ECLI:CZ:NSS:2010:9.AS.75.2009:54
sp. zn. 9 As 75/2009 - 54
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce: H.
A., zastoupený Mgr. Martinem Brudným, advokátem se sídlem Škroupova 1114/4,
Ostrava – Moravská Ostrava, proti žalovanému: Policie České republiky, ředitelství
služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí žalovaného ze
dne 24. 11. 2008, č. j. CPR-9722-1/ČJ-2008-9CPR-C261, ve věci neudělení přechodného
pobytu na území České republiky, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2009, č. j. 10 Ca 103/2009 – 23, o návrhu na
přiznání odkladného účinku,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“),
kterým bylo zastaveno řízení o jeho žalobě podané proti rozhodnutí žalovaného ze dne
24. 11. 2008, č. j. CPR-9722-1/ČJ-2008-9CPR-C261; tímto rozhodnutím bylo zamítnuto
odvolání proti rozhodnutí Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby
cizinecké policie Ostrava, Inspektorátu cizinecké policie Ostrava, ze dne 24. 4. 2008,
č. j. CPOV-500/ČJ-2008-61PO-CI, kterým byla stěžovateli zamítnuta jeho žádost
o povolení k přechodnému pobytu na území České republiky.
Kasační stížnost podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně ustanovení §73
odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu
a přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv
třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je proto
třeba, aby se Nejvyšší správní soud primárně zaměřil na zkoumání, zda stěžovatel uvádí
skutečnosti, které by dokládaly možnost vzniku nenahraditelné újmy. Tento neurčitý
právní pojem byl již Nejvyšším správním soudem vyložen, např. v usnesení ze dne
5. 10. 2004, č. j. 6 Afs 25/2003 - 59, publikovaném na www.nssoud.cz: „Nenahraditelná
újma, která by stěžovateli při výkonu nebo jiných právních následcích rozhodnutí mohla vzniknout, a jež
je základní podmínkou pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti [§73 odst. 2 s. ř. s.], musí
představovat výjimečný a závažný stav, který již nelze v dalším běhu času nijak odčinit“. Důvody
možného vzniku nenahraditelné újmy jsou vždy subjektivní, závislé pouze na osobě
a situaci stěžovatele. Je proto logické, že v řízení o přiznání odkladného účinku nese
břemeno tvrzení právě stěžovatel a nikdo jiný nemůže jeho tvrzení nahradit. Soud
posuzuje jím uvedené skutečnosti dle ustanovení §73 s. ř. s., není však povinen
ani oprávněn tyto skutečnosti jakýmkoli způsobem sám dovozovat.
V této věci stěžovatel poukazuje na skutečnost, že právní moc napadeného
usnesení městského soudu pro něho (i jeho rodinu) znamená nenahraditelnou újmu
a zásadní zásah do nezadatelných práv na ochranu rodinného života; toto své tvrzení však
nijak dále neupřesňuje ani nedokládá, pouze v dalším textu poukazuje na to, že přiznání
odkladného účinku se nedotkne ani práv třetích osob ani není v rozporu s veřejným
zájmem. Daný odkaz na zásah do rodinného života proto není způsobilý prokázat hrozbu
nenahraditelné újmy; podle názoru Nejvyššího správního soudu totiž takovou hrozbu
neosvědčuje samo o sobě jakékoliv zasažení či postižení rodinného života stěžovatele
(a případné potíže z toho plynoucí) bez uvedení dalších skutečností.
Návrhu na přiznání odkladného účinku by bylo možno vyhovět pouze na základě
řádně odůvodněné žádosti, tedy pokud by stěžovatel zcela individualizovaně svými
tvrzeními obsahově naplnil právní pojem nenahraditelné újmy. Typicky se tak stane
uvedením konkrétních práv a chráněných zájmů, které by výkonem rozhodnutí byly trvale
dotčeny. Přitom (jak je již výše uvedeno) důvody možného vzniku nenahraditelné újmy
jsou závislé na osobě a situaci stěžovatele a takto individuálně je také soud povinen
je posoudit. Pokud ovšem stěžovatel v projednávané věci odůvodňuje svůj návrh
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti pouhým tvrzením hrozby zásahu
do svého rodinného života bez jakékoli bližší konkretizace, není možno toto tvrzení
považovat za relevantní a především ani za dostatečné pro posouzení vzniku
nenahraditelné újmy, jakožto základní podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Nejvyšší správní soud tak na základě výše uvedených úvah dospěl k závěru,
že stěžovatel ve svém návrhu neosvědčil ve smyslu §73 s. ř. s. ve spojení s §107 s. ř. s.
skutečnosti, které by potvrzovaly možnost vzniku výjimečného a závažného stavu,
který by již nebylo možno v dalším běhu času nijak odčinit. Proto jeho návrhu na přiznání
odkladného účinku nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2010
JUDr. Radan Malík
předseda senátu