ECLI:CZ:NSS:2010:NAO.44.2010:17
sp. zn. Nao 44/2010 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně Odborové
organizace pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém ústavu,
se sídlem 783 25 Bouzov 8, zastoupené JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou se sídlem
Blanická 917/19, 779 00 Olomouc, proti žalovanému Ministerstvu kultury, se sídlem Maltézské
náměstí 1, 118 11 Praha 1, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, o námitce podjatosti
soudkyň senátu 6 A Městského soudu v Praze JUDr. Dany Černé, JUDr. Karly Cháberové
a JUDr. Naděždy Treschlové,
takto:
Soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Dana Černá, JUDr. Karla Cháberová
a JUDr. Naděžda Treschlová nejsou v y l o u č e n y z projednávání a rozhodnutí věci
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 98/2010.
Odůvodnění:
Žalobou na ochranu proti nečinnosti podanou dne 28. 4. 2010 u Městského soudu
v Praze se žalobkyně domáhá, aby byla žalovanému uložena povinnost rozhodnout o stížnosti
žalobkyně ze dne 14. 1. 2010, podané podle §16a odst. 1 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb.,
o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, ve lhůtě do 15 dnů od nabytí
právní moci rozsudku.
Podáním doručeným městskému soudu dne 10. 5. 2010 namítla žalobkyně podjatost
senátu 6 A Městského soudu v Praze „pro jeho negativní osobní poměr k osobě předsedkyně žalobkyně,
datující se od doby, kdy právní předchůdkyně žalobkyně jednající osobou stávající předsedkyně žalobkyně podala
podnět orgánům činným v trestním řízení kvůli postupu senátu 6 Ca, který opakovaně přiznával odměny
ustanovené zástupkyni z řad advokátů za úkony, které neprovedla, a takto ji bezdůvodně obohacoval. Samy
členky senátu se prohlásily podjatými a žalobkyně má tak zato, že u nich není dána záruka nestranného
a objektivního rozhodnutí za situace, kdy se vůči právní předchůdkyni žalobkyně samy negativně vymezily“.
Soudkyně senátu 6 A k námitce podjatosti vznesené žalobkyní uvedly, že se necítí být
podjaté, neboť nemají žádný poměr k projednávané věci, k účastníkům řízení či k jejich
zástupcům, což stvrdily svými podpisy dne 17. 5. 2010. Následně byla věc předložena Nejvyššímu
správnímu soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti podle §8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“).
Podle prvého odstavce ustanovení §8 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání
a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich
zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci,
kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím
soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod (dále též „Listina“) a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod (dále též „Úmluva“), je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý
a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů
spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů práva
v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy).
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému
a přikázána soudu, resp. soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem
k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně
a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem
nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, dostupné
na www.nssoud.cz).
Nestrannost soudce se zkoumá jednak ze subjektivního a jednak z objektivního hlediska.
Subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní
naproti tomu svědčí o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující jakékoliv legitimní
pochybnosti v tomto ohledu.
V dané věci bylo subjektivní stanovisko žalobkyně skutečně podnětem k tomu,
aby se Nejvyšší správní soud podjatostí soudkyň senátu 6 A Městského soudu v Praze zabýval.
Subjektivní náhled uvedených soudkyň, jak vyplývá z jejich vyjádření, svědčí o tom,
že se za podjaté v souzené věci nepovažují.
Žalobkyně v předmětném řízení vznesla obecnou námitku proti postupu soudkyň
uvedeného senátu, které mají mít negativní poměr k osobě předsedkyně žalobkyně,
a dále zdůraznila, že samy členky senátu se v minulosti prohlásily být podjatými ve vztahu
k právní předchůdkyni žalobkyně jednající její stávající předsedkyní.
Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména zájem
na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem
než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům
či jejich zástupcům - kromě vztahů příbuzenských a obdobných vztahů - mohou vzniknout
i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak zjevně
nepřátelský. V projednávané věci však žádný z těchto důvodů ze spisového materiálu nebyl
zjištěn. Jmenované soudkyně se rovněž nepodílely na projednávání nebo rozhodování věci
u žalovaného správního orgánu ani v předchozím soudním řízení.
Rovněž námitka, že členky senátu 6 A městského soudu se v minulosti prohlásily být
podjatými z důvodu podání podnětu orgánům činným v trestním řízení právní předchůdkyní
žalobkyně, nezakládá důvod pro vyloučení uvedených soudkyň z projednávání a rozhodnutí
předmětné věci. Nejvyššímu správnímu soudu je z úřední činnosti známo, že ve zmiňovaném
případě se sice soudkyně senátu 6 A městského soudu subjektivně cítily být podjaty, nicméně
Nejvyšší správní soud v řízení o námitce podjatosti vyslovil, že „[p]odání trestního oznámení na soudce
účastníkem pro jeho rozhodovací činnost jistě může za určitých okolností v soudci vyvolat nepřátelský postoj
vůči tomuto účastníku. Na druhé straně lze jen těžko uzavřít, že tato skutečnost vždy a automaticky vyvolá
negativní vztah soudce k účastníku řízení. V tomto směru se však posouzení jednotlivých případů vzpírá
zobecnění a vždy se bude odvíjet od vážení různých skutečností, pojících se s konkrétní věcí“ (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2009, č. j. Nao 36/2009 - 49, dostupné
na www.nssoud.cz). V citovaném případě neshledal zdejší soud důvod pro vyloučení soudkyň
z projednávání a rozhodnutí věci a uvedl, že „z obsahu spisů nikterak nevyplývá, že by jmenované
soudkyně městského soudu v souvislosti s podáním trestního oznámení (jehož nedůvodnost byla v zásadě zřejmá)
bez dalšího mohly získat negativní vztah k PhDr. H. P., který by je vylučoval z dalšího rozhodování. Jejich
oznámení místopředsedovi městského soudu je třeba vnímat jako poukaz na podaná trestní oznámení, nikoliv
jako vyjádření jejich poměru k PhDr. H. P.“.
Závěry shora citovaného usnesení jsou aplikovatelné i na posuzovaný případ,
kdy žalobkyně usuzuje o podjatosti soudkyň v souvislosti s podáním trestního oznámení.
Nejvyšší správní soud v souladu s citovanou judikaturou uzavřel, že samotná skutečnost,
že předsedkyně právní předchůdkyně žalobkyně (PhDr. H. P., nynější předsedkyně žalobkyně)
podala v minulosti trestní oznámení na soudkyně senátu 6 A Městského soudu v Praze, nezakládá
důvod pro vyloučení uvedených soudkyň z rozhodování věci, neboť neznamená, že by uvedené
soudkyně v souvislosti s podáním trestního oznámení PhDr. H. P. mohly bez dalšího získat
negativní vztah k osobě předsedkyně žalobkyně, potažmo i k samotné žalobkyni.
S ohledem na výše uvedené právní závěry Nejvyšší správní soud neshledal důvod
pro vyloučení jmenovaných soudkyň, proto rozhodl, že s oudkyně JUDr. Dana Černá,
JUDr. Karla Cháberová a JUDr. Naděžda Treschlová nejsou vyloučeny z projednávání
a rozhodování této věci.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. června 2010
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu