ECLI:CZ:NSS:2011:1.AS.80.2010:152
sp. zn. 1 As 80/2010 - 152
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Reemtsma
Cigarettenfabriken GmbH, se sídlem Max-Born-Strasse 4, Hamburk, Spolková republika
Německo, zastoupen JUDr. Karlem Čermákem, advokátem se sídlem Národní třída 32, Praha 1,
proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6,
za účasti osoby zúčastněné na řízení: Gallagher Limited, Members Hill, Brooklands Road,
Weybridge, Surrey KT13 OQU, Velká Británie, zastoupena JUDr. Otakarem Švorčíkem,
advokátem se sídlem Hálkova 2, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu
průmyslového vlastnictví ze dne 24. 6. 2008, č. j. O-428100, v řízení o kasační stížnosti
žalovaného a osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
7. 4. 2010, č. j. 7 Ca 225/2008 – 114,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2010, č. j. 7 Ca 225/2008 – 114,
se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Dne 14. 7. 2005 podala společnost Gallaher Limited u Úřadu průmyslového vlastnictví
přihlášku kombinované ochranné známky „SILK CUT“ s žádostí o zápis do rejstříku ochranných
známek. Dne 17. 5. 2006 došlo ke zveřejnění přihlášky ve Věstníku.
[2] Dne 8. 8. 2006 podala společnost Reemtsma Cigarettenfabriken GmbH podle ustanovení
§7 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách námitky proti zápisu
ochranné známky „SILK CUT“ do rejstříku ochranných známek. Tyto námitky odůvodnila tím,
že je vlastníkem shodných či podobných starších ochranných známek. Dne 19. 6. 2007 Úřad
průmyslového vlastnictví námitky společnosti Reemtsma Cigarettenfabriken GmbH rozhodnutím
sp. zn. O-428100 zamítnul.
[3] Správní orgán prvního stupně ve svém rozhodnutí uvedl, že slovní a grafické prvky
přihlašované ochranné známky ji dostatečně odlišují ve smyslu ust. §7 odst. 1 písm. a) zákona
o ochranných známkách od namítaných ochranných známek. Orgán prvního stupně dále
konstatoval, že samotný tvar krabiček při volbě cigaretových výrobků není při obvyklém způsobu
prodeje pro běžného spotřebitele rozhodný. Pokud se týká námitek podaných ve smyslu ust. §7
odst. 1 písm. b) téhož zákona, správní orgán v rozhodnutí uvedl, že společnost Reemtsma
Cigarettenfabriken GmbH předloženými důkazy získání dobrého jména namítaných
mezinárodních prostorových ochranných známek na území České republiky neprokázala.
[4] Proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 19. 6. 2007 podala společnost
Reemtsma Cigarettenfabriken GmbH rozklad k předsedovi Úřadu průmyslového vlastnictví. Dne
24. 6. 2008 předseda rozhodnutím sp. zn. O-428100 ve věci rozkladu podaného společností
Reemtsma Cigarettenfabriken GmbH rozklad zamítnul a napadené rozhodnutí potvrdil.
[5] Předseda Úřadu průmyslového vlastnictví přisvědčil orgánu prvního stupně, který
neshledal v souvislosti s námitkami podanými dle ust. §7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných
známkách přihlašované prostorové označení „SILK CUT“ podobné namítaným starším
mezinárodním ochranným známkám. Tento názor mimo jiné odůvodnil tím, že v daném případě
se jedná o provedení krabiček cigaret, byť v jistém slova smyslu specifického tvaru, avšak jejich
rozlišovací způsobilost v obchodním styku zajišťuje teprve konkrétní značka cigaret. Dále
poukázal na to, že i bez konkrétních rozměrových údajů je zřejmé, že tvar půdorysu namítaných
mezinárodních ochranných známek je odlišný od přihlašovaného prostorového označení.
Vzhledem k ust. §7 odst. 1 písm. b) zákona o ochranných známkách nebylo dle názoru předsedy
Úřadu průmyslového vlastnictví ze strany namítajícího prokázáno získání dobrého jména
namítaných mezinárodních ochranných známek na území České republiky. Navíc okolnost,
že zmíněné cigarety se prodávají v obalech stejného tvaru, jaký tyto ochranné známky představují,
není rozhodná, neboť tento tvar je užíván více subjekty a pro posouzení dobrého jména
ochranné známky je v těchto případech podstatné konkrétní označení výrobku.
[6] Dne 26. 8. 2008 podala společnost Reemtsma Cigarettenfabriken správní žalobu proti
výše uvedenému rozhodnutí k Městskému soudu v Praze. Dne 7. 4. 2010 Městský soud v Praze
rozhodl v této věci tak, že rozhodnutí předsedy zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
[7] Městský soud v Praze v odůvodnění uvedl, že žalovaný byl v otázce kritérií
pravděpodobnosti záměny na straně veřejnosti povinen vycházet z faktu, že namítaná ochranná
známka – cigaretová krabička ve tvaru osmibokého hranolu – je zapsána jako mezinárodní
ochranná známka. Zásadní bylo z pohledu městského soudu zodpovězení otázky, zda z hlediska
shodnosti či podobnosti přihlašovaná ochranná známka obstojí vůči starší ochranné známce,
které svědčí ochrana vyplývající z jejího zápisu v rejstříku ochranných známek. Městský soud
poukázal také na to, že není na místě starší ochrannou známku relativizovat z hlediska její
rozlišovací způsobilosti. Zásadně tedy mělo být porovnáváno prostorové zobrazení namítané
a přihlašované ochranné známky. Měly tak být porovnány dvě krabičky ve tvaru osmibokého
hranolu a zkoumáno, zdali právě a pouze tento tvar přihlašované ochranné známky může
u spotřebitelské veřejnosti vyvolat asociaci s výrobky žalobce chráněnými namítanou ochrannou
známkou. Dle názoru městského soudu k tomuto porovnání nedošlo. Klíčové z pohledu
městského soudu bylo určit, zdali specifický tvar krabičky může spotřebitele X oklamat v tom,
že cigarety prodávané pod označením „SILK CUT“ jsou od stejného výrobce jako např. cigarety
DAVIDOFF. Takto se však dle názoru soudu žalovaný problémem nezabýval. Městský soud
konstatoval, že rozhodnutí žalovaného je z výše uvedených důvodů pro nedostatek důvodů
nepřezkoumatelné a soud je proto dle ust. §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zrušil pro vady řízení a věc
vrátil žalovanému k dalšímu řízení (ust. §78 odst. 4 s. ř. s.).
II.
Stručné shrnutí základních argumentů uvedených v kasační stížnosti
[8] Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal kasační stížnost žalovaný Úřad
průmyslového vlastnictví (Úřad) a společnost Gallagher Limited jako osoba zúčastněná na řízení
(stěžovatel).
II.A.
Kasační stížnost Úřadu průmyslového vlastnictví
[9] Úřad uplatnil ve včas podané kasační stížnosti důvody dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[10] Úřad ve své kasační stížnosti uvádí, že stěžejní pro hodnocení existence
pravděpodobnosti záměny známek, resp. pro posouzení identity či podobnosti označení,
je provést srovnání těchto označení tak, jak byla zapsána do rejstříku ochranných známek,
a to bez ohledu, zda jsou užívána samostatně či v kombinaci s dalšími známkami či jinými prvky.
Hodnocení podobnosti známek nesmí být tedy omezeno toliko jen na určitý prvek a jen toto
posuzovat ve vztahu k namítanému označení, známky musejí být posuzovány jako celek. V tomto
ohledu se Úřad odkazuje na rozsudek Soudu prvního stupně ES ze dne 18. 10. 2007, AMS
Advanced Medical Services GmbH v. OHIM (T-425/03, Sb. rozh. s. II-04265) a rozsudek Soudního
dvora ES ze dne 20. 9. 2007, Société des Produits Nestlé SA proti OHIM (C-193/06 P,
Sb. rozh. s. I-00114). Dle Úřadu byl tento názor vyjádřen i v rozsudku Vrchního soudu v Praze
ze dne 27. 12. 2001, č. j. 7 A 72/99 – 43.
[11] Dále je dle Úřadu ustálenou praxí, že kombinovaná známka, jejíž jeden element je shodný
či podobný s namítanou známkou, nemůže být považována za podobnou namítané známce,
není-li společný prvek také prvkem dominantním v rámci celkového dojmu (viz rozsudek Soudu
prvního stupně ES ze dne 13. 12. 2007, Cabrera Sánchez v. OHIM (T-242/06,
Sb. rozh. s. II-00175)
[12] Úřad také nesouhlasil s názorem soudu, že zpochybňoval ochranu známky jako takovou.
Jednou z okolností, které se musejí vzít v úvahu při posuzování možnosti záměny, je rozlišovací
způsobilost starší známky a rozsah její ochrany, existence známkové řady atd. Názor soudu by tak
dle Úřadu popíral např. usnesení Soudního dvora ze dne 27. 4. 2006, L'Oréal SA v. OHIM
(C-235/05 P, Sb. rozh. s. I-00057), kde je stanoveno, že míra záměny mezi známkami je přímo
závislá na míře distinktivity starší známky.
[13] Úřad tedy s ohledem na výše uvedené považuje názor městského soudu, že „rozhodný
pro takové posouzení přitom není nápis na krabičce, resp. její grafická úprava či barevné provedení“
za neudržitelný a navrhuje, aby napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze bylo zrušeno
a věc vrácena soudu k novému projednání.
II.B.
Kasační stížnost společnosti Gallagher Limited
[14] Stěžovatel uplatnil ve včas podané kasační stížnosti doručené soudu dne 27. 5. 2010
důvody dle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
[15] Stěžovatel spatřuje nezákonnost rozhodnutí v tom, že městský soud nesprávně posoudil
právní otázku v předchozím řízení, jelikož v odůvodnění mimo jiné uvedl, že Úřad relativizoval
starší ochrannou známku a tím oslabil její rozlišovací způsobilost. Dále, že Úřad popřel princip
starší ochranné známky tvrzením, že si žalobce monopolizuje užívání základního geometrického
tvaru výrobku. Dle městského soudu měl Úřad porovnat především prostorové zobrazení
namítané a přihlašované ochranné známky. Pro takové posouzení není dle městského soudu
rozhodný nápis na krabičce, resp. její grafická podoba či barevné provedení.
[16] Dle názoru stěžovatele Úřad postupoval při porovnávání ochranných známek v souladu
s judikaturou Evropského soudního dvora. Dle stěžovatele přihlašovaná ochranná známka
v žádném případě nevyvolává asociaci se staršími ochrannými známkami žalobce, vzhledem
k přítomnosti zásadního distinktivního prvku „SILK CUT“ a vzhledem k tomu, že ochranné
známky žalobce v žádném případě nemají obzvlášť distinktivní povahu ani samy o sobě, nebo
díky dobrému jménu. Na základě toho má stěžovatel zato, že tvrzením Úřadu o nižší rozlišovací
schopnosti vzhledem k ochranné známce žalobce nedošlo k jejímu oslabení, jak konstatoval
městský soud.
[17] Stejně nesprávné je dle názoru stěžovatele i konstatování městského soudu, že mělo být
zásadně porovnané pouze prostorové zobrazení namítané a přihlašované ochranné známky a dále
konstatování, že Úřad neuvedl žádné postřehy z konkrétního porovnání prostorových zobrazení.
To Úřad učinil konstatováním, že tvar půdorysu mezinárodních ochranných známek je odlišný
od půdorysu přihlašované označení, čímž měl dostatečně odůvodnit jejich odlišnost. Další
posuzování ochranné známky jako celku je již v souladu s judikaturou Evropského soudního
dvora i metodikami národních úřadů.
[18] Stěžovatel tedy odmítal oprávněnost požadavku městského soudu o doplnění rozhodnutí
a porovnání výlučně z hlediska prostorového a žádal, aby Nejvyšší správní soud zrušil usnesení
[poznámka soudu – stěžovatel měl zřejmě na mysli rozsudek] Městského soudu v Praze a věc mu
vrátil k dalšímu řízení.
III.
Stručné shrnutí vyjádření žalobce
[19] Žalobce ve vyjádření ke kasačním stížnostem shledal obě kasační stížnosti za obsahově
shodné, a proto na ně reagoval v jednom společném vyjádření.
[20] Žalobce konstatoval, že se v zásadě ztotožňuje se závěry městského soudu o nesprávném
postupu při hodnocení pravděpodobnosti záměny namítaných ochranných známek žalobce
a napadenou přihláškou ochranné známky stěžovatele.
[21] Úřadem i stěžovatelem nastíněné principy posuzované možnosti záměny ochranných
známek jsou slučitelné s rozhodnutím soudu, avšak na základě absence hlubšího srovnání
prostorových prvků je nutno považovat rozhodnutí žalovatelného za nepřezkoumatelné.
[22] Namítané ochranné známky žalobce byly zapsány v obecné podobě se záměrem chránit
všechna shodně tvarově vyvedená prostorová označení, bez ohledu na jejich konkrétní doplňující
grafické prvky. Přihlašovaná ochranná známka je tedy dle tvrzení žalobce s namítanými
ochrannými známkami zcela zjevně zaměnitelná, neboť plně obsahuje prvek, který je podstatou
namítaného označení.
[23] Žalobce dále upozornil na skutečnost, že kombinované a prostorové ochranné známky
nelze při hodnocení pravděpodobnosti záměny zcela ztotožnit, byť jsou obecná východiska
pro jejich srovnání zásadně stejná. V tomto případě se žalobce domnívá, že se jedná o situaci, kdy
jsou srovnávána označení, z nichž namítané označení je zcela obsaženo v přihlašovaném
označení. Pouze samotným označením „SILK CUT“ tak nelze zcela vyloučit pravděpodobnost
záměny dotčených výrobků a nebo jejich asociaci. Judikatura navíc připouští, že mimo běžné
případy, kdy průměrný spotřebitel vnímá ochrannou známku jako celek, si starší ochranná
známka používaná třetí osobou ve složeném označení zachovává v tomto složeném označení
nezávislou rozlišovací roli, aniž by přitom tvořila dominantní prvek (viz. rozsudek Soudního
dvora ES ze dne 6. 10. 2005, Medion AG v. Thomson multimedia Sales Germany & Austria GmbH
(C 120/04, Sb. rozh. s. I-08551)).
[24] Ze strany Úřadu i stěžovatele jsou pomíjena i další relevantní kritéria při hodnocení
pravděpodobnosti záměny předmětných označení, a to zejména existence známkové řady žalobce
a ochrana identických výrobků, které se budou bezprostředně střetávat. Tím, že žalovaný
namítanou ochrannou známku zapsal do rejstříku ochranných známek, konstatoval dostatečnou
rozlišovací způsobilost tohoto prostorového označení, neboť pokud by zapisované označovaní
rozlišovací způsobilost nemělo, nemohlo by k zápisu dojít.
[25] Vzhledem k výše uvedenému žalobce žádal, aby soud obě kasační stížnosti zamítl jako
nedůvodné.
IV.
Právní názor Nejvyššího správního soudu
[26] Po konstatování přípustnosti a včasnosti obou kasačních stížností podle ustanovení §102
a násl. s. ř. s. Nejvyšší správní soud nejprve přistoupil k přezkoumání napadeného rozsudku
krajského soudu v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. a přitom neshledal, že by řízení před soudem
bylo zatíženo vadami, k nimž by musel přihlédnout z moci úřední.
[27] Poté soud přistoupil k posouzení námitek uvedených v kasačních stížnostech a dospěl
k závěru, že kasační stížnosti jsou důvodné.
[28] Nejprve se zabýval otázkou, zda je rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví
nepřezkoumatelné (IV.A.). Dále zvážil, zdali došlo ze strany Úřadu průmyslového vlastnictví
ke zpochybňování starší ochranné známky jako takové (IV.B.).
IV.A.
Otázka zákonnosti závěru městského soudu o nepřezkoumatelnosi rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového
vlastnictví a související právní otázky
[29] Dle §3 písm. a bod. 2 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně
zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých
dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných
známkách), se rozumí starší ochrannou známkou zapsaná mezinárodní ochranná známka
s dřívějším datem podání.
[30] Dle §7 odst. 1 zákona o ochranných známkách se přihlašované označení nezapíše
do rejstříku ochranných známek na základě námitek podaných vlastníkem starší ochranné
známky, pokud z důvodu shodnosti či podobnosti se starší ochrannou známkou a shodnosti
nebo podobnosti výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení a ochranná známka vztahují,
existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti; za pravděpodobnost záměny se považuje
i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou známkou.
[31] Dle §25 odst. 1 zákona o ochranných známkách mohou osoby uvedené v §7 podat
námitky ve lhůtě 3 měsíců od zveřejnění přihlášky, a to z důvodů uvedených v tomtéž
ustanovení.
[32] V dané věci není sporná otázka vnímaní ochranné známky průměrným spotřebitelem ani
samotné principy posuzovaní možnosti záměny a mechanismus posuzovaní podobnosti
ochranných známek. Jádrem sporu a námitek uvedených v obou kasačních stížnostech
je zpochybnění zákonnosti závěru městského soudu, podle něhož měl Úřad průmyslového
vlastnictví i jeho předseda nedostatečně posoudit podobnost starší namítané a přihlašované
ochranné známky, a to primárně s ohledem na jejich shodný geometrický tvar. Dle názoru
městského soudu měly „být porovnávány dvě krabičky ve tvaru osmibokého hranolu a zkoumáno, zdali právě
a pouze tento tvar přihlašované ochranné známky může u spotřebitelské veřejnosti vyvolat asociaci s výrobky
žalobce chráněnými namítanou ochrannou známkou. Rozhodný pro takové posouzení přitom není nápis
na krabičce, resp. její grafická úprava či barevné provedení. … Barevné provedení či grafická úprava nic nemění
na její povaze osmibokého hranolu.“ Na základě absence výše uvedeného srovnání, konstatoval
městský soud nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí.
[33] Nejvyšší správní soud se v tomto ohledu s názorem městského soudu neztotožnil. Jak
Úřad ve svém rozhodnutí ve věci námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku, tak i jeho
předseda se v rozkladu proti tomuto rozhodnutí danou otázkou zabývali. V rozhodnutí Úřadu
je k této otázce mimo jiné uvedeno: „Pokud jde o zboží každodenní potřeby, kam lze cigaretové výrobky
zařadit, spotřebitelé většinou nespojují tvar výrobku s jejich původem, a aby byl tvar výrobků vnímán jako
označení jeho původu, musí obsahovat zvláštní prvky schopné přitáhnout pozornost spotřebitele. Jak vyplývá
z vyjádření přihlašovatele napadeného označení a z předložených dokumentů tvar krabičky se seříznutými svislými
hranami v podobě osmibokého hranolu není na trhu s tabákovými výrobky tak ojedinělý a unikátní …“.
Předseda Úřadu dále v rozkladu mimo jiné uvedl: „Společným znakem těchto porovnávaných prostorových
označení je tvar osmiboký hranol. … Dále je nutno vzít na zřetel skutečnost, že i bez konkrétních rozměrových
údajů je zřejmé, že tvar půdorysu namítaných mezinárodních prostorových ochranných známek je odlišný
od půdorysu přihlašovaného prostorového označení, …“
[34] Nejvyšší správní soud dále nesouhlasil ani se samotným závěrem městského soudu v tom
smyslu, že rozhodným pro posouzení otázky, zdali může u spotřebitelské veřejnosti vyvolat
pravděpodobnost záměny výrobků žalobce a stěžovatele, je právě a pouze tvar osmibokého
hranolu se zkosenými svislými hranami. Dle ustálené judikatury jak Nejvyššího správního soudu
tak i Tribunálu Evropské unie (do 1. 12. 2009 Soudu prvního stupně ES) dříve musí být
nebezpečí záměny posuzováno z globálního pohledu. Tedy vzhledová, sluchová nebo pojmová
podobnost kolidujících označení musí být založena na celkovém dojmu, kterým tato označení
působí, s přihlédnutím zejména k jejich rozlišovacím a dominantním prvkům. Průměrný
spotřebitel přitom obvykle vnímá ochrannou známku jako celek a nezkoumá její jednotlivé detaily
(viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ES ze dne 11. 11. 1999, SABEL, (C-251/95,
Recueil, s. I-06191), ze dne 22. 6. 1999, Lloyd Schuhfabrik Meyer (C-342/97, Recueil, s. I-03819);
usnesení ze dne 28. 4. 2004, Matratzen Concord v. OHIM, (C-3/03 P, Recueil, s. I-03657), rozsudek
Soudu prvního stupně ES ze dne 30. 6. 2004 DIESELIT, (T-186/02, Sb. rozh. S. II-01887).
[35] Při posuzování podobnosti známek v tomto případě je navíc nutné vycházet z toho,
že se ze strany stěžovatele jedná o ochrannou známku kombinovanou. U kombinovaných
ochranných známek zdejší soud již vícekrát konstatoval, že „jejich zvláštní povaha tkví v tom,
že obsahuje jednak část obrazovou, vzbuzující určitý dojem zrakový a také část slovní. Vzhledem k této zvláštní
povaze kombinovaných známek, je nutné při úvaze o celkovém dojmu, kterým známka působí, neopomenout ani
část obrazovou ani část slovní, neboť jak jedna tak druhá může ve známce převládat a ovlivnit tak celkové
vnímání spotřebitelem“ (např. rozsudek NSS ze dne 31. 8. 2004, č.j. 5 A 106/2001 - 158, rozhodnutí
dostupné na www.nssoud.cz, srov. též rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 12. 2001, č. j.
7 A 72/99 – 43 a rozsudek Soudního dvora ES ze dne 20. 9. 2007, Société des Produits Nestlé SA
proti OHIM (C-193/06 P, Sb. rozh. s. I-00114). Z tohoto důvodu nelze striktně odděleně
posuzovat jen část obrazovou a část slovní, jelikož podobnost je potřeba usuzovat podle toho,
co vytváří celkový dojem známky. Celkový dojem může totiž vytvořit buď již samotná část
obrazová či slovní nebo souhrn obou.
[36] Nejvyšší správní soud se v tomto ohledu ztotožnil se závěrem Úřadu. Vzhledem k povaze
posuzovaných ochranných známek založil posouzení podobnosti prostorových označení
na základě vizuálního porovnání. Úřad shledal jako dominantní prvky přihlašované ochranné
známky tvar, slovní prvky „SILK CUT“ a barevné provedení. U namítaných ochranných známek
shledal jako dominantní prvek tvar a barevné provedení. Tyto jednotlivé prvky zkoumal Úřad
jednotlivě s přihlédnutím zejména k jejich rozlišovacím a dominantním schopnostem. Samotné
posouzení podobnosti ochranných známek provedl na základě celkového dojmu, kterým tato
označení působí. Podstatné je, že svůj závěr v tomto ohledu jak v prvostupňovém rozhodnutí,
tak i v rozhodnutí o rozkladu dostatečně odůvodnil.
[37] Vzhledem k výše uvedenému nelze tedy souhlasit s právním názorem městského soudu,
že mělo dojít k porovnání označení výlučně z hlediska tvaru krabiček a pokud tomu tak nebylo,
šlo o nepřezkoumatelná rozhodnutí Úřadu a jeho Předsedy. Úřad nemusel a ani neměl vzhledem
ke smyslu §7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách s ohledem na ustálenou praxi
národních úřadů, Nejvyššího správního soudu a Tribunálu posuzovat jen jeden dílčí dominantní
prvek namítané ochranné známky s jedním dílčím prvkem ochranné známky přihlašované
a z nich vyvozovat jejich podobnost, jelikož rozhodující je celkový dojem. Podobností, dominací
a souvislostí jednotlivých prvků přihlašované a namítané ochranné známky se v odůvodnění
citovaného rozhodnutí zabýval dostatečně.
[38] Nadbytečný a nevhodný je odkaz městského soudu na §32 odst. 3 zákona o ochranných
známkách, neboť se nejedná o řízení ve smyslu tohoto ustanovení zákona, tedy o řízení
o prohlášení ochranné známku za neplatnou, ale o řízení ve smyslu §25 tedy řízení o nám itkách
pro zápisu zveřejněného označení do rejstříku ochranných známek.
IV.B.
Otázka, zda došlo ze strany Úřadu průmyslového vlastnictví ke zpochybňování starší ochranné známky jako
takové
[39] Nejvyšší správní soud se ztotožnil s názorem městského soudu v tom, že „[j]de li o kriteria
pravděpodobnosti záměny na straně veřejnosti, byl žalovaný povinen vycházet z faktu, že namítaná ochranná
známka – cigaretová krabička ve tvaru osmibokého hranolu – je zapsána jako mezinárodní ochranná známka.
Z toho vyplývá právo žalobce, majitele starší ochranné známky, podat námitky a bránit zápisu jiné ochranné
známky, o níž tvrdí, že je shodná či podobná, a to při vědomí, že se může opřít právě o svou dříve zapsanou
ochrannou známku, která naplňuje pozitivní definici ve smyslu §1 zákona o ochranných známkách.“
[40] Nesouhlasil však s názorem městského soudu, že se Úřad dopustil ve svém rozhodnutí
relativizování rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky, čímž ji oslaboval a popíral tak
práva vyplývající ze zápisu starší ochranné známky. Dále nesouhlasil s názorem že, „Tvrzení o tom,
že rozlišovací schopnost namítané ochranné známky je velmi nízká, navíc v daném případě nezapadá do logiky
posuzování zaměnitelnosti podle ust. §7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách.“
[41] Zdejší soud již dříve konstatoval, že se nepříčí principům známkoprávní ochrany samo
o sobě, dospěje-li správní orgán k závěru o různém stupni rozlišovací způsobilosti ochranných
známek (např. rozsudek NSS ze dne 23. 7. 2008, č. j. 4 As 90/2006 – 123, všechna rozhodnutí
dostupná na www.nssoud.cz).
[42] Úřadem ostatně nebyl nijak zpochybňován fakt, že je starší ochranná známka zapsána
v rejstříku ochranných známek a z toho požívá její vlastník příslušná práva. Míra podobnosti
jednotlivých známek je právě spolu s podobností výrobků rozhodná pro určení
pravděpodobnosti záměny na straně veřejnosti. Pro určení míry podobnosti je podstatné určit,
jakou míru rozlišovací způsobilosti mají jednotlivé ochranné známky. Je přirozené, že různé
ochranné známky mají tuto míru různou. Tím, že jak Úřad, tak jeho předseda ve svých
rozhodnutích tuto míru hodnotili, se v žádném případě nedopouštěli upírání práv žalobce a tyto
úvahy jednoznačně zapadají do logiky posuzování zaměnitelnosti dle §7 odst. 1 písm. a) zákona
o ochranných známkách.
V.
Závěr a náklady řízení
[43] Na základě shora uvedeného Nejvyšší správní soud došel k závěru, že městský soud
nesprávně posoudil právní otázku pokud konstatoval nepřezkoumatelnost rozhodnutí Úřadu
průmyslového vlastnictví. Proto napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu
k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[44] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v dalším řízení
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
[45] Městský soud v Praze je v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího správního
soudu v tomto rozsudku vysloveným (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. května 2011
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu