ECLI:CZ:NSS:2010:KONF.126.2009:76
sp. zn. Konf 126/2009 - 76
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Pavla Vrchy,
JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. et PhDr. Karla
Šimky, Ph.D, LL.M., rozhodl o návrhu ministryně spravedlnosti na rozhodnutí tvrzeného
kompetenčního sporu mezi Městským soudem v Praze a Nejvyšším správním soudem
na straně jedné a Okresním soudem v Olomouci na straně druhé, a dalších účastníků sporu
vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 Ca 427/2007, o žalobě proti rozhodnutí
ministra spravedlnosti, a dále sporu vedeného u Okresního soudu v Olomouci
pod sp. zn. 16 C 214/2008, o neplatnost odvolání z funkce, žalobce: JUDr. I. I., zastoupený
JUDr. Milanem Vašíčkem, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 57, žalovaní: 1) Česká
republika – Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, se sídlem tř. 17. listopadu 44, 2) Česká
republika – Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, a 3) ministryně
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16,
takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 31. prosince 2009 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, se ministryně spravedlnosti
JUDr. Daniela Kovářová domáhala, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý
ve smyslu §1 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2002 Sb. mezi Městským soudem v Praze
a Nejvyšším správním soudem na straně jedné a Okresním soudem v Olomouci na straně druhé
ve shora označených věcech.
Z předložených soudních spisů vyplynuly následující skutečnosti:
Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá zrušení rozhodnutí
ministra spravedlnosti JUDr. Jiřího Pospíšila ze dne 1. listopadu 2007, čj. 166/2007-PERS-SZ/2,
jímž byl žalobce odvolán z funkce vrchního státního zástupce v Olomouci, a vrácení věci
žalovanému ministrovi spravedlnosti, resp. (nyní) ministryni spravedlnosti k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. září 2008, čj. 9 Ca 427/2007 - 44, tuto žalobu
odmítl.
Proti uvedenému rozhodnutí Městského soudu v Praze podal žalobce k Nejvyššímu
správnímu soudu kasační stížnost. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 12. listopadu 2009,
čj. 1 As 9/2009 - 86, napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto
soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že ministr spravedlnosti
při odvolávání vedoucích státních zástupců vystupuje jako orgán moci výkonné rozhodující
o právech a povinnostech fyzických osob v oblasti veřejné správy a že přezkum žalobou
napadeného rozhodnutí proto spadá do pravomoci správních orgánů.
Dne 19. listopadu 2008, ještě před vydáním shora cit. rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu, podal žalobce proti v záhlaví označeným žalovaným u Okresního soudu v Olomouci
žalobu, kterou se domáhal vydání rozsudku, jímž by bylo rozhodnuto, že „Odvolání žalobce z funkce
vrchního státního zástupce v Olomouci rozhodnutím ministra spravedlnosti ČR ze dne 1. 11. 2007,
čj. 166/2007-PERS-SZ/2, je neplatné.“
Posléze ovšem žalobce vzal uvedenou civilní žalobu zpět a v důsledku takto učiněného
dispozitivního úkonu Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 28. ledna 2010,
čj. 16 C 214/2008 - 136, řízení zastavil.
Proti uvedenému usnesení Okresního soudu v Olomouci podal druhý žalovaný odvolání,
o kterém dosud nebylo odvolacím soudem rozhodnuto.
Zvláštní senát se před rozhodováním ve věci samé zabýval podmínkami, za nichž vůbec
může věc projednat a o ní rozhodnout a dospěl přitom k závěru, že v daném případě podmínky
pro věcné projednání nejsou splněny.
Vznikne-li kladný nebo záporný kompetenční spor o pravomoc nebo věcnou příslušnost
k vydání rozhodnutí, rozhodne zvláštní senát o tom, kdo jde příslušný vydat rozhodnutí uvedené
v návrhu na zahájení řízení. Kompetenčním sporem, a to kladným, je podle §1 odst. 2 zákona
o rozhodování některých kompetenčních sporů spor, v němž si jedna strana osobuje pravomoc
vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků, o níž bylo druhou stranou
vydáno pravomocné rozhodnutí. Záporný kompetenční spor nastává tehdy, jestliže v totožné
věci individuálně určených účastníků se obě jeho strany věcí nechtějí zabývat a nechtějí vydat
rozhodnutí, tedy popírají svoji pravomoc nebo věcnou příslušnost.
Stranami kompetenčního sporu jsou buď soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové
nebo profesní samosprávy, nebo soudy rozhodující v občanském soudním řízení a soudy
rozhodující ve správním soudnictví.
Z obsahu návrhu a učiněných tvrzení vyplývá, že je zde navrhovatelkou předkládán
k rozhodnutí tzv. kladný kompetenční spor s odůvodněním, že „ve dvou současně probíhajících řízeních
o téže věci si soudy osobují pravomoc věc rozhodnout jak v občanském soudním řízení, tak ve správním soudnictví.
Jedná se tedy o pozitivní (kladný) kompetenční spor mezi soudem v občanském soudním řízení a soudem
ve správním soudnictví.“ Tento názor navrhovatelky ovšem zvláštní senát nesdílí,
neboť v posuzované věci absentuje esenciální podmínka předvídaná v hypotéze
§1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb. pro naplnění kladného kompetenčního sporu, a to existence
vydaného pravomocného rozhodnutí jednou stranou kompetenčního sporu. Z toho je tedy
zřejmé, že v souzené věci kompetenční spor, k jehož řešení by byl povolán zvláštní senát, vůbec
nevznikl.
Z vyloženého důvodu proto zvláštní senát návrh ministryně spravedlnosti ve smyslu §46
odst. 1 písm. d) s.ř.s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne
návrh, jestliže návrh byl podán předčasně nebo opožděně, ve spojení s §4 zákona
č. 131/2002 Sb. stanovícím, že na řízení před zvláštním senátem se přiměřeně užijí ustanovení
části třetí hlavy prvního soudního řádu správního, odmítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 28. června 2010
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu