ECLI:CZ:NSS:2010:PST.2.2009:25
sp. zn. Pst 2/2009 - 25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Jakuba Camrdy, JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Radana
Malíka, JUDr. Jana Passera a JUDr. Petra Průchy v právní věci navrhovatele: vláda se sídlem
nábř. E. Beneše 4, Praha 1, za kterou jedná na základě pověření JUDr. Václav Henych, vrchní
ředitel Sekce archivnictví a všeobecné správy Ministerstva vnitra, Náměstí Hrdinů 3, Praha 4 ,
proti odpůrci: Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa se sídlem
Boleslavská 294/52, 293 06 Kosmonosy, v řízení o návrhu na pozastavení činnosti politické
strany,
takto:
I. Činnost politické strany Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa
se p o z a s t a v u je .
II. Navrhovateli se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1.] Vláda (dále jen „navrhovatel“) podala dne 18. 12. 2009 u Nejvyššího správního soudu
návrh na pozastavení činnosti politické strany Sdružení pro republiku – Republikánská strana
Československa (dále jen „odpůrce“) podle ustanovení §15 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb.,
o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o politických stranách“). Tento návrh odůvodnil navrhovatel tím, že odpůrce
opakovaně nesplnil zákonnou povinnost předložit Poslanecké sněmovně výroční finanční zprávu.
[2.] Navrhovatel uvádí, že podle usnesení Poslanecké sněmovny č. 777 ze 30. schůze ze dne
30. 4. 2008 ke Zprávě o kontrole výročních finančních zpráv politických stran a politických hnutí
za rok 2007 je odpůrce uveden v kategorii politických stran a politických hnutí,
u nichž Poslanecká sněmovna konstatuje, že jsou již navrženy na zrušení nebo jsou v likvidaci
či konkurzu. Konkurzní řízení na odpůrce bylo v mezidobí zrušeno usnesením Městského soudu
v Praze ze dne 17. 1. 2008, č. j. 59 K 104/2000 - 491, nicméně i přes tuto skutečnost odpůrce
nepředložil Poslanecké sněmovně výroční finanční zprávu za rok 2007, neučinil tak ani za rok
2008 (viz usnesení Poslanecké sněmovny č. 1221 z 56. schůze ze dne 15. 5. 2009 ke Zprávě
o kontrole výročních finančních zpráv politických stran a politických hnutí za rok 2008),
a to ani dodatečně.
[3.] Proto navrhovatel žádá, aby soud činnost odpůrce pro porušení ustanovení §4 písm. a)
ve spojení s §18 zákona o politických stranách pozastavil.
[4.] Odpůrce se k návrhu na výzvu soudu nevyjádřil.
[5.] Z obsahu spisu soud konstatuje, že odpůrce nepředložil výroční finanční zprávy za roky
2007 (usnesení PS č. 777) a 2008 (usnesení PS č. 1221).
[6.] Protože podle ustanovení §96 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen
„s. ř. s.“) rozhoduje soud v tomto řízení podle skutkového stavu, který tu je v době rozhodnutí
soudu, a jelikož z důvodu vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny a později do Senátu
a do zastupitelstev obcí muselo být řízení přerušeno (§94 odst. 2 s. ř. s.), vyžádal si soud
od Poslanecké sněmovny aktuální informací ohledně předmětných výročních finančních zpráv.
[7.] Z přípisu ing. M. H., tajemnice kontrolního výboru Poslanecké sněmovny PČR ze dne 24.
11. 2010, č. j. KV/19.11.10/10257/00313/122H, soud zjistil, že k uvedenému datu odpůrce
Poslanecké sněmovně nepředložil výroční finanční zprávy za roky 2006, 2007, 2008 a 2009.
[8.] Na základě těchto skutečností dospěl soud k následujícím závěrům.
[9.] Podle ustanovení §4 písm. a) zákona o politických stranách nemohou vznikat a vyvíjet
činnost strany a hnutí, které porušují ústavu a zá kony nebo jejichž cílem je odstranění
demokratických základů státu. Z ustanovení §18 odst. 1 stejného zákona vyplývá povinnost stran
a hnutí předložit každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně k informaci výroční finanční
zprávu v členění konkretizovaném pod body a) až e) tohoto ustanovení. Podle ustanovení §14
odst. 1 zákona může být činnost strany a hnutí rozhodnutím soudu pozastavena,
jestliže jejich činnost je v rozporu s §1 až 5, §6 odst. 5 a §17 až 19 nebo se stanovami.
[10.] Ustanovení §15 odst. 1 zákona o politických stranách zakládá příslušnost Nejvyššího
správního soudu rozhodovat o rozpuštění strany a hnutí, pozastavení činnosti strany a hnutí
a o znovuobnovení jejich činnosti. Návrh podá vláda; pokud tak neučiní do 30 dnů od doručení
podnětu, může návrh podat prezident republiky. O návrhu na rozpuštění politické strany
nebo politického hnutí, pozastavení nebo znovuobnovení jejich činnosti rozhoduje Nejvyšší
správní soud v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu pátého zákona s. ř. s. Podle ustanovení
§96 s. ř. s. rozhoduje o návrhu na rozpuštění politické strany nebo politického hnutí soud
podle skutkového stavu, který tu je v době rozhodnutí soudu.
[11.] Na základě výše uvedených skutečností soud konstatuje, že podaný návrh je důvodný,
neboť z údajů obsažených ve spise (konkrétně z citovaných usnesení Poslanecké sněmovny
a z vyjádření tajemnice kontrolního výboru), bylo zjištěno, že odpůrce nesplnil zákonem uložené
povinnosti, když opakovaně v zákonem stanoveném termínu nepředložil příslušnému orgánu,
tj. Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, výroční finanční zprávy, a to za roky 2006 až 2009,
a neučinil tak ani později. Odpůrce tedy nesplnil zákonnou povinnost stanovenou v §18 odst. 1
zákona o politických stranách, přičemž nesplnění této povinnosti představuje zvláštní
a samostatný důvod, pro který může soud rozhodnout o pozastavení činnosti strany.
[12.] Ze smyslu ustanovení §14 odst. 1 zákona o politických stranách je zřejmé, že za situace,
kdy politická strana nebo politické hnutí výroční finanč ní zprávu nepředložily buď vůbec,
anebo ji nepředložily se zákonem požadovanými náležitostmi, a kdy se tak stalo opakovaně,
takové porušení ustanovení §18 odst. 1 zákona opodstatňuje pozastavení činnosti politické
strany nebo politického hnutí. Nejvyšší správní soud při svém rozhodování vycházel i z nálezu
Ústavního soudu ze dne 18. 10. 1995 Pl. ÚS 26/94, podle kterého strany a hnutí trvale porušující
zákon (tedy nikoli které zákon jednorázově porušily, nýbrž toto porušování má charakter
perpetuálního chování – viz znění §4 zákona) nemohou vyvíjet činnost, neboť tímto
opakovaným porušováním zákonů se chovají způsobem ohrožujícím demokratické základy státu.
Smyslem institutu pozastavení činnosti politické strany je v těchto případech vytvořit právní
rámec pro nápravu vadného stavu, a pokud k této nápravě ve stanovené lhůtě nedojde,
k následnému podání návrhu na rozpuštění strany.
[13.] Podle ustanovení §14 odst. 2 zákona o politických stranách totiž mohou strany a hnutí
při pozastavení činnosti činit pouze úkony zaměřené na odstranění stavu, který byl důvodem
k rozhodnutí soudu o pozastavení jejich činnosti, a to nejdéle po dobu jednoho roku. Trvají-li
i nadále skutečnosti, pro které byla činnost strany pozastavena, podají orgány uvedené v ustanovení
§15 tohoto zákona žalobu ve správním soudnictví na rozpuštění strany. Podle ustanovení §14
odst. 3 zákona pokud dojde ve stanovené lhůtě k odstranění stavu, který byl důvodem
pro pozastavení činnosti strany a hnutí, považuje se činnost strany a hnutí za řádně obn ovenou
dnem, kterým byla stanovená povinnost uznána za splněnou příslušným orgánem (k tomu blíže
viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. Obn 1/2006,
in: www.nssoud.cz).
[14.] Nejvyšší správní soud proto rozhodl na podkladě návrhu oprávněného subjektu – vlády –
o pozastavení činnosti politické strany Sdružení pro republiku – Republikánská strana
Československa, a to z důvodu uvedeného v ustanovení §18 odst. 1 zákona o politických
stranách, přičemž tak učinil se souhlasem účastníků řízení bez nařízení jednání (§51 odst. 1
s. ř. s.).
[15.] Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s., když úspěšnému
navrhovateli podle obsahu spisu náklady řízení přesahující jeho běžnou činnost nevznikly
a neúspěšný odpůrce právo na náhradu nákladů řízení nemá.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky podle soudního řádu
správního přípustné.
Politická strana je o p r á v n ě n a podat návrh podle článku 87 odst. 1
písm. j) Ústavy, jestliže tvrdí, že rozhodnutí o jejím rozpuštění nebo jiné
rozhodnutí týkající se její činnosti není ve shodě s ústavními nebo jinými zákony.
Návrh lze podat ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k Ústavnímu
soudu, podání návrhu má odkladný účinek (§73 odst. 1, 2; §79 odst. 1 věta druhá
zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
V Brně dne 7. prosince 2010
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu