ECLI:CZ:NSS:2010:7.AS.5.2010:64
sp. zn. 7 As 5/2010 - 64
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: Česká televize,
se sídlem Na Hřebenech II, Kavčí hory, Praha 4, proti žalované: Rada pro rozhlasové
a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalované proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2009, č. j. 7 Ca 334/2008 – 45,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2009, č. j. 7 Ca 334/2008 – 45,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze napadeným rozsudkem ze dne 9. 9. 2009, č. j. 7 Ca 334/2008 – 45,
zrušil k žalobě podané Českou televizí rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání
ze dne 10. 9. 2008, sp. zn. 2008/941/vav/ČTV, č. j. vav/7026/08, pro nepřezkoumatelnost
z nedostatku důvodů a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Tímto správním rozhodnutím byla
žalobkyni uložena pokuta za porušení ustanovení §48 odst. 4 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., o
provozování rozhlasového a televizního vysílání (dále jen „zákon o provozování vysílání“) ve výši
700 000 Kč, neboť dne 28. 4. 2008 v 19:44:25 hod. a dále celkem 6x v repríze na programu ČT 1
odvysílala reklamu na produkt Subaru – Boxer Diesel, která nebyla zřetelně zvukově, obrazově
či zvukově-obrazově oddělena od ostatních částí programu. Spot byl žalobkyní označen jako
„sponzor reklamní znělky“, avšak žalovaná jej zhodnotila jako reklamu ve smyslu §2 odst. 1
písm. n) zákona o provozování vysílání, neboť spot upozorňuje diváka na existenci aut značky
Subaru, konkrétně pak produktu Boxer Diesel s rozšiřující informací, jak auto vypadá.
Dle žalované k odvysílání tohoto spotu došlo za úplatu, přičemž spot nebyl na svém začátku
ani konci jako reklama označen a nebyl také oddělen od ostatních částí programu. Městský soud
v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že žalovaná při posuzování předmětného spotu
pominula zohlednit základní odlišující kritéria, která plynou z judikatury a navíc z odůvodnění
správního rozhodnutí není zřejmé, na základě jakých úvah žalovaná dospěla k závěru,
že prezentované informace jsou určeny k podpoře prodeje produktu. Žalovaná se ani nezabývala
otázkou, zda spot zdůrazňuje kvality výrobku či je porovnává s jinými výrobky a zda může
mít vliv na výběr výrobku divákem v postavení spotřebitele. Z uvedených důvodů shledal
městský soud napadené rozhodnutí žalované nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
Proti tomuto rozsudku městského soudu podala žalovaná jako stěžovatelka (dále
jen „stěžovatelka“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
Stěžovatelka především namítá, že bylo povinností správního soudu vyhodnotit,
zda napadené správní rozhodnutí obsahuje zřetelnou úvahu, proč a z jakých důvodů považuje
správní orgán předmětný spot za reklamu a zda je tato úvaha v souladu s platným právním
řádem. Městský soud však úvahu správního orgánu v uvedených směrech nehodnotil a pouze
konstatoval, že je nedostatečná. Napadené správní rozhodnutí přitom uvádí konkrétní důvody,
které vedly ke konstatování, že je daný spot ve skutečnosti reklamou. V „reklamě“ se objevuje
vůz značky Subaru, jsou zdůrazňovány přednosti využití dieselového motoru, tedy produktu
Boxer Diesel. Tyto skutečnosti, včetně naplnění definičních znaků reklamy, tedy byly
v odůvodnění správního rozhodnutí uvedeny a vyhodnoceny. Spot propaguje určitý výrobek,
určité značky, přičemž se nejedná o pouhé konstatování existence výrobku. Nadto jsou
zdůrazňovány kvality užití daného typu motoru a takový údaj je údajem přesahujícím pouhé
označení sponzora, neboť vyzdvihuje vlastnosti výrobku. Byly tedy prokázány veškeré zákonné
definiční znaky reklamy, které spot obsahoval, včetně propagace výrobku a takové odůvodnění
musí být dostatečné. V napadeném rozhodnutí tak bylo uvedeno, z jakého důvodu je považováno
označení sponzora za reklamu a v čem jsou jednotlivé reklamní prvky spatřovány, přičemž
při soudním řízení bylo prokázáno, že tyto prvky se v označení sponzora vyskytují. Nelze proto
souhlasit se závěrem správního soudu, že předmětné rozhodnutí je nepřezkoumatelné
pro nedostatek důvodů, naopak je zřejmé, že správní orgán postupoval zcela v souladu s platnou
právní úpravou. Stěžovatelka proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
městského soudu zrušil, a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k podané kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal procesní předpoklady projednání kasační
stížnosti a shledal, že stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel
(§102 s. ř. s.). Kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou, za níž v řízení jedná pověřený
zaměstnanec, mající vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie (§105 odst. 2 s. ř. s.). Kasační stížnost byla též podána včas
(§106 odst. 2 s. ř. s.) a svým obsahem míří na kasační důvody podle ustanovení §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud tedy shledává kasační stížnost přípustnou a dospěl k závěru, že byly
splněny zákonné procesní předpoklady pro její projednání.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek městského soudu
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnila
stěžovatelka v podané kasační stížnosti, a dospěl k závěru, že tato kasační stížnost
je opodstatněná.
Stěžovatelka obsahem kasační stížnosti především napadla závěr městského soudu týkající
se nepřezkoumatelnosti úvah, které v napadeném správním rozhodnutí vedly stěžovatelku
k tomu, že předmětný spot je svým obsahem reklamou ve smyslu §2 odst. 1 písm. n) zákona
o provozování vysílání. Tento stížní bod je podřaditelný pod ustanovení §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. neboť je namítáno nesprávné posouzení právní otázky přezkoumatelnosti správního
rozhodnutí. Pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti je tedy klíčové, zda napadené správní
rozhodnutí je přezkoumatelné či nikoliv, neboť správní soud se žádnou z uplatněných žalobních
námitek nezabýval. Městský soud stěžovatelce v kasační stížností napadeném rozsudku odcitoval
právní závěry plynoucí z rozsudků Nejvyššího správního soudu (sp. zn. 7 As 75/2005 a
sp. zn. 7 As 85/2005) a vytkl, že se nezabývala odlišujícími kritérii, jež z uvedené judikatury
vyplývají a nijak blíže neodůvodnila svůj závěr, že odvysílání spotu vybízí k nákupu daného
produktu.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že předmětný spot označený
žalobkyní jako „sponzor reklamní znělky“ na produkt Subaru, Boxer Diesel (mutace 1) byl
odvysílán v premiéře dne 28. 4. 2008 v 19:44:25 hod. a posléze celkem 6x reprízován v měsíci
dubnu na programu ČT 1.
Popis spotu: Na bílé obrazovce je uprostřed auto značky Subaru ve stříbrné metalíze, které pomalu
přijíždí, nad ním nápis „Boxer Diesel“ na stříbrném podkladě, pod ním nápis „Subaru s dieslovým motorem
Boxer“. Poté se obraz mění, auto zůstává, nad ním je nápis „Subaru“ a znak aut této značky, pod ním odkaz
na webové stránky www.subaru.cz. Následně se v pravém dolním rohu objevuje nápis „sponzor reklamní znělky“.
Obraz doprovází zvuk motoru a mužský hlas, který říká: „Přijíždí k vám Subaru s dieslovým motorem
Boxer…(odmlka)…sponzor reklamní znělky.“
Podle ustanovení §2 odst. 1 písm. n) zákona o provozování vysílání je považováno
za reklamu jakékoliv veřejné oznámení, vysílané za úplatu nebo jinou protihodnotu nebo vysílané
za účelem vlastní propagace provozovatele vysílání, určené k podpoře prodeje, nákupu nebo
pronájmu výrobků nebo služeb, včetně nemovitého majetku, práv a závazků.
Stěžovatelka ve výroku rozhodnutí udělila žalobkyni pokutu ve výši 700 000 Kč za
porušení ustanovení §48 odst. 4 písm. a) zákona o televizním vysílání. Podle citovaného
ustanovení je provozovatel vysílání povinen zajistit, aby reklamy a teleshoping byly rozeznatelné
a u provozovatele rozhlasového vysílání zřetelně zvukově, u provozovatele televizního vysílání
zřetelně zvukově, obrazově či zvukově-obrazově oddělené od ostatních částí programu.
Stěžovatelka se ve vztahu k posouzení otázky naplnění skutkové podstaty porušení ustanovení
§48 odst. 4 písm. a) citovaného zákona zabývala též problematikou definice reklamy
a v návaznosti na uvedené též zásadní otázkou, zda předmětný popsaný spot naplňuje znaky
reklamy (viz str. 5 písm. a) a b) napadeného rozhodnutí ze dne 10. 9. 2008). Stěžovatelka mimo
jiné v odůvodnění rozhodnutí uvedla, že reklama ve smyslu §2 odst. 1 písm. n) zákona
o provozování vysílání, je určitou formou oznámení, jež je zaměřeno na vyvolání veřejné
pozornosti ve snaze získat klienta – proto propaguje, chválí a doporučuje svůj výrobek,
upozorňuje na něj a využívá k tomu různé přesvědčovací prostředky a komunikační média
tak, aby se spotřebitel pro jeho koupi rozhodl. Reklama tak pomáhá zákazníkovi rozšířit
informace pro možnost volby. Přímo k otázce, zda předmětný spot naplňuje znaky reklamy
stěžovatelka uvedla, že spot upozorňuje diváka na existenci aut značky Subaru, konkrétně
pak na produkt Boxer Diesel s rozšiřující informací, jak auto vypadá, odkazem na webové stránky
a zdůrazňováním dieselového motoru. Dále uvedla, že k odvysílání došlo na základě uzavřené
smlouvy za úplatu. Je tedy nesporné, že společnost Subaru oznámila veřejně a za úplatu informaci
o svém produktu, jež je určená k podpoře jeho prodeje, eventuálně zvýšení povědomí
prostřednictvím internetových stránek. Stěžovatelka na základě uvedeného dospěla k závěru,
že předmětný spot je proto reklamou ve smyslu §2 odst. 1 písm. n) zákona o provozování
vysílání a nic na této skutečnosti nemění ani doplňkový text v reklamě uvedený – „sponzor
reklamní znělky“. V dalším textu se potom stěžovatelka zabývala argumentací týkající se otázky,
zda reklamní znělka je či není pořadem a v této souvislosti, zda je možné reklamní znělku
sponzorovat (podle názoru kasačního soudu jde o nadbytečnou argumentaci, neboť není
podstatná pro posouzení naplnění skutkové podstaty deliktu uvedeného v §48 odst. 4 písm. a/
citovaného zákona).
Městský soud v odůvodnění kasační stížností napadeného rozsudku uvedl,
že je nepřezkoumatelný závěr správního orgánu, v němž tvrdí, že předmětný spot naplňuje
definiční znaky reklamy ve smyslu §2 odst. 1 písm. n) citovaného zákona a současně stěžovatelce
vytkl, že zcela pominula zohlednit základní odlišující kritéria (sponzorského vzkazu a reklamy –
pozn. kasačního soudu), která vyplývají z judikatury Nejvyššího správního soudu
(sp. zn. 7 As 75/2005 a sp. zn. 7 As 85/2005).
Nejvyšší správní soud již opakovaně k otázce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního
orgánu judikoval (např. rozsudek ze dne 28. 5. 2008, č. j. 9 Afs 203/2007 - 45, dostupný
na www.nssoud.cz), že rozhodnutí správního orgánu musí být jasné a přesvědčivé jako celek,
přičemž odůvodnění má poskytnout skutkovou a právní oporu výroku rozhodnutí a má z něj být
zřejmé, jakými úvahami se správní orgán při rozhodovací činnosti řídil. Nejvyšší správní soud
je v nyní projednávané věci toho názoru, že se stěžovatelka v odůvodnění napadeného správního
rozhodnutí přezkoumatelným způsobem vypořádala s otázkou, proč považuje předmětný spot
za reklamu ve smyslu ustanovení §2 odst. 1 písm. n) zákona o provozování vysílání. Stěžovatelka
uvedla, na základě jakých skutečností dospěla k závěru, že předmětný spot je svým obsahem
reklamou, jejímž cílem bylo veřejné oznámení informace o svém produktu, eventuelně zvýšení
povědomí o existenci takového produktu prostřednictvím internetových stránek. Z obecného
vymezení definice reklamy a následného použití vyjmenovaných charakteristik na předmětný
spot, které stěžovatelka v odůvodnění napadeného rozhodnutí použila, lze vysledovat, na základě
jakých úvah správní orgán rozhodoval. Odůvodnění rozhodnutí správního orgánu je sice v tomto
smyslu poněkud stručné, nicméně nelze konstatovat, že by z něj nebylo zřejmé, jaké skutečnosti
stěžovatelku vedly k takovému závěru, i když ve vztahu k posouzení intenzity snahy o podporu
prodeje produktu by bylo na místě, aby konkrétněji uvedla z jakých částí, zvukových či slovních
prvků předmětného spotu, lze tuto snahu vysledovat. Městský soud měl proto přezkoumat
k žalobní námitce, zda předmětný spot je dle svého obsahu reklamou nebo sponzorským
vzkazem. Ohledně kritérií obsažených v judikatuře kasačního soudu, na něž městský soud
odkázal, Nejvyšší správní soud konstatuje (srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 18. 2. 2010, č. j. 7 As 63/2009 - 69, dostupný na www.nssoud.cz), že hranice toho,
co je možné považovat za reklamu a co již reklamou není, je nezřetelná a v obecné rovině ji nelze
striktně vymezit, neboť zákon nestanoví jednoznačně odlišitelná kritéria pro reklamu
a pro sponzorský vzkaz. K výkladu ustanovení zákona o provozování vysílání, která upravují
vysílání reklam, teleshoppingu a sponzorovaných pořadů, již existuje bohatá judikatura správních
soudů. Pokud pak z této judikatury vyplývají určitá kritéria, která mohou jak stěžovatelce,
tak i správním soudům pomoci při posuzování otázky, zda určitý spot či část vysílání je či není
reklamou, nelze tato kritéria považovat za další „taxativní“ požadavky stanovené nad rámec
zákona, ale jde o vodítka usnadňující rozhodujícím orgánům interpretaci zákona. Je tedy vždy
na správním orgánu a následně na správním soudu aplikujícím právo, aby v projednávaném
případě stanovil a posoudil, z jakých důvodů a jaká kritéria vyplývající z platné judikatury
je na místě použít. Městskému soudu tedy nelze vytýkat, že v napadeném rozsudku z těchto
kritérií vycházel, nicméně by bylo vhodné konkretizovat, jak uvedeno výše, jaká kritéria a z jakých
důvodů jsou pro projednávanou věc rozhodná.
Z uvedeného vyplývá, že městský soud pochybil, pokud rozhodnutí stěžovatelky
pro nepřezkoumatelnost zrušil, neboť se jedná, i přes zřejmou stručnost odůvodnění,
o rozhodnutí srozumitelné, které neobsahuje logické rozpory a ze kterého jsou seznatelné úvahy,
jimiž se stěžovatelka řídila.
Nejvyšší správní soud proto na základě výše uvedených důvodů zrušil napadený rozsudek
městského soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.).
V tomto řízení bude na městském soudu, aby napadené správní rozhodnutí přezkoumal
v uplatněných mezích žalobních bodů.
Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu (Městského soudu v Praze)
a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je tento soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším
správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud rozhodl o kasační stížnosti rozsudkem bez jednání, protože
mu takový postup umožňuje ustanovení §109 odst. 1 s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud ve svém novém
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. března 2010
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu