ECLI:CZ:NSS:2011:1.AZS.9.2011:89
sp. zn. 1 Azs 9/2011 - 89
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Zdeňka Kühna, Mgr. Daniely Zemanové a Mgr. Bc. Ing.
Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: I. K., zastoupená Mgr. Andrejem Perepečenovem,
advokátem se sídlem Revoluční 13, 110 00 Praha 1, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se
sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2008,
č. j. OAM-379/VL-07-ZA-03-2006, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského
soudu v Praze 5. 10. 2010, č. j. 4 Az 28/2008 - 50,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému advokátovi Mgr. Andreji Perepečenovi se nepřiznává odměna
za zastupování.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím ze dne 10. 10. 2008 neudělil žalovaný žalobkyni mezinárodní ochranu
podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 S b., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon
o azylu“).
[2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou doručenou Městskému soudu v Praze
dne 12. 11. 2008. Městský soud usnesením ze dne 5. 10. 2010, č. j. 4 Az 28/2008 - 50, řízení
o žalobě zastavil podle §33 písm. b) zákona o azylu s odůvodněním, že nelze zjistit místo pobytu
žadatelky o udělení mezinárodní ochrany. Konstatoval, že v době podání žaloby uváděla
žalobkyně místo svého pobytu na adrese P. 1881/14, P. 10, ovšem podle sdělení pošty byla na
této adrese neznámá. Podle sdělení Policie ČR, Služby c izinecké policie, ze dne 24. 5. 2010 nebyla
žalobkyně v evidencích cizinecké policie hlášena k pobytu a byl znám pouze její poslední hlášený
pobyt na citované adrese. Následně soud z evidence žadatelů o mezinárodní ochranu zjistil, že
v době od 8. 6. 2010 do 1. 4. 2011 měla žalob kyně pobyt na adrese B. 542/3, P. 9 – P.; podle
sdělení pošty ze dne 29. 9. 2010 byla žalobkyně na této adrese neznámá.
II. Kasační stížnost
[3] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) napadla usnesení městského soudu kasační stížností
doručenou městskému soudu dne 22. 12. 2010, v níž namítala, že je dán důvod podle ustanovení
§103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 S b., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále též „s. ř. s.“), tj. nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení.
[4] Stěžovatelka v kasační stížnosti uvedla, že se zdržuje na adrese B. 542/3, P. 9 – P., a
přiložila potvrzení o zajištění ubytování na uvedené adrese, fotografii poštovní schránky a kopii
dopisu, který jí na uvedenou adresu zaslala ustanovená opatrovnice Mgr. Rezková Dřímalová.
Není tedy podle ní pravdivé sdělení České pošty, s. p., že se na uvedené adrese nezdržuje.
[5] Dále stěžovatelka požádala o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle §107
s. ř. s., neboť současný stav řízení by jí mohl přivodit značnou újmu na jejích právech za situace,
kdy by byla nucena vycestovat z území České republiky. Má reálnou obavu z nuceného opuštění
tuzemska a z následného odjezdu do Běloruska, kde jí údajně hrozí vážné nebezpečí z politických
důvodů, obzvlášť po volbách konaných v prosinci 2010, jež proběhly v rozporu se základními
demokratickými principy. Samotní kandidáti na pozici prezide nta Běloruska, jakož i jejich voliči,
byli surově zbiti a následovalo jejich rozsáhlé stíhání.
[6] Vzhledem k tomu, že se stěžovatelka skutečně zdržuje na adrese B. 542/3, P. 9 – P., u
pana D. B., navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení Mě stského soudu
v Praze.
III. Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti
[7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost podané kasační stížnosti.
Nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a konstatoval, že se při posuzování žádosti stěžovatelky
o mezinárodní ochranu nedopustil žádné nezákonnosti. Dále uvedl, že stěžovatelka nebyla
postupem žalovaného nijak zkrácena na svých hmotných či procesních právech. K nově
uplatněným obavám stěžovatelky z návratu do země původu (volby v roce 2010) žalovaný
podotkl, že tato tvrzení mohou být toliko důvodem pro případnou novou žádost o mezinárodní
ochranu, ovšem nemohly být hodnoceny v průběhu řízení o udělení mezinárodní ochrany v roce
2008. Konečně ve vztahu k důvodům pro zastavení řízení o žalobě žalovaný uzavře l, že důvody
pro takovýto postup byly jednoznačně doloženy a potvrzeny ve spise. Ze spisového materiálu
rovněž vyplývá, že doručování stěžovatelce bylo bezúspěšné. Nadto na jejím posledním hlášeném
místě pobytu byla rovněž neznámá.
[8] S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhl, aby byla kasační stížnost pro nedůvodnost
zamítnuta.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[9] Z obsahu soudního spisu vyplynuly následující skutečnosti. Městský soud v průběhu
řízení o podané žalobě činil úkony směřující k rozhodnutí o žalobě, přičemž vyšlo najevo,
že stěžovatelka uvedla v žalobě adresu svého pobytu (P. 1881/14, P. 10 – Z.), na které se
nezdržuje. Městský soud se stěžovatelce pokoušel na tuto adresu doručit formulář potvrzení o
osobních, majetkových a výdělkových poměrech dne 20. 11. 2008, avšak nebyl úspěšný. Proto
městský soud požádal Policii ČR, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, o sdělení
posledního známého místa pobytu stěžovatelky; z jejich odpovědi vyplynulo, že jiná adresa
pobytu stěžovatelky než adresa uvedená v žalobě jim není známa. Tutéž adresu následně
potvrdilo dne 16. 1. 2009 Oblastní ředitelství služby cizinecké policie, Inspektorát cizinecké
policie Praha. Přípisem ze dne 10. 2. 2009 se městský soud pokusil stěžovatelce doručit vyjádření
žalovaného k žalobě a poučení podle §51 a §8 s. ř. s., ovšem stěžovatelka si zásilku v úložní
době nevyzvedla. Další pokus o doručení učinil městský soud dne 10. 5. 2010, přičemž podle
sdělení doručujícího orgánu byla stěžovatelka na dané adrese neznámá. Opakovanou žádostí
na Oblastní ředitelství služby cizinecké policie Praha městský soud dne 25. 5. 2010 zjistil, že
stěžovatelka v dané době není v evidencích cizinecké policie hlášena k pobytu, přičemž její
poslední známý pobyt byl na adrese uvedené v žalobě do 25. 6. 2009.
[10] Usnesením ze dne 18. 6. 2010, č. j. 4 Az 28/2008 - 40, ustanovil městský soud
stěžovatelce z důvodu neznámého pobytu opatrovnicí advokátku Mgr. Dagmar Rezkovou
Dřímalovou podle §29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů (dále též „o. s. ř.“). Dne 15. 7. 2010 ustanovená opatrovnice nahlédla do spisu
a přípisem ze dne 30. 8. 2010 sdělila městskému soudu, že n evznáší námitku podjatosti
a že souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání. Městský soud po té dne 24. 9. 2010 opětovně zaslal
stěžovatelce poučení podle §51 a §8 s. ř. s. na nově zjištěnou adresu B. 542/3, P. 9 – P., nicméně
rovněž na této adrese byla stěžovatelka podle sdělení doručujícího orgánu neznámá. Proto
městský soud usnesením ze dne 5. 10. 2010 řízení o žalobě zastavil podle §33 písm. b) zákona o
azylu; toto usnesení bylo doručeno opatrovnici stěžovatelky dne 7. 10. 2010.
[11] V kasační stížnosti doručené na Městský soud v Praze osobně dne 22. 12. 2010
stěžovatelka uvádí, že jí usnesení o zastavení řízení bylo doručeno dne 13. 12. 2010
prostřednictvím písemnosti, kterou jí zaslala její opatrovnice poštou na adresu B. 542/3, P. 9 – P.
[12] Stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byla účastníkem
řízení, z něhož napadené rozhodnutí krajského soudu vzešlo (§102 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud
následně posuzoval, zda byla kasační stížnost podána včas. Z judikatury zdejšího soudu totiž
vyplývá, že pokud krajský soud ustanoví žalobci, jehož pobyt nebyl znám, opatrovníka (§29
odst. 3 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s.) a jemu doručí rozhod nutí, počíná lhůta dvou týdnů
k podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.) běžet ode dne doručení rozsudku opatrovníkovi,
nezpochybní-li žalobce správnost doručení (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
31. 5. 2004, č. j. 3 Azs 130/2004 - 33, publikované pod č. 322/2004 Sb. NSS, www.nssoud.cz).
[13] Pokud tedy stěžovatelka v podané kasační stížnosti namítá pochybení při doručování
napadeného usnesení, je na Nejvyšším správním soudu, aby posoudil zákonnost doručení
napadeného usnesení, tj. mimo jiné i skutečnost, zda usnesení bylo doručováno správným
osobám. Stěžovatelka v podané kasační stížnosti zpochybňuje správnost doručenky založené
na č. l. 48 soudního spisu a uv ádí, že se na adrese B. 542/3, P. 9 – P., zdržovala, čímž napadá
potažmo i zákonnost ustanovení opatrovníka podle §29 odst. 3 o. s. ř. a zákonnost doručení
usnesení o zastavení řízení právě její opatrovnici. V případě, že by se Nejvyšší správní soud za
této situace odmítl zabývat vznesenou kasační námitkou a odmítl by kasační stížnost z důvodu
opožděnosti, odepřel by stěžovatelce de facto právo na soudní přezkum zákonnosti usnesení
městského soudu o zastavení řízení. Tím by bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý
proces garantované v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Nejvyšší správní soud se tedy
zabýval námitkou stěžovatelky, že se v době doručování zásilky městským soudem dne 29. 9.
2010 na adrese B. 542/3, P. 9 – P., zdržovala.
[14] Výzvou ze dne 23. 6. 2011, č. j. 1 Azs 9/2011 - 83, Nejvyšší správní soud informoval
zástupce stěžovatelky, že listinnými důkazními prostředky připojenými ke kasační stížnosti ze dne
20. 12. 2010 nebude proveden důkaz, a vyzval ho k plnění důkazní povinnosti ohledně tvrzení
stěžovatelky, že se v rozhodné době na adrese B. 542/3, P. 9 – P., zdržovala (podle §118a odst. 3
o. s. ř. užitého přiměřeně na základě §64 s. ř. s.). Přitom soud zástupce stěžovatelky informoval,
že nevyhoví-li citované výzvě ve stanovené lhůtě (do 7. 7. 2011), soud učiní závěr, že stěžovatelka
neunesla důkazní břemeno ve vztahu ke svému tvrzení, a bude vycházet z údajů na doručence
založené v soudním spisu (č. l. 48).
[15] Ve stanovené lhůtě se zástupce stěžovatelky nevyjádřil. Nenavrhl tedy Nejvyššímu
správnímu soudu žádné důkazní prostředky, jež by byly způsobilé prokázat tvrzení stěžovatelky,
že se v době doručování zásilky městským soudem zdržovala na adrese B. 542/3, P. 9 – P.
[16] Podle §50f odst. 3 věta druhá o. s. ř. je doručenka veřejnou listinou. Není-li prokázán opak,
považují se údaje uvedené na doručence za pravdivé. Domněnka pravdivosti zakotvená v citovaném
ustanovení dopadá na každý jednotlivý údaj na doručence uvedený. Opak je povinen prokázat
pomocí důkazních prostředků ten, kdo ho tvrdí (k tomu srov. Drápal, J., Bureš, J. a kol. Občanský
soudní řád I, II. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 363). Rovněž z judikatury Nejvyššího soudu
vyplývá, že „[d]oručenka je listina, která má povahu veřejné listiny; to platí i tehdy, nemá -li doručenka všechny
náležitosti, které podle zákona musí obsahovat. Každý údaj, který byl (ve skute čnosti) na doručence uveden,
se považuje - jak se výslovně stanoví v §50f odst. 9 o.s.ř. (nyní §50g o. s. ř. – pozn. soudu) - za pravdivý,
není-li dokázán opak. "Opak" (…) prokazuje (pomocí důkazních prostředků) ten, kdo ho za řízení tvrdí.“
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 2 1 Cdo 658/2008, publikované
pod č. 67/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, www.nsoud.cz). Nemá-li doručenka
předepsané náležitosti, soud musí vyšetřit, zda bylo doručeno v souladu se zákonem
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1532/1998, publikované
v Soudní judikatuře pod č. 127/98, www.nsoud.cz).
[17] Doručenka má povahu veřejné listiny (§50f odst. 3 věta druhá o. s. ř.), proto se údaje
na ní uvedené považují za pravdivé, není-li prokázán opak. Z doručenky založené na č. l. 48
soudního spisu vyplývá, že stěžovatelka byla v době doručování zásilky městského soudu ze dne
22. 9. 2010 na adrese B. 542/3, P. 9 – P., neznámá. Jelikož stěžovatelka v řízení nenavrhla žádné
důkazní prostředky, které by mohly správnost údajů uvedených na doručence zpochybnit,
Nejvyšší správní soud uzavřel, že stěžovatelka neunesla důkazní břemeno ve vztahu ke svému
tvrzení, že se v době doručování zásilky městským soudem na adrese B. 542/3, P. 9 – P.,
zdržovala. O tomto možném procesním následku byl zástupce stěžovatelky ve výzvě k předložení
důkazů ze dne 23. 6. 2011 poučen.
[18] Listinami, přiloženými stěžovatelkou ke kasační stížnosti (potvrzení o zajištění ubytování,
fotografie poštovní schránky, písemnost ze dne 13. 12. 2010 zaslaná opatrovnicí stěžovatelce)
zdejší soud neprovedl dokazování, neboť tyto listiny nebyly způsobilé tvrzení stěžovatelky
prokázat. Rovněž o tomto procesním postupu soudu byl zástupce stěžovatelky ve výzvě ze dne
23. 6. 2011 informován. Potvrzení o zajištění ubytování na citované adrese svědčí o tom,
že stěžovatelka mohla na dané adrese být ubytována, nelze z něj však v žádném případě dovodit,
že se na dané adrese v rozhodné době skutečně zdržovala. Obdobně fotografie poštovní
schránky se štítkem obsahujícím jméno stěžovatelky, navíc bez uvedení data pořízení snímku,
není způsobilá prokázat skutečnost, že se stěžovatelka v rozhodné době na uvedené adrese
zdržovala, navíc v situaci, kdy není zřejmé, zda se vůbec jedná o d opisní schránku stěžovatelky
na uvedené adrese. Ani fotokopie obálky písemnosti zaslané stěžovatelce její opatrovnicí Mgr.
Rezkovou Dřímalovou na danou adresu dne 13. 12. 2010 nemůže prokázat skutečnost,
že se stěžovatelka na dané adrese zdržovala v době doručování zásilky městským soudem (dne
29. 9. 2010).
[19] Závěrem kasační soud poznamenává, že dne 7. 7. 2011 mu byl doručen přípis České
pošty, s. p. v němž bylo soudu sděleno, že „šetřením na poště P. 92, V. 407/6 bylo zjištěno, že povinná
I. K., nar. X, B. 543/3, P. 9 je na uvedené adrese neznámá, n emá zde označenu domovní schránku, byt ani
zvonek. Od 1. 4. 2011 do 27. 6. 2011 nebyla na povinnou uložena žádná zapsaná zásilka.“ Rozhodná
doba pro doručování zásilek uvedená Českou poštou, s. p. v citovaném sdělení není totožná
s dobou uvedenou v žádosti o součinnost ze dne 23. 6. 2011, tedy ani s dobou doručování zásilky
městským soudem. Citovaný přípis tak žádným způsobem nemůže přispět k objasnění
skutečnosti, zda se stěžovatelka v době doručování zásilky městským soudem na dané adrese
zdržovala. Proto Nejvyšší správní soud důkaz touto listinou neprovedl.
[20] Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší správní soud konstatuje, že správnost údajů
uvedených na doručence založené na č. l. 48 soudního spisu nebyla v řízení o kasační stížnosti
zpochybněna. Městský soud tedy doručil usnesení ze dne 5. 10. 2010, č. j. 4 Az 28/2008 - 50,
opatrovnici stěžovatelky dne 7. 10. 2010 v souladu se zákonem.
[21] Dne 22. 12. 2010 podala stěžovatelka proti citovanému usnesení městského soudu
osobně kasační stížnost. Městský soud v Praze nato předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu
k rozhodnutí. V předkládací zprávě přitom mj. uvedl, že kasační stížnost není podána včas.
[22] Nejvyšší správní soud nemohl o kasační stížnosti věcně jednat a odmítl
ji jako opožděnou.
[23] Podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení
rozhodnutí. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti přitom nelze prominout.
[24] Z popsaného skutkového stavu vyplývá, že napadený rozsudek byl opatrovnici
stěžovatelky doručen ve čtvrtek 7. 10 . 2010. Následujícího dne, tedy v pátek 8. 10. 2010, začala
běžet dvoutýdenní lhůta k podání kasační stížnosti, která uplynula ve čtvrtek 21. 10. 2010.
Kasační stížnost však byla podána až v e středu 22. 12. 2010, tedy dlouho po uplynutí
dvoutýdenní lhůty. Nejvyšší správní soud proto kasační st ížnost odmítl jako opožděnou
za použití §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
[25] Nejvyšší správní soud doplňuje, že žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
je bezpředmětná, neboť dle ustanovení §32 odst. 5 zákona o azylu je kasační stížnosti podané
ve věci mezinárodní ochrany přiznán odkladný účinek ze zákona.
[26] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 ve spojení s §120
s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační
stížnost odmítnuta.
[27] Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2011, č. j. 4 Az 28/2008 - 71, byl
stěžovatelce pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát Mgr. Andrej
Perepečenov; Nejvyšší správní soud mu však nepřiznal mimosmluvní odměnu ve smyslu vyhlášky
č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu), neboť tento neučinil ve věci žádný úkon právní služby.
Zdejší soud přitom setrvává na názoru, že za převzetí a přípravu věci nelze považova t pouhé
převzetí obálky s usnesením ustanovujícím advokáta zástupcem nemajetného účastníka, neboť
tímto úkonem zástupce nijak nezakročil k obraně práv stěžovatelky, k čemuž byl primárně
ustanoven.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 14. července 2011
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu