ECLI:CZ:NSS:2010:NAO.99.2010:23
sp. zn. Nao 99/2010 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miluše
Doškové a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: F.
O., proti žalované: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem Orlická
2020/4, Praha 3, proti rozhodnutím Rozhodčího orgánu Všeobecné zdravotní pojišťovny České
republiky ze dne 14. 1. 2009, č. j. 16279/08/Ld, č. j. 16280/08/Ld, v řízení o návrhu na obnovu
řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 9 Ca 89/2009, o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2010, č. j. 9 A 142/2010 – 6, o námitce
podjatosti vznesené žalobcem proti soudcům Městského soudu v Praze JUDr. Naděždě
Řehákové, JUDr. Ivance H avlíkové a Mgr. Martinu Křížovi,
takto:
Soudci Městského soudu v Praze JUDr. Naděžda Řeháková, JUDr. Ivanka Havlíková
a Mgr. Martin Kříž nejsou v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 28. 7. 20 10, č. j. 9 A 142/2010 – 6, v y l o u č e n i z projednávání věci
a rozhodování o ní.
Odůvodnění:
Žalobce podal kasační stížnost proti usnesení Městsk ého soudu v Praze ze dne
28. 7. 2010, č. j. 9 A 142/2010 – 6, kterým byl odmítnut jeho návrh na obnovu řízení ve věci jeho
žaloby proti rozhodnutím Rozhodčího orgánu Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky
ze dne 14. 1. 2009, č. j. 16279/08/Ld, č. j. 16280/08/Ld, ved ené Městským soudem v Praze
pod sp. zn. 9 Ca 89/2009.
Městský soud po podání kasační stížnosti prováděl úkony podle §108 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
V této době žalobce podáním ze dne 8. 10. 2010 namítl podjatost všech soudců příslušného
senátu Městského soudu v Praze, tedy jmenovitě JUDr. Naděždy Řehákové, JUDr. Ivanky
Havlíkové a Mgr. Martina Kříže. Z vyjádření žalobce vyplývá, že podjatost jmenovaných soudců
spatřuje zejména v tom, že soud nedoručil jeho podání (označené jako žaloba) žalované
a nevyžádal si zaslání příslušného správního spisu, jak stanoví §74 s. ř. s. Žalobce též poukazuje
na průtahy v řízení, které jsou podle jeho názoru způsobeny: „ odmítáním zjišťovat tvrzené skutečnosti
v součinnosti všech účastníků“.
Soudci Městského soudu v Praze JUDr. Naděžda Řeh áková, JUDr. Ivanka Havlíková
a Mgr. Martin Kříž se shodně vyjádřili tak, že nemají žádný vztah k věci, k účastníkům ani k jejich
zástupcům, a že jim nejsou známy ani jiné skutečnosti, které by v dané věci zakládaly pochybnosti
o jejich nepodjatosti.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže
se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též so udci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §8 odst. 5 s. ř. s. může účastník nebo osoba
zúčastněná na řízení namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce.
Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí- li důvod
podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám
se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny ko nkrétní skutečnosti,
z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší
správní soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich
vyjádření.
Nejvyšší správní soud v dané věci v první řadě vážil, zda je nezbytné o námitce podjatosti
výše jmenovaných soudců rozhodnout, neboť byla žalobcem uplatněna až po odmítnutí jeho
návrhu na obnovu řízení usnesením ze dne 28. 7. 2010, č. j. 9 A 142/2010 – 6, a po podání
kasační stížnosti proti tomuto usnesení. V usnesení ze dne 18. 5. 2006, č. j. Nao 32/2005 – 34,
k tomu zdejší soud v obdobné věci uvedl: „I ve fázi po vydání rozhodnutí o věci samé (tj. v daném případě
po vydání rozhodnutí o odmítnutí žaloby žalobkyně) je v případě, že proti rozhodnutí byla podána kasační
stížnost a že tato stížnost je přípustná (srov. k tomu usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2004,
č. j. Nao 23/2004 - 55, zveřejněné pod č. 408/2004 Sb. NSS), nezbytné (a tedy i přípustné) rozhodnout
o námitce podjatosti soudců krajského soudu, kteří napadené rozhodnutí vydali, byla -li žalobkyní taková
námitka vznesena. Je tomu tak proto, že ve fázi mezi podáním kasační stížnosti a předložením věci Nejvyššímu
správnímu soudu k rozhodnutí o ní činí krajský soud podle §108 s. ř. s. řadu přípravných úkonů směřujících
k tomu, aby o kasační stížnosti mohlo být řádně rozhodnuto; v rámci toho je často potřeba vydávat i rozhodnutí
procesní povahy (vyzvat k odstranění vad kasační stížnosti, rozhodnout o žádosti o osvobození od soudních
poplatků či o ustanovení advokáta apod.), která se závažným způsobem dotýkají právního postavení účastníků
a u nichž je třeba - stejně jako při rozhodování o věci samé - , aby byla vydána nepodjatými soudci.“
V nynější věci však žalobce námitku podjatosti opírá pouze o tvrzení, že městský soud jeho
podání nezaslal k vyjádření druhému účastníku řízení, přičemž poukazuje i na průtahy v řízení,
které jsou dle jeho názoru rovněž způsobeny postupem soudu, aniž by ale namítal některý z výše
uvedených zákonných důvodů pro vyloučení soudce. Z dikce shora citovaného ustanovení
§8 odst. 1 s. ř. s. přitom jednoznačně vyplývá, že důvodem pro vyloučení soudce mohou být
toliko pochybnosti o jeho nepodjatosti v důsledku jeho vztahu k dané věci nebo k některému
z účastníků či jeho zástupci, a nikoliv subjektivní výhrady žalobce vůči jeho postupu v daném
řízení.
Zdejší soud přesto považuje za nutné uvést, že žalobce podal návrh na obnovu řízení
ve věci vedené městským soudem pod sp. zn. 9 Ca 89/2009 dne 21. 6. 2010. Dne 28. 7. 2010 byl
jeho návrh usnesením č. j. 9 A 142/2010 – 6 odmítnut jako nepřípustný. Z toho důvodu nebylo
vyžádáno vyjádření žalované k podanému návrhu. Proti tomuto usnesení podal žalobce dne
23. 8. 2010 kasační stížnost. Městský soud dospěl k závěru, že kasační stížnost nesplňuje všechny
zákonné náležitosti, neboť v ní nejsou dostatečně specifikovány důvody, na základě kterých
žalobce předmětné usnesení napadá, a dotyčného usnesením ze dne 6. 10. 2010,
č. j. 9 A 142/2010 – 13, vyzval k odstranění tohoto nedostatku. Kasační stížnost proto nebyla
dosud zaslána k vyjádření žalované; její vyjádření tím pádem nebylo podáno a nemohlo být tedy
zasláno žalobci. Uvedený postup městského soudu není nikterak neobvyklý a nezakládá žádné
pochybnosti o nepodjatosti kteréhokoliv z členů příslušného senátu.
Vhledem k tomu, že u soudců JUDr. Naděždy Řehákové, JUDr. Ivanky Havlíkové
a Mgr. Martina Kříže nebyl prokázán žádný vztah k věci ani k účastníkům, a rovněž s ohledem
to, že nebylo zjištěno, že by se některý z jmenovaných soudců podílel na rozhodování dané věci
v předchozím řízení u správního orgánu, návrh na jejich vyloučení z projednávání a rozhodování
věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 A 142/2010 nebyl shledán důvodným.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. prosince 2010
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu