ECLI:CZ:NSS:2010:7.AS.6.2010:154
sp. zn. 7 As 6/2010 - 154
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: WALMARK, a. s.,
se sídlem Oldřichovice 44, Třinec, zastoupen Mgr. Vojtěchem Novotným, advokátem se sídlem
Karlovo nám. 24, Praha 1, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem
Škrétova 44/6, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 26. 6. 2007, č. j. 9 Ca 391/2007 – 106,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále také „městský soud“) napadeným rozsudkem ze dne
26. 6. 2009, č. j. 9 Ca 391/2007 - 106, zamítl žaloby podané společností WALMARK, a. s., proti
rozhodnutím Rady pro rozhlasové a televizní vysílání vydaným dne 7. 2. 2007,
sp. zn. 2006/449/had/WAL, č. j. sot/8942/07, 8943/07 (VARIXINAL mutace 9);
sp. zn. 2006/566/had/WAL, č. j. sot/8940/07, 8941/07 (VARIXINAL mutace 10);
sp. zn. 2006/455/had/WAL, č. j. sot/9060/07 (PROSTENAL mutace 10); jimiž byla žalobci,
jakožto zadavateli reklamy na uvedené doplňky stravy (Varixinal a Prostenal), vysílané opakovaně
na televizních programech televize Prima a televize Nova v průběhu roku 2006, každým
rozhodnutím jednotlivě uložena podle ustanovení §8 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1995 Sb.,
o regulaci reklamy (dále jen „zákon o regulaci reklamy“), ve znění platném do 25. 1. 2006, pokuta
ve výši 100 000 Kč, a to za porušení ustanovení §5d písm. d) zákona o regulaci reklamy.
Městský soud dospěl k závěru, že výklad ustanovení §5d písm. d) zákona o regulaci
reklamy, učiněný žalovanou v napadeném správním rozhodnutí, je správný. Při svém
rozhodování především vyšel ze skutečnosti, že zákon o regulaci reklamy chrání zejména
spotřebitele, jemuž jsou jako adresátu reklamy předávány konkrétně zaměřené informace
o určitých výrobcích. Tyto informace jsou podávány spotřebiteli zcela účelově a selektivně
se zaměřením na propagaci konkrétního výrobku. Reklama vždy slouží k podpoře prodeje
či nákupu výrobku nebo služeb, což je zároveň i jejím definičním znakem; zákon proto svými
ustanoveními chrání toho, komu jsou tyto účelové informace prezentovány. Zcela od věci
je proto uvádět do souvislosti regulaci reklamy v zájmu ochrany spotřebitele s obecným právem
na šíření informací. Ustanovení §5d písm. d) zákona o regulaci reklamy v otázce uvádění
spotřebitele v omyl zcela jasně stanoví, jaká jednání tento omyl vyvolávají. Omyl spotřebitele
je způsoben vlastním obsahem reklamy, její obrazovou a slovní prezentací přisuzující potravině
vlastnosti, které lze zaměnit s vlastnostmi a účinky léků. Citované ustanovení proto nelze vykládat
tím způsobem, že prokázání skutkové podstaty správního deliktu spočívá v naplnění znaku
omylu způsobeného uváděním nepravdivých údajů o účincích přípravku. Naopak je třeba
zkoumat, zda obsah a způsob prezentace reklamy v příčinné souvislosti omyl spotřebitele vyvolá.
Proto není pro posouzení věci rozhodné, zda předmětný doplněk stravy má či nemá léčivé
účinky, ale to, zda je spotřebitel odkazem na léčivé účinky doplňku stravy uváděn v omyl.
Pro naplnění skutkové podstaty správního deliktu dle §5d písm. d) zákona o regulaci reklamy
proto není rozhodující, zda reklama uvádí údaje pravdivé či nepravdivé, nýbrž je třeba zkoumat,
zda jde o jednání, které je schopné omyl spotřebitele v příčinné souvislosti s obsahem
a prezentací reklamy vyvolat. Správným shledal městský soud i závěr žalované, že předmětná
reklama na doplněk stravy VARIXINAL svojí verbální a grafickou částí, jíž naznačuje působení
přípravku v žilní stěně, působení na dobrou funkci chlopní a posilování žilní stěny, udržování její
elasticity, jakož i úlevu při bolestech a otocích nohou, vyvolává dojem preventivního
a ošetřujícího charakteru přípravku a jeho léčivých účinků. Rovněž správným shledal městský
soud i závěr žalované ohledně celkového působení reklamy na přípravek PROSTENAL – ve
způsobu verbální, grafické i obrazové prezentace, který naznačuje působení přípravku –
v unikátní kombinaci přírodních látek, pomáhá při častém močení, při zvětšené prostatě,
s pozitivním účinkem na mužskou potenci. V kombinaci s obrazovým ztvárněním reklamy divák
lehce nabude dojmu, že se jedná o lék nebo přípravek schopný léčit lidské choroby
či jim předcházet. Navíc divák v dané reklamě nebyl zřetelně a výslovně upozorněn, že se jedná
o potravinový doplněk. Správní soud při věcném posouzení předmětných reklam proto dospěl
k závěru, že žalobce uvedl spotřebitele v omyl obsahem prezentovaných reklam bez ohledu
na pravdivost či nepravdivost působení propagovaného výrobku, tedy že žalobce je odpovědný
za spáchání správního deliktu. Městský soud se proto v tomto rozhodnutí neztotožnil se závěry,
které byly v obdobné věci vysloveny v rozsudcích sp. zn. 10 Ca 334/2007 a 10 Ca 227/2007,
že citované ustanovení zákona o regulaci reklamy umožňuje různý výklad pojmů „uvádět
v omyl“, který byl důvodem pro odlišný postup ve vztahu k sankčnímu postihu. Ohledně žádosti
o moderaci uloženého správního trestu městský soud konstatoval, že nezjistil žádný důvod,
pro který by shledal, že uložená pokuta v jednotlivých věcech je pro žalobce zjevně nepřiměřená.
Městský soud rovněž nepřisvědčil ani požadavku žalobce vést ohledně jednotlivých reklam
společné řízení a uložit jednu sankci, neboť každé jednotlivé reklamní mutaci na předmětné
doplňky stravy byl vyhrazen jiný reklamní čas, kdy jednotlivé mutace reklamy zasahovaly rozdílné
diváky (spotřebitele). Rozdílný vysílací čas navíc souvisí i s rozdílem ve sledovanosti jednotlivých
mutací reklamy. Městský soud proto dospěl k závěru, že žalovaný správní orgán nepochybil
ve svém skutkovém a právním posouzení a žalobu dle §78 odst. 7 zák ona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl.
Městský soud v Praze tento napadený rozsudek vydal znovu poté, kdy byla jeho
předchozí rozhodnutí ze dne 4. 4. 2008, č. j. 9 Ca 391/2007 - 40 (Varixinal mutace 9),
č. j. 9 Ca 392/2007 - 41 (Varixinal mutace 10) a č. j. 9 Ca 398/2007 - 39 (Prostenal mutace 10),
zrušena rozsudky Nejvyššího správního soudu z procesních důvodů a tyto věci vráceny
městskému soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud v jednotlivých zrušovacích rozsudcích
(sp. zn. 7 As 46/2008, sp. zn. 7 As 47/2008, sp. zn. 7 As 51/2008) shodně poukázal na rozdílné
znění ustanovení §5d písm. d) zákona o regulaci reklamy účinné do 25. 1. 2006 a znění téhož
ustanovení účinné po novelizaci od 26. 1. 2006, ve vztahu k datu odvysílání jednotlivých reklam
(v průběhu roku 2006). Pro aplikaci účinného právního předpisu shledal rozhodná data uzavření
jednotlivých smluv, na jejichž základě byly reklamy vytvořeny nebo šířeny. Městský soud
se zjišťováním této rozhodné skutečnosti pro aplikaci účinné právní normy vůbec nezabýval,
a přes tento skutkový nedostatek aplikoval právní úpravu účinnou do 25. 1. 2006. Z toho důvodu
Nejvyšší správní soud shledal v této části rozsudky městského soudu nepřezkoumatelnými,
neboť nebylo postaveno na jisto, který právní předpis (resp. jeho účinné znění), měl být na
posuzovanou věc aplikován. Městský soud vázán právním názorem vysloveným ve zrušovacích
rozhodnutích kasačního soudu se proto v dalším řízení zabýval zjišťováním data uzavření
předmětných smluv se zpracovatelem nebo šiřitelem reklam na přípravky Varixinal a Prostenal.
Při ústním jednání dne 26. 6. 2009 městský soud jednak spojil věci vedené pod
sp. zn. 9 Ca 391/2007, sp. zn. 9 Ca 392/2007 a sp. zn. 9 Ca 398/2007, ke společnému projednání
a z provedených listinných důkazů – smlouvy o dílo a z dodatku č. 10 k rámcové smlouvě
č. 014/001/2003 zjistil, že v případě přípravku Varixinal (mutace 9 a 10) byl tento dodatek
uzavřen dne 2. 1. 2005. Ve vztahu k přípravku Prostenal (mutace 10) z listinných důkazů
vyplynulo, že reklama byla zpracována již v roce 2005 a z přílohy ke smlouvě o reklamním servisu
mezi společností žalobce a společností Comtech, spol. s. r. o. je zřejmé smluvní ujednání
ke dni 15. 8. 2005. Provedeným dokazováním bylo postaveno najisto, že žalobci byly uděleny
pokuty za jednání týkající se reklam vytvořených nebo šířených na základě smluv uzavřených
v roce 2005, tedy přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 25/2006 Sb., a proto bylo na místě
aplikovat dosavadní právní úpravu ustanovení §5d písm. d) zákona o regulaci reklamy
(tj. účinnou do 25. 1. 2006).
Proti tomuto novému rozsudku městského soudu ze dne 26. 6. 2009,
č. j. 9 Ca 391/2007 – 106, podal žalobce jako stěžovatel (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě
kasační stížnost z důvodů uvedených v ustanovení §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s.
Stěžovatel napadá rozsudek v celém rozsahu pro nepřezkoumatelnost., resp. pro vadu
řízení před soudem spočívající ve skutečnosti, že městský soud měl zrušit napadená rozhodnutí
správního orgánu, neboť byla stižena stejnou vadou pro kterou Nejvyšší správní soud zrušil
předchozí rozsudky městského soudu. Kasační soud v odůvodnění jednotlivých zrušovacích
rozhodnutí konstatoval, že žalovaná v napadených správních rozhodnutích posuzovala reklamy
na přípravek Prostenal a Varixinal, vysílané opakovaně v průběhu roku 2006, podle právní úpravy
zákona o regulaci reklamy účinné do 25. 1. 2006, přičemž k důvodu aplikace zákona v tomto
znění se nikterak nevyjádřila, i když otázka aplikace nebyla jednoznačná. Z tohoto důvodu proto
městský soud nerespektoval závazný právní názor Nejvyššího správního soudu, neboť
rozhodnutí žalované nezrušil a nevrátil věc k dalšímu řízení. Nepřezkoumatelnost správního
rozhodnutí soud nemohl odstranit ani provedením dokazování, které měl pro své řízení provést
již správní orgán. S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud
zrušil rozsudek městského soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti konstatovala, že se plně ztotožňuje
s napadeným rozsudkem městského soudu, který listinnými důkazy ověřil požadované
skutečnosti a dospěl k závěru, že byla aplikována právní norma rozhodná k danému datu.
Odůvodnění:
napadeného rozsudku považuje za dostatečně podrobné, srozumitelné
a přesvědčivé. Žalovaná zejména nesouhlasí s námitkou stěžovatele, že správní soud nemůže
odstranit nedostatek správního rozhodnutí provedením dokazování a poukazuje na ustanovení
§77 s. ř. s., dle něhož je soud oprávněn doplnit důkazy provedené správním orgánem. Žalovaná
ve vztahu k uvedenému navrhuje zamítnutí kasační stížnosti. Žalovaná též poukázala
na skutečnost, že kasační stížností napadený rozsudek byl zástupci stěžovatele doručen dne
24. 7. 2009 a dvoutýdenní lhůta k podání mimořádného opravného prostředku tedy uplynula
dne 7. 8. 2009. Dle razítka městského soudu byla kasační stížnost podána až dne 10. 8. 2009, tedy
po uplynutí lhůty, jejíž zmeškání nelze prominout.
Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal splnění zákonných procesních předpokladů
pro projednání kasační stížnosti. Shledal, že stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený
rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.) a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Stěžovatel
je v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, a je tak splněna i nezbytná podmínka řízení
(§105 odst. 2 s. ř. s.). Kasační stížnost jako mimořádný opravný prostředek byla též podána včas
(§106 odst. 2 s. ř. s.) a míří svým obsahem na kasační důvody podle ustanovení §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s.
Ohledně dvoutýdenní lhůty pro podání kasační stížnosti Nejvyšší správní soud konstatuje,
že pro posouzení včasnosti je rozhodné datum podání kasační stížnosti k poštovní přepravě,
které je zjistitelné z razítka poštovního přepravce na obálce (srov. též rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. 1 Azs 48/2004 - 56, dostupné na www.nssoud.cz).
Jelikož kasační stížnost byla předána k poštovní přepravě dne 7. 8. 2009, byl tento mimořádný
opravný prostředek stěžovatelem uplatněn včas.
Nejvyšší správní soud proto shledává kasační stížnost přípustnou, neboť dospěl k závěru,
že byly splněny všechny zákonné procesní předpoklady pro její projednání.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek městského soudu
při vázanosti rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti (§109
odst. 2, 3 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Ohledně skutkového stavu, jakož i ohledně povahy přípravku Varixinal a Prostenal
(doplněk stravy), není mezi účastníky řízení sporu. S ohledem na obsah kasačních námitek, které
nemíří do věcného posouzení projednávané věci, tak zůstává zásadní zodpovězení otázky,
zda městský soud dostál povinnosti uvedené v §110 odst. 3 s. ř. s., v němž je stanoveno,
že krajský soud (Městský soud v Praze) je vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším
správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. Vzhledem k této skutečnosti Nejvyšší správní soud
nepovažuje za nutné doslovně uvádět znění a text předmětných reklamních spotů.
Nejvyšší správní soud považuje za vhodné se nejdříve vyjádřit k otázce přípustnosti
opakované kasační stížnosti v nyní projednávané věci. Podle ustanovení §104 odst. 3 písm. a)
s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho
původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod
kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního
soudu. Jak bylo již výše uvedeno, městský soud v nyní projednávané věci rozhodoval znovu poté,
kdy Nejvyšší správní soud z procesních důvodů zrušil jeho předchozí rozhodnutí. Vzhledem
k tomu, že se kasační soud v předchozím řízení doposud věcně nevyslovil ke stížním námitkám
stěžovatele, je kasační stížnost podaná proti rozsudku městského soudu, jímž rozhodl znovu
poté, kdy bylo jeho původní rozhodnutí zrušeno, přípustná. K aplikaci tohoto ustanovení
se vyslovil i Ústavní soud, který ve svém nálezu ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. IV. ÚS 136/05,
poukázal na to, že „ustanovení §104 odst. 3 písm. a) soudního řádu správního zajišťuje, aby se Nejvyšší
správní soud nemusel znovu zabývat věcí, u které již jedenkrát svůj právní názor na výklad hmotného práva
závazný pro nižší soud vyslovil, a to v situaci, kdy se nižší soud tímto právním názorem řídil“. Účelem
citovaného ustanovení je nepochybně to, aby se Nejvyšší správní soud znovu nemusel zabývat
věcí, u které již jedenkrát svůj právní názor na výklad hmotného práva závazný pro nižší soud
vyslovil, a to v situaci, kdy se nižší soud tímto právním názorem řídil. Vztáhnout však citované
ustanovení též na případy, kdy Nejvyšší správní soud pouze vytýká nižšímu správnímu soudu
pochybení, jako v nyní posuzované věci, by ve svých důsledcích, v rozporu s úmyslem
zákonodárce mohlo vést k odepření věcného přezkumu napadeného soudního rozhodnutí
z pohledu aplikace hmotného práva (srov. též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
10. 6. 2008, č. j. 2 Afs 26/2008 - 119, dostupné na www.nssoud.cz). Stěžovatel tedy mohl
v podané kasační stížnosti namítat i nesprávné právní posouzení věci, tedy směřovat své námitky
do oblasti věcného posouzení předmětných reklamních spotů. Stěžovatel však v opakovaně
podané kasační stížnosti pouze namítá, že se městský soud dopustil vady řízení, neboť se neřídil
závazným právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud tuto stěžovatelovu námitku neshledává důvodnou, neboť
v odůvodnění zrušujících rozhodnutí městskému soudu neuložil povinnost zrušit napadená
správní rozhodnutí. Takový postup by byl s ohledem na okolnosti projednávané věci
nehospodárný a neúčelný. Nejvyšší správní soud vytkl městskému soudu nedostatek spočívající
v chybějícím ověření skutkového stavu rozhodného pro aplikaci účinného znění právní normy,
který byl při ústním jednání dne 26. 6. 2009 provedením listinných důkazů napraven. Navíc
provedením důkazu bylo postaveno najisto, že byla aplikována právní norma v účinném znění
i žalovaným správním orgánem v napadeném rozhodnutí a za takové situace by zrušení
rozhodnutí správního orgánu postrádalo smysl. Ustanovení §77 s. ř. s. zakládá právo soudu
dokazováním ujasnit nebo upřesnit jaký byl skutkový stav, ze kterého správní orgán ve svém
rozhodnutí vycházel. Soud má rovněž právo důkazy provedené správním orgánem doplnit
a zajistit dostatečně přesně skutkový stav jako podklad pro rozhodování soudu v rámci plné
jurisdikce. Správní soud tedy není vázán ani důkazními návrhy účastníků a může k úplnému
zjištění skutkového stavu provést i důkazy další. Rozhodnutí soudu se tedy musí opírat o důvody,
na základě kterých lze učinit určitý a jasný závěr a musí z něj být seznatelné, že při tvorbě
skutkového i právního závěru, byla respektována logika uvažování a to v kontextu s ostatními
důkazy. V tomto smyslu se vyslovil též 1. senát Nejvyššího správního soudu v rozhodnutí
ze dne 28. 3. 2007, č. j. 1 As 32/2006 - 99, které bylo publikováno pod č. 1275/2007 Sbírky
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, v němž konstatoval, že „ustanovení §77 odst. 2 věty první
s. ř. s. je faktickou transpozicí požadavku tzv. „plné jurisdikce“ coby atributu práva na spravedlivý proces. Soud
při svém rozhodování nesmí být omezen ve skutkových otázkách jen tím, co zde nalezl správní orgán, a to ani co
do rozsahu provedených důkazů, ani jejich obsahu a hodnocení ze známých hledisek závažnosti, zákonnosti
a pravdivosti. Soud tedy zcela samostatně a nezávisle hodnotí správnost a úplnost skutkových zjištění učiněných
správním orgánem a zjistí-li přitom skutkové či (procesně) právní deficity, může reagovat jednak tím, že uloží
správnímu orgánu jejich odstranění, nahrazení či doplnění, nebo tak učiní sám.“ Městský soud se proto
v kasační stížností napadeném rozsudku nedopustil porušení povinnosti obsažené v ustanovení
§110 odst. 3 s. ř. s.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost
opodstatněnou, a proto ji podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl bez jednání postupem
podle ustanovení §109 odst. 1 s. ř. s., podle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší
správní soud zpravidla bez jednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1, věta první s. ř. s. ve
spojení s ustanovením §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník,
který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, jež důvodně
vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému
z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože stěžovatel v řízení úspěch neměl
a žalovanému správnímu orgánu žádné náklady nad rámec běžné činnosti spojené s kasačním
řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. února 2010
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu