ECLI:CZ:NSS:2011:11.KSS.10.2010:169
sp. zn. 11 Kss 10/2010 - 169
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího správního soudu složený z předsedkyně senátu Mgr. Daniely
Zemanové a členů senátu: JUDr. Petra Gemmela, Mgr. Věroslava Řezáče, JUDr. Aleny
Mátlové, JUDr. Josefa Doubka a JUDr. Dalimily Gadasové, projednal v ústním jednání dne
5. 10. 2011 návrh předsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 4, se sídlem ul. 28. pluku 1533/29b,
Praha 10 – Vršovice, na zahájení kárného řízení ze dne 21. 9. 2010 proti Mgr. J. S., soudkyni
Obvodního soudu pro Prahu 4, zastoupené JUDr. Milanem Hoke, advokátem, se sídlem Tyršova
2071, Benešov, a rozhodl
takto:
Podle §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s e
Mgr. J. S.,
soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4,
I. u z n á v á v i n n o u, ž e
1)
Ve věci sp. zn. 66 Nc 20846/2007 se spisem nepracovala od 24. 10. 2008 do 25. 5. 2010
a neprovedla odpovídající procesní úkony. Kromě toho nereagovala na 4 žádosti Ústavního
soudu ČR o vyjádření k ústavní stížnosti a zapůjčení spisu, které došly v době od 1. 12. 2009
do 24. 3. 2010. Učinila tak přes to, že ústavní soud vtělil do přípisu ze dne 24. 3. 2010 sdělení,
že pokud se mu znovu nedostane odpovědi, nezbude než vycházet z údajů, jež v kritickém směru
o stavu řízení vyložil soudu stěžovatel.
2)
Svou nečinností způsobila průtahy v níže uvedených věcech:
1. 66 Nc 655/2008 – od 20. 8. 2008 do 17. 6. 2010
2. 13 Nc 30063/ 2006 - od 14. 10. 2008 do 17. 6. 2010
3. 66 Nc 1669/2008 - od 11. 11. 2008 do 14. 1. 2009
4. 13 Nc 18707/2004 - od 5. 1. 2009 do 17. 6. 2010
5. 13 Nc 12434/2005 – od 7. 1. 2009 do 17. 6. 2010
6. 13 Nc 15815/2004 - od 7. 1. 2009 do 17. 6. 2010
7. 66 Nc 22066/2007 - od 7. 1. 2009 do 17. 6. 2010
8. 66 Nc 1441/2008 - od 14. 1. 2009 do 17. 6. 2010
9. 66 Nc 1685/2008 - od 15. 1. 2009 do 17. 6. 2010
10. 66 Nc 21955/2007 - od 28. 1. 2009 do 17. 6. 2010
11. 13 Nc 26991/2006 - od 16. 2. 2009 do 17. 6. 2010
12. 13 Nc 18720/2004 - od 16. 2. 2009 do 17. 6. 2010
13. 66 Nc 20936/2007 - od 5. 3. 2009 do 17. 6. 2010
14. 13 Nc 30702/2006 - od 10. 3. 2009 do 17. 6. 2010
15. 66 Nc 2475/2008 - od 20. 3. 2009 do 17. 6. 2010
16. 66 Nc 1759/2008 - od 25. 3. 2009 do 17. 6. 2010
17. 69 Nc 27038/2007 - od 6. 4. 2009 do 17. 6. 2010
18. 13 Nc 28555/2006 - od 28. 4. 2009 do 17. 6. 2010
19. 66 Nc 984/2008 - od 5. 5. 2009 do 17. 6. 2010
20. 66 Nc 22705/2007 - od 7. 5. 2009 do 17. 6. 2010
21. 66 Nc 21119/2007 – od 2. 6. 2009 do 17. 6. 2010
22. 13 Nc 15570/2005 - od 5. 6. 2009 do 17. 6. 2010
23. 66 Nc 70/2009 - od 8. 6. 2009 do 17. 6. 2010
24. 66 Nc 840/2008 - od 11. 6. 2009 do 17. 6. 2010
25. 13 Nc 32070/2004 - od 11. 6. 2009 do 17. 6. 2010
26. 66 Nc 226/2009 - od 15. 6. 2009 do 17. 6. 2010
27. 66 Nc 2257/2008 - od 16. 6. 2009 do 17. 6. 2010
28. 66 Nc 88/2009 – od 18. 6. 2009 do 17. 6. 2010
29. 66 Nc 20149/2007 - od 18. 6. 2009 do 17. 6. 2010
30. 66 Nc 51/2009 - od 19. 6. 2009 do 17. 6. 2010
31. 66 Nc 218/2008 - od 23. 6. 2009 do 17. 6. 2010
32. 13 Nc 11649/2005 - od 24. 6. 2009 do 17. 6. 2010
33. 66 Nc 2010/2008 - od 25. 6. 2009 do 17. 6. 2010
34. 66 Nc 20252/2007 - od 1. 7. 2009 do 17. 6. 2010
35. 66 Nc 22287/2007 - od 9. 7. 2009 do 17. 6. 2010
36. 66 Nc 22530/2007 - od 17. 7. 2009 do 17. 6. 2010
37. 66 Nc 239/2008 - od 24. 7. 2009 do 17. 6. 2010
38. 13 Nc 18973/2004 - od 30. 7. 2009 do 17. 6. 2010
39. 13 Nc 24542/2006 - od 30. 7. 2009 do 17. 6. 2010
40. 13 Nc 27546/2006 - od 31. 7. 2009 do 17. 6. 2010
41. 66 Nc 797/2009 - od 4. 8. 2009 do 17. 6. 2010
42. 66 Nc 22370/2007 - od 10. 8. 2009 do 17. 6. 2010
43. 66 Nc 429/2009 - od 10. 8. 2009 do 17. 6. 2010
44. 66 Nc 1163/2008 - od 10. 8. 2009 do 17. 6. 2010
45. 66 Nc 2502/2008 - od 17. 8. 2009 do 17. 6. 2010
46. 66 Nc 407/2009 - od 18. 8. 2009 do 17. 6. 2010
47. 66 Nc 1663/2008 - od 18. 8. 2009 do 17. 6. 2010
48. 66 Nc 353/2009 - od 24. 8. 2009 do 17. 6. 2010
49. 66 Nc 93/2009 - od 24. 8. 2009 do 17. 6. 2010
50. 13 Nc 19512/2004 - od 27. 8. 2009 do 17. 6. 2010
51. 13 Nc 17196/2005 - od 4. 9. 2009 do 17. 6. 2010
52. 66 Nc 259/2009 - od 9. 9. 2009 do 17. 6. 2010
53. 13 Nc 15834/2004 - od 14. 9. 2009 do 17. 6. 2010
54. 66 Nc 22545/2007 - od 21. 9. 2009 do 17. 6. 2010
55. 66 Nc 1223/2009 - od 22. 9. 2009 do 17. 6. 2010
56. 13 Nc 17862/2005 - od 5. 10. 2009 do 17. 6. 2010
57. 66 Nc 942/2009 - od 6. 10. 2009 do 17. 6. 2010
58. 13 Nc 13638/2005- od 8. 10. 2009 do 17. 6. 2010
59. 13 Nc 26817/2006 - od 14. 10. 2009 do 17. 6. 2010
60. 66 Nc 1910/2008 - od 15. 10. 2009 do 17. 6. 2010
61. 66 Nc 2399/2009 - od 15. 10. 2009 do 17. 6. 2010
62. 66 Nc 2302/2008 - od 16. 10. 2009 do 17. 6. 2010
63. 13 Nc 17887/2005- od 19. 10. 2009 do 17. 6. 2010
64. 66 Nc 981/2009 - od 19. 10. 2009 do 17. 6. 2010
65. 66 Nc 1352/2009 - od 20. 10. 2009 do 17. 6. 2010
66. 13 Nc 17411/2004 - od 22. 10. 2009 do 17. 6. 2010
67. 66 Nc 2136/2008 - od 22. 10. 2009 do 17. 6. 2010
68. 66 Nc 2452/2008 - od 22. 10. 2009 do 17. 6. 2010
69. 66 Nc 1492/2008 - od 23. 10. 2009 do 17. 6. 2010
70. 66 Nc 20751/2007 - od 23. 10. 2009 do 17. 6. 2010
71. 66 Nc 22288/2007 - od 23. 10. 2009 do 17. 6. 2010
72. 13 Nc 15023/2004 - od 25. 10. 2009 do 17. 6. 2010
73. 13 Nc 23864/2006 - od 26. 10. 2009 do 17. 6. 2010
74. 66 Nc 1255/2009 - od 26. 10. 2009 do 17. 6. 2010
75. 66 Nc 2702/2008 - od 26. 10. 2009 do 17. 6. 2010
76. 13 Nc 30300/2006 - od 27. 10. 2009 do 17. 6. 2010
77. 66 Nc 3135/2009 – od 27. 10. 2009 do 17. 6. 2010
78. 66 Nc 2748/2008 - od 3. 11. 2009 do 17. 6. 2010
79. 66 Nc 1534/2008 - od 4. 11. 2009 do 17. 6. 2010
80. 66 Nc 22247/2007 - od 5. 11. 2009 do 17. 6. 2010
81. 13 Nc 14850/2005 - od 6. 11. 2009 do 17. 6. 2010
82. 66 Nc 1333/2008 - od 6. 11. 2009 do 17. 6. 2010
83. 66 Nc 257/2008 - od 9. 11. 2009 do 17. 6. 2010
84. 13 Nc 16885/2004 - od 9. 11. 2009 do 17. 6. 2010
85. 13 Nc 17974/2005 - od 9. 11. 2009 do 17. 6. 2010
86. 66 Nc 21273/2007 - od 16. 11. 2009 do 17. 6. 2010
87. 66 Nc 1972/2009 - od 16. 11. 2009 do 17. 6. 2010
88. 66 Nc 2524/2008 - od 16. 11. 2009 do 17. 6. 2010
89. 66 Nc 21800/2007 - od 16. 11. 2009 do 17. 6. 2010
90. 66 Nc 2378/2008 - od 24. 11. 2009 do 17. 6. 2010
91. 66 Nc 22571/2007- od 2. 12. 2009 do 17. 6. 2010
92. 66 Nc 20771/2007 - od 2. 12. 2009 do 17. 6. 2010
93. 13 Nc 30395/2006 - od 8. 12. 2009 do 17. 6. 2010
94. 66 Nc 1925/2008 - od 9. 12. 2009 do 17. 6. 2010
95. 13 Nc 23878/2006- od 10. 12. 2009 do 17. 6. 2010
96. 13 Nc 17625/2004 - od 10. 12. 2009 do 17. 6. 2010
97. 13 Nc 29616/2006 - od 14. 12. 2009 do 17. 6. 2010
98. 66 Nc 1510/2009 - od 14. 12. 2009 do 17. 6. 2010
99. 13 Nc 24894/2006 - od 16. 12. 2009 do 17. 6. 2010
100.13 Nc 33590/2004 - od 31. 12. 2009 do 17. 6. 2010
101. 13 Nc 17200/2004- od 31. 12. 2009 do 17. 6. 2010
102. 66 Nc 22242/2007- od 31. 12. 2009 do 17. 6. 2010
103. 66 Nc 21804/ 2007 - od 31. 12. 2009 do 17. 6. 2010
104. 66 Nc 242/2008 - od 10. 11. 2009 do 17. 6. 2010
105. 66 Nc 145/2009 - od 4. 1. 2010 do 17. 6. 2010
106. 66 Nc 1919/2008 - od 4. 1. 2010 do 17. 6. 2010
107. 66 Nc 2719/2008 - od 4. 1. 2010 do 17. 6. 2010
108. 66 Nc 270/2008 - od 6. 1. 2010 do 17. 6. 2010
109. 66 NC 2895/ 2009 - od 11. 1. 2010 do 17. 6. 2010
110. 66 Nc 535/2009 - od 11. 1. 2010 do 17. 6. 2010
111. 66 NC 21413/2007 - od 11. 1. 2010 do 17. 6. 2010
112. 66 Nc 407/2008 - od 12. 1. 2010 do 17. 6. 2010
113. 13 Nc 13740/ 2005 - od 13. 1. 2010 do 17. 6. 2010
114. 13 Nc 18569/2005 - od 18. 1. 2010 do 17. 6. 2010
115. 69 Nc 74/2008 - od 19. 1. 2010 do 17. 6. 2010
116.13 Nc 15122/2004 - od 21. 1. 2010 do 17. 6. 2010
117. 66 Nc 22330/2007 - u soudkyně od 21. 1. 2010 do 17. 6. 2010
118. 13 Nc 19128/2004 - od 21. 1. 2010 do 17. 6. 2010
119. 13 NC 17205/2005 - od 21. 1. 2010 do 17. 6. 2010
120. 13 Nc 17573/2005 - od 25. 1. 2010 do 17. 6. 2010
121. 13 Nc 19686/2004 - od 27. 1. 2010 do 17. 6. 2010
122. 69 Nc 37/2008 - od 29. 1. 2010 do 17. 6. 2010
123. 66 Nc 21813/2007 - od 1. 2. 2010 do 17. 6. 2010
124. 13 Nc 17880/2005 - od 2. 2. 2010 do 17. 6. 2010
125. 13 Nc 12128/2005 - od 4. 2. 2010 do 17. 6. 2010
126. 66 Nc 20122/2007 - od 9. 2. 2010 do 17. 6. 2010
127. 66 Nc 21765/2007 - od 9. 2. 2010 do 17. 6. 2010
128. 13 Nc 14213/2005 - od 10. 2. 2010 do 17. 6. 2010
129. 13 Nc 28300/2006 - od 11. 2. 2010 do 17. 6. 2010
130. 66 Nc 22184/2007 - od 15. 2. 2010 do 17. 6. 2010
