ECLI:CZ:NSS:2010:9.AS.65.2010:120
sp. zn. 9 As 65/2010 - 120
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce:
Imex Group s.r.o., se sídlem Milíčova 1343/16, Ostrava, zastoupeného JUDr. Radkem
Ondrušem, advokátem se sídlem Těsnohlídkova 9, Brno, proti žalovanému:
Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem Na Františku 32, Praha 1, proti
rozhodnutí o rozkladu ministra průmyslu a obchodu ze dne 14. 5. 2009,
č. j. 53585/08/07400/01000, ve věci prodloužení licence k obchodu s vojenským
materiálem, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 8. 4. 2010, č. j. 11 Ca 197/2009 – 76, o návrhu na přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává .
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalovaný (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení
shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“), kterým
bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 14. 5. 2009, č. j. 53585/08/07400/01000, a věc mu
byla vrácena k dalšímu řízení. Citovaným rozhodnutím stěžovatele byl přitom zamítnut
rozklad žalobce proti usnesení Licenční správy Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne
18. 11. 2008, č. j. 44264/08/07430/07400, o zastavení správního řízení ve věci
žádosti žalobce o prodloužení platnosti licence č. B072220936, udělené k vývozu
kulometů UK-59 L, ráže 7,62 x 54r, s příslušenstvím, do Gruzie.
V podané kasační stížnosti požádal stěžovatel o přiznání odkladného účinku,
přičemž uvedl, že „důvodem tohoto návrhu je především ta skutečnost, že v řízení o kasační stížnosti
může vzniknout nenahraditelná újma správnímu orgánu (stěžovateli), která může vzniknout
za předpokladu, že správní orgán bude pokračovat v daném řízení, ačkoliv důvody obsažené v podané
kasační stížnosti budou Nejvyšším správním soudem vysloveny za relevantní. Vzhledem k tomu,
že se správní orgán domnívá, že jeho postup a rozhodnutí v dané věci bylo zcela legitimní, považuje
za nezbytné posečkat do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o této podané kasační stížnosti
a až posléze pokračovat v daném řízení v případě, že Nejvyšší správní soud zamítne kasační stížnost.“
Žalobce ve vyjádření ze dne 25. 6. 2010 uvedl, že stěžovatelův návrh na přiznání
odkladného účinku pokládá za obecný a neodůvodněný, a proto navrhl, aby zdejší soud
tomuto návrhu nevyhověl.
Nejvyšší správní soud posoudil návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku
následovně:
Kasační stížnost podle ust. §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně
ust. §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle ust. §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek,
jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce
nenahraditelnou újmu a přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným
způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud z návrhu stěžovatele ověřil, že zde nejsou uvedeny žádné
skutečnosti, které by dokládaly možnost vzniku nenahraditelné újmy. Tento neurčitý
právní pojem byl již Nejvyšším správním soudem vyložen, např. v usnesení ze dne
5. 10. 2004, č. j. 6 Afs 25/2003 - 59 (publikováno na www.nssoud.cz): „Nenahraditelná
újma, která by stěžovateli při výkonu nebo jiných právních následcích rozhodnutí mohla vzniknout,
a jež je základní podmínkou pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti (§73 odst. 2 s. ř. s.),
musí představovat výjimečný a závažný stav, který již nelze v dalším běhu času nijak odčinit.“
Stěžovatel v podané kasační stížnosti v obecné rovině požádal o přiznání
odkladného účinku. Netvrdil však, že by mu jeho nepřiznáním vznikla nenahraditelná
újma, resp. tuto redukoval toliko na městským soudem uloženou povinnost pokračovat
v daném řízení, kterou blíže nekonkretizoval, tj. neuvedl, v čem by tato újma spočívala,
a absentující tvrzení ani ničím nepodložil. Důvody možného vzniku nenahraditelné újmy
jsou přitom vždy subjektivní, závislé pouze na osobě a situaci navrhovatele. Je proto
logické, že v řízení o přiznání odkladného účinku nese břemeno tvrzení navrhovatel, nikdo jiný
nemůže jeho tvrzení nahradit. Soud posuzuje jím uvedené skutečnosti dle §73 s. ř. s.,
není však povinen ani oprávněn tyto skutečnosti jakýmkoli způsobem sám dovozovat.
Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že stěžovatel ve svém návrhu neosvědčil ve smyslu ust. §73 s. ř. s., ve spojení s ust. §107
s. ř. s., skutečnosti, které by potvrzovaly možnost vzniku výjimečného a závažného stavu,
který by již nebylo možno v dalším běhu času nijak odčinit. Není tak splněna základní
podmínka pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a proto Nejvyšší správní
soud návrhu stěžovatele nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. srpna 2010
JUDr. Radan Malík
předseda senátu