ECLI:CZ:NSS:2010:NA.114.2010:57
sp. zn. Na 114/2010 - 57
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci navrhovatele: F. O.,
proti odpůrci: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, o
návrhu na obnovu řízení vedeného u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 3 Ads 22/2010,
v němž bylo vydáno usnesení ze dne 24. 3. 2010, č. j. 3 Ads 22/2010 – 41, ve věci kasační
stížnosti navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2009, č. j. 3 Nc
69/2008 – 18,
takto:
I. Návrh na obnovu řízení se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 24. 3. 2010, č. j. 3 Ads 22/2010 – 41, odmítl
kasační stížnost stěžovatele (dále též „navrhovatele“), která směřovala proti usnesení Městského
soudu v Praze (dále též „městský soud“) ze dne 20. 7. 2009, č. j. 3 Nc 69/2008 – 18, jímž městský
soud podle §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s §37 odst. 5 s. ř. s., odmítl stěžovatelovu žalobu, jíž napadal přípis
žalovaného ze dne 4. 11. 2008 – vyrozumění k podnětu na přezkoumání rozhodnutí
ve věci dávky státní sociální podpory (příspěvek na bydlení dle §94 zákona č. 500/2004 Sb.,
správní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Jako důvod pro odmítnutí žaloby městský soud uvedl, že tato přes výslovnou výzvu
soudu k odstranění nedostatků podání neobsahovala údaj, které výroky rozhodnutí jsou žalobou
napadány a z jakých důvodů, nebyl v ní formulován návrh rozsudečného výroku a také k ní nebyl
přiložen stejnopis napadeného rozhodnutí (vyrozumění). Městský soud současně konstatoval,
že přípis, jímž Ministerstvo práce a sociálních věcí oznamuje, že neshledává důvod pro zahájení
přezkumného řízení, není rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s., a je proto vyloučeno ze soudního
přezkumu. Proto by soud odmítl podání i podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §68
písm. e) v návaznosti na §70 písm. a) téhož zákona.
V kasační stížnosti stěžovatel namítal, že městský soud nespravedlivě aplikoval procesní
předpisy. Další jeho námitky směřovaly proti postupu správních orgánů, zejména Ministerstva
práce a sociálních věcí při vyřizování jiných jeho záležitostí, zejména starobního důchodu,
kde odpůrce jako ústřední orgán státní správy dovolil ČSSZ porušování čl. 30 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod, jakož i příslušných článků Ústavy. Navrhoval, aby Nejvyšší správní
soud rozhodnutím uložil odpůrci zrušit rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne
4. 4. 1996, č. X, a nařídil jí, aby rozhodla podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci,
zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, a zákona č. 193/1993 Sb.,
o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu. Vytýká soudkyni projednávající
tuto věc, že nedoručila vyjádření odpůrce k replice a nevyžádala si správní spisy od dalších
účastníků řízení.
Jelikož v řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, městský
soud vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení výzvy předložil soudu
plnou moc udělenou advokátovi, který jej bude zastupovat v řízení o kasační stížnosti ze dne
22. 7. 2009. Zároveň jej poučil, že pokud tak neučiní, bude kasační stížnost odmítnuta.
Navrhovatel na výzvu reagoval podáním, v němž sdělil, že mu byl v totožné věci vedené
u téhož soudu pod sp. zn. 2 Cad 50/2007, ustanoven advokát JUDr. Vít Vohánka. Městský soud
– bez dalšího – předložil stěžovatelovu kasační stížnost Nejvyššímu správnímu soudu
k rozhodnutí o ní.
Nejvyšší správní soud výše již označeným usnesením kasační stížnost odmítl
s odůvodněním, že stěžovatel vzdor výzvě městského soudu učiněné podle §108 ods.t 1 s. ř. s.
neodstranil vady kasační stížnosti, neboť nedoložil, že je v řízení o kasační stížnosti zastoupen
advokátem podle §105 odst. 2 s. ř. s., ačkoliv takové zastoupení je povinné. Shodně s městským
soudem shledal, že ustanovení zástupce JUDr. Víta Vohánky na základě usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 17. 9. 2007, č. j. 2 Cad 50/2007 – 11, nelze vztáhnout na řízení o kasační
stížnosti podané dne 22. 7. 2009 proti usnesení městského soudu ze dne 20. 7. 2009,
č. j. 3 Nc 69/2008 – 18, byť v obou řízeních jsou totožní účastníci. Zdůraznil, že v předchozím
řízení žaloba směřovala proti jinému úkonu odpůrce, konkrétně proti sdělení ze dne 10. 7. 2007,
č. 2007/42199 – 212, zatímco v řízení vedeném pod sp. zn. 3 Nc 69/2008 směřuje proti sdělení
odpůrce ze dne 4. 11. 2008, č. j. 2008/57600 – 212.
Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2010, č. j. 3 Ads 22/2010 – 41,
bylo doručeno účastníkům a nabylo právní moci dne 7. 4. 2010.
Městskému soudu v Praze bylo dne 9. 4. 2010 doručeno podání navrhovatele sepsané dne
7. 4. 2010, nadepsané jako „žaloba na obnovu řízení podle §111 s. ř. s. proti usnesení
NSS 3 Ads 22/2010 – 41, senátu Vlašína ze dne 24. 3. 2010, doručeného dne 7. 4. 2010“.
Navrhovatel vyslovuje přesvědčení, že rozhodnutí je nezákonným protiprávním zásahem
do Ústavou, Listinou a zákonem zaručených práv navrhovatele se zjevným porušováním §1, §6,
§7 Ústavního zákona č. 162/1998 Sb., kterému některá ustanovení citovaná v napadeném
usnesení č. j. 3 Ads 22/2010 – 41, musí být podřízena. Navrhovatel se domáhá,
aby „soud ve svém zjišťování tvrzených skutečností, tj., že žalobce má právní nárok na starobní
důchod namísto sociálních almužen, vycházel z již zmíněného ústavního zákona a v součinnosti
se žalovanou MPSV dle §74, §62 s. ř. s. a §153 zákona č. 500/2004 Sb. a jak stanoví §111 s. ř. s.
s aplikací §48 s. ř. s., provedl důkaz rehabilitačním řízením nezákonného komunistického
odsouzení z roku 1967 v rejstříku trestů, jak je podáno v příloze s odůvodněním, že provedením
důkazů této skutečnosti může být výsledek obnoveného řízení pro poškozeného žalobce
příznivější dle citace §111 s. ř. s., kterou je soudce při rozhodování dle čl. 95 a čl. 112 Ústavy
vázán“. Navrhovatel přiložil ke svému návrhu podání adresované Městskému soudu v Brně,
nadepsané jako rehabilitační žaloba k rejstříku trestů, v níž vylíčil své potíže s komunistickým
režimem v době před emigrací v roce 1968 a v němž se domáhá výroku rozsudku, jímž by soud
zajistil doručení rozsudku vojenského soudu, zrušení tohoto rozsudku pro nezákonnost,
vymazání trestu z rejstříku trestů, odůvodnění, proč se dnešní státní orgány vzpírají provedení
rehabilitace celých 19 let, spravedlivého zadostiučinění podle §136 o. s. ř. Připomíná,
že bez výmazu z rejstříku trestů nemohl podnikat, což jsou miliardové ztráty, nemluvě o upírání
starobního důchodu podle zákona č. 87/1991 Sb. Žádá dále nařízení, aby Všeobecná deklarace
lidských práv OSN visela na každých dveřích soudu a byla ctěna a chráněna tak jak ukládá čl. 1
Ústavy ČR.
Městský soud v Praze s ohledem na ustanovení §113 s. ř. s. postoupil spis k rozhodnutí
o návrhu na obnovu řízení proti usnesení č. j. 3 Ads 22/2010 – 41, ze dne 24. 3. 2010,
Nejvyššímu správnímu soudu.
Soudní řád správní od 1. 1. 2003 zavedl obnovu řízení jako mimořádný opravný
prostředek vedle kasační stížnosti. Učinil tak v zásadě v tradičním pojetí tohoto procesního
institutu, ovšem přizpůsobeného pro účely správního soudnictví. Jelikož ve správním soudnictví
soudy rozhodují v jednom stupni, o povolení obnovy rozhoduje tentýž soud, který napadené
rozhodnutí vydal (proti kterému návrh na obnovu řízení směřuje) a povolí-li obnovu řízení,
pak tentýž soud v obnoveném řízení pokračuje. Proto o navrhovatelově návrhu na obnovu řízení
rozhoduje v této věci Nejvyšší správní soud.
Podle §111 s. ř. s. řízení ukončené pravomocným rozsudkem se na návrh účastníka
obnoví, jestliže vyšly najevo důkazy nebo skutečnosti, které bez jeho viny nebyly nebo nemohly
být v původním řízení uplatněny, popřípadě bylo jinak rozhodnuto o předběžné otázce,
jestliže výsledek obnoveného řízení může být pro něj příznivější. Podle §112 s. ř. s. je účastníkem
řízení ten, kdo podal návrh na obnovu řízení, a dále ti, kdo byli účastníky řízení před soudem,
proti jehož rozhodnutí návrh na obnovu řízení směřuje. Podstatná úprava je však, a to právě
pro posuzovaný návrh, obsažena v §114 s. ř. s., který pozitivně i negativně vypočítává taxativním
způsobem, ve kterých věcech lze návrh na obnovu podat; jinými slovy upravuje přípustnost
návrhu. Podle §114 odst. 1 písm. a) a písm. b) je obnova řízení přípustná jen proti rozsudku
vydanému v řízení o ochraně před zásahem správního orgánu a ve věcech politických stran
a politických hnutí. Podle §114 odst. 2 téhož ustanovení, obnova řízení není přípustná
proti rozhodnutí o kasační stížnosti. Podle třetího odstavce téhož ustanovení obnova řízení
není dále přípustná, směřuje-li návrh jen proti důvodům rozhodnutí nebo proti výroku
o nákladech řízení.
Z citovaného ustanovení jednoznačně vyplývá, že proti rozsudku (tím spíše
pak i usnesení) vydanému v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu není obnova řízení
přípustná. Zejména z něho však pro souzenou věc vyplývá, že není přípustná proti rozhodnutí
(tedy jak rozsudku, tak usnesení) o kasační stížnosti.
Podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, soud jej usnesením
odmítne, jestliže je návrh podle tohoto zákona nepřípustný. Podle §120 s. ř. s. s toto ustanovení
užije přiměřeně i pro řízení o kasační stížnosti a obnově řízení. Protože navrhovatelův návrh
na obnovu řízení, který směřoval proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 3. 2010, č. j. 3 Ads 22/2010 – 41, je ve smyslu §114 odst. 2 s. ř. s. návrhem nepřípustným,
musel jej Nejvyšší správní soud odmítnout podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., aniž by se mohl
zabývat důvody takového podání.
Jen nad rámec potřebného odůvodnění (obiter dictum) Nejvyšší správní soud
poznamenává, že v projednávané věci podle obsahu spisu směřovala žaloba navrhovatele
proti přípisu – vyrozumění odpůrce k podnětu na přezkoumání rozhodnutí ve věci dávky státní
sociální podpory, konkrétně příspěvku na bydlení. Jednalo se o rozhodnutí Krajského úřadu
Jihomoravského kraje, odboru sociálních věcí ze dne 25. 6. 2008, č. j. JMK 78937/2008,
jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce v Hodoníně, odboru státní sociální podpory ze dne
12. 5. 2008, č. j. 4504/7/HOB-1/8, kterým byla zvýšena dávka státní sociální podpory
- příspěvek na bydlení navrhovatele z částky 402 Kč na částku 535 Kč měsíčně od 1. 4. 2008
do 30. 6. 2008. Odvolací orgán (Krajský úřad Jihomoravského kraje) se ztotožnil s právním
názorem prvoinstančního správního orgánu, a napadené rozhodnutí potvrdil. Odpůrce
navrhovatelovo podání posoudil podle obsahu jako podnět k přezkoumání rozhodnutí
v přezkumném řízení a jelikož shledal, že správní řízení proběhlo v souladu s ustanovením §50
a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ani v právním hodnocení věci správní orgán
nepochybil, vyrozuměl napadeným přípisem ze dne 4. 11. 2008, že neshledal důvod pro zahájení
přezkumného řízení, ani pro případnou jeho obnovu. V žádném případě se řízení netýkalo
stěžovatelova nároku na starobní důchod podle předpisů důchodového pojištění, či nároků
na odškodnění podle rehabilitačních zákonů, které stěžovatel zmiňuje v kasační stížnosti
či návrhu na obnovu řízení. Ostatně účastníkem takových řízení by byla Česká správa sociálního
zabezpečení, která však v projednávané věci nebyla nejen účastníkem řízení soudního,
ale ani předchozích řízení správních, neboť rozhodnutí, k jehož přezkoumání dal navrhovatel
podnět a jímž se zabýval odpůrce, bylo vydáno Krajským úřadem Jihomoravského kraje a týkalo
se dávky státní sociální podpory – příspěvku na bydlení. Téhož se pak týkalo i přezkumné řízení
soudní vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 Nc 69/2008 a u Nejvyššího správního
soudu pod sp. zn. 3 Ads 22/2010, jehož obnovy se stěžovatel domáhal.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2010
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu