ECLI:CZ:NSS:2010:NAO.71.2010:20
sp. zn. Nao 71/2010 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: Bc. M. Š.,
zastoupený advokátem Mgr. Lukášem Wimětalem, se sídlem Veselá 24, Brno, proti žalovanému:
Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3/5, Brno, o návrhu
žalobce na vyloučení soudců Krajského soudu v Brně JUDr. Jany Jedličkové, JUDr. Tomáše
Foltase, Ph.D. a Mgr. Milana Procházky z projednávání a rozhodování v řízení o žalobě proti
rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje,
takto:
Soudci Krajského soudu v Brně JUDr. Jana Jedličková, JUDr. Tomáš Foltas, Ph.D.
a Mgr. Milan Procházka, nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování v řízení
o žalobě podané proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 20. 4. 2010,
č. j. JMK 38862/2010.
Odůvodnění:
Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odbor
životního prostředí, ze dne 20. 4. 2010, č. j. JMK 38862/2010, jímž zrušil rozhodnutí Městského
úřadu Břeclav ze dne 3. 2. 2010, č. j. MUBR 7846/2010. Tímto rozhodnutím městský úřad
zastavil řízení ve věci registrace Honebního společenství Poštorná – Háje.
Poté, co byl žalobce poučen o složení senátu 31 Krajského soudu v Brně, včetně
možných náhradníků ze senátů 29 a 30 téhož soudu, podal nyní posuzovanou námitku podjatosti,
jež byla krajskému soudu doručena 4. 8. 2010 a následně byla postoupena Nejvyššímu správnímu
soudu. V ní vůči jmenovaným soudcům Krajského soudu v Brně namítl, že tito rozhodovali
a projednávali věci pod sp. zn. 29 Ca 136/2006 a 29 Ca 74/2008, které v podstatné části souvisely
s nyní projednávaným případem. Tito soudci budou podle žalobce zjevně podporovat
svá dřívější rozhodnutí ve věci, což vyvolává důvodné pochybnosti o jejich nepodjatosti.
Řízení pod sp. zn. 29 Ca 136/2006 se totiž přímo týkalo zápisu Honebního společenství
Poštorná – Háje do rejstříku honebních společenstev, v řízení pod sp. zn. 29 Ca 74/2008
pak krajský soud zamítl žalobu druhého Honebního společenstva Poštorná, jehož předsedou
žalobce je, na ochranu před nezákonným zásahem Městského úřadu Břeclav, v němž byl spor
o existenci tohoto honebního společenstva.
Všichni tři označení soudci podali vyjádření k námitce podjatosti, v nichž sdělili,
že k předmětné věci, účastníkům ani jejich zástupcům nemají žádný vztah, a námitku podjatosti
proto považují za nedůvodnou.
Nejvyšší správní soud posoudil vznesenou námitku podjatosti a dospěl k závěru, že není
důvodná.
Princip nestranného, nezávislého a spravedlivého rozhodování představuje základní pilíř
a předpoklad fungování soudní moci; tento princip jsou proto všichni soudci povinni ctít
a naplňovat. Podle ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci mj. i tehdy, jestliže
se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Důvodem vyloučení je tedy taková povaha subjektivního
vztahu soudce k věci samé, k účastníkům či jejich zástupcům, která je natolik objektivizovatelná,
že lze důvodně pochybovat o soudcově nepodjatosti.
Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní
psychický vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba
nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní
okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě.
Jak se k této otázce vyjádřil Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci
má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže
lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu,
zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález
sp. zn. I. ÚS 167/94, sv. 6, nález č. 127 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, dostupné
na http://nalus.usoud.cz). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela
najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních
skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení
soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní,
že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy
a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle
a nestranně rozhodovat (srov. nález sp. zn. II. ÚS 105/01, sv. 23, nález č. 98 Sbírky nálezů
a usnesení Ústavního soudu, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. totiž představuje
výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím,
že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána
příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.
Z nyní posuzované námitky je zřejmé, že žádný z důvodů předpokládaných v §8 s. ř. s.
dán není a žalobce jej vlastně ani netvrdí. Brojí pouze proti tomu, že jím jmenovaní soudci
rozhodovali v souvisejících případech. Jak však uvedl zdejší soud v usnesení ze dne 19. 3. 2003,
sp. zn. Nao 2/2003, fakt, že soudce krajského soudu již dříve rozhodoval o jiných kauzách téhož
účastníka, nemůže být důvodem pro vyloučení soudce. Tento právní názor, potvrzený později
například v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. Nao 8/2005, je třeba
vztáhnout i na situace, kdy krajský soud rozhodoval ve věci týkající se související otázky mezi
obdobnými účastníky. Jak bylo uvedeno v uvedeném usnesení sp. zn. Nao 2/2003: „Nejde
tu o „předchozí soudní řízení“; takový případ by mohl nastat jen tam, kde by soudce, který o věci rozhodoval
u nižší instance, měl rozhodovat také v řízení opravném.“ Je naopak běžnou zásadou rozvrhu práce
některých soudů, že věci související či věci týchž účastníků jsou řešeny týmiž senáty, což posiluje i
vzájemnou souladnost mezi těmito rozhodnutími.
Protože tedy Nejvyšší správní soud neshledal, že by jmenovaní soudci byli z projednávání
a rozhodování věci vyloučeni, vyslovil tento závěr výrokem svého usnesení (§8 odst. 5 věta
čtvrtá s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s. a contr.).
V Brně dne 31. srpna 2010
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu