ECLI:CZ:NSS:2010:7.AS.82.2009:57
sp. zn. 7 As 82/2009 - 57
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: Česká televize,
se sídlem Na Hřebenech II, Kavčí hory, Praha 4 , proti žalované: Rada pro rozhlasové
a televizní vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2009, č. j. 9 Ca 48/2009 – 35,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 5. 2009, č. j. 9 Ca 48/2009 – 35 zamítl
žalobu České televize (dále jen „stěžovatelka“) proti rozhodnutím Rady pro rozhlasové a televizní
vysílání (dále jen „Rada“) ze dne 21. 10. 2008, č. j. fol/8107/08, č. j. fol/8106/08,
č. j. fol/8103/08, č. j. fol/8102/08, č. j. fol/8101/08, č. j. f ol/8105/08, č. j. fol/8104/08
a č. j. fol/8100/08, jimiž Rada udělila stěžovatelce pokuty v celkové výši 400 000 Kč
pro porušení ust. §48 odst. 4 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o vysílání“), neboť v průběhu června 2008 odvysílala označení sponzora, která byla
neoddělenou reklamou. V odůvodnění rozsudku městský soud označil za klíčové rozřešení
otázky, zda reklamní znělka jako část televizního vysílání je či není pořadem ve smyslu ust. §2
odst. 1 písm. l) zákona o vysílání. Městský soud dále poukázal na účel reklamní znělky, uvedl,
že Rada nepochybila, pokud dospěla k závěru, že předmětná reklamní znělka není pořadem
ve smyslu citovaného ustanovení a shledal nedůvodnými i další žalobní námitky. Rovněž
poukázal na obdobné právní závěry obsažené v rozhodnutích městského soudu ve věcech
sp. zn. 10 Ca 262/2008, sp. zn. 10 Ca 286/2008, sp. zn. 6 Ca 363/2008 a sp. zn. 9 Ca 397/2008.
Závěrem uvedl, že odvysílání reklam vydávaných za označení sponzora reklamní znělky považuje
za snahu stěžovatelky obejít zákonem stanovené limity časového rozsahu re klamy.
Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu
uvedeného v ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ve které namítala nesprávné posouzení právní
otázky, zda reklamní znělka je pořadem ve smyslu zákona o vysílání. Podle jejího názoru není
podstatné, zda je znělka dlouhá, krátká, či časově uchopitelná, podstatné je, že je fakticky
na obrazovce zaznamenána. Formát reklamní znělky dnes spoluvytváří konkrétní druh programu
se zaměřením na konkrétní diváckou obec. Soud by měl přisvědčit názoru, že reklamní znělka
obecně nesporně vykazuje určující znaky pořadu, a pak lze znělku v souladu se zákonem
sponzorovat. Na základě výše uvedeného stěžovatelka navrhla, aby kasační stížnost byla
potvrzena, napadený rozsudek zrušen a věc vrácena městskému soudu k dalšímu řízení.
Rada ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že městský soud správně uvážil, že reklamní
znělka není pořadem ve smyslu ust. §2 odst . 1 písm. l) zákona o vysílání a že postupoval zcela
v souladu se s. ř. s., důkazy zhodnotil jednotlivě, jakož i ve vzájemné souvislosti a se žalobními
námitkami se vypořádal vyčerpávajícím způsobem. Odůvodnění napadeného rozsudku označila
Rada za dostatečně podrobné, srozumitelné a přesvědčivé a navrhla zamítnutí kasační stí žnosti.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda kasační stížnost byla podána
v zákonné lhůtě, neboť pouze v takovém případě může být kasační stížnost soudem meritorně
projednána.
Podle doručenky založené ve spise byl napadený rozsudek byl stěžovatelce doručen dne
23. 6. 2009 a podle razítka na obálce, v níž byla kasační stížnost zaslána městskému soudu, byla
zásilka podána k poštovní přepravě dne 8. 7. 2009.
Podle ust. §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou t ýdnů
po doručení rozhodnutí, přičemž zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Podle ust §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím
dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lh ůty. Není-li takový den
v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle odst. 4 citovaného
ustanovení je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu, nebo jemu
zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence a nebo předáno
orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
Dnem, který v daném případě určil počátek běhu lhůty pro podání kasační stížnosti, bylo
úterý 23. 6. 2009 a posledním dnem lhůty tak bylo úterý 7. 7. 2009. Z výše uvedeného
jednoznačně vyplývá, že kasační stížnost, kterou stěžovatelka podala k poštovní přepravě dne
8. 7. 2009, byla podána opožděně, a proto ji Nejvyšší správní soud odmítl podle ust. §46
odst. 1 písm. b) s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. ledna 2010
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu