ECLI:CZ:NSS:2010:NAO.1.2010:443
sp. zn. Nao 1/2010 - 443
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. a JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. v právní věci
žalobce: BILLA, spol. s r. o., se sídlem Říčany u Prahy, Modletice 67, zastoupený
JUDr. Robertem Čepkem, advokátem se sídlem v Praze, Vodičkova 38, Praha 1, proti
žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Brno, Kpt. Jaroše 7, v řízení o žalobě
proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 13. 10. 2003,
č. j. R 70,71/2002 vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 62 Ca 41/2009, o námitce
podjatosti soudce Krajského soudu v Brně JUDr. Davida Rause, Ph.D.,
takto:
Soudce JUDr. David Raus, Ph.D. je v y l o u č e n z projednávání a rozhodnutí
právní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 62 Ca 41/2009.
Odůvodnění:
Z obsahu předloženého spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Ca 41/2009 vyplývá,
že žalobou datovanou dne 10. 12. 2003 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu
pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 13. 10. 2003, č. j. R 70,71/2002. Řízení bylo původně
vedeno pod sp. zn. 31 Ca 41/2003, po zrušení části rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
31. 5. 2006, č. j. 31 Ca 41/2003 - 265, rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2009,
č. j. 5 Afs 95/2007 - 353, je věc u Krajského soudu v Brně (dále také i krajský soud) vedena
pod sp. zn. 62 Ca 41/2009.
Dne 8. 9. 2009 byla Krajskému soudu v Brně doručena písemnost žalobce, v níž uplatňuje
námitku podjatosti soudce Krajského soudu v Brně JUDr. Davida Rause, Ph.D. Podle žalobce
je JUDr. David Raus, Ph.D., vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci podle §8 odst. 1 věta
druhá s. ř. s., neboť v době, kdy bylo vedeno řízení v této věci před Úřadem pro ochranu
hospodářské soutěže, byl právníkem Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, tedy žalovaného,
účastnil se projednání věci a ve věci aktivně vystupoval.
Po podání námitky podjatosti žalobcem soudce JUDr. David Raus, Ph.D., přípisem
ze dne 14. 9. 2009 předložil věc předsedovi Krajského soudu v Brně s vyjádřením, že v době
vedení správního řízení pracoval u žalovaného Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v pozici
ředitele legislativně právního odboru a vykonával též funkci předsedy rozkladové komise
pro oblast hospodářské soutěže. Přímo se podílel na vedení řízení, které bylo ukončeno vydáním
rozhodnutí, které bylo napadeno žalobou a je tedy předmětem soudního řízení. Jsou tedy dány
důvody jeho podjatosti podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., s. ř. s. Námitka podjatosti byla
uplatněna poté, co bylo účastníkům doručeno poučení o složení senátu. Pokud by námitka nebyla
uplatněna, sám by podle §8 s. ř. s. oznámil důvody svého vyloučení. Věc předložil předsedovi
krajského soudu, s odvoláním se na dosavadní praxi Nejvyššího správního soudu, s návrhem,
aby místo něho předseda soudu určil jiného soudce. Předseda Krajského soudu v Brně
JUDr. Jaromír Pořízek rozhodnutím ze dne 22. 9. 2009 rozhodl tak, že podle §8 odst. 3 zákona
č. 150/2002 Sb., s. ř. s., na místo soudce JUDr. Davida Rause, Ph.D. určil soudkyni
JUDr. Jaroslavu Skoumalovou. Přes toto rozhodnutí předsedy krajského soudu předložil
rozhodující senát věc s námitkou podjatosti proti soudci JUDr. Davidu Rausovi, Ph.D.,
Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí s odvoláním se na rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu ve věci Nao 60/2009.
V usnesení ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. Nao 60/2009 Nejvyšší správní soud, mimo jiné,
uvedl: „V posuzované věci žalobce nepochybně řádně a včas po poučení krajským soudem využil
svého práva uplatnit námitku podjatosti dle §8 odst. 5 s. ř. s. Soudce, u něhož žalobce vyslovil
důvodnou obavu o jeho nepodjatosti, poté v souladu s §8 odst. 5 poslední věta s. ř. s. splnil svou
povinnost vyjádřit se k vznesené námitce podjatosti.
Rozhodl-li následně předseda krajského soudu dle §8 odst. 3 s. ř. s. tak, že na místo
tohoto soudce určil soudce jiného, nebylo respektováno právo žalobce, aby o jím vznesené
námitce podjatosti rozhodl Nejvyšší správní soud.
Nejvyšší správní soud proto shledal, že je nutno o námitce podjatosti vznesené žalobcem
rozhodnout v souladu s §8 odst. 5 poslední věty s. ř. s. Obiter dictum lze poznamenat, že přestože
bylo žalobci rozhodnutím předsedy krajského soudu de facto vyhověno, nerozhodl-li by Nejvyšší
správní soud o námitce žalobce, zůstal by jeho procesní úkon bez odezvy výslovně předvídané
v §8 odst. 5 s. ř. s. Takový stav přitom nelze připustit.“
Senát Nejvyššího správního soudu v této věci rozhodující nemá důvodu od závěru
učiněného v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. Nao 60/2009,
se odchýlit.
Senát Nejvyššího správního soudu v této věci rozhodující poukazuje přitom na to,
že situace v této projednávané věci je odlišná od situace o níž rozhod oval ve svém usnesení
ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. Nao 59/2009 ve vztahu k věci Krajského soudu v Brně
sp. zn. 62 Ca 50/2007. V uvedené věci JUDr. David Raus, Ph.D., zjistil důvod svého vyloučení
a proto ho oznámil v souladu s §8 odst. 3 s. ř. s. předsedovi krajského soudu, přičemž předseda
krajského soudu dospěl k závěru, že důvod podjatosti JUDr. Davida Rause, Ph.D. je dán
a na jeho místo určil podle rozvrhu práce jiného soudce; teprve následně – zřejmě v důsledku
ne zcela správného poučení ze strany soudu - uplatnil účastník řízení námitku podjatosti
JUDr. Davida Rause, Ph.D. Nejvyšší správní soud v uvedené věci dospěl, mimo jiné, k těmto
závěrům: „Soudní řád správní ve svém §8 určuje, kdy jsou so udci vyloučeni z projednávání
a rozhodnutí věci a stanoví soudcům v případě, když zjistí důvod své podjatosti, povinnost
oznámit takovou skutečnost předsedovi soudu. Pokud předseda soudu dojde k závěru,
že u soudce je dán důvod podjatosti, vyjádří svůj závěr tím, že na jeho místo určí podle rozvrhu
práce příslušného soudu jiného soudce nebo jiný senát. Na základě tohoto opatření předsedy
soudu zaniká soudci, který zjistil důvod své podjatosti, právo a povinnost projednávat
a rozhodnout věc (respektive podílet se na projednávání a rozhodnutí věci). Tímto opatřením
předsedy soudu je tedy vyloučen z projednávání a rozhodnutí uvedené věci. Měl-li by předseda
soudu za to, že není dán důvod podjatosti soudce, rozhodl by o jeho vyloučení Nejvyšší správní
soud usnesením, a jde-li o soudce Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát. V daném případě
JUDr. David Raus, Ph.D, sdělil předsedovi krajského soudu důvod své podjatosti a předseda
krajského soudu na jeho místo určil jiného soudce. JUDr. David Raus, Ph.D., byl tedy
již z projednávání a rozhodnutí věci 62 Ca 50/2007 krajského soudu vyloučen. Jestliže žalobce
v důsledku ne zcela správně formulovaného poučení krajského soudu o složení senátu, který
bude věc projednávat a rozhodne o ní, pochopil, že věc bude projednávat a rozhodne
o ní i JUDr. David Raus, Ph.D., a z toho důvodu namítl jeho podjatost postupem podle §8
odst. 5 s. ř. s., pak Nejvyšší správní soud o jeho návrhu nemohl věcně rozhodnout. Pro takové
rozhodnutí chybí podmínky řízení, neboť JUDr. David Raus, Ph.D. již na základě opatření
předsedy krajského soudu je z projednávání a rozhodnutí předmětné věci vyloučen.“
Námitku podjatosti žalobce v projednávané věci vůči soudci JUDr. Davidu Rausovi,
Ph.D., shledal Nejvyšší správní soud důvodnou.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže
se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle §8 odst. 3 s. ř. s. soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou
skutečnost předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou
odkladu. Předseda soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát.
Má-li předseda soudu za to, že není dán důvod podjatosti so udce, nebo týká-li se věc předsedy
soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením, a jde-li o soudce, Nejvyššího
správního soudu, jiný jeho senát.
Podle §8 odst. 5 s. ř. s. účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout
podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho
týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit
při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka mus í být zdůvodněna
a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne
usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby,
tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.
V daném případě žalobce v námitce podjatosti JUDr. Davida Rause, Ph.D., tvrdí, že tento
soudce se přímo podílel na projednávání této věci u správního orgánu – Úřadu pro ochranu
hospodářské soutěže – u něhož v té době pracoval a soudce JUDr. David Raus, Ph.D. tvrdí totéž,
to je, že v době vedení správního řízení vedeného u správního orgánu - Úřadu pro ochranu
hospodářské soutěže – pracoval u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže v pozici ředitele
legislativně právního odboru a vykonával též funkci předsedy rozkladové komise pro oblast
hospodářské soutěže a přímo se podílel na vedení řízení, které bylo ukončeno vydáním
rozhodnutí, které bylo napadeno žalobou a je předmětem tohoto soudního řízení.
K vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci mohou vždy vést pouze zcela
zásadní důvody, které podstatným způsobem zpochybňují možnou nestrannost soudního
rozhodování (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9. 2004,
sp. zn. Nao 13/2004, č. 433/2005 Sb. NSS). Proto je třeba v každé jednotlivé věci nutno bedlivě
zkoumat naplnění těchto důvodů. V daném případě zcela jistě tento důvod naplněn byl.
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o och raně lidských práv a základních svobod,
je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost
soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis
důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR).
Nejvyšší správní soud proto rozhodl, že soudce Krajského soudu v Brně JUDr. David
Raus, Ph.D., je vyloučen z projednávání a rozhodnutí právní věci vedené u Krajského soudu
v Brně pod sp. zn. 62 Ca 41/ 2009.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. ledna 2010
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu