ECLI:CZ:NSS:2010:7.AS.51.2010:63
sp. zn. 7 As 51/2010 - 63
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: Přípravný výbor
občanského sdružení NEW CENTRALBANK-ING o. s., ve složení: a) JUDr. L. L.,
Ph.D., b) Mgr. Š. K., c) JUDr. Bc. M. K., zastoupen JUDr. Luďkem Lisse, Ph.D., advokátem
se sídlem Dukelských hrdinů 902/40, Praha 7 - Holešovice, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 29. 12. 2009, č. j. 7 Ca 13/2009 – 37,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále také „městský soud“) napadeným rozsudkem ze dne
29. 12. 2009, č. j. 7 Ca 13/2009 – 37, zamítl žalobu podanou členy přípravného výboru
občanského sdružení s názvem NEW CENTRALBANK-ING o.s. proti rozhodnutí žalovaného
Ministerstva vnitra (dále též „ministerstvo„ nebo „žalovaný“) ze dne 4. 11. 2008,
č. j. MV 81518-3/VS-2008, jímž žalovaný odmítl podle ustanovení §8 odst. 1 písm. c) zákona
č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sdružování
občanů“) registraci občanského sdružení (dále také „sdružení“) s názvem NEW
CENTRALBANK-ING o. s. Městský soud při svém rozhodování dospěl k závěru, že volba
názvu sdružení může být také jistým způsobem dosahování cíle sdružení, a to právě vyvoláním
mylné představy ohledně povahy občanského sdružení. Uvedený název totiž vyvolává dojem,
že se jedná o subjekt oprávněný poskytovat bankovní služby a z tohoto důvodu také o subjekt
podléhající státnímu dozoru. Proto shledal v takovém znění názvu občanského sdružení
nepřípustnou klamavost, jehož důvěryhodnost má být dána a podpořena dozorem státních
orgánů. Takto zvolený název sdružení představuje nedovolený způsob dosahování cílů
občanského sdružení, neboť je způsobilý uvést třetí osoby v omyl ohledně povahy zamýšleného
subjektu. To je ovšem v rozporu s principem právní jistoty. Městský soud, který se v dalším
ztotožnil se závěry žalovaného správního orgánu, zejména stran klamavosti názvu občanského
sdružení a charakteru předmětných lhůt dle zákona o sdružování občanů, proto žalobní námitky
v celém rozsahu zamítl jako nedůvodné (§78 odst. 7 s. ř. s.).
Proti tomuto rozsudku městského soudu podal přípravný výbor občanského sdružení
NEW CENTRALBANK-ING o. s. jako stěžovatel (dále je „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační
stížnost, kterou opírá o stížní důvody uvedené v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
Stěžovatel především vytýká žalovanému správnímu orgánu, že postupoval v rozporu
se zákonem o sdružování občanů a zásadou obsaženou v čl. 2 odst. 3 Ústavy (správní orgán
je oprávněn činit pouze to, co mu ukládá zákon a v mezích a způsobem, který zákon stanovuje).
Správnímu soudu pak vytýká, že pokud dal za pravdu žalovanému ohledně právní jistoty
u zvolených názvů občanských sdružení, potom porušil zásadu, že občané mohou naopak činit
vše, co není zákonem zakázáno. Postup orgánů veřejné moci svědčí o svévolném rozšíření
pravomoci způsobené extenzivním výkladem zákonných ustanovení, která takový výklad
nepřipouštějí. Zákon o sdružování občanů zcela jasně stanoví, jaké náležitosti musí žalovaný
ve správním řízení zkoumat a jakým způsobem, které náležitosti zkoumá po stránce formální
a které po stránce věcné. Ze zařazení „názvu“ občanského sdružení do náležitostí stanovených
v §6 odst. 2 zákona o sdružování občanů ve spojení s ustanovením §7 odst. 2 téhož zákona
je zřejmé, že název občanského sdružení je formální náležitostí stanov sdružení. Z jiného důvodu
ani jiným způsobem nemůže být název občanského sdružení přezkoumán, neboť zákon
konkrétně nestanoví, jakým způsobem má být název přezkoumáván. Nelze dále ani souhlasit
s posuzováním názvu občanského sdružení pod zorným úhlem ochrany názvu ve smyslu §12
zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, jak to učinil správní soud v odůvodnění
napadeného rozsudku (uvedené ustanovení se vztahuje pouze na podnikatele, a to bez výjimky).
Předmětné občanské sdružení však není a ani nesmí být podnikatelem. K závěrům správního
soudu ohledně zákazu užití slova „banka“ (dle nichž se zákaz vztahuje na každý subjekt působící
na území České republiky bez bankovní licence) a k explicitnímu znění ustanovení §3 odst. 1
zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, třeba odkázat na obsah žalobního podání. Je dostatečně
zřejmé, že se v projednávaném případě jedná o občanské sdružení, které nemá a ani nemůže mít
za cíl poskytování bankovních služeb, k čemuž slouží i povinně uváděná zkratka „o.s.“ Co se týče
překladu zvoleného názvu sdružení, který správní soud v odůvodnění rozsudku použil, nutno
namítnout, že tento není správný a rozhodně ne jediný přicházející v úvahu. Navíc občanské
sdružení, stejně jako jakýkoliv jiný subjekt, je povinno vystupovat pod svým názvem;
vystupoval-li by pod názvem přeloženým do jiného jazyka, vystupoval by jako subjekt, který
neexistuje. Městský soud se rovněž nevyjádřil k otázce, zda mohl žalovaný správní orgán vůbec
posuzovat volbu názvu jakožto způsobu dosahování cílů sdružení, zda je posouzení názvu
věcným přezkumem stanov a zda nedošlo k vybočení z právní úpravy, která prostor pro správní
uvážení v tomto smyslu neposkytuje. I správní uvážení má své zákonné meze a správní orgán
jej může aplikovat pouze tam, kde to zákon výslovně připouští. V rozporu se zákonem je i vydání
odmítavého rozhodnutí po uplynutí všech lhůt, které zákon žalovanému poskytuje. Je tomu tak
proto, že se ve své podstatě nejedná o lhůty pořádkové. S ohledem na znění navazujících
ustanovení a na judikaturu kasačního soudu (sp. zn. 1 Ans 3/2007) není možné ponechat
bez dalšího uplynutí lhůty 5 dní pro vytknutí formálních vad a 10 denní lhůty pro odmítnutí
návrhu (uplynutí lhůty 5 dní již není možné zhojit). Posouzení názvu občanského sdružení je věcí
formálního posouzení stanov a pokud měl žalovaný správní orgán ke zvolenému názvu výhrady,
měl v uvedené 5-ti denní lhůtě vyzvat ke zjednání nápravy. Zmeškání této lhůty však nelze
žádným způsobem prominout. V rozporu se zákonem je proto umělé prodloužení lhůty
podřazením názvu občanského sdružení pod věcný přezkum stanov s tím, že název občanského
sdružení je způsobem dosažení cílů tohoto sdružení. Žalovanému by však i v tomto případě
uplynula 10-ti denní lhůta pro odmítnutí návrhu. Ustanovení zákona o sdružování občanů
ve vztahu k uvedeným lhůtám tudíž umožňuje jediný možný výklad, a to povinnost žalovaného
vždy do 10-ti dnů ode dne zahájení řízení rozhodnout o odmítnutí návrhu, popř. provést
ve stanovené lhůtě registraci. Později není možné odmítavé rozhodnutí vydat. Zákonná 40-ti
denní lhůta je pak lhůtou určenou pro písemné vyhotovení a doručení odmítavého rozhodnutí,
přičemž jakékoliv prodlení s vyhotovením písemného rozhodnutí o odmítnutí a s jeho
doručením, by mělo za následek vznik občanského sdružení fikcí. Nadto, pokud žalovaný dospěl
k závěru, že podaný návrh trpí vadou věcné povahy, měl vyzvat k odstranění této věcné vady
a určit pro zjednání nápravy přiměřenou lhůtu. Tímto postupem mohla být vada odstraněna
v průběhu registračního řízení. Stěžovateli však takový postup umožněn nebyl a o důvodu
odmítnutí registrace se dozvěděl až ze samotného napadeného rozhodnutí. Takový postup
žalovaného není v souladu s právní jistotou a zásadou předvídatelnosti správního rozhodnutí,
naopak rozhodnutí trpí vadou, a proto je postup žalovaného zcela v rozporu se zákonem.
Ze všech uvedených důvodů proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek
městského soudu, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný správní orgán ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že tak jako v nedávno
projednávaných případech odmítnutí registrace občanského sdružení s názvem Komise
pro cenné papíry, Komise pro kapitálový trh, dovodil i v případě názvu občanského sdružení
NEW CENTRALBANK-ING o. s., že zvolený název představuje nedovolený způsob, jímž jsou
sledovány cíle občanského sdružení. Volba názvu může být také způsobem dosahování cíle
a to právě ve smyslu klamání, tedy vyvolání mylné představy ostatních subjektů ohledně povahy
nositele názvu. Žalovaný se tak ztotožňuje s důvody, které městský soud v odůvodnění
napadeného rozsudku v tomto smyslu uvedl. Argumentaci stěžovatele týkající se označení
sdružení zkratkou „o. s.“ žalovaný považuje za zcela účelovou, neboť v době podání návrhu
na registraci již toto označení nebylo podle zákona povinnou součástí názvu občanského
sdružení. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením stěžovatele, že název občanského sdružení je ryze
formální náležitostí stanov a z toho důvodu podléhá pouze přezkumu podmínek stanovených
v §6 zákona o sdružování občanů. Žalovaný naopak uvádí, že je povinen sledovat a zkoumat,
zda zvolený název není v kolizi s jinými právními předpisy, které mají dopad na určení názvu
právnické osoby v rámci celého právního řádu (zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, zákon
č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech, zákon č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách
apod.). Správní soud v napadeném rozsudku závěry žalovaného shledal v souladu se zákonem,
neboť dospěl k závěru, že navržený název občanského sdružení je v rozporu s ustanovením §3
odst. 1 zákona o bankách a s principem právní jistoty. Zásah do svobody sdružování občanů
provedený v této věci žalovaným je tak zcela zákonný, sleduje legitimní zájem a je v demokratické
společnosti nezbytný. Všechny důvody k odmítnutí registrace sdružení byly v napadeném
rozhodnutí vysvětleny. Ve vztahu ke lhůtě uvedené v zákoně o sdružování občanů (§8 odst. 2)
žalovaný konstatuje, že se jedná o lhůtu pořádkového charakteru a s jejím překročením není
přímo spojen žádný další právní následek. Stěžovatelovu interpretaci ohledně lhůt proto považuje
za nesprávnou a vnitřně rozpornou. Žalovaný poukazuje na obecnou úpravu lhůt pro vydání
správního rozhodnutí obsaženou v ustanovení §71 odst. 3 správního řádu a podotýká,
že s marným uplynutím lhůt pro vydání rozhodnutí lze spojovat fikci „pozitivního“
nebo „negativního“ rozhodnutí jen tehdy, stanoví-li tak zvláštní zákon. Stejně tak nelze
dovozovat nicotnost takového rozhodnutí, jež by bylo vydáno po uplynutí stanovené lhůty,
pokud by tak nestanovil zákon. Dále se žalovaný vyjádřil, že lhůty stanovené zákonem
o sdružování občanů k posuzování jednotlivých návrhů na registraci jsou velmi krátké,
což v případě složitějších návrhů způsobuje obtížnější dodržování stanovených lhůt. Nicméně
žalovaný vždy dbá na to, aby neuplynula lhůta 40dní od zahájení řízení o registraci,
s níž je na základě zákona spojen vznik právnické osoby. Rozhodně je však třeba odmítnou
domněnku stěžovatele, dle níž doba od 11. do 40. dne od zahájení řízení o registraci je pouze
dobou pro písemné vyhotovení, vypravení a doručení rozhodnutí přípravnému výboru. Tato
domněnka odporuje konstrukci vydání rozhodnutí ve smyslu správního řádu, dle nějž se vydáním
rozhodnutí rozumí předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení. Rovněž
k námitce týkající se výhrady, dle níž měl žalovaný stěžovatele vyzvat k odstranění věcné vady
v důsledku subsidiární aplikace správního řádu, žalovaný vyjádřil nesouhlas. Řízení o registraci
občanského sdružení podle zákona o sdružování občanů je písemným řízením, pro které platí
speciální úprava dne zahájení řízení a jsou pro něj stanoveny zvláštní lhůty. Požadavek
upozornění na věcnou vadu stanov tedy postrádá v zákoně o sdružování občanů jakoukoliv
právní oporu. Na základě výše uvedeného žalovaný správní orgán navrhuje, aby Nejvyšší správní
soud kasační stížnost zamítl.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek městského soudu
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil
stěžovatel v podané kasační stížnosti a dospěl k závěru, že kasační stížnost není opodstatněná.
Ze správního spisu vyplývá, že dne 22. 10. 2008 byl žalovanému správnímu orgánu
doručen návrh na registraci občanského sdružení s názvem NEW CENTRALBANK-ING o. s.,
včetně potřebného počtu vyhotovení stanov, s žádostí o registraci tohoto občanského sdružení.
Návrh, který byl žalovanému doručen byl úplný a nevykazoval žádné formální nepřesnosti, které
by bránily zahájení registračního řízení. Z předložených stanov vyplývá, že cílem sdružení NEW
CENTRALBANK-ING je provádění osvětové činnosti týkající se úlohy a role centrálního
bankovnictví v západoevropské a angloamerické ekonomice, úlohy asociací bank a jejich vlivu
na legislativní procesy týkající se centrálních bank státu, jejich právního a ekonomického
postavení v právních předpisech EU a USA a úlohy centrálních bank národních států při řešení
ekonomických krizí. Cílem sdružení je uvádět osvětovou činností do společenského povědomí
znalosti centrálního bankovnictví v západoevropské a angloamerické ekonomice.
Nejvyšší správní soud předesílá, že se již zásadně vyjádřil v rozsudku ze dne 1. 8. 2007,
č. j. 1 Ans 3/2007 - 235, dostupném na www.nssoud.cz, k problematice registračního řízení
a jeho zahájení, k odstraňování případných vad návrhu na registraci a k povaze lhůt, v nichž mají
být odstraněny vady návrhu nebo rozhodnuto o odmítnutí registrace či doručeno toto rozhodnutí
zmocněnci přípravného výboru.
Kasační soud vyslovil v tomto rozsudku následující závěry:
Ustanovení §6 odst. 2 zákona o sdružování občanů vyžaduje, aby návrh na registraci
byl podán přípravným výborem tvořeným nejméně třemi občany, z nichž alespoň jeden musí
být starší 18 let, dále aby členové přípravného výboru návrh podepsali a uvedli v něm svá jména,
příjmení, data narození, bydliště, a kdo z členů starších 18 let je zmocněncem oprávněným
jednat jejich jménem. K návrhu musí být připojeny stanovy ve dvojím vyhotovení, v nichž musí
být uveden název a sídlo sdružení, cíl jeho činnosti, orgány sdružení, způsob jejich ustavování,
určení orgánů a funkcionářů oprávněných jednat jménem sdružení, ustanovení o organizačních
jednotkách sdružení, pokud budou zřízeny a pokud budou jednat svým jménem, a zásady
hospodaření.
Podle ustanovení §6 odst. 4 zákona o sdružování občanů se název sdružení musí výrazně
lišit od názvu právnické osoby, která již vyvíjí činnost na území České republiky, od názvu orgánu
veřejné moci České republiky, od názvu mezinárodní organizace, jejího orgánu nebo její instituce
a od názvu Evropské unie a jejích orgánů. Podle ustanovení §7 odst. 2 zákona o sdružování
občanů, nemá-li návrh na registraci náležitosti podle §6 odst. 2 a 4 (anebo jsou-li údaje v něm
neúplné nebo nepřesné), ministerstvo na to přípravný výbor bezodkladně, nejpozději do 5 dnů
od doručení návrhu, upozorní s tím, že dokud tyto vady nebudou odstraněny, řízení o registraci
nebude zahájeno
Ustanovení §7 odst. 3 zákona o sdružování občanů podmiňuje zahájení registračního
řízení tím, že je ministerstvu doručen návrh, který nemá vady. Odstraňování případných
vad návrhu dle §7 odst. 2 citovaného zákona se tedy v porovnání se standardním správním
řízením zahajovaným na návrh děje ještě před zahájením samotného registračního řízení. Proto
může ministerstvo posuzovat pouze to, zda má návrh všechny v §6 odst. 2 a 4 zákona
o sdružování občanů vyžadované náležitosti tak, aby bylo možné řízení o něm zahájit. Jestliže
§7 odst. 2 zákona o sdružování občanů považuje za vadu návrhu také nepřesnost údajů
v něm uvedených, musí jít o takovou nepřesnost, která by bránila zahájení řízení, typicky
nepřesně uvedený název či sídlo sdružení. Jakékoli věcné posuzování stanov ministerstvem v této
„předprocesní“ fázi je nepřípustné. Opačný výklad by totiž vedl k tomu, že zahájení registračního
řízení by mohlo být oddalováno nesplněním podmínek – náležitostí návrhu, jež nejsou v §6
odst. 2 a 4 zákona o sdružování občanů vypočteny a zakládají se tak pouze na úsudku správního
orgánu. Proto je také vyloučeno, aby ministerstvo v upozornění provedeném dle §7 odst. 2
zákona o sdružování občanů přípravnému výboru vytýkalo i vady návrhu stanov, které mohou
být důvodem odmítnutí návrhu dle §8 odst. 1 citovaného zákona, a to navíc takovým způsobem,
z něhož není patrné, které z vytýkaných vad brání zahájení řízení a které by byly důvodem
odmítnutí návrhu. Postupovalo-li by ministerstvo popsaným způsobem, překračovalo
by své zákonem stanovené pravomoci.
Uvedenému výkladu rozsahu oprávnění ministerstva dle §7 odst. 2 zákona o sdružování
občanů svědčí i délka (či spíše krátkost) lhůty, v níž může ministerstvo přípravný výbor sdružení
na vady návrhu upozornit. Ministerstvo by mělo upozornění provést bezodkladně, nejpozději do pěti
dnů od doručení návrhu. Ve skutečnosti tak uvedené ustanovení stanoví nikoli jedinou lhůtu,
ale lhůty dvě. První z nich je stanovena poněkud neurčitě, a (tím spíše) s jejím uplynutím není
spojen žádný nezvratitelný právní následek; je tedy především projevem obecných zásad činnosti
správních úřadů, jestliže vybízí ministerstvo, aby zjišťovalo vady návrhu a provedlo upozornění
bez neodůvodněných průtahu od jeho doručení. Druhá ze lhůt však jasně stanoví, že takové
upozornění může být provedeno nejpozději do pěti dnů od doručení. Tím je vymezena nejzazší
lhůta pro upozornění přípravného výboru na vady návrhu; po jejím marném uplynutí již tedy
ministerstvo nemá možnost toto upozornění provést. Pětidenní lhůta objektivně nahlíženo
ani nedává ministerstvu dostatečný časový úsek na to, aby mohlo náležitým způsobem vyhodnotit
vnitřní poměry vznikajícího sdružení. Naopak tato lhůta reálně poskytuje ministerstvu toliko
čas na formální kontrolu náležitostí návrhu. K uvedenému je pak možné pro úplnost učinit
do jisté míry technickou poznámku, že vzhledem k tomu, že sám zákon o sdružování občanů,
nikterak neupravuje běh lhůt, je z důvodů právní jistoty nanejvýš vhodné při jeho aplikaci využít
obecných pravidel počítání času zakotvených ve správním řádu (§40 zákona č. 500/2004 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů). V zájmu zachování právní jistoty je třeba z uvedeného dovodit,
že neučiní-li ministerstvo upozornění dle §7 odst. 2 zákona o sdružování občanů ve stanovené
lhůtě, byť shledal podaný návrh vadným, má se návrh za bezvadný a řízení za zahájené dnem
doručení návrhu ministerstvu.
Nejvyšší správní soud z uvedeného shrnuje, že registrační řízení je zahájeno dnem
doručení bezvadného návrhu na registraci ministerstvu, a to bez ohledu na to, zda jej za bezvadný
považuje ministerstvo, a dále doručením podání, jímž přípravný výbor k upozornění ministerstva,
učiněnému v souladu s ustanovením §7 odst. 2 zákona o sdružování občanů odstranil vady
návrhu. Řízení je však zahájeno rovněž v případě, že ministerstvo, přestože doručený návrh
shledá vadným, přípravný výbor na vady v zákonem stanovené lhůtě neupozorní. O dni zahájení
řízení by mělo ministerstvo bezodkladně vyrozumět zmocněnce přípravného výboru (druhá věta
§7 odst. 3 zákona o sdružování občanů).
V samotném registračním řízení pak ministerstvo přezkoumává doručený návrh,
především tedy stanovy vznikajícího sdružení, po obsahové stránce, a to konkrétně z hledisek
taxativně stanovených v §8 odst. 1 zákona o sdružování občanů, resp. v těch ustanoveních
zákona, na něž §8 odst. 1 odkazuje. Tato ustanovení zákona pak dávají ministerstvu poměrně
široký rámec pro hodnocení stanov sdružení, když například ustanovení §8 odst. 1 ve spojení
s §4 písm. b) zákona o sdružování občanů vymezují jako důvod odmítnutí návrhu okolnost,
že by sdružení sledovalo dosahování svých cílů způsoby, které jsou v rozporu s ústavou a zákony.
Ministerstvo je nicméně fakticky limitováno tím, že v této fázi může závěry o odmítnutí činit
toliko na základě předložených stanov. Dospěje-li ministerstvo k závěru, že nejsou dány důvody
pro odmítnutí návrhu stanovené v §8 odst. 1 zákona o sdružování občanů, provede do 10 dnů
od zahájení řízení registraci a v této lhůtě zašle zmocněnci přípravného výboru jedno vyhotovení
stanov, na němž vyznačí den registrace (§9 odst. 1 zákona o sdružování občanů). O registraci
se nevydává rozhodnutí ve správním řízení. Pokud naopak ministerstvo shledá, že jsou dány
důvody pro odmítnutí návrhu na registraci sdružení, musí o tom vydat rozhodnutí do 10 dnů
od zahájení řízení a toto rozhodnutí doručit zmocněnci přípravného výboru (§8 odst. 2 zákona
o sdružování občanů). Toto rozhodnutí je pak přezkoumatelné ve správním soudnictví.
Ustanovení §8 odst. 3 zákona o sdružování občanů, který upravuje možnost podání opravného
prostředku k nejvyššímu soudu republiky, je pak třeba vyložit jako pouhou zákonnou deklaraci
možnosti nechat přezkoumat rozhodnutí o odmítnutí registrace (od 1. 1. 2003) v řízení
dle soudního řádu správního.
Jako jistou formu ochrany před nečinností §8 odst. 5 zákona o sdružování občanů
stanoví, že pokud do 40 dnů od zahájení řízení ministerstvo nedoručí přípravnému výboru
rozhodnutí o odmítnutí registrace, vzniká sdružení dnem následujícím po uplynutí této lhůty;
tento den je dnem registrace. Sdružení proto v tomto případě vznikne fikcí registrace 41. dnem
následujícím po dni zahájení řízení.
Sdružení tedy vznikne buď registrací provedenou ministerstvem do 10-ti dnů
od zahájení řízení (§9 odst. 1 zákona o sdružování občanů) nebo fikcí registrace 41. dnem
následujícím po dni zahájení řízení. V obou případech však platí, že vyznačení data registrace
na vyhotovení stanov je osvědčením o registraci sdružení.
Stěžovatelovy výtky lze shrnout do tří základních okruhů. Stěžovatel namítá v kasační
stížnosti, že žalovaný správní orgán překročil svou pravomoc, jež spočívá v přezkumu
navrhovaného názvu sdružení jakožto věcné vady stanov dle §4 písm. b) zákona o sdružování
občanů, dále nesouhlasí s vadným a nepřípustným posouzením navrhovaného názvu sdružení
z hlediska jeho klamavosti a nakonec vznáší výhrady k posouzení charakteru lhůt uvedených
v ustanovení §7 odst. 2 a §8 odst. 2 zákona o sdružování občanů a následků spojených s jejich
uplynutím.
V nyní projednávané věci žalovaný správní orgán konstatoval, že stěžovatelem předložený
návrh na registraci občanského sdružení s názvem NEW CENTRALBANK-ING o. s.
je po formální stránce bezvadný, zahájil tedy registrační řízení a následně v rámci posuzování
materiálních podmínek registrace sdružení dospěl k závěru, že jde o občanské sdružení
nedovolené ve smyslu §4 písm. b) zákona o sdružování občanů, a proto registraci podle §8
odst. 1 písm. c) citovaného zákona odmítl.
Vzhledem ke stěžovatelově námitce se tedy spornou jeví otázka, zda je možné v rámci
fáze před zahájením registračního řízení posuzovat navrhovaný název občanského sdružení
z hlediska jeho případné obsahové závadnosti či nikoliv a zda je vůbec možné, aby správní orgán
v registračním řízení tuto „závadnost“ posuzoval.
Nejvyšší správní soud již judikoval ve vztahu k jednotlivým fázím registračního řízení
(srov. citovaný rozsudek ze dne 1. 8. 2007, č. j. 1 Ans 3/2007 - 235, dostupný
na www.nssoud.cz), že se žalovaný správní orgán zabývá při hodnocení návrhu ve fázi před
zahájením registračního řízení (§7 odst. 2 zákona o sdružování občanů) pouze formální stránkou
návrhu a nikoliv jeho obsahem a pokud návrh na registraci sdružení a stanovy k němu připojené
prokazatelně obsahují formální náležitosti vyžadované ustanovením §6 odst. 2 a 4 zákona
o sdružování občanů, pak registrační řízení zahájí. Kasační soud v uvedeném rozsudku zcela
konkrétně vyslovil, že: „Odstraňování případných vad návrhu na registraci občanského sdružení dle §7
odst. 2 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, se děje ještě před zahájením samotného registračního řízení.
Proto může Ministerstvo vnitra posuzovat pouze to, zda má návrh všechny v §6 odst. 2 a 4 téhož zákona
vyžadované náležitosti tak, aby bylo možné řízení o něm zahájit. Jestliže §7 odst. 2 téhož zákona považuje
za vadu návrhu také nepřesnost údajů v něm uvedených, musí jít o takovou nepřesnost, která by bránila zahájení
řízení. Jakékoli věcné posuzování stanov ministerstvem v této „předprocesní“ fázi je nepřípustné; zahájení
registračního řízení nesmí být oddalováno nesplněním podmínek – náležitostí návrhu, jež nejsou v §6 odst. 2 a 4
citovaného zákona vypočteny, a zakládají se tak pouze na úsudku správního orgánu. Je tedy vyloučeno,
aby žalovaný v upozornění provedeném dle §7 odst. 2 zákona přípravnému výboru vytýkal i vady návrhu stanov,
které mohou být důvodem odmítnutí návrhu dle §8 odst. 1 zákona, a to navíc takovým způsobem, z něhož není
patrné, které z vytýkaných vad brání zahájení řízení a které by byly důvodem odmítnutí návrhu“.
Název občanského sdružení je nezbytnou formální náležitostí registrace sdružení
ve smyslu zákona o sdružování občanů. Podle ustanovení §6 odst. 2 písm. a) citovaného zákona
je nutné k návrhu na registraci sdružení připojit stanovy ve dvojím vyhotovení, v nichž musí
být uveden mimo jiné i název sdružení. Název právnické osoby (§2 odst. 3 zákona o sdružování
občanů) je jedním ze zákonem stanovených povinných identifikačních znaků občanského
sdružení, který ji od ostatních právnických osob odlišuje, a proto musí být povinně určen
již při jejím zřízení nebo založení. Tato povinnost je primárně stanovena v ustanovení §19b
odst. 1 občanského zákoníku pro všechny právnické osoby, tedy i občanské sdružení (§2 odst. 3
zákona o sdružování občanů), a jejím odrazem je rovněž ustanovení §6 odst. 2 písm. a) zákona
o sdružování občanů. Aby název právnické osoby byl dostatečným identifikačním a distinktivním
znakem, musí být zvolen tak, aby byl především způsobilý právnickou osobu individualizovat.
Zcela výstižně se k této problematice vyjadřuje kolektiv autorů v komentáři k občanskému
zákoníku (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv: Občanský zákoník I, II,
2. vydání, Praha 2009, s 247-252). „Název právnické osoby má být volen tak, aby odpovídal
maximě v §3 odst. 1 občanského zákoníku. To znamená, že má být zásadně pravdivý
a přiměřený poměrům konkrétní právnické osoby, název právnické osoby má být rovněž zvolen
tak, aby byl veřejnosti srozumitelný a aby vůči ní nepůsobil klamavě. Při tvorbě názvů
právnických osob je třeba rovněž respektovat ten fakt, že zvláštní právní předpisy povolují použít
určitá slova nebo označení jen v názvech některých právnických osob (např. slova banka, burza,
spořitelna, obecně prospěšná společnost nebo nadace).“
Ve světle výše uvedené platné judikatury Nejvyššího správního soudu je zřejmé,
že správní orgán splnění formálních náležitostí zkoumá ještě před zahájením samotného
registračního řízení. Název proto musí být zejména srozumitelný, úplný a přesně uvedený.
Neúplnost nebo nepřesnost údajů, jíž má na mysli zákonodárce v ustanovení §7 odst. 2 zákona
o sdružování občanů, by musela být takového charakteru, aby bránila zahájení registračního řízení
(typicky nepřesně uvedený název či sídlo sdružení). Cílem ustanovení §6 odst. 4 zákona
o sdružování občanů je mimo jiné především zamezit paralelní existenci shodného nebo snadno
zaměnitelného názvu občanského sdružení, které je právnickou osobou, s názvem jiné právnické
osoby, která již vyvíjí činnost na území České republiky. O takový případ v projednávané věci
však nejde. Navrhovaný název sdružení „NEW CENTRALBANK-ING o. s.“ zcela jistě splnil
požadavky na srozumitelnost, přesnost a určitost názvu. Nejvyšší správní soud je toho názoru,
že správní orgán nepochybil, pokud v nyní projednávaném případě shledal předložený návrh
na registraci sdružení bezvadným po formální stránce a zahájil registrační řízení. Nebylo žádných
důvodů k postupu žalovaného správního orgánu podle ustanovení §7 odst. 2 zákona
o sdružování občanů a k vydání bezodkladného upozornění přípravnému výboru stran
formálních nedostatků názvu občanského sdružení. Jak již bylo výše řečeno, případnou
obsahovou závadnost názvu občanského sdružení, jež svojí povahou nespadá pod podmínky
stanovené v §6 zákona o sdružování, nelze v této fázi před zahájením registračního řízení
posuzovat.
Nelze souhlasit s námitkou stěžovatele, že správní orgán nemá pravomoc posuzovat,
krom podmínky stanovené v §6 odst. 4 zákona o sdružování občanů, název z žádných jiných
hledisek, neboť ve vztahu k názvu sdružení citovaný zákon žádné další podmínky nestanovuje.
V samotném registračním řízení ministerstvo přezkoumává doručený návrh, především
tedy stanovy vznikajícího sdružení, po obsahové stránce, a to konkrétně z hledisek taxativně
stanovených v §8 odst. 1 zákona o sdružování občanů, resp. v těch ustanoveních zákona,
na něž §8 odst. 1 odkazuje. Tato ustanovení zákona pak dávají ministerstvu poměrně široký
rámec pro hodnocení stanov sdružení, když například ustanovení §8 odst. 1 ve spojení s §4
písm. b) zákona o sdružování občanů vymezují jako důvod odmítnutí návrhu okolnost,
že by sdružení sledovalo dosahování svých cílů způsoby, které jsou v rozporu s ústavou a zákony.
Ministerstvo je nicméně fakticky limitováno tím, že v této fázi může závěry o odmítnutí činit
toliko na základě předložených stanov. Název občanského sdružení, tak jako název každé
právnické osoby (§19b odst. 1 občanského zákoníku), musí odpovídat požadavkům na něj
kladeným obecně závaznými právními předpisy, jakož i maximě vyslovené v §3 odst. 1
občanského zákoníku. Proto i název sdružení musí být zvolen tak, aby byl veřejnosti
srozumitelný a aby vůči ní nepůsobil klamavě. Užití názvu sdružení „NEW
CENTRALBANK-ING o. s.“ shledal správní orgán v nyní projednávané věci ve vztahu k třetím
osobám, zejména v běžné korespondenci, v úředním styku se státními orgány nebo
při navazování kontaktů se zahraničními subjekty, za zjevně klamavé a matoucí, neboť takový
název je způsobilý uvést tyto osoby v omyl ohledně povahy tohoto občanského sdružení.
Je proto na místě uplatnit princip právní jistoty, který spočívá zejména ve vytvoření rovnováhy
podmínek pro to, aby nikdo nebyl bez zákonného důvodu omezen na svých subjektivních
právech a zároveň, aby byl zákonnou cestou postižen každý, kdo právní povinnosti porušuje.
Klamavost názvu sdružení není zákonem o sdružování občanů nikterak upravena. Ve vztahu
k požadavkům na název sdružení lze proto použít obecné úpravy obsažené v občanském
zákoníku a základní zásady občanského práva – ochrany dobrých mravů. Nejvyšší správní soud
proto konstatuje, že správní úvaze, jíž žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí použil,
nelze nic vytknout. Je tomu tak proto, že dostatečně a zcela v souladu s principem legality
správního řízení uvedl, z jakých důvodů považuje navrhovaný název „NEW
CENTRALBANK-ING o. s.“ za klamavý. Název, který vyvolává dojem subjektu poskytujícího
bankovní a finanční služby, tudíž podléhajícího státnímu dohledu, je totiž schopný ve veřejnosti
vyvolat vyšší stupeň důvěry v úkony a status subjektu, čímž je pozměněn přístup a jeho vnímání
třetími osobami. Takovou situaci ovšem nelze v žádném případě považovat ve vztahu k třetím
osobám za souladnou s dobrými mravy a principem právní jistoty.
Nejvyšší správní soud proto ve vztahu k vysloveným závěrům konstatuje, že označení
právnické osoby zcela formálně korektním názvem, který je však v důsledku okolností schopen
vyvolat ve veřejnosti klamný dojem ohledně povahy subjektu sdružení, nelze v právním státě
akceptovat. Navrhovaný název občanského sdružení „NEW CENTRALBANK-ING o. s.“
splňuje podmínky stanovené §6 odst. 4 zákona o sdružování občanů. Svojí konstrukcí, zejména
slovním spojením „CENTRALBANK“, je však takový název schopen vyvolat ve veřejnosti
mylný dojem, že se jedná o subjekt oprávněný poskytovat bankovní služby a že z tohoto důvodu
je rovněž subjektem podléhajícím státnímu dozoru. V této souvislosti je třeba poukázat
i na skutečnost, že v České republice působí na trhu také finanční skupina Internationale
Nederlanden Group, jež používá právě zkratku „ING.“ Strukturu a slovní spojení
„CENTRALBANK“ obsažené v navrhovaném názvu sdružení může veřejnost, u níž nelze
předpokládat dostatečnou orientaci v oblasti poskytovatelů finančních a bankovních služeb, také
vnímat tak, že jde o subjekt oprávněný poskytovat bankovní služby. Nejvyšší správní soud
v tomto smyslu neshledává důvodnou ani námitku stěžovatele, v níž poukazuje na dostatečnou
zřejmost skutečnosti, že se jedná o občanské sdružení (v důsledku užití „o.s.“ v názvu sdružení).
Povinnost uvádět v názvu občanského sdružení zkratku „o. s.“ nebo označení „občanské
sdružení“ již zákon o sdružování občanů ke dni podání žádosti o registraci předmětného sdružení
(22. 10. 2008) neobsahoval. Tato povinnost byla odstraněna novelou zákona o sdružování
občanů provedenou zákonem č. 33/2008 Sb., s účinností od 12. 2. 2008. Tato skutečnost
samozřejmě nebrání stěžovateli v tom, aby užil zkratku „o. s.“ nebo označení „občanské
sdružení“ v názvu sdružení. Nelze však zároveň říci, že pokud takové označení použije (v nyní
projednávaném případě použil zkratku „o. s.“), bude z tohoto názvu dostatečně zřejmá
a jednoznačná povaha a charakter subjektu. Zkratka „o. s.“ může být spíše vnímána jako
zavádějící, neboť je snadno zaměnitelná např. se zkratkou veřejné obchodní společnosti podle
obchodního zákoníku („v. o. s.“), či např. akciovou společností „a.s.“ S ohledem na slovní
spojení „CENTRALBANK“ proto nepovažuje Nejvyšší správní soud použitou zkratku „o. s.“
za dostatečnou a jednoznačně určující povahu subjektu ve vztahu k vnímání třetích osob.
Žalovanému správnímu orgánu proto nelze vytýkat, že v souladu se zásadou legality správního
řízení postupoval v řízení dle platných zákonů, chránil zájmy státu a společnosti a registraci
sdružení s takovým názvem odmítl.
Dle ustanovení §3 odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších
předpisů, smí slovo „banka“ nebo „spořitelna“, jeho překlady nebo slova od nich odvozená
užívat v obchodní firmě pouze právnická osoba, které byla udělena licence, pokud není zřejmé
ze souvislosti, v níž se slovo „banka“ nebo „spořitelna“ používá, že tato osoba se nezabývá
činností uvedenou v §1 odst. 1 zákona o bankách. Je skutečností, že k registraci navrhované
občanské sdružení není podnikatelem zapsaným do obchodního rejstříku pod obchodní firmou
a tedy ustanovení §3 odst. 1 zákona o bankách týkající se úpravy užití slova „banka“ v obchodní
firmě právnických osob na něj přímo nedopadá. Nicméně z tohoto ustanovení lze argumentem
a contrario s ohledem na racionální úmysl zákonodárce vyvodit, že slovo „banka“ nesmí být užito
jinak, než v obchodní firmě právnické osoby, a to za podmínek stanovených právě §3 odst. 1
zákona o bankách. Tedy jen právnická osoba zapsaná pod svým názvem (obchodní firma)
do obchodního rejstříku, jíž byla udělena licence ve smyslu zákona o bankách, smí užít v názvu
slovo „banka“ nebo „spořitelna,“ pokud ovšem není zřejmé ze souvislosti, v níž se slovo „banka“
nebo „spořitelna“ používá, že tato osoba se nezabývá činností uvedenou v §1 odst. 1 zákona
o bankách. Nejvyšší správní soud je toho názoru, že občanské sdružení, které nesplňuje žádnou
z uvedených podmínek dle §3 odst. 1 citovaného zákona, nesmí ve svém názvu slovo „banka“
nebo „spořitelna“ vůbec užít. Jak již uvedl v odůvodnění rozsudku městský soud, benevolentní
přístup rejstříkových soudů v této souvislosti je nežádoucí a nesprávný, nemůže proto být
základem pro legitimní očekávání stěžovatele, že žalovaný správní orgán bude postupovat
shodně.
Jak již bylo výše uvedeno, ve fázi před zahájením samotného registračního řízení
je správní orgán oprávněn posuzovat pouze formální náležitosti předloženého návrhu a jakékoliv
věcné posouzení je v této fázi vyloučeno. Možnou klamavost názvu občanského sdružení „NEW
CENTRALBANK-ING o. s.“ nebylo možno posuzovat v rámci ustanovení §6 odst. 4 zákona
o sdružování občanů. Otázka možné klamavosti názvu, podle jiných než v tomto ustanovení
uvedených kritérií, proto spadá do fáze posuzování materiálních podmínek registrace sdružení,
které jsou stanoveny v §8 zákona o sdružování. Podle ustanovení §4 zákona o sdružování
občanů nejsou dovolena sdružení, a) jejichž cílem je popírat nebo omezovat osobní, politická
nebo jiná práva občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení,
náboženské vyznání a sociální postavení, rozněcovat nenávist a nesnášenlivost z těchto důvodů,
podporovat násilí, anebo jinak porušovat ústavu a zákony; b) která sledují dosahování svých cílů
způsoby, jež jsou v rozporu s ústavou a zákony; c) ozbrojená nebo s ozbrojenými složkami;
za taková se nepovažují sdružení, jejichž členové drží nebo užívají střelné zbraně pro sportovní
účely nebo k výkonu práva myslivosti.
Podle ustanovení §8 odst. 1 písm. c) zákona o sdružování občanů ministerstvo registraci
odmítne, jestliže z předložených stanov sdružení vyplývá, že jde o sdružení nedovolené (§4).
Žalovaný správní orgán odmítl registraci sdružení podle §8 odst. 1 písm. c) zákona
o sdružování občanů, neboť shledal způsob, jímž sdružení sleduje dosahování svých cílů,
v rozporu s ústavou a zákony ve smyslu §4 písm. b) citovaného zákona. Tento rozpor s ústavou
a zákony je spatřován právě v použití názvu občanského sdružení, který je ve vztahu ke třetím
osobám klamavý, matoucí a způsobilý vyvolat u třetích osob omyl ohledně povahy zamýšleného
sdružení, i když deklarované věcné cíle sdružení uvedené ve stanovách nikterak neodporují
zákonu. Klamavost názvu, jak bylo výše argumentováno, odporuje nejen maximě stanovené v §3
odst. 1 občanského zákoníku, ale i principu právní jistoty (čl. 1 odst. 1 Ústavy), který je jedním
ze základních předpokladů právního státu. Vymezení těchto pojmů zákonodárce neposkytuje,
jejich obsah je tvořen převážně na základě judikatury a praktického používání. Užití názvu, který
evokuje dojem, že se jedná o subjekt poskytující bankovní služby, je jistě jedním ze způsobů,
kterým lze stanovených cílů sdružení dosahovat. Tímto způsobem lze zvýraznit své postavení,
přilákat vyšší pozornost, vzbudit důvěru v jednání subjektu. Výkonu sdružovacího práva,
prostřednictvím klamavého názvu, ale nelze přiznat právní ochranu z důvodu dosahování cílů
občanského sdružení způsoby, jež jsou v rozporu s ústavou a zákony. Nejvyšší správní soud
proto shledal závěry městského soudu zcela v souladu se zákonem.
Stěžovatel nakonec vznáší výhrady k posouzení charakteru lhůt uvedených v ustanovení
§7 odst. 2 a §8 odst. 2 zákona o sdružování občanů a následků spojených s jejich uplynutím.
Především pak namítá, že z žádného zákonného ustanovení nevyplývá, že by tyto lhůty byly
lhůtami pořádkovými, jež by bylo možné ve své podstatě ignorovat.
Řízení o registraci bylo v nyní projednávané věci zahájeno dne 22. 10. 2008 a žalobou
napadené rozhodnutí žalovaného správního orgánu ze dne 4. 11. 2008,
č. j. MV-81518-3/VS-2008, stěžovatel obdržel dne 10. 11. 2008. Z uvedených dat je zřejmé,
že žalovaný stihl vydat rozhodnutí před uplynutím 40 denní lhůty od zahájení řízení, s níž zákon
spojuje vznik sdružení fikcí (§8 odst. 5 zákona o sdružování občanů).
Podle ustanovení §7 odst. 2 zákona o sdružování občanů, nemá-li návrh náležitosti podle
§6 odst. 2 a 4 (anebo jsou-li údaje v něm neúplné nebo nepřesné), ministerstvo na to přípravný
výbor bezodkladně, nejpozději do 5 dnů od doručení návrhu, upozorní s tím, že dokud tyto vady
nebudou odstraněny, řízení o registraci nebude zahájeno.
Podle ustanovení §8 odst. 2 zákona o sdružování občanů, o odmítnutí registrace
rozhodne ministerstvo do 10 dnů ode dne zahájení řízení. Rozhodnutí doručí zmocněnci
přípravného výboru.
Podle ustanovení §8 odst. 5 zákona o sdružování občanů, nebylo-li zmocněnci
přípravného výboru do 40 dnů od zahájení řízení doručeno rozhodnutí ministerstva o odmítnutí
registrace, sdružení vznikne dnem následujícím po uplynutí této lhůty; tento den je dnem
registrace. Na žádost zmocněnce přípravného výboru mu ministerstvo zašle jedno vyhotovení
stanov, na němž vyznačí den registrace.
Podle ustanovení §9 odst. 1 zákona o sdružování občanů, pokud ministerstvo nezjistí
důvod k odmítnutí registrace, provede do 10 dnů od zahájení řízení registraci a v této lhůtě zašle
zmocněnci přípravného výboru jedno vyhotovení stanov, na němž vyznačí den registrace, kterým
je den odeslání. O registraci se nevydává rozhodnutí ve správním řízení.
Vzhledem k tomu, že žalovanému správnímu orgánu byl dne 22. 10. 2008 doručen návrh
na registraci občanského sdružení s názvem „NEW CENTRALBANK-ING o. s.“, který neměl
vady uvedené v ustanovení §6 odst. 2 a 4 zákona o sdružování občanů, bylo řízení o registraci
tímto dnem zároveň i zahájeno. Lhůta stanovená v §7 odst. 2 zákona o sdružování občanů
je pro posouzení nyní projednávané věci irelevantní. Nejvyšší správní soud v této souvislosti opět
poukazuje na závěr vyplývající z rozsudku tohoto soudu ze dne 1. 8. 2007,
č. j. 1 Ans 3/2007 - 235, který je dostupný na www.nssoud.cz. Kasační soud v tomto rozhodnutí
vyslovil, že: „Ministerstvo vnitra musí upozornění podle §7 odst. 2 zákona o sdružování občanů provést
bezodkladně, nejpozději do pěti dnů od doručení návrhu. První z uvedených lhůt je především projevem obecných
zásad činnosti správních úřadů, když vybízí ministerstvo, aby zjišťovalo vady návrhu a provedlo upozornění bez
neodůvodněných průtahů od jeho doručení. Druhá pak vymezuje nejzazší lhůtu pro upozornění přípravného výboru
na vady návrhu; po jejím marném uplynutí již tedy ministerstvo nemá možnost toto upozornění provést. Registrační
řízení je tak zahájeno i v případě, že ministerstvo, přestože doručený návrh shledá vadným, přípravný výbor na
vady v zákonem stanovené lhůtě neupozorní.“
Z výše uvedeného je zřejmé, že neučiní-li žalovaný upozornění dle §7 odst. 2 zákona
o sdružování občanů ve stanovené 5ti denní lhůtě, byť by shledal podaný návrh vadným,
považuje se návrh za bezvadný a registrační řízení za zahájené dnem doručení návrhu
žalovanému. Žádný další právní následek krom uvedeného však zákonodárce s uplynutím
5ti denní lhůty nestanovil. Nejedná se o lhůtu určenou k vydání rozhodnutí, nýbrž o lhůtu
pro vyrozumění přípravného výboru na vady návrhu, po jejímž marném uplynutí nemá možnost
správní orgán toto upozornění znova provést.
Jiná situace je již v případě lhůty stanovené v §8 odst. 2 zákona o sdružování občanů.
Obecná právní úprava obsažená v zákoně č. 500/2004 Sb., správním řádu, v ustanovení
§71 odst. 1 říká, že správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. Úprava
lhůt pro vydání rozhodnutí ve správním řízení slouží především účastníkům řízení, jimž dává
právní jistotu ohledně lhůty, v níž musí být věc vyřízena a v návaznosti na úpravu nečinnosti
správního orgánu, též efektivní nástroj, jak se domoci vydání správního aktu v přiměřené lhůtě.
Dojde-li v důsledku nečinnosti správního orgánu ke škodě, nastupuje odpovědnost státu
za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem. Speciální úprava
lhůty k vydání rozhodnutí o odmítnutí registrace sdružení stanovená v §8 odst. 2 zákona
o sdružování občanů je 10 dní ode dne zahájení řízení. S jejím marným uplynutím zákonodárce
nespojil žádný závažný důsledek v tom smyslu, že by zaniklo oprávnění k vydání rozhodnutí
nebo by byl opožděně vydaný správní akt nicotným.
Z uvedeného vyplývá, že zákonodárce jenom v ustanovení §8 odst. 5 zákona
o sdružování občanů spojil vznik občanského sdružení na základě zákona s právními
skutečnostmi tam uvedenými (zmocněnci přípravného výboru nebylo do 40 dnů od zahájení
řízení doručeno rozhodnutí ministerstva o odmítnutí registrace). O takový případ však v dané
věci nešlo.
Nejvyšší správní soud na základě výše uvedené argumentace proto konstatuje, že se
městský soud nedopustil nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky (§103
odst. 1 písm. a/ s. ř. s.), ani vady ve smyslu kasačního důvodu dle ustanovení §103 odst. 1 písm.
b) s. ř. s.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost
opodstatněnou, a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl bez jednání postupem
podle ustanovení §109 odst. 1 s. ř. s., podle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší
správní soud zpravidla bez jednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, věty první s. ř. s.
ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník,
který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, jež důvodně
vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení o kasační stížnosti
úspěch neměl a žalovanému správnímu orgánu v tomto řízení nevznikly žádné náklady nad rámec
jeho běžné činnosti. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. července 2010
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu