ECLI:CZ:NSS:2010:APRK.37.2010:42
sp. zn. Aprk 37/2010 - 42
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce P. Č.,
proti žalované České advokátní komoře, se sídlem Národní 16, Praha 1, v řízení o žalobě
proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 6. 2010, č. j. 1632/10, vedeném u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 5 A 186/2010, o návrhu žalobce ze dne 30. 10. 2010 na určení lhůty k provedení
procesního úkonu,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Návrhem ze dne 30. 10. 2010, doručeným Městskému soudu v Praze dne 3. 11. 2010,
se žalobce (dále též navrhovatel) domáhal určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a
zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých
dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), konkrétně navrhl, aby městský soud rozhodl
o žádosti o přiznání odkladného účinku žalobě ze dne 18. 7. 2010 ve vztahu k napadenému
rozhodnutí žalované. Uvedl, že návrh na přiznání odkladného účinku je přednostní v projednání
a od jeho podání uplynulo čtvrt roku. Má-li být procesní prostředek ochrany účinný, tak nemůže
být vydání rozhodnutí odkládáno třebas pro pasivitu odpůrce vyjádřit se či kvůli nevydání
rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků.
[2] Městský soud v Praze ve vyjádření k návrhu popsal dosavadní průběh řízení a uvedl,
že usnesením ze dne 1. 11. 2010 žalobě nepřiznal odkladný účinek. Dne 3. 11. 2010 mu pak byl
doručen předmětný návrh na určení lhůty. Vzhledem k tomu, že soud požadovaný procesní úkon
již vykonal, je návrh bezdůvodný a měl by být zamítnut.
[3] Z předloženého spisu městského soudu Nejvyšší správní soud zjistil tyto pro posouzení
předmětného návrhu podstatné skutečnosti. Navrhovatel se žalobou ze dne 18. 7. 2010,
doručenou městskému soudu dne 21. 7. 2010, domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí,
jímž žalovaná zrušila určení advokátky k poskytnutí bezplatné právní služby žalobci podle §18
odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. Současně žalobce navrhl přiznání odkladného účinku
žalobě. Žalobce se již jednou domáhal urč ení lhůty k vydání rozhodnutí o návrhu na přiznání
odkladného účinku žalobě, tento návrh ze dne 20. 8. 2010 však Nejvyšší správní soud zamítl
usnesením ze dne 20. 9. 2010, č. j. Aprk 24/2010 - 16. Usnesením ze dne 1. 11. 2010 (č. l. 26)
pak městský soud nevyhověl žalobcovu návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě. Dne
3. 11. 2010 byl městskému soudu doručen předmětný návrh na určení lhůty ze dne 30. 10. 2010.
[4] Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu není důvodný.
[5] Pro posouzení návrhu na určení lhůty ze dne 30. 10. 2010 (doručeného městskému soudu
dne 3. 11. 2010), jímž se žalobce opětovně domáhal vydání rozhodnutí o jeho návrhu na přiznání
odkladného účinku žalobě, je podstatná skutečnost, že městský soud dne 1. 11. 2010, tedy ještě
před tím, než mu dotčený návrh na určení lhůty došel, o žalobcově návrhu na přiznání
odkladného účinku žalobě rozhodl. Usnesení ze dne 1. 11. 2010 (č. l. 26) bylo žalobci doručeno
dne 8. 11. 2010 a téhož dne nabylo právní moci.
[6] Za této situace Nejvyšší správní soud shledal, že městský soud již učinil procesní úkon,
u něhož byly žalobcem namítány průtahy v řízení, a proto návrh na určení lhůty ze dne
30. 10. 2010 zamítl podle §174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích.
[7] Výrok o náhradě nákladů řízení o návrhu na určení lhůty se opírá o ustanovení §174a
odst. 8 věty druhé zákona o soudech a soudcích, dle kterého stát hradí náklady řízení jen tehdy,
je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak,
že žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. prosince 2010
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu