ECLI:CZ:NSS:2010:NAO.57.2010:150
sp. zn. Nao 57/2010 - 150
Spis Nao 57/2010 byl spojen se spisem číslo Nao 56/2010 a pod touto značkou bylo rozhodnuto takto:
sp. zn. Nao 56/2010 - 152
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: Odborová organizace
pracovníků správ památkových objektů při Národním památkovém ústavu, se sídlem
Bouzov 8, proti žalovanému: Ministerstvo kultury, se sídlem Maltézské nám. 1, Praha 1, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 10. 2008, čj. 12139/2008, o návrhu na vyloučení soudců senátu
7 Ca Městského soudu v Praze z projednávání a rozhodování v této věci,
takto:
I. Věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. Nao 56/2010 a sp. zn. Nao 57/2010
se s p o j u j í ke společnému projednání a rozhodnutí. Věc bude u Nejvyššího správního
soudu nadále vedena pod sp. zn. Nao 56/2010.
II. Soudci Městského soudu v Praze Mgr. Aleš Sabol, Mgr. Kamil Tojner a Mgr. Jaromír Sklenář
nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování v řízení vedeném u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. 7 Ca 275/2008.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 13. 10. 2008, čj. 12139/2008, žalovaný zamítl odvolání právní
předchůdkyně žalobkyně proti rozhodnutí Národního památkového ústavu ze dne 15. 9. 2008,
čj. NPÚ-302/6566/I/2008.
Právní předchůdkyně žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského
soudu v Praze. Současně požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta
pro řízení o žalobě.
Usnesením ze dne 6. 2. 2009, čj. 7 Ca 275/2008 - 19, městský soud zamítl žádost
o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta pro řízení o žalobě. Usnesením ze dne
9. 2. 2009, čj. 7 Ca 275/2008 - 21, městský soud vyzval právní předchůdkyni žalobkyně,
aby zaplatila soudní poplatek.
Právní předchůdkyně žalobkyně brojila proti usnesení čj. 7 Ca 275/2008 - 19 kasační
stížností, kterou Nejvyšší správní soud odmítl usnesením ze dne 30. 11. 2009,
čj. 8 As 64/2009 - 68.
V průběhu řízení o kasační stížnosti rozhodl městský soud usnesením ze dne 7. 8. 2009,
čj. 7 Ca 275/2008 - 56, že v řízení bude pokračováno s žalobkyní.
Žalobkyně následně požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta
pro řízení o žalobě.
Městský soud usnesením ze dne 22. 4. 2010, čj. 7 Ca 275/2008 - 128, zamítl žádost
žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta.
Usnesením ze dne 30. 4. 2010, čj. 7 Ca 275/2008 - 138, pak městský soud zamítl žádost
žalobkyně o přerušení řízení do rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ve věci osvobozování neziskových právnických osob od soudních poplatků.
Žalobkyně (stěžovatelka) brojila proti usnesením městského soudu kasačními stížnostmi.
V jejich rámci uplatnila i námitku podjatosti senátu 7 Ca městského soudu a navrhla, aby byl
senát 7 Ca, resp. předseda senátu Mgr. Aleš Sabol z rozhodování v její věci vyloučen. V kasační
stížnosti směřující proti usnesení čj. 7 Ca 275/2008 - 128 uvedla, že „ve věci rozhodoval vyloučený senát
7 Ca, který má k žalobkyni, resp. osobě za ni jednající (PhDr. H. P.) negativní poměr znemožňující mu věc
nestranně a objektivně posoudit. V rozhodování senátu se negativně reflektuje averze senátu vůči předsedkyni
žalobkyně spojená s podáním trestního oznámení na Mgr. Aleše Sabola a žaloba podle zák. č. 82/1998 Sb.
projednávaná u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 77/2010. Rozhodování senátu 7 Ca není
nestranné a nezávislé, ale je zneužitím soudní moci k vědomému poškozování účastníků.“ V kasační stížnosti
směřující proti usnesení čj. 7 Ca 275/2008 - 138 stěžovatelka vznesla obdobně formulovanou
námitku podjatosti vůči Mgr. Aleši Sabolovi jako předsedovi senátu.
Všichni tři členové senátu 7 Ca, Mgr. Aleš Sabol, Mgr. Kamil Tojner a Mgr. Jaromír
Sklenář uvedli, že jim nejsou známé žádné důvody, které by zakládaly pochybnost o jejich
nestrannosti ve věci.
Nejvyšší správní soud spojil z důvodu skutkové i právní souvislosti obě řízení o podjatosti
a vyloučení soudců senátu 7 Ca městského soudu ke společnému projednání a rozhodnutí
(§39 odst. 1 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.). Námitky podjatosti neshledal důvodnými.
Ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. předvídá dva na sobě nezávislé důvody vyloučení soudce.
Ten je vyloučen z projednávání a rozhodování věci, na jejímž projednávání nebo rozhodování
se podílel v předchozím řízení správním či soudním. Důvodem zakládajícím vyloučení může být
i dostatečná a objektivně popsatelná míra osobního vztahu soudce k věci samé, k účastníkům
či k jejich zástupcům, zavdávající důvod k pochybnostem o nepodjatosti. K vyloučení soudce
naopak nemohou vést okolnosti spočívající v jeho postupu ve věci nebo v jeho rozhodování
v jiných věcech.
Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Postup, kdy je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat
jako výjimečný. Musí být vyhrazen jen závažným důvodům, které soudci brání rozhodnout
v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Ústavní soud v nálezu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. I. ÚS 370/04 (http://nalus.usoud.cz),
uvedl, že nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický
vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům
řízení, jejich právním zástupcům). Tuto kategorii je však třeba vnímat i v rovině objektivní.
Zde je třeba zkoumat, zda reálně existují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním
pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý, vztah. Subjektivní hledisko
účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání. Rozhodování o této otázce
se však musí dít na základě hlediska objektivního (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 18. 12. 2009, čj. Nao 82/2009 - 157).
V usnesení ze dne 14. 7. 2009, čj. Nao 36/2009 - 49, dospěl Nejvyšší správní soud
mj. k závěru, že „soudce ve výkonu své veřejné funkce musí být připraven na konfrontaci s byť i nedůvodnou
a nepodloženou kritikou a na nikoliv přátelské jednání účastníků, aniž by jej tyto skutečnosti automaticky
vyloučily z projednání a rozhodování věci. Lze připustit vznik situací, kdy budou ony „objektivní“ důvody
podjatosti natolik silné, že odůvodní vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci, byť se on sám podjatý
nebude cítit. Taková situace však může nastat zcela výjimečně. Obecně by se mělo vyloučení soudce z projednání
a rozhodování věci pojit i s důvody subjektivními, tedy s poměrem soudce k věci, účastníkům či jejich zástupcům,
který mu znemožňuje objektivně a nestranně rozhodnout. Opačný přístup by mohl velmi snadno vyústit v možnost
účastníků ovlivňovat složení ve věci rozhodujícího senátu např. podáváním byť i zcela zjevně a zřejmě nedůvodných
trestních oznámení, která by pak automaticky vedla k vyloučení soudce.
Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům či jejich zástupcům mohou vzniknout
kromě vztahů příbuzenských a obdobných typicky tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, resp. jejich zástupcům,
přátelský či naopak zjevně nepřátelský. Podání trestního oznámení na soudce účastníkem pro jeho rozhodovací
činnost jistě může za určitých okolností v soudci vyvolat nepřátelský postoj vůči tomuto účastníku. Na druhé straně
lze jen těžko uzavřít, že tato skutečnost vždy a automaticky vyvolá negativní vztah soudce k účastníku řízení.
V tomto směru se však posouzení jednotlivých případů vzpírá zobecnění a vždy se bude odvíjet od vážení různých
skutečností, pojících se s konkrétní věcí.“
Nejvyšší správní soud neshledal v nyní posuzované věci důvod, aby se od citovaného
právního názoru odchýlil. Není zřejmé a z obsahu spisů nikterak nevyplývá, že by soudci senátu
7 Ca, resp. jeho předseda Mgr. Aleš Sabol, v souvislosti s podáním trestního oznámení
či podáním žaloby k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 bez dalšího mohli nabýt takový negativní
vztah k žalobkyni nebo její představitelce PhDr. H. P., který by je vylučoval z dalšího
rozhodování. Stěžovatelka tuto skutečnost nijak neprokazuje ani neuvádí argumenty,
které by její tvrzení podporovaly. Ba naopak, zůstala v rovině zcela obecného tvrzení.
Akceptace takto obecné námitky podjatosti by také vedla k možnosti kteréhokoliv
z účastníků řízení jednoduše ovlivnit, který soudce bude jeho věc projednávat a rozhodovat.
Takový přístup by pak znamenal nepřípustný zásah do ústavním pořádkem zaručeného práva
na zákonného soudce. Nejvyšší správní soud tedy neshledal námitky důvodnými.
Namítla-li stěžovatelka, že rozhodování senátu 7 Ca městského soudu,
resp. jeho předsedy není nestranné a nezávislé, ale je zneužitím soudní moci k jejímu vědomému
poškozování, neuvedla konkrétní skutečnosti na podporu svého tvrzení. Nejvyšší správní soud
ze soudního spisu nezjistil nic, co by svědčilo o důvodnosti obav stěžovatelky.
Mgr. Aleš Sabol, Mgr. Kamil Tojner a Mgr. Jaromír Sklenář proto nejsou vyloučeni
z dalšího projednání a rozhodování věci uvedené v záhlaví tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. srpna 2010
JUDr. Jan Passer
předseda senátu