ECLI:CZ:NSS:2010:9.AS.10.2010:48
sp. zn. 9 As 10/2010 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové
v právní věci žalobkyně: Odborová organizace pracovníků správ památkových
objektů při Národním památkovém ústavu, se sídlem Bouzov 8, proti žalovanému:
Ministerstvo kultury, se sídlem Maltézské nám. 1, Praha 1, proti rozhodnutí ministra
kultury ze dne 15. 1. 2010, č. j. MK 715/2010 OLP, ve věci žádosti o poskytnutí
informace, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
26. 1. 2010, č. j. 10 A 12/2010 - 18,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2010, č. j. 10 A 12/2010 - 18,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas podanou kasační stížností napadá
v záhlaví označené usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“),
kterým jí nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků v řízení o žalobě, jíž
se stěžovatelka domáhala přezkoumání rozhodnutí ministra kultury ze dne 15. 1. 2010,
č. j. 7152/2010 OLP. Tímto rozhodnutím ministr kultury zamítl rozklad stěžovatelky
směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2004, č. j. 9670/2004-IK, ve věci
žádosti o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu
k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“).
Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá jednak nepřezkoumatelnost napadeného
usnesení dle §103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jednak nesprávné právní posouzení dle
§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., a to v té části odůvodnění, v níž městský soud opírá svou
argumentaci o výši hospodářského výsledku a dostatečné majetkové poměry stěžovatelky
k zaplacení soudního poplatku. Stěžovatelka uvádí, že městský soud ve své rozhodovací
činnosti zcela pominul, že hospodářský výsledek je účetní kategorií, která nic nevypovídá
o platební schopnosti subjektu. Stěžovatelka poukazuje na strukturu svých aktiv, zejména
stav pokladny jako její jediné „hotovosti“, s tím, že řádným vyhodnocením této struktury
by soud musel zjistit, že téměř veškerá její aktiva jsou tvořena pohledávkami. Z uvedených
důvodů proto stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí
městského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k obsahu podané kasační stížnosti nevyjádřil.
Z obsahu předloženého spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti
rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti:
Žalobou podanou u městského soudu dne 19. 1. 2010 se stěžovatelka domáhala
přezkoumání rozhodnutí ministra kultury ze dne 15. 1. 2010, č. j. 7152/2010 OLP. Tímto
rozhodnutím ministr kultury zamítl rozklad stěžovatelky proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 23. 6. 2004, č. j. 9670/2004-IK, ve věci žádosti o poskytnutí informací dle zákona
č. 106/1999 Sb.
Současně se žalobou stěžovatelka požádala o osvobození od soudních poplatků.
K žádosti doložila vyplněný formulář – vzor č. 060 o. s. ř. a dále účetní výkazy (rozvahu
a výkaz zisku a ztráty) za období od 1. 1. 2009 do 27. 12. 2009. Uvedla, že od roku 2005
je ve složité majetkové situaci, neboť zaměstnavatel (Národní památkový ústav) vůči
ní neplní povinnosti dle pracovněprávních předpisů. Proto stěžovatelka musí svou činnost
financovat půjčkami od fyzických osob. Příjmy tvořené členskými příspěvky jsou
minimální, nepokryjí ani nutné provozní náklady. Jejich zvýšení nepřichází s ohledem
na strukturu členské základny v úvahu a reálné není ani zvýšení počtu členů vzhledem
k šikaně ze strany zaměstnavatele.
Městský soud rozhodl o žádosti stěžovatelky napadeným usnesením ze dne
26. 1. 2010, č. j. 10 A 12/2010 - 18, tak, že stěžovatelce osvobození od soudních poplatků
nepřiznal. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že z předložených dokladů vyplývá,
že v období od 1. 1. 2009 do 27. 12. 2009 členové stěžovatelky zaplatili na členských
příspěvcích částku celkem ve výši 14 780 Kč a hospodářský výsledek za uvedené období
činil + 11 049,50 Kč. Městský soud proto uzavřel, že pokud částka, kterou stěžovatelka
vybrala na členských příspěvcích, i její hospodářský výsledek za uvedené období
několikanásobně převyšují částku, kterou by musela vynaložit na zaplacení soudního
poplatku (zde částku 2000 Kč), neodůvodňují majetkové poměry stěžovatelky osvobození
od soudních poplatků.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas a směřuje proti rozhodnutí, proti
němuž je kasační stížnost přípustná. Soudní poplatek nebyl uhrazen a stěžovatelka není
pro řízení o kasační stížnosti zastoupena. Nejvyšší správní soud však v této souvislosti
připomíná, že dle konstantní judikatury zdejšího soudu není v řízení o kasační stížnosti
ve věci nepřiznání osvobození od soudních poplatků nedostatek uhrazení soudního
poplatku (jakož i nedostatek zastoupení advokátem) důvodem pro odmítnutí kasační
stížnosti.
V kasační stížnosti jsou uplatněny důvody dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a d)
s. ř. s., tj. nezákonnost spočívající v nesprávném právním posouzení věci a dále
nepřezkoumatelnost rozhodnutí městského soudu. Rozsahem a důvody kasační stížnosti
je Nejvyšší správní soud podle ustanovení §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu a dospěl
k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Nejvyšší správní soud se přednostně zabýval námitkou týkající
se nepřezkoumatelnosti napadeného usnesení městského soudu. Nepřezkoumatelnost
pro nesrozumitelnost či nedostatek důvodů je totiž vadou natolik závažnou,
že se jí Nejvyšší správní soud musí zabývat i tehdy, pokud by ji stěžovatelka v kasační
stížnosti vůbec nenamítala, tj. z úřední povinnosti (ex offo).
Na tomto místě je třeba nejprve zdůraznit, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí
může nastat z důvodu jeho nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí.
Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů rozhodnutí pak musí být založena
na nedostatku důvodů skutkových, nikoliv na dílčích nedostatcích odůvodnění. Musí
se jednat o vady skutkových zjištění, o něž soud opírá své rozhodovací důvody. Takovými
vadami mohou být mimo jiné případy, kdy soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti
v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem, anebo případy, kdy není
zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy byly v řízení provedeny.
V přezkoumávaném usnesení však Nejvyšší správní soud vady shora uvedeného
charakteru neshledal. Z odůvodnění usnesení jednoznačně vyplývá, které skutečnosti
městský soud považoval za rozhodné ve vztahu k posouzení otázky nepřiznání
osvobození od soudních poplatků, tj. že majetkové poměry stěžovatelky s ohledem
na částku vybranou na členských příspěvcích a výši hospodářského výsledku
několikanásobně převyšují částku, kterou musí vynaložit na úhradu soudního poplatku.
Se závěry, o které městský soud opřel výrok napadeného usnesení, ostatně stěžovatelka
v kasační stížnosti podrobně polemizuje, což by nebylo možné, pokud by se soud těmito
skutečnostmi vůbec v rozhodnutí nezabýval. Nejvyšší správní soud proto mohl přistoupit
k posouzení důvodnosti kasačních námitek stěžovatelky směřujících do věci samé, tj. proti
neosvobození stěžovatelky od soudních poplatků a důvodů, na jejichž základě městský
soud stěžovatelce osvobození od soudních poplatků nepřiznal.
Stěžovatelka v této souvislosti v kasační stížnosti namítá, že městský soud
při rozhodování o osvobození od soudních poplatků zcela pominul, že hospodářský
výsledek je účetní kategorií, která nic nevypovídá o platební schopnosti subjektu.
Stěžovatelka poukazuje na strukturu svých aktiv, zejména na stav pokladny, s tím,
že řádným vyhodnocením této struktury by soud musel zjistit, že stěžovatelka nedisponuje
žádnými finančními prostředky, neboť veškerá její aktiva jsou tvořena pohledávkami.
Při posuzování důvodnosti takto uplatněné kasační námitky Nejvyšší správní soud
vycházel z následujících úvah:
Rozvaha je jedním ze základních výkazů účetní závěrky, který podává přehled
o majetku účetní jednotky (aktivech) a zdrojích jeho krytí (pasivech) v peněžním vyjádření
k určitému dni (rozvahovému dni). Majetek účetní jednotky (aktiva) se podle toho,
po jakou dobu zůstává v účetní jednotce, člení na majetek dlouhodobý (hmotný,
nehmotný a finanční) a majetek oběžný, do kterého patří především zásoby, pohledávky
a peněžní prostředky (v hotovosti či na bankovních účtech).
Dle zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví je kromě rozvahy povinnou součástí
účetní závěrky také výkaz zisku a ztráty (zkráceně výsledovka), který podává základní
přehled o hospodaření společnosti, tj. o velikosti jejích výnosů (zpravidla tržeb) a nákladů
v základním členění a o výši hospodářského výsledku (zisku nebo ztráty).
Městský soud v usnesení, kterým stěžovatelku neosvobodil od soudních poplatků,
vycházel z údajů obsažených v těchto účetních výkazech (rozvahy a výsledovky),
konkrétně z výše zaplacených členských příspěvků (částka 14 780 Kč) a z výše
hospodářského výsledku (zisk 11 049,50 Kč). Z uvedených veličin městský soud dovodil,
že takto zjištěné majetkové poměry stěžovatelky neodůvodňují její osvobození
od soudních poplatků, neboť částka, kterou vybrala na členských příspěvcích, a její
hospodářský výsledek několikanásobně převyšují částku, kterou by musela vynaložit
na soudní poplatek v řízení o žalobě před městským soudem (2000 Kč).
Dle názoru Nejvyššího správního soudu se však uvedené závěry opírají
o nedostatečně zjištěný skutkový stav, resp. o nesprávné vyhodnocení stěžovatelkou
předložených údajů. Při bližším rozboru rozvahy stěžovatelky zpracované ke dni
27. 12. 2009 je zřejmé, že k uvedenému datu nedisponovala žádnou peněžní hotovostí
v pokladně ani jinými finančními prostředky a že veškerá její aktiva byla, jak stěžovatelka
sama v kasační stížnosti uvádí, tvořena toliko pohledávkami ve výši 302 407,50 Kč. Stejně
tak se městský soud dopustil pochybení, pokud při posuzování žádosti stěžovatelky
o osvobození od soudních poplatků vycházel izolovaně pouze z výnosů právnické osoby
v podobě členských příspěvků, aniž by se jakkoli zabýval náklady nutnými na provoz
stěžovatelky včetně jejich výše a posouzení nezbytnosti jejich vynakládání. Městský soud
dále opřel svůj závěr o neosvobození stěžovatelky od soudních poplatků o výši
hospodářského výsledku (zisk ve výši 11 049,50 Kč). I v případě této veličiny, určované
jako rozdíl mezi výnosy a náklady účetní jednotky, je však nutno konstatovat, že se jedná
o účetní kategorii, která sama o sobě nic nevypovídá o platební schopnosti účetní
jednotky (zde stěžovatelky) a z níž nelze bez dalšího usuzovat na dostatečnost jejích
finančních prostředků. V daném případě je tedy nutno přisvědčit stěžovatelce, že závěr
městského soudu o nepřiznání osvobození od soudních poplatků se opírá o neúplně
zjištěný skutkový stav věci, a z tohoto důvodu bylo nutno napadené usnesení městského
soudu zrušit.
Je nutno ovšem podotknout, že ačkoli byla v nyní posuzovaném případě kasační
stížnost shledána důvodnou, zdejší soud tím nikterak nepředjímá, jak bude rozhodnuto
o žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků v dalším řízení. V této
souvislosti Nejvyšší správní soud upozorňuje, že při opětovném posuzování otázky
osvobození stěžovatelky od soudních poplatků bude pro městský soud určující především
rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2010,
č. j. 1 As 70/2008 – 74, dostupné na www.nssoud.cz. Vliv tohoto rozhodnutí
na projednávanou věc ostatně Nejvyšší správní soud vyjádřil přerušením řízení v této věci
do doby rozhodnutí rozšířeného senátu ve věci vedené pod sp. zn. 1 As 70/2008.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak Nejvyšší správní soud napadené
rozhodnutí městského soudu v souladu s ustanovením §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc
vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dle ustanovení §110 odst. 3 s. ř. s. je městský soud v dalším řízení vázán právním
názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí.
Na městském soudu tedy nyní bude, aby znovu posoudil žádost stěžovatelky
o osvobození od soudních poplatků, a to v intencích závěrů uvedených v tomto rozsudku
a dále zejména závěrů rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu obsažených
v usnesení ze dne 27. 5. 2010, č. j. 1 As 70/2008 - 79.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. srpna 2010
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu