ECLI:CZ:NSS:2010:9.APS.6.2009:69
sp. zn. 9 Aps 6/2009 - 69
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci
žalobce: nezl. S. H., zastoupený zákonným zástupcem Ing. D. H., zastoupený JUDr.
Mario Hanákem, advokátem se sídlem Matiční 730/3, Ostrava – Moravská Ostrava, proti
žalovanému: ředitel Základní školy a mateřské školy, se sídlem Mitušova 16, Ostrava
– Hrabůvka, ve věci ochrany před nezákonných zásahem a proti nečinnosti správního
orgánu, za účasti osoby zúčastněné na řízení: E. B., v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 2009, č. j. 22 Ca
158/2009 – 46,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci, advokátovi JUDr. Mario Hanákovi, se sídlem Matiční
730/3, Ostrava – Moravská Ostrava, se p ř i z n á v á odměna za zastupování
ve výši 2 400 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti v záhlaví
označenému pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský
soud“), kterým bylo rozhodnuto, že jeho žaloba ve věci ochrany před nezákonným
zásahem a proti nečinnosti ředitele Základní školy a mateřské školy, se sídlem
Mitušova 16, Ostrava – Hrabůvka, související s nevydáním zápisového lístku,
resp. náhradního zápisového lístku, za účelem potvrzení úmyslu uchazeče stát se žákem
příslušného oboru a formy vzdělání na dané střední škole, se v části odmítá (výrok I.)
a v části zamítá (výrok II.).
Usnesením krajského soudu ze dne 1. 9. 2009, č. j. 22 Ca 158/2009 – 56, bylo
stěžovateli na základě jeho žádosti obsažené v kasační stížnosti (I.) přiznáno osvobození
od soudních poplatků a současně (II.) mu byl ustanoven jako zástupce pro řízení
o kasační stížnosti advokát JUDr. Mario Hanák. Ten byl následně usnesením krajského
soudu ze dne 18. 9. 2009, č. j. 22 Ca 158/2009 – 59, vyzván, aby ve lhůtě jednoho měsíce
od doručení tohoto usnesení doplnil důvody kasační stížnosti ve smyslu §103 odst. 1
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“), neboť z obsahu kasační stížnosti (podání stěžovatele ze dne 13. 8. 2009) nebyly
patrné důvody, pro které je rozsudek krajského soudu napadán, jakož i konkrétní
skutečnosti, v nichž by bylo možné tyto důvody spatřovat. Současně s touto výzvou byl
jmenovaný advokát poučen, že pokud nebudou výše uvedené nedostatky odstraněny,
bude kasační stížnost odmítnuta.
Usnesení krajského soudu obsahující výzvu k doplnění důvodů kasační stížnosti
bylo dne 23. 9. 2009 doručeno JUDr. Hanákovi, který reagoval svým podáním ze dne
26. 10. 2009. Zde uvedl, že stěžovatele dvakrát písemně kontaktoval a posléze s ním
osobně jednal dne 6. 10. 2009 v advokátní kanceláři za účelem doplnění kasační stížnosti.
Při osobním jednání mu stěžovatel sdělil, že do 23. 10. 2009, tj. v jednoměsíční lhůtě
stanovené krajským soudem, sdělí své stanovisko ke kasační stížnosti, tedy zda trvá
na jejím podání či nikoliv a zároveň poskytne nezbytnou součinnost ke zdůvodnění
této stížnosti. To však stěžovatel neučinil, ač ho k tomu ustanovený zástupce dle svého
vyjádření opětovně telefonicky vyzýval dne 21. 10. 2009. Pro nedostatek součinnosti
stěžovatele tedy zástupce nemohl doplnit důvody kasační stížnosti ve smyslu výše
uvedeného usnesení krajského soudu.
V této souvislosti považuje Nejvyšší správní soud za nutné předeslat, že kasační
stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí
krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí
vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení, domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Jelikož
se jí zpochybňuje pravomocné rozhodnutí soudu I. stupně, stanoví zákon poměrně přísně
její obsahové náležitosti. Jednou ze zvláštních náležitostí kasační stížnosti (ust. §106
odst. 1 s. ř. s.) je i označení důvodů, pro něž stěžovatel napadá rozhodnutí soudu ,
tzv. stížních bodů. Stížní bod musí zpravidla zahrnovat jak skutkové, tak právní důvody,
pro něž stěžovatel považuje rozhodnutí soudu za nezákonné. Důvody uvedené v §103
odst. 1 s. ř. s. jsou však jen obecně vymezenými kategoriemi, které musí stěžovatel
v kasační stížnosti naplnit konkrétním a jedinečným obsahem, tedy vylíčit, k jakým
konkrétním vadám došlo podle jeho názoru v řízení před správním orgánem či před
soudem, jakými blíže určenými vadami trpí podle něj rozhodnutí soudu, v čem přesně
spatřuje stěžovatel nesprávné posouzení právní otázky soudem apod. Důvody uvedenými
v kasační stížnosti je pak Nejvyšší správní soud vázán (§109 odst. 3 s. ř. s.).
V daném případě se stěžovatel ve své kasační stížnosti ze dne 13. 8. 2009 omezil
pouze na konstatování, že podává kasační stížnost vůči odmítnutí, resp. zamítnutí
jeho žaloby proti nezákonnému zásahu a nečinnosti správního orgánu; současně požádal
o ustanovení zástupce a o osvobození od soudních poplatků. Důvody kasační stížnosti
vůbec neuvedl, tuto vadu neodstranil ani po výzvě soudu, v níž byl poučen o následcích
tohoto jednání a ke splnění uložených povinností mu byla stanovena přiměřená lhůta.
Řízení o kasační stížnosti je ovládáno dispoziční zásadou, dle které pouze stěžovatel
vymezuje rozsah, v němž Nejvyšší správní soud přezkoumá napadené rozhodnutí
krajského soudu (výjimku z této zásady tvoří zásadní vady rozhodnutí krajského soudu,
ke kterým kasační soud přihlíží z úřední povinnosti i bez námitek, ty však v dané věci
shledány nebyly). Toto vymezení musí být učiněno uvedením konkrétních důvodů,
které Nejvyšší správní soud není oprávněn za stěžovatele sám dovozovat. Tím by byla
porušena nejen zmíněná dispoziční zásada, ale i zásada rovnosti účastníků.
Bez stěžovatelem stanoveného rámce přezkumu nelze kasační stížnost věcně projednat.
Neodstranění nedostatků kasační stížnosti představuje z výše uvedených důvodů vadu,
pro kterou není možné v řízení o této kasační stížnosti dále pokračovat.
S ohledem na tyto skutečnosti tedy Nejvyšší správní soud kasační stížnost
stěžovatele podle §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §106 odst. 1 poslední věta s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Podle §35 odst. 8 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., zástupci stěžovatel e, který mu
byl soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování
stát. V předmětné věci proto Nejvyšší správní soud ustanovenému zástupci z řad
advokátů přiznal náhradu nákladů podle ustanovení §7, §9 odst. 3 písm. f), §11 odst. 1
písm. b) a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů,
spočívající v odměně za jeden úkon právní služby (převzetí a příprava zastoupení, včetně
porady s klientem a následném vyrozumění soudu o nedostatku součinnosti) v částce
2 100 Kč a v náhradě hotových výdajů v částce 300 Kč, tj. celkově v částce 2 400 Kč.
Tato částka bude shora jmenovanému zástupci zaplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 27. ledna 2010
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu