ECLI:CZ:NSS:2010:KONF.57.2010:9
sp. zn. Konf 57/2010 - 9
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy senátu JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Romana
Fialy, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Marie
Žiškové, rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9,
Sokolovská 219 (adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí
kompetenčního sporu mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 10, a dalších účastníků sporu
vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 22 EC 67/2009, o zaplacení částky
4000 Kč s příslušenstvím: žalobkyně UPC Česká republika, a. s., se sídlem v Praze 4,
Závišova 5, IČ 00562262, a žalovaného J. L.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10
pod sp. zn. 22 EC 67/2009, o zaplacení částky 4000 Kč s příslušenstvím, je soud.
II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 1. 2010, čj. 22 EC 67/2009 – 13,
se z r u š u j e.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 12. 8. 2010 se Český telekomunikační úřad domáhal, aby zvláštní
senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu §1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb.
mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 10 ve věci žaloby vedené u tohoto soudu
pod sp. zn. 22 EC 67/2009 týkající se zaplacení 4000 Kč s příslušenstvím.
Z předloženého soudního spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Společnost UPC Česká republika, a. s. (dále jen „UPC“), uzavřela s žalovaným dne
11. 9. 2007 smlouvu o dodávce služeb UPC Light, NEW, na jejímž základě žalovanému
poskytovala služby elektronických komunikací. Na základě porušení povinností žalovaným
vyplývajících ze smlouvy ze dne 11. 9. 2007, došlo k výpovědi ze smlouvy ze strany žalobkyně
dne 20. 2. 2008. Na základě elektronického platebního rozkazu ze dne 3. 6. 2009, vydaného
Obvodním soudem pro Prahu 10, čj. 22 EC 67/2009 – 6, bylo žalovanému uloženo,
aby žalobkyni zaplatil pohledávku ve výši 4000 Kč s úrokem z prodlení. Usnesením Obvodního
soudu pro Prahu 10 ze dne 8. 7. 2009, čj. 22 EC 67/2009 – 12, byl platební rozkaz ze dne
3. 6. 2009 zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému a bylo
rozhodnuto, že po právní moci usnesení bude ve věci nařízeno jednání.
Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 14. 1. 2010, čj. 22 EC 67/2009 – 13, řízení
o žalobě zastavil (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému
telekomunikačnímu úřadu (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že „podle §129 odst. 1 zákona
č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále
jen „zákon o elektronických komunikacích“), rozhoduje spory mezi osobou vykonávající
komunikační činnost (§7) na straně jedné a účastníkem, popř. uživatelem na straně druhé, Český
telekomunikační úřad“, že „v projednávaném případě se jedná o spor o zaplacení smluvní pokuty
vzniklé v důsledku neplacení vyúčtování za telekomunikační služby, tedy o spor mezi osobou
vykonávající komunikační činnost [§7 písm. b) ve spojení s §2 písm. n)] a uživatelem [§2 písm.
b)]“; že proto „z výše uvedeného vyplývá, že projednání a rozhodnutí o dané věci brání
neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (nedostatek civilní pravomoci; §104 odst. 1 o. s. ř.)“
a že „není rozhodné, že se ve sporu jedná o zaplacení smluvní pokuty vzniklé v důsledku
nevrácení MODEMu (TP00111A5E09B8), neboť jde o spor mezi osobou vykonávající
komunikační činnost (§7) na straně jedné, a uživatelem [§2 písm. b)] na straně druhé, vzniklý
v důsledku právního vztahu ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických
komunikací, která byla uzavřena na základě zákona o elektronických komunikacích, v platném
znění“. Usnesení nabylo právní moci dne 11. 2. 2010.
Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“) poté podal návrh zvláštnímu senátu
k rozhodnutí kompetenčního sporu. Navrhovatel vychází z toho, že „pravomoc Českého
telekomunikačního úřadu je dána pouze v případě sporů o otázkách souvisejících se samotným
poskytováním služeb elektronických komunikací, event. o ujednáních na ně úzce navazujících“
a že „ujednání o povinnosti zaplatit smluvní pokutu za nevrácení zapůjčeného zařízení přitom
takovým ujednáním není“. Namítá, že „není příslušným orgánem k rozhodnutí daného sporu“
a na podporu své argumentace odkazuje na usnesení zvláštního senátu ze dne 20. 7. 2009,
sp. zn. Konf 50/2009 a usnesení ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. Konf 100/2009.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem ohledně
zaplacení smluvní pokuty ve výši 4000 Kč s příslušenstvím se zvláštní senát řídil následující
úvahou:
Smluvní pokuta je typickým soukromoprávním institutem; jde o způsob zajištění závazku,
jehož účelem je zpravidla peněžitá sankce za porušení či nesplnění (smluvní) povinnosti (§544
odst. 1 občanského zákoníku). Při posuzování pravomoci k rozhodování sporů na úseku
elektronických komunikací, jejichž předmětem je právě nárok na smluvní pokutu, je však nutné
především vycházet z charakteru povinnosti, která byla porušena. Vztah mezi porušenou
povinností a nárokem na smluvní pokutu je totiž vztahem příčiny a následku, které nelze
posuzovat odděleně; existence porušení povinnosti je přitom určující pro existenci nároku
na smluvní pokutu, nikoliv obráceně. O smluvní pokutě tedy bude rozhodovat ten orgán, který
je podle zákona příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti, za něž je smluvní pokuta
vymáhána.
Ustanovení §108 odst. 1 písm. g) zákona o elektronických komunikacích zakládá pravomoc
Úřadu rozhodovat ve sporech tam, kde tak stanoví tento zákon; podle §129 odst. 1 zákona pak
Úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné
a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé, na základě návrhu kteréhokoliv ze stran
sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Podle §64
odst. 1 téhož zákona je účastník, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických
komunikací, povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této
služby.
Pokud by tedy ve smlouvě mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem byla
dohodnuta smluvní pokuta pro případ, že účastník neuhradí cenu za poskytnutou službu, byl by
k rozhodování o smluvní pokutě příslušný navrhovatel, jak ve svém usnesení uvedl obvodní
soud, neboť neuhrazení ceny za poskytnutou službu je porušením povinnosti podle zákona
o elektronických komunikacích a nárok na smluvní pokutu je na toto porušení přímo navázán.
Kdyby v takovém případě rozhodoval o smluvní pokutě soud, musel by nejprve posoudit,
zda došlo k porušení povinnosti uhradit cenu za poskytnutou službu, což by však znamenalo
nepřípustnou ingerenci do pravomoci navrhovatele, která je mu svěřena v citovaném §127
odst. 1 zákona o elektronických komunikacích.
Předmětem řízení v této věci je však smluvní pokuta za porušení povinnosti vrátit vypůjčený
MODEM poté, co byla smlouva ukončena. Výpůjčka věci je přitom běžný soukromoprávní vztah
a rozhodování o smluvních sankcích plynoucích z porušení povinností vztahujících se k výpůjčce
tedy přísluší soudu. Jak ostatně zvláštní senát uvedl ve svém usnesení ze dne 13. 10. 2005,
čj. Konf 99/2004 – 5 (publikováno pod č. 1478/2008 Sb. NSS), spor o nároky plynoucí z porušení
povinnosti vypůjčitele vrátit zařízení sloužící k přijímání signálu digitálního satelitního vysílání, které mu osoba
vykonávající komunikační činnost coby půjčitel předala v návaznosti na uzavření smlouvy o poskytování služby
elektronických komunikací, není sporem týkajícím se povinností uložených zákonem o elektronických
komunikacích, nebo na jeho základě, o němž by měl rozhodovat Český telekomunikační úřad (§129 odst. 1
tohoto zákona), nýbrž sporem vyplývajícím ze soukromoprávního vztahu. Rozhodnout o takovém sporu proto
přísluší soudu (§7 odst. 1 o. s. ř.).
Rozhodování o nárocích plynoucích z porušení povinnosti vrátit vypůjčenou věc (byť
k výpůjčce došlo v souvislosti s uzavřením smlouvy o poskytování služby elektronických
komunikací) tedy zákon o elektronických komunikacích nesvěřuje navrhovateli; z pravomoci
soudu se tak tyto věci nevymykají (§7 odst. 1 o. s. ř.). Proto zvláštní senát vyslovil, že rozhodnout
o věci přísluší soudu.
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její
pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení obvodního sodu, a odstranil tak
překážku věci rozhodnuté.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Obvodní soud pro Prahu 10
pokračovat v původním řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 1. prosince 2010
JUDr. Pavel Vrcha
předseda zvláštního senátu