ECLI:CZ:NSS:2010:NA.3.2010:15
sp. zn. Na 3/2010 - 15
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci navrhovatele: J. K., proti
odpůrci: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha
2, o žalobě na zaplacení částky 250 000 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Návrh se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhá návrhem - doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne
4. 1. 2010 - vydání rozsudku, kterým by odpůrci byla uložena povinnost zaplatit navrhovateli
částku 250 000 Kč s příslušenstvím do 15 dnů od právní moci rozsudku a v téže lhůtě i náhradu
nákladů řízení. Navrhovatel v nepříliš srozumitelném odůvodnění svého návrhu především
poukazuje na cíleně diskriminační politickou perzekuci své osoby, protože oprávněně požadoval
potrestání příslušných veřejných činitelů a svých dlužníků, kteří si za jeho peníze pořizují majetek,
na skutečnost, že musel podat žalobu na neplatnost kupní smlouvy mezi Městem Třinec
a dlužníkem E., a na potíže spojené s marným vyžadováním kopií potřebného spisového
materiálu od státu resp. na pomluvy, které mu danou kauzou vznikají v očích veřejnosti. Z těchto
tvrzených skutečností pak dovozuje újmu, která mu vznikla a která je odškodnitelná
požadovanou finanční částkou.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda je dána pravomoc soudů ve správním
soudnictví o takto podaném návrhu jednat a rozhodnout.
Podle ustanovení §2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.), který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2003, správní soudy, mezi něž patří
i Nejvyšší správní soud (§3 s. ř. s.), poskytují ochranu jen veřejným subjektivním právům
fyzických i právnických osob (nikoliv tedy soukromým subjektivním právům) způsobem
stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem
a rozhodují i v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon. Proto také podle ustanovení
§4 odst. 1 s. ř. s. soudy ve správním soudnictví rozhodují jen o a) žalobách proti rozhodnutím
vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného
celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno
rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy,
(dále jen "správní orgán"), b) ochraně proti nečinnosti správního orgánu, c) ochraně před
nezákonným zásahem správního orgánu, d) kompetenčních žalobách. Podle ustanovení §4
odst. 2 s. ř. s. ve správním soudnictví dále soudy rozhodují a) ve věcech volebních a ve věcech
místního referenda, b) ve věcech politických stran a politických hnutí a c) o zrušení opatření
obecné povahy nebo jeho částí pro rozpor se zákonem.
Nejvyšší správní soud - s ohledem na tuto pravomoc správních soudů - dospěl k závěru,
že soudy ve správním soudnictví nemohou předmětnou věc projednávat a ani věcně rozhodovat
o podaném návrhu.
Z podaného návrhu, resp. z jeho petitu, jímž je soud vázán, vyplývá, že navrhovatel
požaduje po odpůrci České republice - Ministerstvu spravedlnosti, aby mu zaplatil peněžitou
částku 250 000 Kč s příslušenstvím, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Z takto formulovaného petitu podaného návrhu a z výše uvedených ustanovení zákona
o soudním řádu správním vyplývá, že předmětná věc není věcí, v níž by mohly meritorně
rozhodovat správní soudy. Návrhem požadované stanovení povinnosti odpůrci soudním
rozhodnutím, aby zaplatil navrhovateli částku 250 000 Kč s příslušenstvím (aniž by o této částce
bylo vydáno správní rozhodnutí, které by bylo přezkoumáno krajským soudem a účastník řízení
se domáhal zrušení tohoto soudního rozhodnutí) je nepochybně věcí soukromoprávního
charakteru. Z hlediska posouzení otázky, zda je v této věci dána pravomoc správních soudů nebo
občanskoprávních soudů, není podstatné, že z odůvodnění podaného návrhu zřetelně nevyplývá
právní titul tohoto návrhu (právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích v rámci prostředků
ochrany osobnosti, nesplnění povinnosti ze závazku, náhrada škody, apod.). Podstatné v této věci
z uvedeného hlediska je, že požadované stanovení povinnosti odpůrci rozhodnutím soudu,
aby zaplatil navrhovateli peněžitou částku 250 000 Kč s příslušenstvím nepatří do správního
soudnictví. Je tomu tak proto, že v návrhu tvrzené právo, jehož ochrany se navrhovatel podaným
návrhem domáhá, není právem veřejnoprávního charakteru, jež by se dalo podřadit
pod ustanovení §2 a §4 s. ř. s. Uvedený spor je tak sporem vyplývajícím z občanskoprávních
vztahů, jehož projednání a rozhodnutí o něm náleží podle ustanovení §7 odst. 1 o. s. ř. do
pravomoci soudů v občanském soudním řízení, které projednávají a rozhodují spory a jiné právní
věci, jež vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud
je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
Podle ustanovení §46 odst. 2 s. ř. s. soud návrh odmítne, domáhá-li se navrhovatel
rozhodnutí ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském
soudním řízení.
Jelikož se navrhovatel domáhá podaným návrhem rozhodnutí o věci, o níž má jednat
a rozhodnout soud v občanském soudním řízení, Nejvyšší správní soud - k němuž byl uvedený
návrh podán - rozhodl tak, že se takový návrh odmítá (§46 odst. 2 s. ř. s.).
Navrhovatel se současně poučuje ve smyslu ustanovení §46 odst. 2 s. ř. s. o tom, že do
jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení může v této věci podat žalobu
v občanskoprávním řízení k věcně příslušnému soudu, kterým je okresní soud (v obvodu
hlavního města Prahy působnost okresních soudů vykonávají obvodní soudy a v obvodu města
Brna vykonává působnost okresního soudu Městský soud v Brně). Ve věcech ochrany osobnosti
podle občanského zákoníku, resp. práva na náhradu nemajetkové újmy v penězích v rámci
prostředků ochrany osobnosti, je pak věcně příslušným soudem k projednání žaloby krajský soud
(§9 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. ), jehož působnost v obvodu hlavního města Prahy vykonává Městský
soud v Praze. Došla-li soudu příslušnému k občanskému soudnímu řízení do jednoho měsíce
od právní moci usnesení žaloba (návrh na zahájení řízení) v této věci, platí, že řízení o ní je u
soudu zahájeno dnem, kdy soudu došla odmítnutá žaloba (návrh na zahájení řízení). Návrh musí
kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků,
popřípadě rodná čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby,
označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje),
popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž
se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Tento návrh,
týká-li se dvoustranných právních vztahů mezi žalobcem a žalovaným (§90 o. s. ř.), se nazývá
žalobou (§79 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce je povinen k návrhu připojit písemné důkazy, jichž
se dovolává, a to v listinné nebo v elektronické formě (§79 odst. 2 o. s. ř.).
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byl návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2010
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu