ECLI:CZ:NSS:2010:KONF.43.2010:14
sp. zn. Konf 43/2010 - 14
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Milady Tomkové,
JUDr. Romana Fialy, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Mari e Žiškové,
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219
(adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního
sporu mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 9, a dalších účastníků sporu vedeného
u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 51 C 180/2008, o 4000 Kč s příslušenstvím:
žalobkyně UPC Česká Republika, a. s., se sídlem v Praze 4, Závišova 5, IČ 00562262, (adresa
pro doručování: UPC Česká republika, a.s., Závišova 5, 140 00, Praha 4), a žalovaného G. A.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci žaloby o 4000 Kč s příslušenstvím, vedené
u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 51 C 180/2008, je soud.
II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 1. 2009, čj. 51 C 180/2008 - 26,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 9. 6. 2010 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, se Český telekomunikační úřad
domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu §1 odst. 1 písm. a)
zákona č. 131/2002 Sb. mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 9 ve věci žaloby vedené
u tohoto soudu pod sp. zn. 51 C 180/2008 týkající se zaplacení 4000 Kč s příslušenstvím.
Z předloženého soudního spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 5. 12. 2004 smlouvu č. 101718 - 4, jejíž nedílnou
součástí byly Všeobecné podmínky pro poskytování veřejné telekomunikační služby přístupu
k síti Internet. Jelikož žalovaný porušil povinnosti ze smlouvy, došlo k jejímu ukončení dnem
22. 8. 2005. Žalovaný měl povinnost podle čl. 3.5 všeobecných podmínek vrátit do sedmi dnů
od ukončení platnosti smlouvy zapůjčené zařízení. Protože žalovaný zařízení v této lhůtě nevrátil,
vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 100% hodnoty zařízení uvedené v ceníku v den
uzavření smlouvy dle čl. 3.6 všeobecných podmínek. Žalovaný však tuto smluvní pokutu
neuhradil.
Žalobkyně proto podala proti žalovanému dne 7. 2. 2008 u Obvodního soudu pro Prahu
9 návrh na vydání platebního rozkazu, v němž navrhla soudu, aby uložil žalovanému zaplatit
částku 4000 Kč spolu se smluvní pokutou ve výši 0,1 % z této částky za každý den prodlení za
období od 18. 7. 2006 do zaplacení dle čl. 3 a 6 všeobecných podmínek a dále nahradit žalobkyni
náklady soudního řízení.
Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 28. 1. 2009, čj. 51 C 180/2008 - 26, řízení
zastavil s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunika čnímu
úřadu. V odůvodnění uvedl, že podle ustanovení §7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení
projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních,
rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné
orgány. K projednání předmětné věci není dána soudní pravomoc; právním předpisem,
který k projednání a rozhodnutí nároku žalobkyně stanovil pravomoc jiného orgánu,
a to Českého telekomunikačního úřadu, je zákon č. 127/ 2005 Sb. (§7, §129 odst. 1) .
Navrhovatel poté podal návrh zvláštnímu senátu k rozhodnutí negativního
kompetenčního konfliktu. Navrhovatel se domnívá, že je oprávněn rozhodovat ve věcech
elektronických komunikací pouze spory o otázkách souvisejících se samotným poskytováním
služeb elektronických komunikací, eventuálně o ujednáních na ně úzce navazujících. Ujednání
o povinnosti zaplatit smluvní pokutu za nevrácení zapůjčeného zařízení přitom takovým
ujednáním není. Povinnost zaplatit smluvní pokutu je akcesorickým závazkem k závazku
hlavnímu, tj. k povinnosti vrátit zapůjčené zařízení, k rozhodování ve věci je proto příslušný
soud. Tento názor již zvláštní senát v yslovil v usneseních ze dne 20. 7. 2009,
sp. zn. Konf 50/2009 a ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. Konf 100/2009.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem
ohledně zaplacení 4000 Kč s příslušenstvím se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Smluvní pokuta je soukromoprávním institutem, jde o způsob zajištění závazku,
jehož účelem je zpravidla peněžitá transakce za porušení nebo nesplnění smluvní povinnosti
(§544 odst. 1 občanského zákoníku). Při posuzování pravomoci k rozhodování sporů na úseku
elektronických komunikací, jejichž předmětem je právě nárok na smluvní po kutu, je nutné
se zabývat povinností, která byla porušena. Vztah mezi porušenou povinností a nárokem
na smluvní pokutu je totiž vztahem mezi příčinou a následkem, nelze je tedy posuzovat odděleně.
Porušení povinnosti je základní podmínkou pro stanovení, zda existuje nárok na smluvní pokutu.
O smluvní pokutě bude tedy rozhodovat ten orgán, který je příslušný k rozhodování sporů
o porušení povinnosti, na jejímž základě vznikl nárok na smluvní pokutu.
Zákon o elektronických komunikacích rozdělil působnost ve vykonávání státní správy
v oblasti elektronických komunikací mezi ministerstvo a Český telekomunikační úřad (§3 a §105
a násl. zákona o elektronických komunikacích). Podle §108 odst. 1 písm. g) t ohoto zákona
rozhoduje ve sporech, stanoví-li tak tento zákon, Český telekomunikační úřad. Podle §129
odst. 1 věta prvá zákona rozhoduje Český telekomunikační úřad spory mezi osobou vykonávající
komunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem, pop řípadě uživatelem na straně druhé,
na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto
zákonem nebo na jeho základě.
Komunikačními činnostmi podle §7 zákona o elektronických komunikacích jsou
a) zajišťování sítí elektronických komunikací, b) poskytování služeb elektronických komunikací,
c) provozování přístrojů.
Podle §2 písm. k) cit. zák. se rozumí veřejnou telefonní sítí síť elektronických
komunikací, která slouží k poskytování veřejně dostupných telefonních služ eb a která umožňuje
mezi koncovými body sítě přenos mluvené řeči, jakož i jiných forem komunikace,
jako je faksimilní a datový přenos.
Podle §2 písm. n) cit. zák. je službou elektronických komunikací služba obvykle
poskytovaná za úplatu, která spočívá zc ela nebo převážně v přenosu signálů po sítích
elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích
používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb,
které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají
redakční dohled nad obsahem přenášených sítěmi a poskytovanými službami elektronických
komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně
v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací.
V posuzovaném případě je proto nutné rozlišit, za jaké porušení povinnosti nárok
na smluvní pokutu vznikl. Pokud by se jednalo o porušení povinnosti vyplývající ze smlouvy
mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem, ve které si tyto subjekty dohodly
smluvní pokutu pro případ, že účastník neuhradí cenu za poskytnutou službu,
pak by k rozhodování o smluvní pokutě byl příslušný Český telekomunikační úřad. Neuhrazení
ceny za poskytnuté služby je porušením zákona o elektronických komunikacích a nárok
na smluvní pokutu s tímto porušením přímo souvisí. V tomto případě by zvláštní senát potvrdil
názor obvodního soudu, tedy že je k rozhodování příslušný správní orgán.
Předmětem řízení v této věci je však smluvní pokuta za porušení povinnosti vrátit
vypůjčené zařízení. Výpůjčka věci je soukromoprávním vztahem a příslušný k rozhodování
o smluvní pokutě plynoucí z porušení povinností vztahujících se k výpůjčce je tedy soud.
Obdobnou otázkou se již zvláštní senát zabýval v usnesení ze dne 13. 10. 2005,
čj. Konf 99/2004 - 5 (publikováno ve Sb. NSS 1478/2008): Spor o nároky plynoucí z porušení
povinnosti vypůjčitele vrátit zařízení sloužící k přijímání signálu digitálního satelitního vysílání, které mu osoba
vykonávající komunikační činnost coby půjčitel předala v návaznosti na uzavření smlouvy o poskytování služby
elektronických komunikací, není sporem týkajícím se povinností uložených zákonem č. 127/2005 Sb.,
o elektronických komunikacích, nebo na jeho základě, o němž by měl rozhodovat Český telekomunikační úřad
(§129 odst. 1 tohoto zákona), nýbrž sporem vyplývajícím ze soukromoprávního vztahu. Rozhodnout o takovém
sporu proto přísluší soudu (§7 odst. 1 o. s. ř.).
Nelze zpochybnit, že bez zapůjčeného zařízení by nebylo možné služby na základě
zákona o elektronických komunikacích provozovat. To ovšem z výpůjčky nečiní službu
elektronických komunikací.
Přestože k výpůjčce došlo v souvislosti s uzavřením smlouvy o poskytování služby
elektronických komunikací, rozhodování o smluvní pokutě vyplývající z porušení povinnosti
vrátit vypůjčené zařízení zákon o elektronických komunikacích nesvěřuje Českému
telekomunikačnímu úřadu. Tato věc tedy patří do příslušnosti soudů. Proto zvláštní senát
vyslovil, že příslušný k rozhodování o zaplacení 4000 Kč s příslušenstvím je soud.
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení
v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Obvodního soudu
pro Prahu 9 ze dne 28. 1. 2009, čj. 51 C 180/2008 - 26, a odstranil tak překážku věci rozhodnuté.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Obvodní soud pro Prahu 9
pokračovat v původním řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 5. srpna 2010
JUDr. Pavel Vrcha
předseda zvláštního senátu