ECLI:CZ:NSS:2010:KONF.116.2009:57
sp. zn. Konf 116/2009 - 57
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Marie
Žiškové, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Karla Podolky a JUDr. Petra Příhody,
rozhodl o návrhu J. N., proti odpůrci Nejvyššímu soudu České republiky, se sídlem v Brně,
Burešova 20, za další účasti České republiky - Kanceláře Poslanecké sněmovny, se sídlem
Praha 1, Sněmovní 4, zastoupené JUDr. Alešem Pejchalem, advokátem se sídlem Čelákovice,
Stankovského 144, o návrhu na zahájení řízení o kompetenčním sporu,
takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb. bylo dne 22. 10. 2009
doručeno podání výslovně označené jako „žaloba o určení místní příslušnosti a o určení zastoupení za stát
před soudem“ dle smyslu zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů,
směřující k číslu jednacímu Nejvyššího soudu 25 Cdo 2715/2009 - 71. Tímto podáním
se navrhovatel J. N. domáhá, aby zvláštní senát věc místní příslušnosti rozhodl řádně v souladu se
zákonem a s ústavními zákony, a dále aby rozhodl řádně o právním zastoupení žalované strany
včetně srozumitelného určení, kdo bude povinen zaplatit soudní poplatky za zastoupení žalované
strany, v jaké výši, v jakém sazebníku, popřípadě jaké úlevy se na žalobce v hmotné nouzi
vztahují.
Z podání a přiložených příloh vyplynulo, že navrhovatel podal 5. 8. 2008 u Okresního
soudu Plzeň – město proti České republice – Kanceláři Poslanecké sněmovny žalobu o zaplacení
odškodnění za způsobení těžkého emocionálního strádání při výkonu veřejné moci ve výši
18 000 000 000 Kč formou zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu s návrhem na vydání
platebního rozkazu. Usnesením ze dne 16. 10. 2008, čj. 36 C 303/2008 - 22, vyslovil okresní soud
svoji místní nepříslušnost a věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 jako soudu místně
příslušnému. Proti uvedenému usnesení podal navrhovatel dne 29. 10. 2008 odvolání.
Krajský soud v Plzni dospěl k závěru, že odvolání navrhovatele není důvodné, proto
usnesením ze dne 19. 12. 2008, čj. 56 Co 551/2008 - 32, rozhodnutí soudu prvního stupně
potvrdil. Proti tomuto usnesení brojil navrhovatel dovoláním k Nejvyššímu soudu, který
usnesením ze dne 29. 7. 2009, čj. 25 Cdo 2715/2009 - 71, dovolání odmítl. Uzavřel, že dovolání
směřuje proti rozhodnutí, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný.
Navrhovatel proti tomuto postupu Nejvyššího soudu podal dne 11. 9. 2009
stížnost pro porušení zákona k ministryni spravedlnosti. Přípisem ze dne 21. 9. 2009,
čj. 1456/2009-OD-DOH/4, byl ministerstvem informován, že v dané věci nelze stížnost
pro porušení zákona podat, jelikož s přijetím zákona č. 519/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje
občanský soudní řád a notářský řád, s účinností od 1. 1. 1992 byl v civilních věcech namísto
stížnosti pro porušení zákona zaveden nový mimořádný opravný prostředek – dovolání, jehož
navrhovatel již využil.
Proti výše uvedené odpovědi ministerstva spravedlnosti podal navrhovatel dne
30. 9. 2009 stížnost k veřejnému ochránci práv domáhaje se ochrany před nezákonným zásahem
ze strany ministerstva spravedlnosti. Veřejný ochránce práv přípisem ze dne 6. 10. 2009,
sp. zn. 5453/2009/VOP/JBL, sdělil navrhovateli, že v postupu ministerstva neshledal žádného
pochybení, neboť podle současné právní úpravy občanskoprávní řízení institut stížnosti
pro porušení zákona nezná.
Zvláštní senát se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splně ny podmínky pro vydání
rozhodnutí o kompetenčním sporu, přičemž vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů:
Podle §1 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb. se podle tohoto zákona postupuje při kladných
nebo záporných kompetenčních sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost (dále jen
„pravomoc“) vydat rozhodnutí, jehož stranami jsou a) soudy a orgány moci výkonné územní,
zájmové nebo procesní samosprávy, b) soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním
soudnictví.
Z §1 odst. 2 tohoto zákona pak plyne, že kompetenčním sporem je buď spor, ve kterém
si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených
účastníků, o níž již druhá strana vydala pravomocné rozhodnutí (pozitivní kompetenční spor),
anebo spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci
individuálně určených účastníků (spor negativní).
Takto vymezené kompetenční spory projednává a rozhoduje zvláštní senát (srov. §2
odst. 1 tohoto zákona). Ten pak rozhodne, kdo (tedy která strana kompetenčního sporu)
je příslušný vydat rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení (§5 odst. 1 téhož
zákona).
Jedna ze základních podmínek pro to, aby byla dána pravomoc zvláštního senátu,
je existence kompetenčního sporu. Z návrhu ze dne 22. 10. 2009 však nevyplývá,
že by mezi soudem na jedné straně a orgánem moci výkonné, územní, zájmové, či procesní
samosprávy na straně druhé, či mezi soudem v občanském soudním řízení a soudem ve správním
soudnictví bylo sporné, kdo má vydat rozhodnutí v totožné věci. Naopak návrh jednoznačně
svědčí o tom, že navrhovatel podal žalobu o zaplacení odškodnění proti České
republice - Kanceláři Poslanecké sněmovny, přičemž Okresní soud Plzeň – město vyslovil svoji
místní nepříslušnost a věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Navrhovatel nesouhlasí
s tímto rozhodnutím a domáhá se, aby zvláštní senát o místní příslušnosti v posuzované věci
„řádně“ rozhodl. Jak již bylo uvedeno výše, do pravomoci zvláštního senátu nenáleží
rozhodování sporů o místní příslušnost, nýbrž sporů o příslušnost věcnou (pravomoc). V daném
případě tedy kompetenční spor nevznikl, neboť o pravomoci soudů v občanskoprávním řízení
v daném případě není pochyb; soudy rozhodující v civilním řízení svoji pravomoc nepopřely
(nejedná se o záporný kompetenční konflikt), stejně tak neexistuje druhá strana sporu,
která by si pravomoc rozhodovat v posuzované věci taktéž osobovala (nejde ani o kompetenční
spor kladný).
Vzhledem k uvedeným skutečnostem byl návrh J. N. na zahájení řízení o kompetenčním
sporu odmítnut [§4 zákona č. 131/2002 Sb. a §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], neboť nejsou splněny
podmínky takového řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 27. ledna 2010
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu