ECLI:CZ:NSS:2010:9.AS.46.2010:91
sp. zn. 9 As 46/2010 - 91
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Daniely
Zemanové a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Radana Malíka v právní věci
žalobce: M. V., zastoupeného Mgr. Bc. Ivem Nejezchlebem, advokátem se sídlem
Joštova 4, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem
Vršovická 65, Praha, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2007, č. j. 560/1624/07, v
řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 1.
2010, č. j. 4 Ca 8/2007 – 52, o návrhu na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
shora uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2007, č. j. 560/1624/07. Tímto rozhodnutím
bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí
ze dne 13. 4. 2007, č. j. 47/OOP/0633997.13/07/BPV, kterým byl stěžovatel uznán
vinným z přestupku podle §31 odst. 1 písm. r) zákona č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů
volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších
opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování
s ohroženými druhy).
Stěžovatel současně navrhuje přiznání odkladného účinku kasační stížnosti s tím,
že výkon rozhodnutí spočívajícím ve vymáhání peněžité sankce ve výši 100 000 Kč
uložené správními orgány v řízení, které je předmětem kasační stížnosti, by pro jeho
osobu bylo zcela likvidační a závažným způsobem by ovlivnilo kvalitu jeho životních
poměrů. Stěžovatel uvádí, že je invalidním důchodcem III. třídy, pobírá měsíčně důchod
ve výši 7 598 Kč, z něhož, za přispění své přítelkyně, hradí veškeré životní náklady.
Povinnost uhradit sankci, jež je dle jeho názoru v rozporu se zákonem, by stěžovatele
uvrhla do neřešitelné životní situace a způsobila by mu nenahraditelnou újmu na jeho
majetku. Současně stěžovatel poukazuje na skutečnost, že se přiznání odkladného účinku
nedotkne nepřiměřeným způsobem práv třetích osob a není v rozporu s veřejným
zájmem.
Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti k návrhu stěžovatele na přiznání
odkladného účinku nevyjádřil.
Podle §107 soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na
návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle §73
odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly pro žalobce (zde stěžovatele) nenahraditelnou újmu a přiznání
odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob
a není v rozporu s veřejným zájmem. Ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. tedy obsahuje
3 podmínky: (1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí znamenat pro žalobce
(resp. stěžovatele) nenahraditelnou újmu; (2) přiznání odkladného účinku se nesmí
nepřiměřeně dotknout nabytých práv třetích osob; a (3) přiznání odkladného účinku
nesmí být v rozporu s veřejným zájmem.
V tomto ohledu se proto Nejvyšší správní soud primárně zaměřil na zkoumání,
zda stěžovatel uvádí skutečnosti, které by dokládaly možnost vzniku nenahraditelné újmy,
jež představuje neurčitý právní pojem, který již v judikatuře Nejvyššího správního soudu
opakovaně vyložen (viz např. usnesení ze dne 5. 10. 2004, č. j. 6 Afs 25/2003 - 59,
publikované na www.nssoud.cz). Nenahraditelná újma ve smyslu §73 odst. 1 s. ř. s. je
tedy Nejvyšším správním soudem vykládána jako výjimečný a vážný stav, který by vznikl
stěžovateli při výkonu nebo jiných právních následcích rozhodnutí, a jehož důsledky by
v budoucnu nebylo možno nijak napravit, případně pouze za vyvinutí zjevně
nepřiměřeného úsilí či prostředků.
Odkladný účinek lze proto přiznat pouze na základě řádně odůvodněného návrhu,
pokud stěžovatel zcela individualizovaně svými tvrzeními obsahově naplnil právní pojem
nenahraditelné újmy. Typicky se tak stane uvedením konkrétních práv a chráněných
zájmů, které by výkonem rozhodnutí byly trvale dotčeny. Vznik nenahraditelné újmy má
totiž mimořádný charakter a jako takový lze dovodit právě i případný postih samotné
existence stěžovatele jako ekonomického subjektu a zásadního ohrožení jeho podnikání
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2005, č. j. 2 Afs 77/2005 – 96,
publikované pod č. 786/2006 Sb. NSS, www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud proto přisvědčuje stěžovateli, který svými tvrzeními naplnil
pojem nenahraditelné újmy, neboť vzhledem k výši jeho příjmů v poměru k výši pokuty
nelze vyloučit, že by její zaplacení mohlo mít pro stěžovatele likvidační účinky.
Stěžovatelem uváděná výše příjmů implikuje jeho tíživou ekonomickou situaci v případě
úhrady vyměřené sankce. V daném případě je tedy namístě vytvoření, resp. prodloužení
takového prozatímního stavu, který poskytuje stěžovateli reálnou možnost uplatnit
stěžovateli veškeré právní prostředky obrany. V tomto konkrétním případě by nepřiznání
odkladného účinku zpochybnilo reálný význam následného rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu o věci samé.
V návaznosti na další dvě podmínky pak Nejvyšší správní soud konstatuje, že
přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se v daném případě nedotýká práv třetích
osob a nelze ani tvrdit, že by přiznání odkladného účinku bylo v daném případě v rozporu
s veřejným zájmem.
S ohledem na vše výše uvedené Nejvyšší správní soud rozhodl o návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. září 2010
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně senátu