ECLI:CZ:NSS:2011:1.AS.127.2011:70
sp. zn. 1 As 127/2011 - 70
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: N. K., zastoupené
JUDr. Alenou Lněničkovou, advokátkou se sídlem Jandova 8, Praha 9, proti žalovanému: Policie
České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 2. 2011, čj. CPR-1216-2/ČJ-2011-9CPR-V234,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2011,
č. j. 44 A 20/2011 - 22,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2011, č. j. 44 A 20/2011 - 22,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Rozhodnutím Oblastního ředitelství služby cizinecké policie Praha, Odborem
specializovaných činností, Oddělení pátrání, ze dne 8. 12. 2010, bylo žalobkyni uloženo správní
vyhoštění na dobu 3 let podle §119 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
ČR a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) ve znění platném do
31. 12. 2010. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala opožděné odvolání spojené s žádostí
o prominutí zmeškání úkonu ve smyslu §41 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále
jen „správní řád“).
[2] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím odvolání žalobkyně zamítl jako opožděné.
Žalobkyně proto podala proti tomuto rozhodnutí žalobu.
[3] Krajský soud žalobu výše uvedeným rozsudkem zamítl. V odůvodnění napadeného
rozsudku po obsáhlé rekapitulaci průběhu dosavadního řízení pouze konstatoval, že žaloba není
důvodná, neboť v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně podala odvolání proti
rozhodnutí správního orgánu I. stupně opožděně.
II.
Shrnutí argumentů obsažených v kasační stížnosti
[4] Vzhledem k tomu, že žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) považuje rozsudek krajského
soudu za nezákonný, podala proti němu kasační stížnost. Důvody nezákonnosti spatřuje jednak
v nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů [§103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s.], a dále v nesprávném posouzení právní otázky soudem [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
[5] Stěžovatelka je přesvědčena, že byla zkrácena na svých právech, pokud správní orgán
nevyhověl její žádosti o prominutí zmeškání úkonu. Podrobně vysvětlila, jaké překážky jí bránily
podat odvolání v zákonné lhůtě pěti dnů. Poukázala na to, že je cizinka, ne umí řádně česky
a neorientuje se v českém právním řádu natolik, aby mohla bez odborné pomoci sama podat
písemné odvolání. Její finanční prostředky nepostačovaly na zajištění právní pomoci. O bezplatné
ustanovení právní pomoci v správním řízení požádat nemohla. Dále uvedla, že pomoc neziskové
organizace je v zařízení pro zajištění cizinců poskytována pouze jednou týdně. Navíc, z celkové
pětidenní lhůty na odvolání dva dny připadly na víkend.
[6] Napadený rozsudek krajského soudu považuje stěžovatelka za nepřezkoumatelný
z důvodu, že se krajský soud vůbec nezabýval uvedenými žalobními námitkami; pouze
v posledním odstavci napadeného rozsudku konstatoval, že odvolání podala skutečně po uplynutí
zákonné lhůty. Stěžovatelka však v odvolání ani v žalobě vůbec netvrdila, že lhůtu k podání
odvolání dodržela. Jakmile uvedené překážky odpadly, odvolání podala a zároveň požádala
o prominutí zmeškání úkonu. Krajský soud tak dle názoru stěžovatelky měl zkoumat,
zda odvolání mohlo být stěžovatelkou podáno včas, či nikoliv, a dále zákonnost rozhodnutí
žalovaného o zamítnutí žádosti. Dle názoru stěžovatelky zjevně nedošlo k přezkumu namítaných
skutečností.
[7] Stěžovatelka rovněž namítala, že zákonná lhůta k podání odvolání proti rozhodnutí
o správním vyhoštění podle §169 odst. 6 zákona o pobytu cizinců v platném znění v délce pěti
dnů je v rozporu s ústavním pořádkem, neboť v praxi ztěžuje cizincům možnost podání odvolání
natolik, že jim je fakticky omezeno právo na přezkum rozhodnutí. Z tohoto důvodu považuje
stěžovatelka toto ustanovení za protiústavní. Tuto námitku uplatnila již v žalobě s návrhem
na předložení věci k rozhodnutí Ústavnímu soudu. Krajský soud se však s touto námitkou nijak
nevypořádal.
[8] Stěžovatelka z těchto důvodů navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[9] Žalovaný se s napadeným rozsudkem krajského soudu plně ztotožnil a kasační stížnost
navrhl zamítnout jako nedůvodnou.
III.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[10] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v souladu
s ustanoveními §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., podle nichž byl vázán rozsahem a důvody,
jež byly stěžovatelkou v kasační stížnosti uplatněny. Vady uvedené v §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž
musí zdejší soud přihlédnout z úřední povinnosti, byly namítány též v samotné kasační stížnosti.
[11] Podle ustálené judikatury zdejšího soudu se za nepřezkoumatelné považuje
též rozhodnutí, v němž se soud nevypořádá se všemi uplatněnými žalobními body (srov.
rozsudek NSS ze dne 8. 4. 2004, č. j. 4 Azs 27/2004 - 74, a na něj navazující konstantní
judikatura).
[12] Stěžovatelka v žalobě ze dne 8. 3. 2011 především uvedla, že odvolání proti rozhodnutí
o vyhoštění podala po zákonné pětidenní lhůtě. Namítala však, že žalovaný nesprávně posoudil
její žádost o navrácení v předešlý stav podanou podle §41 odst. 4 správního řádu (tedy žádost
o prominutí zmeškání úkonu). Podrobně v žalobě vysvětlila, proč považuje za nezákonné
rozhodnutí žalovaného, kterým stěžovatelce neprominul zmeškání úkonu.
[13] Na uvedené krajský soud nijak nereagoval, v jednom jediném stručném odstavci na straně
4 jen uvedl, že odvolání bylo podáno po stanovené lhůtě. To však, jak správně uvádí stěžovatelka,
nebylo mezi stranami vůbec předmětem sporu. K předmětu sporu , totiž zákonnosti rozhodnutí
o neprominutí zmeškání úkonu, se krajský soud nevyjádřil vůbe c. Jak už přitom zdejší soud
ve své judikatuře uvedl, „byť rozhodnutí o neprominutí zmeškání úkonu ve své podstatě předurčuje výsledek
konečného rozhodnutí, konečné důsledky představující zásah do právní sféry účastníka správního řízení ve smyslu
§65 s. ř. s. konstituuje až výrok rozhodnutí o zmeškaném úkonu, zde o odvolání. […] Rozhodnutí
o neprominutí zmeškání úkonu tak není vyloučeno ze soudní ochrany, neboť jeho přezkumu lze dosáhnout
v rámci přezkumu finálního rozhodnutí o podaném odvolání, a účastník řízení není zkrácen na svém právu
přístupu k soudu.“ (rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2008, č. j. 9 As 88/2007 – 49, publ.
pod č. 1881/2009 Sb. NSS). Protože krajský soud zákonnost rozhodnutí o neprominutí zmeškání
lhůty neposoudil, a naopak relevantní žalobní námitky zcela ignoroval, je jeho rozhodnutí
nepřezkoumatelné.
[14] Stěžovatelka podala krajskému soudu rovněž obšírnou argumentaci
ve prospěch protiústavnosti §169 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, ve znění do 31. 12. 2010.
Podle tohoto ustanovení proti rozhodnutí o správním vyhoštění lze podat odvolání do 5 dnů ode dne
oznámení tohoto rozhodnutí. Proto se stěžovatelka domáhala předložení příslušného návrhu
Ústavnímu soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy. Ani k této žalobní námitce se krajský soud nijak
nevyjádřil. I v tomto je tedy jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné.
[15] Krajský soud tedy zcela pominul všechny relevantní žalobní námitky stěžovatelky.
Namísto toho se nepochopitelně vypořádal jen s otázkou, která nebyla nikým zpochybněna, totiž
s faktem pozdního podání odvolání. Jeho rozhodnutí je tedy zcela nepřezkoumatelné. Nejvyšší
správní soud proto shledal kasační stížnost důvodnou.
IV.
Závěr a náklady řízení
[16] Nejvyšší správní soud napadený rozsudek podle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. jako
nezákonný zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V něm bude krajský soud podle
§110 odst. 3 s. ř. s. vázán právním názorem, který Nejvyšší správní soud vyslovil v tomto
zrušovacím rozhodnutí. Krajský soud tedy v dalším řízení zváží, zda žalovaný správně dospěl
k závěru, že stěžovatelka neprokázala závažné důvody pro zmeškání úkonu – podání odvolání.
Poté se rovněž vypořádá s námitkou protiústavnosti §169 odst. 6 zákona o pobytu cizinců,
ve znění do 31. 12. 2010. V novém rozhodnutí pak podle §110 odst. 2 věty první s. ř. s.
rozhodne i o náhradě nákladů řízení o této kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. listopadu 2011
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu