ECLI:CZ:NSS:2010:7.ANS.12.2010:45
sp. zn. 7 Ans 12/2010 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Karla Šimky a Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému:
Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze
dne 13. 10. 2010, č. j. 10 Na 955/2010 – 27,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 13. 10. 2010,
č. j. 10 Na 955/2010 – 27, zastavil řízení o kasační stížnosti žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti
usnesení téhož soudu ze dne 16. 7. 2010, č. j. 10 Na 955/2010 - 7, kterým bylo pro neodstranění
vad odmítnuto podání stěžovatele tomuto krajskému soudu učiněné stěžovatelem dne 18. 6. 2010
ve věci nespokojenosti s poskytováním informací Jihočeskou vědeckou knihovnou v Českých
Budějovicích. V odůvodnění usnesení krajský soud uvedl jako důvod pro zastavení řízení
nezaplacení soudního poplatku. Stěžovatel, ač k tomu byl vyzván usnesením ze dne 10. 9. 2010,
č. j. 10 Na 955/2010 - 24, doručeným mu 27. 9. 2010, soudní poplatek ve stanovené sedmidenní
lhůtě, která uplynula dne 4. 10. 2010, nezaplatil.
Proti usnesení o zastavení řízení o kasační stížnosti podal stěžovatel ka sační stížnost,
v níž namítal, že řízení nemohlo být zastaveno, neboť usnesení vyzývající jej k zaplacení
soudního poplatku mu nebylo doručeno v předepsané obálce a výzva byla zaslána na listině
neodpovídající stanovenému vzoru.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v souladu s ust.
§109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel , přičemž neshledal
vady uvedené v odstavci 3 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
Podle doručenky založené v soudním spise stěžovatel svým podpisem potvrdil, že dne
27. 9. 2010 převzal zásilku obsahující usnesení, jímž byl vyzván k zaplacení soudního poplatku
ve stanovené lhůtě s poučením o důsledcích jeho nezaplacení. Stěžovatel na doru čenku kromě
podpisu napsal, že obálku, v níž je mu zásilka doručována, má za nezákonnou.
Stěžovateli tedy byla doručena zásilka s usnesením, které obsahovalo všechny zákonné
náležitosti, což ani stěžovatel v kasační stížnosti nezpochybňuje. Skutečnost, v jaké obálce byla
výzva zaslána, je zcela nerozhodná, neboť podstatné je, že výzvu obdržel a že tato mu zcela
v souladu se zákonem ukládala procesní povinnost (zaplatit soudní poplatek) a poučila jej, co se
stane, když tuto povinnost nesplní. Neuhradil-li stěžovatel soudní poplatek, krajský soud zcela
opodstatněně řízení o kasační stížnosti zastavil.
Nejvyšší správní soud pro úplnost uvádí, že řízení o kasační stížnosti vedené pod
sp. zn. 7 Ans 8/2010, která směřovala proti usnesení krajského soudu ze dne 16. 7. 2010,
č. j. 10 Na 955/2010 - 7, jímž bylo pro neodstranění vad odmítnuto podání stěžovatele ve věci
nespokojenosti s poskytováním informací Jihočeskou vědeckou knihovnou v Českých
Budějovicích, bylo zastaveno usnesením krajského soudu z e dne 13. 10. 2010,
č. j. 10 Na 955/2010 – 27, pro nezaplacení soudního poplatku. Je to totiž krajský soud, který
podle ust. §3 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, rozhoduje ve věcech
poplatků za řízení o kasační stížnosti. Jelik ož řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského
soudu ze dne 16. 7. 2010, č. j. 10 Na 955/2010 - 7 soudu o odmítnutí podání, bylo zastaveno,
nemůže být toto usnesení Nejvyšším správním soudem meritorně přezkoumáno.
V rámci toho též rozhoduje usnesením, jímž se řízení o kasační stížnosti samotné končí,
o zastavení řízení v případě, že není zaplacen soudní poplatek za kasační stížnost.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshled al kasační stížnost důvodnou
a podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. ji zamítl bez jednání postupem podle ust. §109 odst. 1 s. ř. s.,
podle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 věta první ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch,
právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu
nákladů řízení, a krajskému úřadu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. prosince 2010
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu