ECLI:CZ:NSS:2010:9.AFS.81.2009:48
sp. zn. 9 Afs 81/2009 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Alexandra Krysla v právní věci žalobců: a) M.
S. a b) A. S., zastoupených JUDr. Petrem Jaškem, advokátem se sídlem Hlavní tř. č. 7,
Šumperk, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem
Jeremenkova 40a, Olomouc, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 5. 2008,
č. j. KUOK 46995/2008, ve věci platebního výměru na místní poplatek za provoz
systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních
odpadů, o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
9. 4. 2009, č. j. 22 Ca 208/2008 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost do výroku I. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
9. 4. 2009, č. j. 22 Ca 208/2008 - 21, podaná žalobkyní, se zamítá .
II. Kasační stížnost do výroku II. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
9. 4. 2009, č. j. 22 Ca 208/2008 - 21, podaná žalobcem, se zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobci (dále též „stěžovatelé“ nebo „žalobce
a žalobkyně“) domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu
v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým tento soud ve výroku I. odmítl žalobu
žalobkyně a ve výroku II. zamítl žalobu žalobce. Stěžovatelé se žalobou domáhali zrušení
rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje (dále jen „žalovaný“) ze dne 21. 5. 2008,
č. j. KUOK 46995/2008, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatelů proti rozhodnutí
Obecního úřadu Hrabišín (dále jen „správce místního poplatku“), proti platebnímu
výměru č. 9/2008 na místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy,
třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů ze dne 20. 3. 2008, č. j. 86/2008,
kterým byla žalobci vyměřena k úhradě celková částka 600 Kč.
V kasační stížnosti stěžovatelé uplatňují důvod podle §103 odst. 1 písm. a) zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“), tj. nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení, a důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tj. nezákonnost
rozhodnutí o odmítnutí žaloby.
V kasační stížnosti uvádějí, že obecně závazná vyhláška č. 1/2006 obce Hrabišín
ze dne 1. 1. 2000 v čl. V. stanoví, že fyzická osoba, která se nechce připojit do systému
odpadového hospodářství obce, je povinna požádat předem a písemně obec o vyčlenění
ze systému a musí prokázat likvidaci odpadů jiným způsobem v souladu se zákonem.
Stěžovatelé tvrdí, že oznámili nepřipojení se do odpadového hospodářství , přičemž
likvidaci odpadů prokázali a provozují ji v souladu se zákonem, resp. v souladu s výše
citovanou vyhláškou č. 1/2006 obce Hrabišín. Podle stěžovatelů nebyl nijak porušen
zákon. Vzhledem k tomu, že postupovali podle citované vyhlášky, je povinnost platit
místní poplatek v rozporu s čl. 3 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen
„Listina“). Z těchto důvodů navrhují, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského
soudu v plném rozsahu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhuje kasační stížnost pro nedůvodnost zamítnout a toliko odkazuje
na odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu.
Ze správního a soudního spisu je patrno, že žalobci byla doručena výzva správce
místního poplatku k ohlášení poplatkové povinnosti místního poplatku za provoz
systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních
odpadů ze dne 26. 2. 2008, č. j. 63/2008. Správce místního poplatku vyzval žalobce,
aby sdělil do 15 dnů skutečnosti rozhodné pro změnu nebo zánik poplatkové povinnosti
stanovené v příslušné obecně závazné vyhlášce obce Hrabišín č. 1/2006 o místním
poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání
a odstraňování komunálních odpadů (dále též jen „vyhláška č. 1/2006“), neboť dle
evidence správce místního poplatku byl evidován nedoplatek na předmětný poplatek
ve výši 400 Kč. Zároveň byl žalobce poučen o tom, že v případě nezaplacení se vystavuje
nebezpečí, že poplatek bude vyměřen platebním výměrem ve smyslu §11 zákona
č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění platném pro předmětnou věc (dále jen
„zákon o místních poplatcích“), přičemž správce daně je za takových okolností oprávněn
přistoupit k uplatnění zvýšení poplatku. Žalobce na tuto výzvu nereagoval, přestože
ji řádně dne 3. 3. 2008 převzal. Proto správce místního poplatku vydal platební výměr
č. 9/2008 na místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění,
využívání a odstraňování komunálních odpadů ze dne 20. 3. 2008, č. j. 86/2008, kterým
byla žalobci vyměřena celková částka k úhradě ve výši 600 Kč (dále též „platební výměr“).
Proti tomuto platebnímu výměru podali stěžovatelé odvolání ze dne 8. 4. 2008. V odolání
uvedli, že fyzická osoba, která se nechce napojit do systému odpadového hospodářství
obce, je povinna požádat předem a to písemně obec o vyčlenění ze systému a musí
prokazovat likvidaci odpadu jiným způsobem v souladu se zákonem č. 185/2001 Sb.,
ze dne 15. května 2001 o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění
platném pro předmětnou věc (dále jen „zákon o odpadech“). V souvislosti s tím tvrdili,
že na přípis obce ze dne 20. 3. 2000 písemně reagovali a dali najevo žádost o vyčlenění ze
systému odpadového hospodářství. Podotýkají, že od roku 2000 nikdy nebyli upozorněni
na to, že by odpad likvidovali nesprávně. Podle stěžovatelů jsou povinni prokazovat
likvidaci odpadu pouze v případě, že nějaký odpad mají (biologický odpad nemají
povinnost prokazovat). Stěžovatelé prohlásili, že nijak neporušují zákon o odpadech,
a proto není platební výměr opodstatněný.
Žalovaný odvolání zamítl rozhodnutím ze dne 21. 5. 2008,
č. j. KUOK 46995/2008. Podle žalovaného byl místní poplatek vyměřen v souladu
se zákonem o místních poplatcích a obecně závaznou vyhláškou obce Hrabišín č. 1/2006,
která nabyla účinnosti 1. 7. 2006. Podle této vyhlášky byl žalobce povinen splatit
předmětný místní poplatek do 15. 9. 2007, což neučinil, a proto mu byl vyměřen poplatek
platebním výměrem ve smyslu §11 zákona o místních poplatcích. Žalovaný uvedl,
že podle §10b odst. 1 písm. a) zákona o místních p oplatcích platí, že poplatníkem
předmětného poplatku je každá fyzická osoba mající v obci trvalý pobyt. Tato podmínka
byla v dané věci prokázána dle informačního systému evidence obyvatel obce Hrabišín ,
proto byl žalobce povinen předmětný místní poplatek z aplatit. Žalovaný rovněž uvedl,
že podle §17 odst. 4 zákona o odpadech jsou fyzické osoby povinny odkládat komunální
odpad na místech k tomu určených ve smyslu obecně závazných vyhlášek stanovujících
tento systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování
komunálních odpadů, komunální odpad odděleně shromažďovat, třídit a předávat
k využití a odstraňování podle systému stanoveného obcí, pokud odpady samy nevyužijí
v souladu se zákonem o odpadech a zvláštními právními předpisy. Řízení ve věcech této
vyhlášky však nemá vliv na splnění poplatkové povinnosti ve smyslu zákona o místních
poplatcích.
Proti rozhodnutí žalovaného podali stěžovatelé žalobu. V žalobě především uvedli,
že na oznámení Obecního úřadu Hrabišín o platnosti vyhlášky obce o nakládání
s komunálním odpadem a stavebním odpadem vztahující se na všechny fyzické osoby
s trvalým pobytem v obci s výzvou na sdělení, zda souhlasí s napojením do uvedeného
systému, požádali obec o vyčlenění ze systému s tím, že budou prokazovat likvidaci
odpadů jiným způsobem v souladu s vyhláškou č. 1/2006 a zákonem o odpadech. Dále
popsali, jakým způsobem nakládají a likvidují svůj odpad. Podotkli, že obec Hrabišín
jejich odpad nelikviduje, likvidují jej sami, přičemž nijakým způsobem neznečišťují životní
prostředí, ani neomezují vlastníky nemovitostí v obci. Předmětný místní poplatek není
proto vyměřen oprávněně. Závěrem trvali na tom, že žalovaný řádně nepřezkoumal
oprávnění obce předmětný poplatek vyměřit.
Žalovaný se k žalobě vyjádřil nad rámec svého rozhodnutí ze dne 21. 5. 2008,
č. j. KUOK 46995/2008, toliko v tom ohledu, že upozornil na to, že předmětem odvolání
byl vydaný platební výměr žalobce, a proto je subjektem řízení pouze tento žalobce ,
přičemž podotkl, že žalobkyně nebyla v řízení ani osobou zúčastněnou.
Krajský soud se nejdříve vyjádřil k posledně uvedené námitce žalovaného. Dospěl
k závěru, že předmětný místní poplatek byl vyměřen žalobci, a proto žaloba žalobkyně
v daném řízení byla podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou. Z tohoto důvodu
krajský soud návrh žalobkyně na přezkoumání rozhodnutí žalovaného odmítl v souladu
s §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
Následně krajský soud žalobu žalobce zamítl a ztotožnil se s argumentací
žalovaného. Především zdůraznil nutnost rozlišovat mezi právy a povinnostmi
stanovenými zákonem o odpadech a právy a povinnostmi stanovenými zákonem
o místních poplatcích, resp. obecně závaznou vyhláškou obce vydanou na základě
zmocnění zákona o místních poplatcích. Zdůraznil, že místní poplatek má jinou povahu
než poplatek placený podle §17 odst. 5 či §17a odst. 1 zákona o odpadech , přičemž
je zcela v pravomoci obce zvolit si jako způsob úhrady za nakládání a odstraňování
odpadů v obci způsob placení místního poplatku, jak učinila obec Hrabišín. Tento
způsob, placení místního poplatku, je podle zákona o místních poplatcích vázán na trvalý
pobyt obyvatel obce, a proto byl žalobce, jakožto občan obce Hrabišín zde přihlášený
k trvalému pobytu, povinen předmětný poplatek uhradit. Krajský soud dodal, že „pokud
žalobce dle svého tvrzení požádal o vyčlenění ze systému nakládání s odpadem v obci,
učinil tak podle zákona o odpadech, avšak tato skutečnost je pro existenci jeho povinnosti
platit jako obyvatel obce místní poplatek za nakládání s odpadem právně irelevantní,
a to s ohledem na charakter institutu místního poplatku“.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek krajského
soudu z důvodů v této stížnosti uplatněných a dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná.
Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že, navzdory nepřehlednosti kasační
stížnosti obsahující nepřesnosti, žalobce podává kasační stížnost do výroku II.
napadeného rozsudku z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Žalobkyně
podává kasační stížnost proti výroku I. téhož rozsudku z důvodů podle §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s., tj. z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu.
Nejvyšší správní soud se nejdříve vypořádal s kasační námitkou žalobce směřující
proti výroku II. napadeného rozsudku. Kasační stížnost byla podána z důvodů, že obecně
závazná vyhláška č. 1/2006 obce Hrabišín ze dne 1. 1. 2000 (ze dne 15. 6. 2006,
s účinností od 1. 7. 2006 – pozn. Nejvyššího správního soudu) v čl. V. stanoví, že fyzická
osoba, která se nechce připojit do systému odpadového hospodářství obce, je povinna
požádat předem a písemně obec o vyčlenění ze systému a musí prokázat likvidaci odpadů
jiným způsobem v souladu se zákonem. Žalobce tvrdí, že spolu se žalobkyní oznámili
nepřipojení se do odpadového hospodářství a likvidaci odpadů provozují v souladu
se zákonem, resp. v souladu s výše citovanou vyhláškou č. 1/2006, což i prokázali. Podle
stěžovatelů nebyl nijak porušen zákon. Vzhledem k tomu, že postupovali podle citované
vyhlášky, je povinnost platit místní poplatek v rozporu s čl. 3 odst. 3 Listiny.
Nejvyšší správní soud se zabýval tvrzeným ustanovením čl. V. vyhlášky obce
Hrabišín č. 1/2006. Zjistil však, že vyhláška obce Hrabišín v předmětném článku stanoví,
že poplatek je splatný ve dvou stejných splátkách vždy k 15. březnu a 15. září příslušného kalendářního
roku, nikoli výše uvedené žalobcem v kasační stížnosti. Zároveň zdejší soud neshledal
výskyt takového ustanovení v žádném jiném článku citované vyhlášky. Proto toto tvrzení
žalobce považuje za bezpředmětné.
Při přezkumu rozhodnutí krajského soudu vycházel Nejvyšší správní soud
především ze zákona o odpadech a zákona o místních poplatcích, resp. z vyhlášky obce
Hrabišín č. 1/2006 o poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy,
třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. Zdejší soud se zcela ztotožňuje
s názory krajského soudu.
Podle §17 odst. 2 zákona o odpadech obec může ve své samostatné působnosti
stanovit obecně závaznou vyhláškou obce sy stém shromažďování, sběru, přepravy,
třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů vznikajících na jejím katastrálním
území, včetně systému nakládání se stavebním odpadem.
Podle §17 odst. 3 zákona o odpadech o bec je povinna v souladu se zvláštními
právními předpisy určit místa, kam mohou fyzické osoby odkládat komunální odpad,
který produkují, a zajistit místa, kam mohou fyzické osoby odkládat nebezpečné složky
komunálního odpadu (např. zbytky barev a spotřební chemie, zářivky, rozpouštědla).
Povinnost zajištění míst k odkládání nebezpečných složek komunálního odpadu obec
splní určením místa k soustřeďování nebezpečných složek komunálního odpadu
ve stanovených termínech, minimálně však dvakrát ročně, a dále zajištěním odvozu
oprávněnou osobou. Obec může tento systém v případě potřeby doplnit pravidelným
mobilním svozem oprávněnou osobou.
Z ustanovení §17 odst. 4 zákona o odpadech vyplývá, že fyzické osoby jsou
povinny odkládat komunální odpad na místech k tomu určených a ode dne, kdy tak obec
stanoví obecně závaznou vyhláškou, komunální odpad odděleně shromažďovat, třídit
a předávat k využití a odstraňování podle systému stanoveného obcí, pokud odpad samy
nevyužijí v souladu s tímto zákonem a zvláštními právními předpisy.
Dle §17 odst. 5 zákona o odpadech může obec vybírat úhradu za shromažďování,
sběr, přepravu, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů od fyzických osob
na základě smlouvy. Smlouva musí být uzavřena písemně a musí obsahovat výši úhrady.
Vybírá-li obec tuto úhradu, nemůže stanovit poplatek za komunální odpad podle §17a
ani místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání
a odstraňování komunálních odpadů podle zvláštního zákona.
Podle §17a odst. 1 téhož zákona může obec obecně zá vaznou vyhláškou stanovit
(§17 odst. 2) a vybírat poplatek za komunální odpad (dále jen "poplatek") vznikající
na jejím území. Poplatek nelze stanovit současně s místním poplatkem za provoz systému
shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů
podle zvláštního zákona.
Na druhou stranu z ustanovení §10b odst. 1 zákona o místních poplatcích
vyplývá, že poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění,
využívání a odstraňování komunálních odpadů platí:
a) fyzická osoba, která má v obci trvalý pobyt; za domácnost může být poplatek
odváděn společným zástupcem, za rodinný nebo bytový dům vlastníkem nebo správcem;
tyto osoby jsou povinny obci oznámit jména a data narození osob, za které poplatek
odvádějí,
b) fyzická osoba, která má ve vlastnictví stavbu určenou nebo sloužící
k individuální rekreaci, ve které není hlášena k trvalému pobytu žádná fyzická osoba; má-li
k této stavbě vlastnické právo více osob, jsou povinny platit poplatek společně
a nerozdílně, a to ve výši odpovídající poplatku za jednu fyzickou osobu.
Z odstavce 2 téhož ustanovení vyplývá, že poplatek se platí obci, na jejímž území
má fyzická osoba trvalý pobyt nebo se na jejím území nachází stavba určená nebo sloužící
k individuální rekreaci.
Podle §14 téhož zákona stanovení poplatků patří do samostatné působnosti obce,
která je ve svém území zavedla. Z odstavce 2 téhož ustanovení vyplývá, že poplatky
zavede obec obecně závaznou vyhláškou, ve které upraví podrobnosti jejich vybírání,
zejména stanoví konkrétní sazbu poplatku, ohlašovací povinnost ke vzniku a zániku
poplatkové povinnosti, splatnost, úlevy a případné osvobození od poplatků. U poplatku
za užívání veřejného prostranství určí místa, která v obci podléhají poplatku za užívání
veřejného prostranství.
Zastupitelstvo obce může vydávat obecně závazné vyhlášky v rozsahu a v mezích
zákonem stanovené samostatné působnosti, která je obsažena v ustanovení §35
a následujících zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle
ustanovení §10 zákona o obcích může obec obecně závaznou vyhláškou ukládat
povinnosti pouze v tam taxativně vymezených oblastech, anebo stanoví -li tak zvláštní
zákon.
Z výše citované právní úpravy vyplývá, že na základě zákona o odpadech může
obec upravit obecně závaznou vyhláškou především systém shromažďování, sběru,
přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. V rámci této vyhlášky
je pak obec povinna určit i místa, kam mohou fyzické osoby odkládat komunální odpad,
který produkují. Fyzické osoby mají povinnost na takto určená místa komunální odpad
ukládat. Zároveň mají povinnost, stanoví-li tak příslušná vyhláška, odděleně odpad
shromažďovat, třídit a předávat k využití a odstraňování podle systému stanoveného obcí,
pokud jej samy nevyužijí v souladu s tímto zákonem.
Upraví-li obec v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou výše uvedený
systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních
odpadů, má rovněž v samostatné působnosti pravomoc na základě zákona o odpadech
nebo zákona o místních poplatcích stanovit v obecně závazné vyhlášce povinnost úhrady
za tento provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání
a odstraňování komunálních odpadů.
Využila-li obec Hrabišín zákonné zmocnění §17 odst. 2 zákona o odpadech
a v samostatné působnosti a obecně závaznou vyhláškou stanovila systém nakládání
s komunálními odpady a stavebním odpadem podle zákona o odpadech (viz obecně
závazná vyhláška obce Hrabišín o nakládání s komunálním odpadem), měla možnost
se rozhodnout a zvolit si, zda stanoví poplatek za komunální odpad podle §17a zákona
o odpadech nebo místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy,
třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů podle §10b zákona o místních
poplatcích, nebo zda bude vybírat úhradu za stejnou činnost od fyzických osob
na smluvním základě podle §17 odst. 5 zákona o odpadech .
Z předmětné vyhlášky obce Hrabišín č. 1/2006 jasně vyplývá, že obec Hrabišín
zvolila variantu podle zákona o místních poplatcích, tj. úhradu prostřednictvím místního
poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání
a odstraňování komunálních odpadů podle §10b téhož zákona. Z výše uvedeného
je zřejmé, že podle citovaného ustanovení je místní poplatek za provoz předmětného
systému povinna platit každá fyzická osoba, která má v obci trvalý pobyt. Ze správního
spisu je nesporné, že žalobce měl v obci Hrabišín v předmětné době trvalý pobyt
(viz potvrzení Obecního úřadu Hrabišín ze dne 6. 5. 2008). Se zřetelem na předestřené má
Nejvyšší správní soud za to, že žalobce byl povinen místní poplatek zaplatit, a to bez
ohledu na to, kolik a zda vůbec nějaký komunální odpad produkoval (k tomu srovnej
rozsudek Nejvyššího správního soud u ze dne 31. 1. 2008, č. j. 5 Afs 175/2006 - 116).
Nejvyšší správní soud uvádí, že jak žalovaný, tak krajský soud předmětnou věc posoudil
zcela správně.
Nejvyšší správní soud se rovněž ztotožňuje se závěry krajského soudu,
který upozornil na nezbytnost rozlišování povinností a práv stanovených podle zákona
o odpadech a povinností a práv stanovených na základě zákona o místních poplatcích.
Místní poplatek má totiž skutečně jiný charakter než poplatek stanovený podle zákona
o odpadech (§17 odst. 5 či §17a odst. 1 téhož zákona). Rozdíl spočívá především v tom,
že poplatek podle zákona o odpadech je vázán na vyprodukovaný odpad,
který je prostřednictvím systému obcí zlikvidován, kdežto poplatek podle zákona
o místních poplatcích je paušální poplatek za provoz celého systému, který je vázán
na skutečnost existence trvalého pobytu jedince v dané obci, případně na vlastnictví
nemovitosti určené nebo sloužící k individuální rekreaci, ve které není hlášena k trvalému
pobytu žádná fyzická osoba. Při variantě poplatku podle zákona o místních poplatcích
tedy nejde o poplatek za odvoz určitého množství vyprodukovaného odpadu . Tento
poplatek se proto ani na množství vyprodukovaného odpadu neváže. Námitky žalobce,
že odpad likviduje sám a v souladu se zákonem o odpadech, přičemž nikoho nepoškozuje
a neomezuje, ani nepoškozuje životní prostředí, jsou tudíž vzhledem k výše uvedenému
zcela liché (k tomu opět srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2008,
č. j. 5 Afs 175/2006 - 116). V této souvislosti Nejvyšší správní soud zdůrazňuje,
že je zcela na uvážení obcí, kterou z variant si pro úhradu za provoz předmětného
systému zvolí.
Zároveň Nejvyšší správní soud podotýká, že tvrzení žalobce o oznámení
o nepřipojení se do odpadového hospodářství se ve spise nenachází, přičemž toto tvrzení
žalobce ani ničím nepodložil a nerozvedl, a proto nemá zdejší soud povinnost
se k danému tvrzení více s ohledem na výše stanovené vyjadřovat. Nicméně má za to,
že vzhledem k tomu, že se obec Hrabišín rozhodla pro vybírání poplatku za provoz
systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních
odpadů, přičemž, jak bylo výše uvedeno, faktická produkce odpadů nemá na povinnost
platit tento poplatek žádný vliv, neboť je vázána výhradně na skutečnost existence
trvalého pobytu jedince v obci, příp. na vlastnictví stavby určené k rekreaci (§10b zákona
o místních poplatcích), nemělo by takové oznámení na věc žádný vliv, jak správně uvedl
krajský soud v napadeném rozsudku.
Ve světle předestřeného Nejvyšší správní soud neshledal žádné porušení čl. 3
odst. 3 Listiny, který stanoví, že nikomu nesmí být způsobena újma na právech
pro uplatňování jeho základních práv a svobod. Zdejší soud v této souvislosti opětovně
konstatuje, že povinnost platit předmětný místní poplatek byla stanovena v souladu
se zákonem, a proto měl žalobce povinnost tento poplatek uhradit.
Na závěr se Nejvyšší správní soud zabýval námitkou nezákonnosti rozhodnutí
o odmítnutí návrhu podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. , která je směřována žalobkyní proti
odmítnutí její žaloby krajským soudem v souladu s §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.,
tj. pro podání návrhu osobou k tomu zjevně neoprávněnou. Nejvyšší správní soud
se ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že žalobkyně byla osobou zjevně
neoprávněnou k podání žaloby, neboť jak vyplývá ze správního spisu, předmětný platební
výměr ze dne 20. 3. 2008 stanovil povinnost uhradit místní poplatek pouze žalobci.
Žalobkyně proto nebyla oprávněna podat žalobu proti rozhodnutí žalovaného. Protože
krajský soud rozhodl o odmítnutí podání žaloby žalobkyní ve výroku I. napade ného
rozsudku, byla žalobkyně oprávněna podat kasační stížnost pouze proti výroku I.
rozsudku krajského soudu. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v kasační stížnosti neuvádí
žádné důvody, které by zpochybňovaly správnost výroku I. krajského soudu o odmítnutí
její žaloby a pouze odkazuje na §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. , nepovažuje Nejvyšší správní
soud za nezbytné se k dané námitce více vyjadřovat, než že při přezkumu rozsudku
krajského soudu neshledal v tomto ohledu žádnou nezákonnost.
Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí soudu přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s. a ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl
bez jednání postupem podle §109 odst. 1 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje
Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nestanoví -li tento zákon jinak, má účastník, který
měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně
vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelé v soudním řízení
úspěch neměli, proto nemají právo na náhradu nákladů řízení. Účastníkovi řízení podle
obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. ledna 2010
JUDr. Radan Malík
předseda senátu