ECLI:CZ:NSS:2010:VOL.69.2010:26
sp. zn. Vol 69/2010 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Jakuba Camrdy, JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Radana Malíka,
JUDr. Jana Passera a JUDr. Petra Průchy v právní věci navrhovatele: JUDr. Z. A., zastoupený
Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem Komenského 241, Hradec Králové,
proti odpůrcům: 1) Státní volební komise, se sídlem Náměstí Hrdinů 3, Praha 4, a kandidáti
zvolení senátory Senátu Parlamentu České republiky: 2) Ing. Zdeněk Besta, 3) Petr Gawlas,
4) Mgr. Miloš Malý, 5) Ing. Antonín Maštalíř, 6) Ing. Jaroslav Palas, 7) Jozef Regec,
8) Ing. Jaromír Strnad, 9) Ing. Zdeněk Škromach, 10) Ing. Josef Táborský, 11) Dagmar
Terelmešová, 12) Ing. Martin Tesařík, 13) prof. MUDr. Jan Žalou dík, CSc., v řízení
o návrhu na neplatnost volby kandidátů ve volbách do Senátu Parlamentu České republiky
konaných ve dnech 15. a 16. 10. 2010 a 22. a 23. 10. 2010,
takto:
I. Návrh se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 4. 11. 2010 u Nejvyššího správního soudu návrh označený
jako „Návrh na neplatnost volby kandidátů odpůrkyně ve druhém kole voleb do Senátu Parlamentu ČR
konaných ve dnech 22. a 23.10. 2010“. Navrhovatel se v tomto návrhu domáhá toho, aby byla
v případě kandidátů České strany sociálně demokratické vyslovena neplatnost výsledků druhého
kola voleb do Senátu Parlamentu České republiky vyhlášených Stá tní volební komisí dne
26. 10. 2010. Návrh odůvodňuje tím, že ve druhém kole voleb do Senátu došlo k porušení práv
voličů na informace o všech skutečnostech, které by mohly mít vliv na odevzdání volebního
hlasu některé z politických stran či kandidátů. Voliči nebyli podle navrhovatele informováni
o tom, že Česká strana sociálně demokratická vyhrála volby do Poslanecké sněmovny a volby
do zastupitelstev obcí „úvěrovým podvodem“, který navrhovatel spatřuje v uzavření úvěrové
smlouvy s Fio, družstevní záložnou, na půjčku ve výši 180 mil. Kč. Uvedená smlouva o úvěru
je dle názoru navrhovatele v rozporu s čl. 5 Ústavy. Řádná informovanost voličů před druhým
kolem senátních voleb by podle navrhovatele ovlivnila konečné výsledky voleb, přinejmenším
v senátních obvodech, v nichž získali kandidáti České strany sociálně demokratické většinu hlasů
s rozdílem méně než pět procent, tj. v obvodech č. 7, 49, 61, 70, 73 a 76 by tito kandidáti většinu
hlasů nezískali. Porušení základních demokratických a ústavních principů ve volební soutěži
zásadně ovlivnilo výsledky hlasování ve druhém kole senátních voleb tak, že to dle navrhovatele
ohrožuje demokratický řád lidských práv a zák ladních svobod České republiky.
Pokud jde o legitimaci k podání návrhu na neplatnost volby kandidátů, domnívá
se navrhovatel, že zákonné omezení práva voličů na soudní přezkum voleb pouze v jejich
volebním okrsku je v rozporu s ústavními principy a s povinností občana chránit Českou
republiku jako svobodný a demokratický stát. Navrhovatel v této souvislosti poukázal na usnesení
Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2010, sp. zn. III. ÚS 2918/10, z něhož podle jeho názoru plyne,
že ochrana ústavnosti se dostává do stavu ústavní krize, kdy činnost ústavních orgánů a účinné
použití zákonných prostředků jsou znemožněny. Ústavní soud podle navrhovatele odmítl
poskytnout ochranu ústavně zaručenému volebnímu právo občanů v komunálních a senátních
volbách. Omezení práva voličů na soudní přezkum voleb pouze v jejich volebním okrsku
považuje navrhovatel za protiústavní. Soudy mají v případě kolize zákona s ústavními principy
povinnost uplatňovat ústavní principy namísto zákona. Nejvyšší správní soud by tedy měl
dle navrhovatele v posuzované věci připustit jeho aktivní legitimaci.
Nejvyšší správní soud se v prvé řadě zabýval tím, zda jsou v dané volební věci splněny
podmínky řízení.
Podle §90 odst. 1 s. ř. s. se za podmínek stanovených zvláštními zákony může občan,
politická strana nebo nezávislý kandidát anebo sdružení nezávislých kandidátů a sdružení
politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů návrhem domáhat rozhodnutí
soudu o neplatnosti voleb nebo neplatnosti hlasování anebo neplatnosti volby kandidáta. Podle
§87 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlame ntu České republiky a o změně
a doplnění některých dalších zákonů (dále jen „zákon o volbách do Parlamentu České republiky“)
se podáním návrhu na neplatnost hlasování, neplatnost voleb nebo neplatnost volby kandidáta
může domáhat ochrany u soudu podle zvláštního právního předpisu každý občan zapsaný
do stálého seznamu ve volebním okrsku, kde byl senátor volen, každá politická strana, politické
hnutí, koalice nebo nezávislý kandidát, jejichž přihláška k registraci ve volebním obvodu byla
pro volby do Senátu zaregistrována. Návrh je třeba podat nejpozději 10 dnů po vyhlášení
výsledků voleb Státní volební komisí.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil otázku otázkou včasnosti podaného návrhu
a v tomto směru zjistil, že návrh byl podán před uplynutím zákonné desetidenní lhůty podle §87
odst. 2 zákona o volbách do Parlamentu České republiky, neboť výsledky voleb byly Státní
volební komisí vyhlášeny dne 26. 10. 2010 a návrh byl Nejvyššímu správnímu soudu doručen
dne 4. 11. 2010.
Z obsahu návrhu vyplývá, že navrhovatel napadá volbu kandidátů České strany sociálně
demokratické, kteří byli zvoleni senátory ve volbách do Senátu Parlamentu České republiky
konaných ve dnech 15. a 16. 10. 2010 a 22. a 23. 10. 2010. Navrhovatel výslovně neuvedl jména
kandidátů, jejichž volbu napadá, Nejvyšší správní soud ovšem zjistil z oficiálních údajů Českého
statistického úřadu, že ve volbách do Senátu Parlamentu České republiky bylo senátory zvoleno
dvanáct kandidátů za Českou stranu sociálně demokratickou. Senátory za tuto politickou stranu
byli zvoleni Ing. Zdeněk Besta (volební obvod č. 67), Petr Gawlas (volební obvod č. 73),
Mgr. Miloš Malý (volební obvod č. 76), Ing. Antonín Maštalíř (volební obvod č. 70), Ing. Jaroslav
Palas (volební obvod č. 64), Jozef Regec (volební obvod č. 49), Ing. Jaromír Strnad (volební
obvod č. 40), Ing. Zdeněk Škromach (volební obvod č. 79), Ing. Josef Táborský (volební obvod
č. 37), Dagmar Terelmešová (volební obvod č. 7), Ing. Martin Tesařík (volební obvod č. 61),
prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc. (volební obvod č. 55). Nejvyšší správní soud tedy posoudil
návrh podle jeho obsahu tak, že navrhovatel napadá volbu shora uvedených dvanácti kandidátů
senátory Senátu Parlamentu České republiky.
V této souvislosti poukazuje Nejvyšší správní soud na skutečnost, že navrhovatel
nesprávně označil jako odpůrkyni Českou stranu sociálně demokratickou. Podle §90 odst. 2
s. ř. s. jsou však účastníky řízení navrhovatel, příslušný volební orgán a ten, jehož volba byla
napadena. Politická strana, politické hnutí nebo koalice, na jejichž přihlášce byl kandidát
pro volby do Senátu zaregistrován, účastníky řízení nejsou. Nejvyšší správní soud
proto konstatuje, že postavení účastníka řízení mají vedle navrhovatele a Státní volební komise
všichni kandidáti, jejichž volba senátorem byla návrhem napadena, tj. odpůrci 2) až 13).
Nejvyšší správní soud se dále zabýval aktivní legitimací navrhovatele k podání návrhu
na neplatnost volby odpůrců 2) až 13) senátory. Jak vyplývá z citovaného §87 odst. 2 zákona
o volbách do Parlamentu České republiky, k podání návrhu na neplatnost volby kandidáta
do Senátu Parlamentu České republiky je legitimován každý občan zapsaný do stálého seznamu
ve volebním okrsku spadajícím do volebního obvodu, kde byl senátor, jehož volba je napadena,
volen. Jinými slovy, každý volič je oprávněn podat návrh na neplatnost volby kandidáta pouze
v tom volebním obvodě, v němž je oprávněn hlasovat a uplatnit své aktivní volební právo.
A contrario tedy občan není aktivně legitimován k podání návrhu na neplatnost volby kandidáta
v žádném jiném volebním obvodu než v tom, v němž je zapsán do stálého seznamu voličů,
tedy tam, kde je přihlášen k trvalém pobytu.
Navrhovatel ve svém návrhu uvedl adres u K. 69, T. Nejvyšší správní soud zjistil dotazem
u Obecního úřadu Třebotov, že navrhovatel je na této adrese přihlášen k trvalému pobytu a
v tomto místě je také zapsán do stálého seznamu voličů vedeného Obecním úřadem Třebotov.
Z uvedeného tak vyplývá, že navrhovatel je zapsaný do stálého seznamu voličů ve volebním
okrsku, který podle přílohy 3 zákona o volbách do Parlamentu České republiky spadá do
volebního obvodu č. 16 - Beroun. Podle celkových výsledků voleb zveřejněných Státní volební
komisí byl ve volebním obvodu č. 16 senátorem zvolen Jiří Oberfalzer, který byl jako kandidát
zaregistrován na přihlášce k registraci Občanské demokratické strany. Zvolený kandidát získal v
druhém kole senátních voleb nadpoloviční většinu hlasů nad Ing. Věrou Kovářovou, která byla
jako kandidátka zaregistrována na přihlášce koalice Starostové a Nezávislí a TOP 09.
Vzhledem k uvedenému dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že navrhovatel není
procesně legitimován k podání návrhu na neplatnost volby odpůrců 2) až 13), kteří byli zvoleni
senátory ve volebních obvodech č. 7, 37, 40, 49, 55, 61, 64, 67, 70, 73, 76 a 79. Navrhovatel
je zapsán ve stálém volebním seznamu ve volebním okrsku, který spadá do volebního obvodu
č. 16, podle §87 odst. 2 zákona o volbách do Parlamentu České republiky by tedy byl procesně
legitimován k podání návrhu na neplatnost volby shora uvedeného kandidáta v tomto volebním
obvodu. Takový návrh ovšem navrhovatel nepodal. Navrhovatel napadá volbu kandidátů, kteří
byli zvoleni ve zmiňovaných volebních obvodech, nikoliv v tom, kde je navrhovatel zapsán
do stálého seznamu voličů. K podání návrhu tak není podle §87 odst. 2 zákona o volbách
do Parlamentu České republiky procesně legitimován.
Tento závěr nemohou vyvrátit ani argumenty navrhovatele, jenž se domnívá, že omezení
práva voličů na soudní přezkum voleb je v rozporu s ústavními principy a s povinností občana
chránit Českou republiku jako svobodný a demokratický stát. Nejvyšší správní soud
v této souvislosti poukazuje na svou ustálenou judikaturu týkající se otázky omezení procesní
legitimace k podání volební stížnosti proti výsledkům voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu
České republiky podle §87 odst. 1 zákona o volbách do Parlamentu České republiky.
I přestože se v nyní posuzované věci jedná o otázku omezení procesní legitimace k podání
návrhu na neplatnost voleb kandidátů do Senátu, vzhledem k obdobné právní úpravě obsažené
v §87 odst. 1 a 2 zákona o volbách do Parlamentu České republiky se závěry , k nimž Nejvyšší
správní soud v této otázce dospěl, uplatní i v nyní posuzované věci.
Závěr, že občan jako navrhovatel se může domáhat vy slovení neplatnosti volby
pouze toho kandidáta, který kandidoval v jeho volebním obvodu, vyslovil Nejvyšší správní soud
již v usnesení ze dne 22. 6. 2006, č. j. Vol 7/2006 - 15, dostupném na www.nssoud.cz.
Na toto stanovisko Nejvyšší správní soud navázal v usnesení ze dne 4. 7. 2006, č. j. Vol 51/2006
- 30, www.nssoud.cz a v usnesení ze dne 26. 6. 2006, č. j. Vol 5/2006 - 46, publikovaném
pod č. 944/2006 Sb.NSS, v němž uvedl: „§87 odst. 1 zákona o volbách do Parlamentu je nutno rozumět
tak, že zatímco občan může předmětný návrh podat jen ve vztahu ke kandidátům, zvoleným ve volebním kraji
tam, kde mohl vykonat svoje aktivní volební právo (v případě občanů majících bydliště mimo území ČR a volících
na zastupitelském úřadu se jedná o volební kraj určený losem, §27 zákona č. 247/1995 Sb.); je politická
strana aktivně legitimována k podání tohoto návrhu vůči všem kandidátů m, zvoleným v krajích,
kde také kandidovala, což může v konečném důsledku znamenat zpochybnění i všech zvolených kandidátů v celé
republice. Výklad, podle něhož by kterýkoliv občan byl aktivně legitimován k podání návrhu na neplatnost volby
kandidátů zvolených i v jiných krajích, než ve kterém mohl vykonat svoje aktivní volební právo,
je podle přesvědčení Nejvyššího správního soudu v přímém rozporu se zněním citovaného zákonného ustanovení
a odporuje rovněž srovnání tohoto řízení se soudním přezkumem jiných typů voleb (volby do Senátu, volby
do krajských a obecních zastupitelstev).
Smysl naznačené diferenciace spočívá v tom, že volební právo je nutno vidět v jeho objektivním
i subjektivním významu, tzn. nelze od sebe oddělovat právní úpravu voleb od samotného výkonu volebního práva.
Za situace, kdy jsou volby organizačně rozčleněny do relativně autonomních 14 krajů, má jinou povahu návrh
na neplatnost volby kandidáta/ů podaný jednotlivým občanem a kandidující politickou stranou (koalicí).
U jednotlivého občana vystupuje do popředí ochrana jeho aktivního volebního práva a zákon proto zjevně
(byť nikoliv výslovně) předpokládá, že argumentace takovýchto návrhů bude směřovat proti konkrétním
protizákonnostem při bezprostředním či zprostředkovaném výkonu tohoto práva, přičemž ke zpochybnění výsledku
volby může dojít právě z tohoto důvodu jen tam, kde je občan zapsán ve stálém seznamu, anebo kde reálně
toto právo uplatnil.“
Nejvyšší správní soud nesouhlasí s názorem navrhovatele, že ústavní principy zaručují
oprávněným voličům právo na neomezený soudní přezkum voleb a že v posuzované věci je třeba
připustit aktivní legitimaci navrhovatele. Volební právo garantované v čl. 21 Listiny základních
práv a svobod zaručuje oprávněným voličům možnost podílet se na konstituování veřejné moci.
Jádrem této úpravy je ústavní garance zaručující občanům jejich právo volit (aktivní volební
právo) a právo být volen (pasivní vo lební právo). Jinými slovy, čl. 21 Listiny základních práv
a svobod chrání občany před neoprávněnými zásahy do jejich subjektivního práva volit a být
volen. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva
u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Oprávněný volič
proto má právo domáhat se ochrany soudu v případě neoprávněného zásahu
do jeho subjektivního volebního práva (aktivního či pasivního). Ústavní garanci obsaženou
v čl. 21 Listiny ovšem nelze vykládat v tom smyslu, že každému jednotlivci je bez dalšího
umožněno brojit volební stížností proti výsledkům voleb v jakémkoliv volebním obvodu.
Ústavní soud se výslovně zabýval otázkou ústavní konformity omezení procesní
legitimace k podání volební stížnosti v usnesení ze dne 13. 9. 2007, sp.zn. III. ÚS 663/06,
v němž uvedl: „Aktivní žalobní legitimace občanů zapsaných do stálého seznamu ve volebním okrsku, kde byl
volen poslanec, jehož volba má být napadena, vyjadřuje princip kontroly obč ana právního státu nad volbou
konkrétních kandidátů, jíž se jako volič mohl účastnit. V takovémto omezení aktivní žalobní legitimace nelze
spatřovat porušení kteréhokoli z ústavních principů, jak správně v napadeném rozhodnutí dovodil i obecný soud:
Realizuje-li se volební právo občana v určitém volebním okrsku, je logické, že uvedená žalobní legitimace občana
by neměla být rozšířena nad rozsah jeho volebního práva. “
Pokud jde o poukaz navrhovatele na usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2010,
sp. zn. III. ÚS 2918/10, konstatuje Nejvyšší správní soud, že právě tímto rozhodnutím Ústavního
soudu byla navrhovatelova ústavní stížnost, kterou se domáhal mj. zrušení výsledků voleb
do Poslanecké Sněmovny Parlamentu České republiky v případě kandidátů zvolených za Českou
stranu sociálně demokratickou, odmítnuta. Ústavní soud přitom dospěl k závěru, že v daném
případě nedošlo ke splnění žádné z podmínek pro podání ústavní stížnosti. Nejvyššímu
správnímu soudu nepřísluší, aby se vyjadřoval k polemice navrhovatele se závěry obsaženými
v tomto usnesení Ústavního soudu, nicméně nemůže souhlasit s domněnkou navrhovatele,
že pravomoc Ústavního soudu je zasažena „krizí ochrany základních práv a svobod “, která je údajně
způsobena tím, že Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost navrhovatele odmítl. Nic takového
z předmětného usnesení Ústavního soudu nevyplývá.
Ze všech uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že návrh byl podán
osobou zjevně k tomu neoprávněnou. Proto jej Nejvyšší správní soud podle §46 odst. 1 písm. c)
s. ř. s. odmítl.
Podle ustanovení §93 odst. 4 s. ř. s. nemá ve věcech volebních žádný z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 11. listopadu 2010
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu