ECLI:CZ:NSS:2010:7.AZS.83.2009:69
sp. zn. 7 Azs 83/2009 - 69
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Karla Šimky, JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Milady Tomkové
a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobkyně: O. M., zastoupena Mgr. Monikou Hulovou,
advokátkou se sídlem Podbrahy 40, Předměřice nad Jizerou, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2009, č. j. 48 Az 92/2008 - 37,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokátky Mgr. Moniky Hulové se u r č u je částkou 2856 Kč. Tato částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 13. 5. 2009, č. j. 48 Az 92/2008 - 37, zastavil
řízení o žalobě podané žalobkyní (dále jen „stěžovatelka“) proti rozhodnutí Ministerstva vnitra,
odboru azylové a migrační politiky (dále jen „ministerstvo“) ze dne 16. 10. 2008,
č. j. OAM-489/LE–BE03-BE07-2008, kterým byla podle ust. §16 odst. 1 písm. f) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), zamítnuta jako zjevně nedůvodná žádost
stěžovatelky o udělení mezinárodní ochrany. Krajský soud své usnesení odůvodnil tím, že se
soudu nepodařilo zjistit pobyt stěžovatelky.
Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka kasační stížnost z důvodů uvedených v ust.
§103 odst. 1 písm. a), b) d) a e) s. ř. s. , kterou se domáhala zrušení napadeného usnesení
a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení. V kasační stížnosti uvedla, že nebyla neznámého
pobytu a poukázala na pochybení krajského soudu, Správy uprchlických zařízení ministerstva
vnitra a ustanovené právní zástupkyně. Uvedla, že od doby propuštění ze zajištění v ZZC Bělá -
Jezová byla přihlášena na adrese Pobytové středisko v Kostelci nad Orlicí, s čímž byly všechny
příslušné orgány seznámeny. Do tohoto zařízení se pravidelně dostavovala a vyzvedávala si poštu.
Správa uprchlických zařízení Ministerstva vnitra navíc znala adresu, na které se zdržovala.
Usnesení krajského soudu bylo stěžovatelce předáno pracovnicemi Správy uprchlických zařízení
až dne 17. 7. 2009, kterým bylo zasláno faxem z Krajského soudu v Praze 29. 6. 2009. V té době
byla stěžovatelka zajištěna v ZZC Bělá - Jezová, nicméně byla hospitalizovaná v nemocnici mimo
toto zařízení. Proto navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno.
Nejvyšší správní soud se nejprve musel zabývat tím, zda byla kasační stížnost podána
v zákonné lhůtě, neboť pouze v tomto případě může být soudem meritorně projednána.
Podle ust. §106 odst. 2 první věty s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení
tohoto usnesení.
Podle ust. §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí
uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty. Není-li
takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
Podle ust. §40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty
předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní
poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon
jinak.
Krajský soud v Praze ustanovil stěžovatelce pro řízení o žalobě usnesením ze dne
26. 1. 2009, č. j. 48 Az 92/2008 – 20, zástupkyní advokátku Mgr. Moniku Hulovou. Protože
zástupkyni stěžovatelky bylo napadené usnesení doručeno v pátek 22. 5. 2009, byl posledním
dnem lhůty k podání kasační stížnosti pátek 5. 6. 2009. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka podala
kasační stížnost k poštovní přepravě až dne 21. 7. 2009, stalo se tak po uplynutí lhůty, jejíž
zmeškání nelze prominout (§106 odst. 2 poslední věty s. ř. s.).
Stěžovatelkou v kasační stížnosti namítané pochybení týkající se komunikace
s ustanovenou zástupkyní, stejně jako poskytování vzájemné součinnosti obou stran má zcela jistě
podstatný vliv na úkony advokátky učiněné v zájmu klientky. Tyto okolnosti jsou ovšem vnitřní
záležitostí vztahu advokátky a stěžovatelky a nepřísluší je řešit Nejvyššímu správnímu soudu
v řízení o kasační stížnosti. Stěžovatelka neměla žádných výhrad proti ustanovení této právní
zástupkyně ani pro řízení o žalobě, ani pro následné řízení o kasační stížnosti přesto, že v kasační
stížnosti tvrdila obecně, že došlo ze strany této advokátky k pochybení. Vzhledem k tomu,
že v době vydání napadeného usnesení byla stěžovatelka zastoupena Mgr. Hulovou a toto
usnesení bylo její právní zástupkyni řádně doručeno, lhůtu k podání kasační stížnosti je nutno
podle ust. §106 odst. 2 věty první s. ř. s. počítat od data doručení právní zástupkyni. Skutečnost,
že se stěžovatelka seznámila s usnesením krajského soudu podle svého tvrzení až 17. 7. 2009,
je zcela nerozhodná, neboť lhůtu pro podání kasační stížnosti nutno počítat ode dne účinného
doručení stěžovatelce, kterým je v daném případě den doručení její advokátce.
Z výše uvedeného důvodu Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelky odmítl
jako opožděně podanou (§46 odst. 1 písm. b) za použití §120 s. ř. s.).
Výrok o nákladech řízení se opírá o us. §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.
Stěžovatelce byla pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupkyní advokátka a podle
ust. §35 odst. 8 s. ř. s. platí v takovém případě odměnu advokátky včetně hotových výdajů stát.
Podle ust. §7, §9 odst. 3 písm. f) a §11 o dst. 1 písm. b), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších
předpisů, náleží advokátce odměna za jeden úkon právní služby (převzetí, příprava a první právní
porada) ve výši 2100 Kč a podle ust. §13 odst. 3 citované vyhlášky náhrada hotových výdajů
ve výši 300 Kč. Protože advokátka je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se její odměna
o částku odpovídající této dani, kterou je povinna odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, tj. o 456 Kč. Celková částka odměny tedy činí 2856 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2010
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu