ECLI:CZ:NSS:2010:7.AS.35.2010:94
sp. zn. 7 As 35/2010 - 94
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: I. M., zastoupen
JUDr. Igorem Honusem, advokátem se sídlem Sokolská 21, Ostrava – Moravská Ostrava a
Přívoz, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117,
Ostrava – Moravská Ostrava a Přívoz, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2009, č. j. 58 Ca 20/2006 – 61,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokáta JUDr. Igora Honuse se u r č u je částkou 2400 Kč. Tato částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto
rozsudku.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2009, č. j. 58 Ca 20/2006 – 61,
byla zamítnuta žaloba podaná žalobcem (dále jen „stěžovatel“) proti rozhodnutí Krajského úřadu
Moravskoslezského kraje (dále jen „krajský úřad“) ze dne 26. 7. 2006, č. j. MSK 125303/2006,
sp. zn. DSH/29072/2006/Lip, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí
Magistrátu města Ostravy, odboru dopravy, ze dne 17. 5. 2006, č. j. OD/1/8946/06/SŘ-LZ,
kterým byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti
silničního provozu podle ust. §22 odst. 1 písm. f) zákona č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“). V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl,
že v daném případě bylo skutkově prokázáno to, že stěžovatel řídil svůj osobní automobil
zn. Škoda Favorit 135L SPZ X dne 1. 3. 2006 ve 12.10 hod. na ulici Místecké v Ostravě –
Vítkovicích, kde byl kontrolován hlídkou Policie České republiky. Ta je ve smyslu ust. §36
zákona č. 56/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o podmínkách provozu
vozidel na pozemních komunikacích) oprávněná v rámci dohledu na bezpečnost silničního
provozu kontrolovat mimo jiné i technický stav silničních vozidel v provozu na pozemních
komunikacích. Bylo zjištěno, že stěžovatelovo vozidlo bylo naposledy přistaveno k technické
prohlídce dne 7. 2. 2005, což stěžovatel v průběhu správního i soudního řízení nepopíral.
Stěžovatel tedy neprokázal při kontrole technickou způsobilost svého vozidla k provozu
na pozemních komunikacích ve smyslu ust. §37 písm. c) zákona o podmínkách provozu vozidel
na pozemních komunikacích a podle §38 odst. 1 písm. a) citovaného zákona nesměl z tohoto
důvodu své vozidlo provozovat. Za této situace se krajský soud ztotožnil se závěrem a právním
názorem krajského úřadu, že stěžovatel porušil ust. §5 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o provozu na pozemních komunikacích“) a naplnil
tak skutkovou podstatu přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle
ust. §22 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu
uvedeného v ust. §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., protože byl nedůvodně trestán za to, že údajně
porušil ust. §5 odst. 1 písm. a) zákona o provozu na pozemních komunikacích. Toto ustanovení
nařizuje použít vozidlo co splňuje technické podmínky podle zvláštního právního předpisu, který
byl zrušen. Technické podmínky upravuje řada zákonů, takže není zcela zřejmé, na jaký zákon
se odkazuje. Nelze souhlasit s krajským úřadem, že zrušený zákon je nahrazen zákonem
o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, když každý z těchto zákonů
se jmenuje jinak. Taktéž nelze zaměňovat technické podmínky s administrativními či jinými
podmínkami či dokonce celým zákonem o podmínkách provozu vozidel na pozemních
komunikacích. Ust. §5 odst. 1 písm. a) zákona o provozu na pozemních komunikacích nehovoří
o tom, že řidič musí splnit celý zákon o podmínkách provozu vozidel na pozemních
komunikacích, hovoří se zde pouze o technických podmínkách. Oba uvedené zákony však
nedefinují, co jsou technické podmínky. Stěžovatel měl platnou technickou prohlídku, protože
technická prohlídka platí stále, dokud nebude provedena jiná, která ji nahradí. Zákon nezná
termín propadlá technická prohlídka. Stěžovatelovo osvědčení o technické kontrole
tak nepozbylo platnosti. Vyznačené datum na známce a v dokumentech nijak neovlivňuje
technickou podmínku ani způsobilost vozidla. Navíc technickou prohlídku může podle ust. §47
zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích provádět každý, tedy
i stěžovatel, který sdělil soudu, že prováděl technickou prohlídku, ale krajský soud se s touto
námitkou nevyrovnal. Stěžovatel dále namítal, že ust. §89 odst. 1 zákona o podmínkách provozu
vozidel na pozemních komunikacích sděluje jasně, kdy může být někdo za porušení tohoto
zákona sankcionován, a to pouze po účinnosti tohoto zákona. Toto stěžovatel ústně sdělil jako
námitku, ale krajský soud se s tímto opět nijak nevypořádal. Trestat podle tohoto zákona by bylo
možné teprve při opravě citovaného ustanovení a to tak, že se zde vloží slovo „nabytí“ účinnosti.
Krajský soud se nevypořádal ani s námitkami, které se týkaly vedení správního řízení, kdy nebylo
možno vyslechnou hlavní svědky. Důkazy o údajném přestupku byly pořízeny v rozporu
se zákonem a tudíž soud ani správní orgán k takto pořízeným důkazům neměl přihlížet.
Stěžovatel byl zastaven v místě, kde blokoval provoz hromadné dopravy a kde bylo zakázáno
zastavení i stání a kde byla dopravní značka „Vyhrazený jízdní pruh pro autobusy“. Taktéž
stěžovatel neměl možnost být přítomen výslechu údajného svědka - policisty, protože svědek
byl mimo území České republiky a nebyl tak k dispozici. Z těchto důvodů stěžovatel navrhl,
aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ust. §109 odst. 2 a 3
s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom
sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle ust. §22 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích se přestupku dopustí ten, kdo jiným
jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až e), poruší zvláštní zákon.
Podle ust. §5 odst. 1 písm. a) zákona o provozu na pozemních komunikacích je řidič
kromě povinností uvedených v §4 dále povinen užít vozidlo, které splňuje technické podmínky
stanovené zvláštním právním předpisem.
Podle ust. §37 písm. c) zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních
komunikacích je silniční vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích,
pokud provozovatel vozidla neprokáže jeho technickou způsobilost k provozu na pozemních
komunikacích způsobem stanoveným tímto zákonem. Podle §38 odst. 1 písm. a) a e) citovaného
zákona provozovatel silničního motorového vozidla a přípojného vozidla nesmí provozovat
na pozemních komunikacích vozidlo, které je technicky nezpůsobilé k provozu, a dále které nemá
platné osvědčení o technické způsobilosti vydané stanicí měření emisí a stanicí technické
kontroly.
Ze správního spisu vyplývá, že stěžovatel dne 1. 3. 2006 ve 12:10 hod. na ul. Místecká
v Ostravě - Vítkovicích, poblíže autobusové zastávky MHD „Kolonie Jeremenko“ řídil svůj
osobní automobil zn. Škoda Favorit 135 L SPZ X, kde byl zastaven hlídkou Policie České
republiky - Dopravního inspektorátu v Ostravě. Policisté provedli kontrolu technického stavu
vozidla, při které bylo zjistili, že toto vozidlo nemá platnou technickou kontrolu a měření emisí.
Podle výpisu z registru motorových vozidel a protokolu č. 05-02-225 o pravidelné technické
prohlídce pravidelná prohlídka technického stavu vozidla a měření emisí byla naposledy
provedena dne 7. 2. 2005. Podle fotodokumentace vozidla při kontrole bylo měření emisí platné
do února 2006 a stejně tak k tomuto datu byla platná i technická prohlídka. Z registru
motorových vozidel a protokolu č. 05-02-225 o pravidelné technické prohlídce pak vyplývá,
že a příští pravidelná technická prohlídka měla být provedena v termínu do 7. 2. 2006.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu byl skutkový stav věci zjištěn dostatečně,
přičemž správnost zjištění skutkového stěžovatel ani nezpochybňoval, takže závěr správních
orgánů i krajského soudu, že stěžovatel porušil ust. §5 odst. 1 písm. a) zákona o provozu
na pozemních komunikacích a naplnil tak skutkovou podstatu přestupku proti bezpečnosti
a plynulosti silničního provozu podle ust. §22 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích, je v souladu
se zákonem. Stěžovatelova námitka, že si mohl technickou prohlídku vozidla provést
sám, což také učinil, nemá žádnou relevanci, protože to, kdo je oprávněn k provádění technické
kontroly vyplývá z ust. §48 a §54 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních
komunikacích. Totéž platí o stížní námitce, že technická prohlídka platí tak dlouho, dokud není
provedena další, protože v ust. §40 citovaného zákona je stanovena povinnost provozovatele
vozidla v určených lhůtách přistavit vozidlo k prohlídce.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou
a podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. ji zamítl bez jednání postupem podle ust. §109 odst. 1 s. ř. s.,
podle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 o dst. 1 věta první ve spojení s §120
s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch
právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který
ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal,
protože stěžovatel v řízení úspěch neměl a krajskému úřadu žádné náklady s tímto řízením
nevznikly.
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti soudem ustanoven zástupcem advokát
a podle ust. §35 odst. 8 s. ř. s. platí v takovém případě odměnu advokáta včetně hotových výdajů
stát. Podle ust. §9 odst. 3 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, náleží
advokátovi odměna za jeden úkon právní služby (písemné podání soudu ve věci) 2100 Kč (§11
odst. 1 písm. d) citované vyhlášky) a náhrada hotových výdajů 300 Kč (§13 odst. 3 citované
vyhlášky), celkem tedy 2400 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. května 2010
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu