ECLI:CZ:NSS:2011:1.AFS.4.2011:57
sp. zn. 1 Afs 4/2011 - 57
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce F. Š., zastoupeného
Mgr. Petrem Knapem, advokátem se sídlem Mrštíkova 15, Hustopeče, proti žalovanému
Finančnímu ředitelství v Brně, se sídlem nám. Svobody 4, Brno, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 27. 11.2008, č. j. 14590/08-1400-705264, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2010, č. j. 29 Ca 30/2009 - 41,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobce brojil u krajského soudu žalobou proti rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl jeho
odvolání proti rozhodnutí o vyměření daně z převodu nemovitostí ve výši 16 500 Kč.
[2] Krajský soud žalobu zamítl rozsudkem ze dne 22. 7. 2010, čj. 29 Ca 30/2009 - 26.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce kasační stížnost. Krajský soud jej poté usnesením ze dne
7. 9. 2010 vyzval jednak k doplnění náležitostí kasační stížnosti a rovněž k úhradě soudního
poplatku za kasační stížnost ve výši 3000 Kč. Poté žalobce požádal o osvobození od soudního
poplatku z důvodů sociální tísně. Soud tedy zaslal žalobci k vyplnění tiskopis „Potvrzení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudn ích poplatků“;
tiskopis žalobce vyplnil a obratem zaslal soudu. Krajský soud pak vydal nyní kasační stížností
napadené usnesení, kterým žádost o osvobození stěžovatele od soudních poplatků zamítl.
[3] Krajský soud v odůvodnění usnesení uvedl, že mu žalobce doložil potvrzení, z něhož
vyplývá, že výše jeho celkového měsíčního starobního důchodu činí 9556 Kč a výše jeho odměny
z dohody o pracovní činnosti vykonávané do 31. 12. 2010 činila 4250 Kč, žalobce je rovněž
majitelem osobního automobilu Trabant, mopedu a nemovitostí - rodinného domu a zahradního
domu. Průměrný měsíční čistý příjem žalobce je tak 13 806 Kč. Z dokladů předložených
žalobcem tak nevyplývá, že by byl ohrožen sociální tísní, naopak jeho příjem převyšuje částku
životního minima (3126 Kč) ve smyslu zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním
minimu. Soud uzavřel, že žalobce má dostatečné prostředky pro úhradu soudního poplatku
a není tak naplněna podmínka §36 odst. 3 s. ř. s. pro jeho osvobození.
II.
[4] Proti usnesení soudu o zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků
podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost. Jejím obsahem je tvrzení, že stížnost
podává z důvodů dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. - nesprávné posouzení právní otázky soudem;
ten totiž nezohlednil, že stěžovatel je důchodce a ze svých příjmů si zajišťuje úhradu nákladů
na životní potřeby. Je sice vlastníkem nemovitostí v katastrálním území Hustopeče u Brna, tyto
nemovitosti však užívá pro svou potřebu a nemá z nich žádný příjem. Navrhuje tedy,
aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
[5] Ve vyjádření ke kasační stížnosti se žalovaný vyslovil pouze k meritu věci; věc týkající
se osvobození stěžovatele od soudních poplatků je věc týkající se výlučně a osobně stěžovatele.
III.
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Na úvod soud připomíná pravidlo formulované v §1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, že za řízení před soudy České republiky a za jed notlivé úkony prováděné soudy
a správou soudů se vybírají soudní poplatky. Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen
s. ř. s.) v §36 odst. 3 normuje, že na žádost účastníka, který doloží, že nemá dostatečné
prostředky může být usnesením předsedy senátu od soudních poplatků osvobozen.
[8] Předpokladem pro osvobození od soudních poplatků je tedy žádost účastníka
o osvobození a dále doložení skutečností, svědčících o nedostatečnosti prostředků k uhrazení
soudního poplatku. Při zkoumání toho, zda je doložen „nedostatek prostředků“, je potřebné
zdůraznit, že účastníka zatěžuje jak břemeno tvrzení, tak i břemeno důkazní. Jinak řečeno, pokud
chce být účastník ohledně své žádosti o osvobození od soudních poplatků procesně úspěšný,
musí jednak uvést, v čem spatřuje svůj nedostatek prostředků, který dle jeho názoru vede k tomu,
že nemůže soudní poplatek uhradit, a jednak takové tvrzení řádně doložit.
[9] Individuální osvobození od soudních poplatků je tedy procesním institutem, jehož účelem
je zejména ochrana účastníka, který se nachází v tíživých poměre ch, před nepřiměřeně tvrdým
dopadem zákona o soudních poplatcích a tedy před faktickým odepřením přístupu k soudu.
Zmíněné předpoklady pro osvobození od soudního poplatku je přitom vždy třeba posoudit zcela
konkrétně s ohledem na okolnosti existující v době vyměřování soudního poplatku.
[10] V nyní souzeném případě však stěžovatel pouze tvrdí, že dostatečné prostředky k úhradě
soudního poplatku nemá, protože je důchodce, příjmy ze svých nemovitostí nepobírá, pouze
je užívá pro vlastní potřebu a je tedy v tísni. Takové tvrzení však v žádném případě neprokazuje
jednu z podmínek pro osvobození, tedy nedostatečnost prostředků.
[11] Krajský soud naopak důvody pro zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků
jasně zformuloval, provedl porovnání majetkových poměrů stěžovatele se společensky uznanou
hranicí minimálních příjmů, pod níž nastává stav hmotné nouze , tedy normami obsaženými
v zákoně č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Toto zákonné kritérium
je využíváno pro posuzování sociální potřebnosti, pro poskytování dávek sociální péče sociálně
potřebným občanům, pro určení příjemců a výše dávek státní sociální podpory; jako kriterium
výše příjmů je používáno i v jiných oblastech.
[12] Jestliže stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že nedisponuje materiální dostatečností,
pro niž by měl být od úhrady soudního poplatku osvobozen, pak takové zpochybnění však
nepodpořil žádným konkrétním důvodem. Neuvedl, v čem spatřuje svůj nedostatek prostředků,
který dle jeho názoru vede k takové finanční tísni, že nemůže soudní poplatek uhradit.
Jeho námitky jsou proto nedůvodné.
[13] Nad rámec nyní uvedeného Nejvyšší správní soud nepřehlédl samotnou podstatu
soudního sporu. Sám stěžovatel uvádí v žalobě, že předmětem sporu je výše daně z převodu
nemovitostí; základem daně je přitom částka 550 000 Kč, kterou žalobce obdržel (jak sám
v žalobě uvádí) od bývalé spoluvlastnice nemovitostí. I tato indicie tedy podporuje závěr
krajského soudu o absenci jednoho z významných prvků pro osvobození od soudního poplatků,
kterým je nedostatek prostředků.
[14] Nejvyšší správní soud na závěr podotýká, že vzhledem ke specifické povaze napadeného
usnesení netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost (viz k tomu detailně rozsudek
NSS ze dne 24. 10. 2007, č j. 1 Afs 65/2007 - 37).
[15] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
je nedůvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.). Soud přitom neshledal žádnou vadu,
k níž by byl povinen přihlédnout i bez návrhu (§109 odst. 3 s. ř. s.).
[16] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá na jejich náhradu
právo. Žalovanému žádné náklady nevznikly, a tudíž mu nebyla náhrada nákladů řízení přiznána.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. ledna 2011
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu