ECLI:CZ:NSS:2010:9.AS.45.2009:114
sp. zn. 9 As 45/2009 - 114
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobkyně:
Odborová organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním
památkovém ústavu, se sídlem Bouzov 8, proti žalovanému: Ministerstvo kultury,
se sídlem Maltézské nám. 1, Praha, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 8. 2008,
č. j. k 7990/II/2006, ve věci úhrady nákladů souvisejících se zpracováním požadované
informace, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 30. 1. 2009, č. j. 8 Ca 16/2009 – 62,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá
zrušení shora uvedeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla odmítnuta její
žaloba, kterou se domáhala zrušení výroku b) rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 8. 2008,
č. j. k 7990/II/2006, kterým byla potvrzena výše stanovené úhrady související
se zpracováním informace požadované dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném
přístupu k informacím.
Podáním ze dne 15. 6. 2009 (správně 15. 6. 2010), které bylo doručeno
Městskému soudu v Praze téhož dne, vzala stěžovatelka svoji kasační stížnost proti výše
uvedenému usnesení Městského soudu v Praze v celém rozsahu zpět.
Podle ustanovení §47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), soud usnesením řízení zastaví,
vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.
Vzhledem k tomu, že projev vůle stěžovatelky, jímž došlo ke zpětvzetí kasační
stížnosti, je zcela jednoznačný a nevzbuzuje pochybnosti o tom, že jím stěžovatelka
zamýšlela ukončení řízení o kasační stížnosti jeho zastavením, Nejvyšší správní soud
řízení o kasační stížnosti zastavil dle shora citovaného ustanovení s. ř. s., za použití §120
s. ř. s. Tento postup je výrazem dispoziční zásady, kterou je správní soudnictví ovládáno.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.,
dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení
zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Dle druhé věty citovaného ustanovení vzal-li však
navrhovatel podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce nebo bylo-li řízení
zastaveno pro uspokojení navrhovatele, má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu
nákladů řízení. Vzhledem k okolnosti, že v dané věci zákonem stanovené podmínky
v druhé větě nebyly naplněny, postupoval Nejvyšší správní soud podle věty první
citovaného ustanovení, za použití §120 s. ř. s., a náhradu nákladů řízení nepřiznal
žádnému z účastníků řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2010
JUDr. Radan Malík
předseda senátu