musejí být naplněny kumulativně. Proto návrh na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2010
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu