ECLI:CZ:NSS:2010:9.AS.36.2010:127
sp. zn. 9 As 36/2010 - 127
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci
žalobce: RoBiN OIL s.r.o., se sídlem Libušina 172, Kladno, zastoupený JUDr. Liborem
Janků, advokátem se sídlem Májová 23, Cheb, proti žalovanému: Krajský úřad
Karlovarského kraje, se sídlem Závodní 353/88, Karlovy Vary, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 20. 10. 2008, č. j. 453/SÚ/08/Mas-2, za účasti osob zúčastněných
na řízení: 1) Obec Potůčky, se sídlem Potůčky 58, 2) Pozemkový fond České
republiky, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, a 3) Krajská správa a údržba silnic
Karlovarského kraje, příspěvková organizace, se sídlem Chebská 282, Sokolov, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 11. 2009,
č. j. 57 Ca 98/2008 - 88,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 11. 2009, č. j. 57 Ca 98/2008 – 88,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví
označený rozsudek Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla
zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 10. 2008,
č. j. 453/SÚ/08/Mas-2. Tímto rozhodnutím žalovaný změnil rozhodnutí Městského
úřadu Ostrov, odboru výstavby (dále jen „stavební úřad“), ze dne 20. 6. 2008,
č. j. VÝST/5304/08/Lu, kterým bylo vydáno stavební povolení na stavbu „Modernizace
silnice II/221 Horní Blatná – Potůčky (km 65,275 až 66,393)“ v katastrálním území
Potůčky.
Stěžovatel označuje jako důvody kasační stížnosti skutečnosti uvedené v §103
odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Namítá, že jako vlastník pozemku p. č. 311/1,
nacházejícího se v k. ú. Potůčky, uplatnil při ústním jednání konaném dne 13. 5. 2008
nesouhlasné stanovisko s realizací výše uvedené stavby, na což žadatel o stavební
povolení [osoba zúčastněná na řízení ad 3)] reagoval vypuštěním úpravy části pozemkové
parcely č. 311/1 z návrhu, a stavební úřad následně zahrnul tuto změnu jako jednu
z podmínek stavebního povolení, když v části II. pod bodem 16 výslovně
uvedl, že na základě nesouhlasu vlastníka nebude úprava sjezdu na pozemek
p. č. 311/1 v k. ú. Potůčky realizována. V návaznosti na v kasační stížnosti citovaná
ustanovení §44 - §45 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „správní řád“), stěžovatel poukazuje na skutečnost, že žadatel
o stavební povolení není oprávněn neomezeně disponovat s podaným návrhem
a v zásadě je vázán jeho obsahem. Stěžovatel upozorňuje, že v daném případě stavební
úřad nepostupoval v souladu s §114 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování
a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), neboť mu
nebyl předestřen nový návrh žadatele, a tedy ani nemohlo dojít k procesu jednání o tomto
návrhu. Stěžovatel namítá, že pokud byl nucen opustit ústní jednání před jeho ukončením
a až po jeho odchodu žadatel navrhl změnu, mělo být ústní jednání odročeno,
aby stěžovatel mohl na tuto změnu reagovat. Stěžovatel se v této souvislosti neztotožňuje
se závěry krajského soudu, že vypuštění sjezdu na pozemek v jeho vlastnictví nelze
(vzhledem k charakteru celé plánované stavby) považovat za změnu zásadní, která
by představovala změnu předmětu řízení. Z uvedených důvodů proto stěžovatel navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti v plném rozsahu ztotožňuje
se závěry vyslovenými krajským soudem v napadeném rozhodnutí. Navrhuje proto
kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout.
Osoby zúčastněné na řízení se k obsahu podané kasační stížnosti nevyjádřily.
Z obsahu předloženého spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti
rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti:
Krajská správa a údržba silnic Karlovarského kraje, příspěvková organizace [osoba
zúčastněná na řízení ad 3) a dále též „stavebník“], doručila dne 3. 3. 2008 na stavební úřad
žádost o stavební povolení na stavbu „Modernizace silnice II/221 Horní Blatná –
Potůčky (km 65,275 – km 66,393)“. Z podané žádosti vyplývá, že se jednalo o stavební
povolení na rekonstrukci silnice II/221 v úseku mezi obcemi Horní Blatná a Potůčky
v délce cca 1,118 km, zahrnující úpravu šířkového uspořádání komunikace na S 7,5/60,
rekonstrukci krytu s částečným vyrovnáním příčných sklonů dle provedené diagnostiky,
obnovu a doplnění systému odvodnění včetně rekonstrukce propustků, obnovu
vodorovného dopravního značení, opravu a doplnění svislého dopravního značení,
doplnění opěrných zdí, doplnění svodidel v místech, kde to vyžaduje bezpečnost provozu
dle platných předpisů, výškové vyrovnání, příp. výměnu poškozených povrchových znaků
inženýrských sítí.
Dne 22. 4. 2008 stavební úřad oznámil zahájení stavebního řízení a jeho účastníky
pozval k ústnímu jednání, které se konalo dne 13. 5. 2008 od 9 hodin na Obecním úřadě
v Potůčkách. V oznámení o zahájení řízení je uveden rozsah stavby v podrobném členění
na SO 001, 101, 151, 205, 206, 207 a 401, po kterém následuje poučení, že dotčené orgány
a účastníci řízení mohou závazná stanoviska a námitky, popřípadě důkazy uplatnit
nejpozději při ústním jednání, jinak k nim nebude přihlédnuto.
O konaném ústním jednání byl pořízen protokol, jehož přílohou je písemné
stanovisko stěžovatele označené jako nesouhlasné stanovisko, datované 13. 5. 2008,
podepsané Ing. S., následujícího znění: „Jménem vlastníka pozemku p. č. 311/1 v k. ú. Potůčky,
kterého se záměr realizace bezprostředně dotýká, nelze do doby rozhodnutí Obecního úřadu Potůčky o
žádosti vlastníka tohoto pozemku společnosti RoBiN OIL s.r.o., evidované na Obecním úřadu Potůčky
pod č. j. 49/03/08, vydat jiné než nesouhlasné stanovisko s realizací stavby modernizace silnice II/221
Horní Blatná – Potůčky (km 65,275 až 66,393)“. Druhé vyhotovení protokolu o jednání,
začíslované ve správním spisu jako č. l. 6a, obsahuje pod bodem 4 citaci shora uvedeného
stanoviska, po níž následuje informace o průběhu úkonu, tj. že Ing. S. nepředal uvedené
stanovisko svolavateli řízení, ale starostce obce Potůčky a z jednání odešel. V protokolu je
dále uvedeno, že stavební úřad byl díky neobvyklému způsobu předání seznámen se
stanoviskem až po jednání, a proto nemohl zástupci společnosti RoBiN OIL, s.r.o., pro
jeho nepřítomnost sdělit své stanovisko. Stavebník Krajská správa a údržba silnic vypouští
úpravu části parcely č. 311/1 a stavební úřad tuto změnu zahrne do stavebního povolení.
Obsahem správního spisu je dále dopis pověřené zaměstnankyně stavebníka, J. B.,
doručený elektronicky na stavební úřad dne 14. 5. 2008, obsahující prohlášení, že čerpací
stanice pohonných hmot RoBiN OIL v Potůčkách včetně dopravního napojení na silnici
II/221 nebude předmětem této stavby. K e-mailu byl přiložen plán stavby s vyznačením,
že zábor č. 64 (dotýkající se parcely č. 311/1) nebude uplatňován.
Stěžovatel podáním ze dne 30. 5. 2008 navrhl přerušit probíhající stavební řízení
s odůvodněním, že 1/ podal shora citované nesouhlasné stanovisko, 2/ z předložené
projektové dokumentace vyplývá, že při realizaci stavby budou provedeny sjezd a výjezd
na pozemek p. č. 311/1 v k. ú. Potůčky ve vlastnictví stěžovatele a na jeho náklady a 3/
dosud nebylo rozhodnuto o žádosti stěžovatele ze dne 20. 3. 2008, evidované
na Obecním úřadu Potůčky pod č. j. 49/03/08, o povolení stavby čerpací stanice
pohonných hmot na pozemku p. č. 311/1 v k. ú. Potůčky, přestože se stavba
bezprostředně a výrazným způsobem dotýká vlastníka uvedeného pozemku.
Na toto podání reagoval stavební úřad dopisem ze dne 19. 6. 2008
(č. j. výst/12520/08/Lu), v němž stěžovateli sděluje, že na základě uplatněného
nesouhlasného stanoviska ze dne 13. 5. 2008 bylo rozhodnuto o úpravě sjezdu ze silnice
II/221 tak, aby nezasahoval na p. č. 311/1, že práce zahrnuté do předmětné stavby budou
hrazeny z prostředků stavebníka a že žádost, podaná stěžovatelem na Obecním úřadě
v Potůčkách, není předmětem nyní vedeného stavebního řízení. Tato písemnost byla
stěžovateli doručena dne 24. 6. 2008.
Následně stavební úřad vydal dne 20. 6. 2008 stavební povolení, v němž pod
bodem 16 podmínek pro provedení stavby uvedl, že „na základě nesouhlasu vlastníka
pozemku RoBiN OIL s.r.o. nebude realizována úprava sjezdu na pozemek p. č. 311/1 v k. ú.
Potůčky“. V odůvodnění stavební úřad poukázal na skutečnost, že stěžovatel předložil při
ústním jednání nesouhlasné stanovisko ke zřízení sjezdu na pozemek p. č. 311/1
v k. ú. Potůčky, a na základě rozhodnutí investora (stavebníka) byl tedy tento sjezd
vypuštěn. Požadavek na přerušení stavebního řízení do doby povolení stavby čerpací
stanice pohonných hmot stavební úřad neakceptoval, neboť neměl souvislost
s projednávanou stavbou, o čemž byl stěžovatel vyrozuměn dopisem ze dne 19. 6. 2008.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání. Žalovaný rozhodnutím ze dne
20. 10. 2008, č. j. 453/SÚ/08/Mas-2, zčásti změnil vydané stavební povolení doplněním
výroku III. o zamítnutí námitky stěžovatele, ve zbytku odvoláním napadené rozhodnutí
potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že stavební úřad, který se s námitkami
účastníků vypořádal toliko v odůvodnění vydaného stavebního povolení, porušil
ustanovení §115 odst. 1 stavebního zákona, podle kterého musí být rozhodnutí
o námitkách součástí výroku o stavebním povolení. Možnost provést změnu výroku
žalovaný odůvodnil tak, že žádnému z účastníků nehrozila újma z důvodu ztráty možnosti
podat opravný prostředek. K věci samé dále žalovaný konstatoval, že na stěžovatelem
vznesenou námitku reagoval žadatel o stavební povolení tak, že ze svého návrhu vypustil
sjezd na pozemek odvolatele, tj. předmětná stavba se již nedotýkala stěžovatele přímo,
ale pouze z titulu vlastníka sousedního pozemku. Skutečnost, že na provedenou změnu
nemohl stěžovatel reagovat, nebyla zapříčiněna jednáním ze strany správního orgánu,
ale nestandardním postupem stěžovatele, který, ač byl v oznámení o zahájení řízení
poučen o tom, že ústní jednání je poslední možností pro uplatnění námitek či stanovisek,
námitku nepředal úřední osobě a z jednání odešel před jeho ukončením. Obsahem
námitky stěžovatele bylo nesouhlasné stanovisko s realizací stavby, a proto žadatel
o stavební povolení upravil svůj návrh tak, aby se vlastní stavba stěžovatele dotýkala
co nejméně. Proti této úpravě již stěžovatel nevznesl námitky, a stavební úřad proto
zahrnul tuto změnu do podmínek pro provedení stavby. Pochybení stavebního úřadu,
který o námitce stěžovatele náležitě nerozhodl, bylo napraveno v odvolacím řízení,
a to změnou prvostupňového správního rozhodnutí spočívající v doplnění výrokové části
o rozhodnutí o námitkách.
Stěžovatel se proti rozhodnutí žalovaného bránil žalobou u krajského soudu, v níž
namítal, že žalovaný dodatečným rozhodnutím o zamítnutí námitky stěžovatele pochybení
prvostupňového stavebního úřadu nenapravil. Dle názoru stěžovatele došlo v průběhu
stavebního řízení k vyloučení možnosti vyjádřit se ke změně navržené žadatelem, neboť
stěžovatel uplatnil svou námitku při ústním jednání, a i když jednání před jeho skončením
opustil z důvodu časové tísně, předpokládal, že správní orgán o jeho námitce rozhodne.
Pokud žadatel následně zásadním způsobem změnil žádost o stavební povolení, změnil
tím i předmět řízení, o čemž měl být stěžovatel informován.
Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného včetně řízení, které
jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V odůvodnění
rozhodnutí krajský soud konstatoval, že vypuštění sjezdu na pozemek stěžovatele nelze
vzhledem k charakteru celé plánované stavby považovat za zásadní změnu, která
by představovala „změnu předmětu řízení“ ze strany navrhovatele. Stěžovatel vznesl
při ústním jednání námitku, a aniž by se účastnil jejího projednávání, jednání opustil,
přestože byl poučen, že veškeré námitky lze uplatnit pouze do konce tohoto jednání.
Žalovaný tak v odůvodnění rozhodnutí správně konstatoval, že případný nedostatek
informovanosti si stěžovatel zavinil sám a jde pouze k jeho tíži. Pokud se jednalo
o tvrzení stěžovatele, že jím vznesená námitka směřovala proti realizaci celé stavby,
krajský soud odkázal na ustanovení §114 stavebního zákona, podle kterého lze námitky
proti stavbě vznášet pouze v tom rozsahu, v jakém se přímo dotýkají účastníka řízení.
Správní orgány tak dle názoru krajského soudu postupovaly v souladu se zákonem, pokud
námitku žalobce omezily pouze na tu část stavby, která se dotýkala jeho vlastnického
práva k pozemku p. č. 311/1 v k. ú. Potůčky, tj. na otázku sjezdu na pozemek stěžovatele.
Krajský soud přisvědčil žalovanému, že nelze akceptovat přístup stěžovatele,
který se pokouší o prodlužování řízení a oddálení rekonstrukce silnice s cílem získat
pro sebe povolení pro nesouvisející stavbu – čerpací stanici pohonných hmot. K absenci
rozhodnutí o námitce stěžovatele ve stavebním povolení v závěru odůvodnění krajský
soud konstatoval, že s ohledem na charakter uplatněné námitky a na obsah podaného
odvolání je zřejmé, že dodatečné zamítnutí námitky v rozhodnutí o odvolání je možno
považovat za dostatečné a nepředstavuje porušení zásady dvojinstančnosti správního
řízení. Po věcné stránce totiž námitka stěžovatele směřovala vůči jinému řízení vedenému
jiným správním orgánem, v němž stěžovatel usiluje o povolení vlastního investičního
záměru.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu
jsou v ní uplatněny důvody dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.,
tj. nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]; a dále vada řízení spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené
rozhodnutí správního orgánu měl zrušit [§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. Rozsahem
a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu a dospěl
k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Stěžovatel v kasační stížnosti nejprve namítl, že žadatel o stavební povolení není
oprávněn disponovat s návrhem na zahájení řízení neomezeně, v zásadě je vázán jeho
obsahem. Tuto úvahu blíže nekonkretizoval a neuvedl, jaký závěr napadeného rozhodnutí
krajského soudu tímto zpochybňuje. Odkázal pouze na některá ustanovení správního
řádu včetně §45 odst. 4 tohoto zákona, dle něhož může žadatel svým návrhem plně
disponovat, tj. zúžit předmět žádosti či ji vzít zpět, toto právo však nelze uplatnit v době
od vydání rozhodnutí správního orgánu prvního stupně do zahájení odvolacího řízení.
Nejvyšší správní soud k této námitce poukazuje na její obecnost a nespojení právní
argumentace se skutkovými okolnostmi projednávané věci. Z těchto důvodů ji nelze
věcně přezkoumat.
Dále stěžovatel uvedl, že správní orgán se má po podání námitky ve stavebním
řízení pokusit o smírné odstranění rozporu a teprve poté má o námitce účastníka
rozhodnout. Stavební úřad v dané věci tento postup v souladu s §114 odst. 3 stavebního
zákona a §5 správního řádu nedodržel, neboť stěžovateli nebyl předestřen nový návrh
žadatele a nemohlo dojít k procesu jednání o tomto návrhu. Dle Nejvyššího správního
soudu nelze obecně dovodit povinnost stavebního úřadu ve všech případech po podání
námitky účastníka řízení dle §114 odst. 1 stavebního zákona iniciovat „smírčí řízení“.
Postup stavebního úřadu stanovený §114 odst. 3 stavebního zákona je nutno posoudit
dle konkrétních okolností projednávané věci. Z ustanovení §114 odst. 3 stavebního
zákona vyplývá, že nedosažení dohody mezi účastníky řízení je předpokladem
kompetence stavebního úřadu vydat o této námitce vlastní rozhodnutí (za dalších
podmínek stanovených citovaným ustanovením). Není zde však explicitně vyjádřena
povinnost stavebního úřadu činit konkrétní úkony k dosažení takové dohody ani jinak
upraveno řízení, které má rozhodnutí stavebního úřadu o námitce účastníka předcházet.
Lze konstatovat, že před tím, než stavební úřad rozhodne dle §114 odst. 3 stavebního
zákona o námitce uplatněné účastníkem řízení, musí být stavebním úřadem spolehlivě
zjištěno, že o této námitce nedošlo mezi účastníky k dohodě.
Spornou otázkou však zůstává, zda stavební úřad byl povinen seznámit stěžovatele
s úpravou předmětu řízení učiněnou stavebníkem na základě jeho námitky a dát mu
prostor pro vyjádření se k této úpravě. K pochybnostem týkajícím se formální stránky
uplatnění námitky stěžovatelem při ústním jednání dne 13. 5. 2008 je nutno konstatovat,
že stavební úřad i přes nestandardní postup stěžovatele nezpochybnil, že námitka byla
stěžovatelem na tomto ústním jednání uplatněna a z dalšího průběhu stavebního řízení
je zřejmé, že námitku považoval za řádně uplatněnou. Na základě této námitky stavebník
následující den po ústním jednání (14. 5. 2008) oznámil stavebnímu úřadu, že předmětem
stavby, o jejíž povolení žádal, nebude oproti původnímu návrhu zábor č. 64 na pozemku
stěžovatele, včetně dopravního napojení. Stavební úřad tuto skutečnost oznámil
stěžovateli dopisem ze dne 19. 6. 2008 (doručeno 24. 6. 2008) a vzápětí dne 20. 6. 2008,
tj. ještě před tím, nežli se měl stěžovatel možnost s touto skutečností seznámit, vydal
ve věci stavební povolení, přičemž změnu stavby navrženou stavebníkem ve svém
rozhodnutí akceptoval. Tento způsob vedení řízení však dle názoru Nejvyššího správního
soudu není v souladu se zákonem. Ústní jednání stavební úřad svolává za účelem
vyjádření se účastníků řízení k předloženým podkladům pro stavbu.
Dle judikatury Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudek ze dne 22. 3. 2007,
č. j. 8 As 19/2005 – 122, dostupný na www.nssoud.cz) je nutno před konáním ústního
jednání zajistit kompletní podkladovou dokumentaci, na základě které mohou účastníci
své námitky uplatnit. Jestliže je při ústním jednání uplatněna námitka, na kterou stavebník
reaguje změnou podkladové dokumentace, jako tomu bylo v dané věci, pak je povinností
stavebního úřadu dát dle povahy změny nejméně účastníkům, jichž se tato dodatečná
úprava povolované stavby týká, možnost na takovou změnu opět reagovat a vyjádřit
k ní své stanovisko. Účastníci se před ústním jednáním seznamují s projektovou
dokumentací a navrhovanou podobou stavby v určité podobě, zákon jim dává právo
uplatnit proti ní své námitky. Pokud se tato podoba změní, pak je z logiky věci nutno
jim toto právo zachovat, tj. dát jim možnost se seznámit se změněnou podobou stavby
a uplatnit i proti ní své námitky. Jiný výklad by byl popřením smyslu konání ústního
jednání, neboť účastníci řízení by dostali možnost vyjádřit se k určité podobě povolované
stavby, přičemž toto právo by bylo považováno za vyčerpané bez ohledu na to,
že by se projektová dokumentace, způsob provádění a užívání stavby následně změnily.
Krajský soud v napadeném rozsudku vyslovil názor, že změnu navrženou
stavebníkem a akceptovanou stavebním úřadem, tj. vypuštění záboru a sjezdu
na pozemek stěžovatele, vzhledem k charakteru stavby nelze považovat za zásadní změnu
předmětu řízení. V obecné rovině lze s tímto názorem souhlasit, v projednávané věci však
nikoliv. Krajský soud v odůvodnění neuvedl, jaký postup stavebního úřadu by považoval
za správný v případě, že by se o zásadní změnu předmětu řízení jednalo. Stavební zákon
tuto otázku výslovně neřeší, proto je nutno vycházet z výkladu provedeného
v předchozím odstavci odůvodnění tohoto rozhodnutí, tj. pokud se změní předmět řízení,
je třeba dát účastníkům prostor pro podání námitek i vůči upravenému předmětu řízení.
V projednávané věci se jedná o práva uplatňovaná ve stavebním řízení stěžovatelem
jakožto účastníkem řízení, nejdříve na základě vlastnictví pozemku, na kterém má být
stavba (její část) realizována, po úpravě dokumentace již pouze z titulu vlastnictví
pozemku sousedícího s povolovanou stavbou. Stěžovatel může ve stavebním řízení
uplatňovat pouze práva vyplývající z titulu jeho účastenství, tedy z titulu vlastnictví jeho
pozemků. Ve vztahu k těmto pozemkům však nelze dodatečnou úpravu projektové
dokumentace ze dne 14. 5. 2008, provedenou stavebníkem na základě jeho námitky
označit za marginální. Vůči osobě stěžovatele jakožto vlastníka pozemků dotčených
úpravou projektové dokumentace se jednalo bez pochybností o podstatnou změnu
povolované stavby, přičemž na úpravu provedenou stavebníkem neměl možnost nijak
reagovat. Stavební úřad měl tedy dle §114 stavebního zákona, ve spojení s §4 odst. 3, 4
správního řádu, dát stěžovateli před vydáním stavebního povolení, po úpravě předmětu
řízení týkajícího se pozemků stěžovatele prostor pro seznámení se s obsahem této úpravy
a podání vyjádření, případně námitek k nové podobě povolované stavby.
Krajský soud toto pochybení v napadeném rozsudku vyhodnotil nesprávně. Uvedl,
že úpravu provedenou stavebníkem dne 14. 5. 2008 nebylo možno označit za „změnu
předmětu řízení“, přičemž vycházel pouze z porovnání celkové podoby stavby vůči této
úpravě, aniž se vypořádal se vztahem provedené změny k pozemkům stěžovatele. Krajský
soud k této úvaze poukázal na odchod stěžovatele z ústního jednání před jeho ukončením
z toho dovodil, že stěžovatel si případný nedostatek informovanosti o projednání jeho
námitky zavinil sám a jde k jeho tíži. Tento závěr však nemá oporu v zákoně ani
ve spisové dokumentaci. Lze souhlasit s tím, že stěžovatel uplatnil při jednání dne
13. 5. 2008 svou námitku nestandardním způsobem a z jednání předčasně odešel. Pokud
by stavební úřad při ústním jednání po jeho odchodu námitku projednal, stavebník
by rovněž zde navrhl změnu projektové dokumentace vzhledem k pozemkům stěžovatele
a stěžovatel by nereagoval z důvodu své nepřítomnosti, potom by bylo možno závěr
krajského soudu podpořit. To se však v projednávané věci nestalo. Stavební úřad přijal
nestandardně podanou námitku stěžovatele jako včasnou a při ústním jednání
ji neprojednával. To ostatně stavební zákon v §114 ani nepředpokládá. Přestože je jistě
vhodné využít prostor ústního jednání a přítomnost účastníků řízení k okamžitému
vypořádání jejich námitek a k jejich seznámení s výsledným rozhodnutím o nich, zákon
to stavebnímu úřadu neukládá a v některých případech to vzhledem k např. početnosti
či závažnosti podaných námitek ani není realizovatelné. V projednávané věci byla
námitka stěžovatele dle protokolu o jednání přijata a evidována. Ve věci není sporné,
že úprava projektové dokumentace ve vztahu k pozemku stěžovatele byla stavebníkem
provedena až následujícího dne. Proto závěr krajského soudu, že stěžovatel se mohl
seznámit s výsledkem projednání jeho námitky, pokud by byl přítomen do konce ústního
jednání, nemá oporu ve zjištěném skutkovém stavu v dané věci.
Krajskému soudu i žalovanému lze přisvědčit, že stěžovatel ve své námitce podané
při ústním jednání dne 13. 5. 2008 odkazuje na řízení, které nemá s povolovanou stavbou
souvislost. Jestliže však na základě této námitky byl vzhledem k jeho pozemku předmět
povolované stavby změněn, potom měl právo na řádný procesní postup stavebního
úřadu, v jehož důsledku by mohl vyjádřit, z jakých důvodů s navrhovanou úpravou
nesouhlasí. Stavební úřad by relevanci a důvodnost takto uplatněných námitek posoudil
v následně vydaném stavebním povolení.
Vzhledem k výše konstatovanému pochybení je nutno přisvědčit námitce
stěžovatele, že v řízení před správními orgány byl porušen zákon, pokud mu po změně
projektové dokumentace, ke které měl právo podávat námitky z titulu účastníka řízení dle
§114 odst. 1 stavebního zákona, nebyl předestřen upravený návrh stavebníka a nebyla mu
dána možnost se k takto upravené podobě stavby vyjádřit. Ostatní stížní body nebyly
shledány důvodnými.
Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů rozsudek krajského soudu
pro nezákonnost zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). Krajský
soud je v něm povinen v souladu s vysloveným právním názorem Nejvyššího správního
soudu, jímž je dle ustanovení §110 odst. 3 s. ř. s. vázán, znovu posoudit žalobní návrh
stěžovatele.
V novém rozhodnutí pak krajský soud rozhodne také o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti ve smyslu ustanovení §110 odst. 2 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. července 2010
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu