ECLI:CZ:NSS:2010:KONF.23.2010:6
sp. zn. Konf 23/2010 - 6
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Milady Tomkové,
JUDr. Romana Fialy, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Marie Žiškové,
rozhodl o návrhu Finančního úřadu v Ústí nad Labem, se sídlem v Ústí nad Labem, Dlouhá
3359, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Krajským soudem v Ústí nad Labem,
a dalších účastníků sporu vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem
pod sp. zn. 68 Cm 300/2006, o zaplacení částky 700 000 Kč s příslušenstvím: žalobce Statutární
město Ústí nad Labem, IČ 00081531, se sídlem 400 01 Ústí nad Labem, Velká Hradební 8,
zast. JUDr. Lubošem Hendrychem, advokátem, se sídlem 400 01 Ústí nad Labem,
Vaníčkova 1594/1, a žalované INVICO s. r. o., IČ 64049094, se sídlem 400 07 Ústí nad Labem,
Drážďanská 514/58, zast. JUDr. Josefem Tichým, advokátem, se sídlem 400 03 Ústí nad Labem,
Kramoly 39,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem
pod sp. zn. 68 Cm 300/2006, je soud.
II. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20 . 10. 2008,
čj. 68 Cm 300/2006 - 50 ve znění opravného usnesení ze dne 1. 10. 2009
čj. 68 Cm 300/2006 - 65, se zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 29. 4. 2010 se Finanční úřad v Ústí nad Labem
(dále též „navrhovatel“) domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu
§1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů,
mezi ním a Krajským soudem v Ústí nad Labem ve věci žaloby vedené u Krajského soudu v Ústí
nad Labem pod sp. zn. 68 Cm 300/2006 týkající se zaplacení částky 700 000 Kč s příslušenstvím.
Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Statutární město Ústí nad Labem se žalovanou (původn ě Ústeckou obchodní
společností s. r. o., která ke dni 7. 7. 2004 změnila svůj název na INVICO s. r. o.) uzavřeli dne
29. 11. 1999 „smlouvu o poskytnutí investiční dotace“. Dle této smlouv y bylo žalovanému
poskytnuta částka 700 000 Kč na realizaci stavby „Komunikace, kanalizace a vodovod
pro RD Brná n.L.“ v rámci plánované výstavby rodinných domů v Brné.
Žalobce přípisem ze dne 5. 1. 2005 od smlouvy odstoupil a zároveň vyzval žalovaného
k vrácení poskytnuté investiční dotace ve výši 700 000 Kč. Dle žalobce žalovaný nedodržel
povinnosti uvedené v článku V. písm. b), podle kterého měl stavby realizovat mimo jiné
v souladu se závaznými údaji uvedenými na formulářích RA 80/99 a RA 81/99 Ministerstva
financí, které jsou nedílnou přílohou Smlouvy o poskytnutí investiční dotace, a povinnosti
uvedené v článku V. písm. e) smlouvy, podle kterého měly být zainvestované pozemky dále
využity k výstavbě rodinných domků s předpokládaným počtem bytových jednotek podle žádosti
tak, aby tyto rodinné domky byly kolaudovány nejpozději do 5 let od podpisu Smlouvy
o poskytnutí investiční dotace.
Vzhledem k tomu, že žalovaný ani přes výzvu žalobce částku 700 000 Kč neuhradil,
podal žalobce ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 31. 10. 2006 žalobu proti žalovanému
o zaplacení částky 700 000 Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 8. 2. 2005 do zaplacení a nákladů
řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem platebním rozkazem ze dne 12. 5. 2008,
čj. 68 Cm 300/2006 - 21, uložil žalovanému zaplatit částku 700 000 Kč s úrokem z prodlení
ve výši 2,5 % p.a. od 8. 2. 2005 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 28 000 Kč.
Žalovaný podal proti platebnímu rozkazu dne 5. 6. 2008 odpor a k němu připojil dne
3. 7. 2008 své vyjádření. Žalovaný zdůraznil, že veškeré požadavky z citovaných formulářů
naplnil a ani žalobce nekonkretizoval, v čem by tyto požadavky neměly být naplněny. Žalovaný
zkonstatoval, že stavby provedl v souladu s článkem I. smlouvy, zhotovil je též na určeném místě
a došlo též ke kolaudaci těchto staveb, a to části „vodovo du a kanalizace pro RD Brná
nad Labem“, rozhodnutím Okresního úřadu v Ústí nad Labem ze dne 28. 6. 2002, které nabylo
právní moci 19. 7. 2002 a v části „Infrastruktura pro RD Brná, Ústí nad Labem - komunikace,
kolaudačním rozhodnutím Magistrátu města Ústí nad La bem, odboru dopravy, ze dne
19. 3. 2007, které nabylo právní moci dne 11. 4. 2007. Žalovaný dále trval na tom, že neporušil
ani povinnost vyplývající z části V., písm. e) smlouvy. Nezavázal se k tomu, že rodinné domky
postaví v nějaké určené době, případně, že by bylo jeho závazkem, aby tyto rodinné domky byly
kolaudovány nejpozději do 5 let od podpisu smlouvy.
Krajský soud poté vyzval usnesením čj. 68 Cm 300/2006 - 34 ze dne 7. 7. 2008 žalobce
k vyjádření k odporu žalovaného. Žalobce se vyjádřil dne 17. 7. 2008 a setrval na svém tvrzení.
Podle žalobce žalovaný nedodržel povinnosti stanovené smlouvou uvedené v článku
V. písm. b) smlouvy. Žalobce uvedl, že stavba byla dokončena se značným časov ým zpožděním.
Kolaudační rozhodnutí na vodovod a kanalizaci nabylo právní moci až dne 19. 7. 2002
a na komunikace nabylo právní moci až dne 11. 4. 2007. Proto bylo žalovanému dne 5. 1. 2005
zasláno odstoupení od smlouvy o poskytnutí dotace. S odkazem na text článku
V. písm. e) smlouvy uvedl žalobce, že žalovaný nebyl smlouvou zavázán, že rodinné domky
sám postaví v nějaké určené době, to však není předmětem sporu; dále nebylo ani závazkem
žalovaného, aby rodinné domky byly kolaudovány nejpozději do 5 let od podpisu smlouvy.
Dle znění článku V. písm. b) smlouvy měly být vytvořeny podmínky pro splnění termínu
zkolaudování těchto rodinných domků, jak tento termín vyplývá z Věstníku Ministerstva pro
místní rozvoj, Věstník 1 – 98, strana 5, který žalobce přiložil jako důkaz. Žalobce odmítl
argumentaci žalovaného, že bylo naplněno vše, k čemu se ve smlouvě zavázal tím, že vytvořil
stavební dílo, které umožňovalo ve stanovené době kolaudovat předpokládaný počet bytových
jednotek, protože pomíjí základní porušení smlouvy, kterým bylo dokončení stavby do října 2001.
Žalobce znovu navrhl soudu vynést rozsudek, jímž bude žalovaný povinen žalobci zaplatit částku
ve výši 700 000 Kč s 2,5 % úrokem z prodlení od 8. 2. 2005 do zaplacení a náklady řízení, to vše
do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl usnesením ze dne 20. 10. 2008
čj. 68 Cm 300/2006 – 50 ve znění opravného usnesení čj. 68 Cm 300/2006 - 65 ze dne
1. 10. 2009 o žalobě Statutárního města Ústí nad Labem o zaplacení 700 000 Kč s příslušenstvím
proti žalovanému tak, že výrokem I. řízení zastavil s tím, že dle výroku II. po právní moci
usnesení bude věc postoupena Finančnímu úřadu v Ústí nad Labem. Výrokem III. rozhodl
o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výrokem IV.
rozhodl krajský soud o vrácení soudního poplatku žalobci ve výši 28 000 Kč.
Krajský soud v Ústí nad Labem v odůvodnění výše uvedeného usnesení dospěl k závěru,
že se ve výše uvedené věci jedná o spor o vrácení investiční dotace, která byla poskytnuta
z prostředků státního rozpočtu podle zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření
s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v ČR. V případě poskytnutí dotace se jedná dle
názoru soudu o vztah veřejnoprávní, na čemž nemůže nic změnit skutečnost, že účastníci použili
jako metodu právní regulace smlouvu, což je typická forma regu lace pro soukromoprávní vztahy.
Žalobce se proti usnesení krajského soudu neodvolal; žalovaný se odvolal pouze proti
výroku III. (o nákladech řízení). Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 1. 2010,
čj. 11 Cmo 43/2009 - 74 bylo usnesení krajského soudu ve výroku III. potvrzeno.
Po nabytí právní moci výroků I. a II., IV. dne 13. 12. 2008 a výroku III. dne 15. 2. 2010
byla věc v souladu s tímto usnesením postoupena přípisem čj. 68 Cm 300/2006 - 82 ze dne
2. 4. 2010 Finančnímu úřadu v Ústí nad Labem.
Finanční úřad v Ústí nad Labem poté podal dne 29. 4. 2010 Nejvyššímu správnímu soudu
k zvláštnímu senátu podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů návrh na zahájení řízení o záporném kompetenčním sporu.
Navrhovatel vychází z názoru, že není oprávněn v této věci rozhodnout. Podle
§20 zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České
republiky a obcí v ČR provádí kontroly používání dotací územní finanční orgány postupem
stanoveným zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Dojde – li v souvislosti
s poskytnutím dotace k porušení rozpočtové kázně ve smyslu §30 zákona č. 576/1990 Sb., uloží
územní finanční orgán odvod neoprávněně použitých dotací zpět do rozpočtu České republiky;
tuto povinnost však může uložit pouze příjemci této dotace, v tomto případě tedy Statutárnímu
městu Ústí nad Labem. Navrhovatel zastává názor, že předmětem žaloby bylo plnění povinností
vyplývajících ze smlouvy uzavřené mezi Statutárním městem Ústí nad Labem a společností
INVICO s. r. o. (původně Ústeckou obchodní společností s.r.o.), tato smlouva však nebyla
smlouvou o poskytnutí dotace ve smyslu citovaného zákona, i když tak byla nazvána. Účastníkem
této smlouvy nebyl stát, nejedná se o veřejnoprávní smlouvu a případné porušení této smlouvy
nemůže být porušením rozpočtové kázně. Společnost INVICO s. r. o. nezískala peněžní
prostředky ze státního rozpočtu, proto jí nelze uložit jejich odvod do tohoto rozpočtu. Peněžní
prostředky byly poskytnuty z rozpočtu Statutárního města Ústí nad Labem, které uplatnilo
žalobou nárok na jejich zaplacení. Plnění vyplývá z občanskoprávní smlouvy, proto musí být
spor, který vyplývá z této smlouvy, projednán soudem v občanském soudním řízení.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem
ohledně zaplacení 700 000 Kč s příslušenstvím se zvláštní senát řídil následující úvahou:
S účinností od 1. ledna 2003 se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních
sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí podle zákona č. 1 31/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů.
Zvláštní senát se nejprve musel zabývat skutečnou povahou „smlouvy o poskytnutí investiční
dotace“ uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, neboť pro určení orgánu pravomocného
rozhodovat spory z této smlouvy vyplývající není relevantní, jak byla předmětná smlouva
formálně označena, nýbrž její skutečný obsah. Zvláštní senát tedy zkoumal, zda se jednalo
o smlouvu o poskytnutí dotace ve smyslu zákona č. 576/1990 Sb.
Podle ustanovení §5 odst. 1 písm. d) zákona č. 576/1990 Sb. se ze státního rozpočtu
republiky hradí mj. dotace obcím a okresním úřadům. Ze státního rozpočtu se však mohou
poskytovat dotace rovněž právnickým a fyzickým osobám vyvíjejícím podnikatelskou činnost
[§5 odst. 3 písm. a) zákona]. Kontrolu používání dotací ze státního rozpočtu provádějí územní
finanční orgány za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem (§20 zákona).
Rozhodné v posuzovaném případě je, komu byla dotace ze státního rozpočtu poskytnuta, zda
příjemcem dotace byla obec, nebo žalovaná jako právnická osoba vyvíjející podnikatelskou
činnost.
V předloženém sporu o pravomoc bylo na zvláštním senátu, aby posoudil, zda předmětná
smlouva uzavřená 29. 11. 1999 mezi žalobcem a žalovaným byla smlouvou o poskytnutí dotace
podle zákona č. 576/1990 Sb., nebo smlouvou uzavřenou za účelem využití peněžních
prostředků získaných formou dotace v souladu s cílem investiční akce, na niž byla dotace
poskytnuta.
Z předloženého spisového materiálu krajského soudu (Základní údaje o žádosti obce
o podporu výstavby nájemních bytů a technické infra struktury v roce 1998 ze dne 9. 10. 1998,
výpisu z běžného účtu vystaveným Českou spořitelnou dne 9. 12. 1999, formuláře RA 81/99
a formuláře RA 80) lze dovodit, že žadatelem o dotaci, příjemcem dot ace a poté investorem akce
bylo statutární město Ústí nad Labem.
Ze spisového materiálu je dále zřejmé, že předmětem uvedené smlouvy ze dne
29. 11. 1999 nebylo poskytnutí dotace žalované jako právnické osobě podle §5 odst. 3 písm. a)
zákona, nýbrž podpora realizace vymezených staveb, jež byly předmětem dotace poskytnuté
ze státního rozpočtu statutárnímu městu Ústí nad Labem, ze strany příjemce dotace vůči
stavebníkovi. Krajský soud při svém rozhodování nevyřešil otázku právní povahy poskytovaného
plnění ze strany žalobce, což však bylo pro posouzení pravomoci stěžejní. Smlouva uzavřená
následně mezi žalobcem a žalovaným, byť nazvaná jako „smlouva o poskytnutí investiční dotace“,
nebyla dotací ve smyslu zákona č. 576/1990 Sb., ale toliko smlouvou soukromopr ávní.
Nelze směšovat pojmy poskytnutí dotace a následné použití, resp. využití peněžních
prostředků z poskytnuté dotace investorem. Právní vztah vzniklý poskytnutím dotace, tj. v tomto
případě právní vztah mezi Českou republikou a statutárním městem Ústí nad Labem týkající
se poskytnutí dotace ve výši 700 000 Kč, je veřejnoprávním vztahem podléhajícím ustanovením
zákona č. 576/1990 Sb.; porušení podmínek čerpání dotace představuje porušení rozpočtové
kázně podle §30 citovaného zákona. Pokud však investor, jemuž byly peněžní prostředky podle
zákona č. 576/1990 Sb. poskytnuty, tyto prostředky následně využívá k naplnění cíle schválené
investiční akce, jedná se o soukromoprávní vztah mezi investorem a osobou, jež se na naplnění
účelu investiční akce podílí (v tomto případě stavebník). Z výše uvedeného vyplývá, že dotace
ve smyslu zákona č. 576/1990 Sb., byla ze státního rozpočtu České republiky poskytnuta
statutárnímu městu Ústí nad Labem, které stavebníkovi stavby (žalované) „Komunikace, kanalizace
a vodovod pro RD Brná n.L.“ poskytlo na její realizaci vymezenou částku.
Pro úplnost zvláštní senát poznamenává, že v obdobné věci sp. zn. Konf 14/2010
již tento právní názor zaujal a není důvodu se od něj odchýlit.
Zvláštní senát z uvedených důvodů vyslovil, že k rozhodnutí o věci je dána pravomoc
soudu (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., výrok I.). Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona
č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc
o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci
uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil
usnesení krajského soudu, a odstranil tak překážku věci rozhodnuté (výrok II.).
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Bude proto na krajském soudu, aby v intencích výše
uvedených závěrů zvláštního senátu znovu o věci rozhodl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 5. srpna 2010
JUDr. Pavel Vrcha
předseda zvláštního senátu