131. 66 Nc 1555/2008 - od 15. 2. 2010 do 17. 6. 2010
132. 66 Nc 22639/ 2007 – od 18. 2. 2010 do 17. 6. 2010
133. 66 Nc 656/2008 - od 19. 2. 2010 do 17. 6. 2010
134. 66 Nc 2516/2009 - od 19. 2. 2010 do 17. 6. 2010
135. 66 Nc 20047/2007- od 19. 2. 2010 do 17. 6. 2010
136. 13 Nc 30344/2006 - od 24. 2. 2010 do 17. 6. 2010
t e d y
z a v i n ě n ě p o r u š i l a
povinnosti soudce uložené §79 odst. 1 a §80 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.,
a ohrozila důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů.
T í m s p á c h a l a
kárné provinění podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Za to se j í u k l á d á
podle §88 odst. 1 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kárné opatření
s n í ž e n í p l a t u o 15 % na dobu 6 (šesti) měsíců,
počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí.
II.
Podle §19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
s e z p r o š ť u j e
kárného obvinění pro skutek, že
1) Ve věci sp. zn. 66 Nc 20846/2007 neučinila příslušné úkony v souvislosti s návrhem
na určení lhůty k provedení procesního úkonu ze dne 7. 9. 2009, který jí byl předložen
vedoucí kanceláře. Tento návrh do příslušného spisu ani nezaložila. Stejně naložila
se stížností ze dne 20. 4. 2009, kterou nepředložila správě soudu.
2) Ve výše uvedené věci po doručení ústavního nálezu sp. zn. III. ÚS 2979/09 neuvědomila
o tomto rozhodnutí vedení soudu a náklady řízení tak zůstaly ve lhůtě nezaplaceny.
3) Ztratila následující spisy Obvodního soudu pro Prahu 4 a neprovedla do zásahu vedení
soudu žádné úkony k jejich rekonstrukci:
1. sp. zn. 13 Nc 18614/2005
2. sp. zn. 13 Nc 24729/2006
3. sp. zn. 66 Nc 2433/2008
protože nebylo prokázáno, že se v návrhu na zahájení řízení vymezený skutek stal.
Odůvodnění:
I. Obsah návrhu
Navrhovatelka podala návrh na zahájení kárného řízení pro následující skutky:
ad 1)
Kárně obviněná soudkyně ve věci sp. zn. 66 Nc 20846/2007 se spisem nepracovala
od 24. 10. 2008 do 25. 5. 2010 a neprovedla odpovídající procesní úkony. Kromě toho
nereagovala na čtyři žádosti Ústavního soudu o vyjádření k ústavní stížnosti a zapůjčení spisu,
které byly soudu doručeny a do spisu založeny v době od 1. 12. 2009 do 24. 3. 2010. Dále v této
věci neučinila příslušné úkony v souvislosti s návrhem na určení lhůty k provedení procesního
úkonu ze dne 7. 9. 2009. Tento návrh nezaložila do spisu nacházejícího se u ní v kanceláři,
přestože jí ho vedoucí kanceláře předložila. Stejně naložila se stížností povinného ze dne
20. 4. 2009, kterou nepředložila správě soudu. V důsledku uvedených skutečností Ústavní soud
rozhodl dne 13. 5. 2010 nálezem sp. zn. III ÚS 2979/09, že se obvodní soud dopustil průtahů
a uložil mu povinnost uhradit náklady řízení právnímu zástupci stěžovatele ve výši 5712 Kč.
K tomu Ústavní soud uvedl, že důvodem použití tohoto výjimečného ustanovení o nákladech
řízení, je zcela přezíravý postoj Obvodního soudu pro Prahu 4 a ignorování snah stěžovatele.
Obviněná soudkyně neuvědomila po doručení ústavního nálezu vedení soudu a náklady
řízení tak zůstaly ve stanovené lhůtě nezaplaceny. Vedení soudu se o věci dozvědělo
až v souvislosti s výzvou zástupkyně stěžovatele k zaplacení nákladů řízení ze dne 24. 5. 2010.
Teprve na základě komunikace s právní zástupkyní byly zajištěny kopie návrhu na provedení
procesního úkonu a stížnosti (které se v procesním spise nenacházely) a byly provedeny příslušné
úkony. Náklady řízení byly proplaceny 1. 6. 2010.
ad 2)
Navrhovatelka v souvislosti se zjištěním shora uvedených nedostatků nařídila provedení
prověrky v senátě kárně obviněné soudkyně 66 Nc a 69Nc. Prověrka proběhla od 17. 6. 2010
do 28. 7. 2010. K datu 17. 6. 2010 se u soudkyně nacházelo 244 spisů, v nichž nebyly činěny
úkony. Ve 136 spisech byly zjištěny průtahy v rozmezí od 22 do 4 měsíců.
3)
Při kontrole spisů bylo dále zjištěno, že soudkyně ztratila celkem 3 spisy a neprovedla
do zásahu vedení soudu žádné úkony k jejich rekonstrukci. Jednalo se o následující věci:
a) sp. zn. 13 Nc 18614/2005 - spis soudkyně převzala 5. 1. 2009 s návrhem na zastavení exekuce
ze dne 27. 10. 2006. Do data prověrky 17. 6. 2010 ve věci nebyl proveden žádný úkon, ač se jedná
o spis starší časové řady. K rekonstrukci soudkyně přistoupila až 12. 7. 2010.
b) sp. zn. 13 Nc 24729/2006 - spis soudkyně převzala 29. 3. 2010 a neprovedla žádný úkon.
Rekonstrukce byla zahájena 29. 7. 2010.
c) sp. zn. 66 Nc 2433/2008 – spis soudkyně převzala 7. 5. 2009 a neprovedla žádný úkon.
Rekonstrukce byla zahájena 18. 6. 2010.
Uvedeným jednáním kárně obviněná soudkyně dle navrhovatelky zaviněně porušila
povinnosti soudce ve smyslu §79 odst. 1 zák. č. 6/2002, neboť nerozhodovala v přiměřených
lhůtách a bez průtahů, ohrozila důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů
ve smyslu §80 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., a zavinila náhradu nákladů řízení, které stát musel
vynaložit, v částce 5712 Kč. Dle navrhovatelky by soudkyni mělo být za toto jednání uloženo
kárné opatření podle §88 odst. 1 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb., spočívající ve snížení platu o 30 %
na dobu 1 roku.
V odůvodnění návrhu navrhovatelka uvedla, že Mgr. J. S. byla jmenována soudkyní
v říjnu 2003. Soudcovskou praxi započala jako předsedkyně senátu 7C (specializace
občanskoprávní a obchodní věci). Již na jaře 2007 byly v jejím senátě zjištěny závažné nedostatky,
spočívající v průtazích, jež dosáhly v jednotlivých věcech až 3 let. Za porušování pracovních
povinností byla jmenované uložena dne 22. 6. 2007 výtka. Soudkyně systém práce a složitost
agendy na civilním úseku nezvládala. Stále měla u sebe velké množství rozpracovaných věcí
a senát nevykazoval výrazné zlepšení. Na základě změny rozvrhu práce byla proto zařazena
na exekuční úsek s tím, že je zde jiný systém práce, s převažujícím množstvím jednodušších
a opakujících se úkonů. Soudkyně vědoma si průtahů, které způsobila na civilním úseku, přislíbila
změnu v systému své práce. S přihlédnutím k této skutečnosti nebyl v minulosti podán kárný
návrh.
Na základě nyní provedené prověrky v exekučním senátě, který jmenovaná vede,
však bylo zjištěno, že se celá situace znovu opakuje. Pokud jde o věc, uvedenou ad 1) tohoto
návrhu, soudkyně flagrantním porušením několika povinností poškodila dobré jméno zdejšího
soudu před Ústavním soudem, zavinila platbu nákladů řízení k tíži státu a ve vztahu k účastníkům
nastolila situaci, kdy se žádným způsobem nemohli domoci svých práv. Zdejší soud navíc
vystavila nebezpečí exekučního řízení.
Pokud jde o věci uvedené pod bodem 2), lze shrnout, že z 244 kontrolovaných spisů byly
zjištěny průtahy ve smyslu nečinnosti ve 136 případech, což představuje 56 % z celkového počtu.
Průtahy dosáhly délky od 22 měsíců do 4 měsíců (22 měsíců -1 spis, 20 měsíců - 1 spis,
19 měsíců -1 spis, 18 měsíců - 4 spisy, 17 měsíců - 3 spisy, 16 měsíců - 2 spisy, 15 měsíců - 4
spisy, 14 měsíců - 2 spisy, 13 měsíců - 2 spisy, 12 měsíců - 13 spisů, 11 měsíců - 7 spisů,
10 měsíců - 10 spisů, 9 měsíců - 5 spisů, 8 měsíců - 22 spisů, 7 měsíců - 13 spisů, 6 měsíců - 14
spisů, 5 měsíců – 18 spisů, 4 měsíce -14 spisů).
Přestože byly průtahy se soudkyní projednány již v červnu 2010, při opakované prověrce
dne 28. 6. 2010 bylo zjištěno, se situace nezlepšila. Soudkyně vysvětluje nedostatky zjištěné v její
práci velkým pracovním zatížením. Lze souhlasit s tím, že Mgr. S . vykazuje vysoký počet
skončených věcí. Přepočet agendy Exe na C a její složitost, v porovnání s ostatními agendami,
je však zcela jistě diskutabilní. V případě jmenované však nejde o pracovní přetížení, což bylo
patrné již při práci na úseku C, kde byl nápad naprosto stabilizovaný, ale o zcela nesystémový
přístup k práci.
S přihlédnutím ke skutečnostem shora uvedeným považuje navrhovatelka za přiměřené
uložení kárného opatření dle §88 odst. 1 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb., a to snížením platu o 30 %
na dobu 1 roku.
II. Vyjádření kárně obviněné soudkyně
Kárně obviněná soudkyně se k návrhu na zahájení řízení vyjádřila prostřednictvím svého
zástupce. Nezpochybnila, že ve skutku uvedenému pod bodem 1) skutečně k průtahům
při předložení spisu Ústavnímu soudu došlo. Stalo se tak proto, že vzhledem k množství věcí,
které jsou jí přidělovány, se jí po určité období nedařilo spis dohledat, v mezidobí došlo
k rozhodnutí Ústavního soudu. Nesouhlasí však s tvrzením navrhovatelky, že by v předmětné
věci stížnost povinného a návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu nezaložila
do spisu úmyslně. Ačkoliv jí tyto dokumenty dle systému ISAS měly být předloženy, nepodařilo
se jí je dohledat a mohlo o nich být rozhodnuto až poté, kdy byly do spisu založeny jejich kopie.
Není též pravdou, že by úmyslně neuvědomila vedení soudu o vydaném nálezu Ústavního soudu.
Předmětný spis byl vedením soudu pouze vyžádán dříve, než tak stihla učinit sama, neboť výzva
právní zástupkyně byla vedení soudu doručena zřejmě současně s rozhodnutím Ústavního soudu.
Kárně obviněná soudkyně vyjádřila lítost nad vzniklou situací, nabídla vedení soudu úhradu
škody za zastupování stěžovatele ve výši 5712 Kč, tento návrh však nebyl akceptován.
Kárně obviněná soudkyně též nezpochybnila, že ve věcech uvedených navrhovatelkou
pod bodem 2) návrhu na zahájení řízení došlo ke vzniku průtahů z důvodu neučinění procesního
úkonu či včasného nevydání rozhodnutí. Tato skutečnost je však důsledkem nepřiměřeného
zatížení soudců rozhodujících v exekuční agendě Obvodního soudu pro Prahu 4
a nerovnoměrného rozložení agendy mezi příslušné soudce. Kárně obviněná soudkyně tuto
agendu začala vykonávat od 1. 4. 2008, odkdy jí byly přidělovány věci v senátu 66 Nc (později 66
EXE) a v senátu 69 Nc (později 69 EXE). V senátu 66 Nc činil nápad v roce 2007 2 758 věcí;
v roce 2008 2 774 věcí; v roce 2009 4 403 věcí; k 2. 12. 2010 celkem 5 208 věcí. Senát 69 Nc byl
vytvořen pro účely vymáhání nezaplacených poplatků pro Českou televizi, zde byl nápad v roce
2007 160 věcí; v roce 2008 83 věcí; v roce 2009 155 věcí a k 2. 12. 2010 celkem 48 věcí. Zároveň
však byla soudkyni přidělena i část starších exekučních věcí. Přidělení této agendy nebylo
zaznamenáno v rozvrhu práce, nelze tedy přesně zjistit počet takto přidělených věcí.
Dle zásad propočtů potřeby soudců krajských a okresních soudů pro rok 2009, zveřejněných
na stránkách Ministerstva spravedlnosti, je zřejmé, že v agendě Nc – exekuce by měl většinu
administrativních úkonů, včetně vydávání jednodušších rozhodnutí, zajišťovat vyšší soudní
úředník, poměr úkonů by měl být rozdělen 30 % soudce a 70 % vyšší soudní úředník. Dle tohoto
propočtu by mělo být na Obvodním soudě pro Prahu 4 předpokládané obsazení 3 VSÚ
na 1 soudce pro rok 2008, více než 4 VSÚ na 1 a 1/3 soudce pro rok 2009, v roce 2010
pak 5 VSÚ na 1 a 1 soudce. Po celou dobu p ůsobení kárně obviněné soudkyně na exek učním
úseku byl však senát 66 Nc a 69 Nc společně obsazen pouze 1 soudcem a 1 VSÚ (do 1. 11. 2009
pouze soudní tajemnicí). Důsledkem tohoto neodpovídajícího obsazení senátu je stav, kdy jediná
vyšší soudní úřednice nemůže ani za cenu maximálního vypětí stihnout jiné úkony, nežli
je vydávání rozhodnutí o nařízení exekuce, veškeré ostatní úkony, včetně administrativních úkonů
se spisem, musí činit soudkyně. Vzhledem k objemu spisů je tato administrativní práce se spisy
natolik časově rozsáhlá, že prostor pro vlastní rozhodovací činnost soudce je značně omezen,
důsledkem toho jsou vznikající průtahy, kterým ani s vynaložením nejvyššího úsilí nelze zabránit.
Na exekučním úseku působí včetně kárně obviněné soudkyně 5 soudců, mezi které je agenda
početně rozdělována rovnoměrně, avšak soudkyně shledává rozdíl v náročnosti rozdělovaných
věcí. Kárně obviněná soudkyně poukazuje na svoji snahu průtahy v předmětných věcech
odstraňovat, z vytýkaných 136 věcí již ve 49 učinila úkon v průběhu prováděné kontroly,
v dalších 54 spisech tak učinila po ukončení kontroly, v rámci časových možností odstraní vzniklé
průtahy do konce roku 2010.
K bodu 3) soudkyně uvedla, že nesouhlasí s označením její osoby jakožto viníka ztráty
těchto spisů. Skutečnost, že v systému ISAS byla vedena jako ta, která spisy převzala, neznamená
nutně, že jejich ztrátu skutečně zavinila. Při množství exekučních věcí evidenční stav ISAS
ne vždy odpovídá skutečnému stavu, opakovaně došlo ke zjištění nesrovnalostí. Není též možno,
aby soudce neustále kontroloval soulad evidenčního a skutečného stavu pohybu spisů. Soudkyně
nesouhlasí s tím, že ihned po zjištění, že určitý spis nebyl nalezen, by mělo být přistoupeno
k jeho rekonstrukci. Domnívá se, že je nutno činit úkony k jeho nalezení, s ohledem na množství
spisů v této agendě není možné prodlení 4 měsíců se zahájením rekonstrukce v daném případě
označit jako průtah.
Dle názoru kárně obviněné soudkyně není kárný návrh vyvážený. Navrhovatelka
sice v jeho závěru připouští vysoký výkon soudkyně, neuvádí však konkrétní údaje. Nesouhlasí
též s tvrzením, že v exekučních věcech soudce provádí obecně pouze jednoduché a opakující
se úkony, neboť i v civilních věcech se vyskytují takové úkony, naopak i v exekuční agendě
je třeba rozhodnout o sporných věcech, které rozsahem dokazování i složitostí odpovídají
případům projednávaným v běžném civilním řízení. Rozdíl v objemu obou agend
je několikanásobný.
Soudkyně nesouhlasí s tvrzením navrhovatelky, že v době působení na civilním úseku
soudu nezvládala složitost této agendy. Není si vědoma žádných stížností ze strany účastníků ani
vedení soudu z tohoto období. Závěr navrhovatelky, dle něhož obviněná soudkyně není
pracovně přetížena, není podložen, soudkyně jej považuje za ukvapený a neodpovídající
podmínkám vytvořeným vedením soudu na exekučním úseku. Mgr. S. připouští, že z její strany
došlo v organizaci práce k určitým pochybením, avšak vzhledem k objemu věcí, které jí jsou
přiděleny, a s tím souvisejícím pracovním vytížením, považuje navrhované snížení platu o 30 %
na dobu jednoho roku za nepřiměřené.
III.Ústní jednání, dokazování
Při ústním jednání konaném dne 5. 10. 2011 navrhovatelka přednesla návrh shodně
s jeho výše citovaným písemným vyhotovením. Zástupce kárně obviněné soudkyně též odkázal
na podané vyjádření. Kárně obviněná soudkyně při výslechu připustila, že z její strany došlo
k určitým pochybením, zejména pokud se jedná o nespolupráci s Ústavním soudem.
Je si též vědoma, že při rozhodování věcí uvedených pod bodem 2) návrhu na zahájení řízení
došlo ke vzniku průtahů. Domnívá se však, že navrhovatelka neprokázala její zavinění v případě
ztráty tří spisů. Uvedla, že se věci snaží rozhodovat řádně, upřednostňuje starší věci, bohužel
vzhledem k vysokému nápadu v exekuční agendě se nedaří vše rozhodovat rychle. Žádá,
aby kárný senát zohlednil objem spisů, se kterým musí pracovat, a nedostatečné obsazení soudu
vyššími soudními úředníky.
Při jednání byly provedeny důkazy listinami předloženými navrhovatelkou. Ze spisu
vedeného Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. 66 Nc 20846/2007 bylo konstatováno,
že je zde založena žádost Ústavního soudu ze dne 1. 12. 2009 o zaslání vyjádření k ústavní
stížnosti, dále výzva Ústavního soudu ze dne 4. 2. 2010 k předložení spisu, urgence ze dne
24. 3. 2010, včetně upozornění na důsledky nepředložení žádaného spisu. Kárně obviněná
soudkyně vydala dne 25. 10. 2010 pokyn k zaslání spisu Ústavnímu soudu včetně vyjádření.
Ve vyjádření připouští, že v řízení vznikly průtahy v rozhodování o námitkách proti příkazu
k úhradě nákladů exekuce a s předkládáním odvolání povinného proti rozhodnutí o zamítnutí
jeho návrhu na zastavení exekuce, a to z důvodu mylného založení spisu mezi již skončené
exekuční věci. Dále soudkyně ve vyjádření uvádí, že stížnost na průtahy ani návrh na určení lhůty
nejsou ve spisu založeny. Toto vyjádření nebylo Ústavnímu soudu na základě pokynu soudkyně
z 31. 5. 2010 zasláno, a to patrně na základě zjištění o vydání rozhodnutí Ústavního soudu v dané
věci. Kárný senát konstatoval, že součástí spisu není podání ze dne 7. 9. 2009 ani ze dne
20. 9. 2009.
Dále byl sdělen obsah nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 5. 2010, sp. zn. III. ÚS 2979/09,
kterým bylo rozhodnuto o stížnosti proti postupu soudního exekutora a Obvodního soudu
pro Prahu 4. Ústavní soud rozhodl, že uvedený soud jím zaviněnými průtahy v řízení zasáhl
do základního práva stěžovatele zaručeného čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6
Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Ústavní soud v odůvodnění nálezu mimo jiné uvedl,
že Obvodní soud pro Prahu 4 je evidentně dlouhodobě nečinný, a i z nekomunikace s Ústavním
soudem vyvodil úsudek, že se ke změně svých postupů ani v blízké budoucnosti nechystá.
K povinnosti uhradit stěžovateli náklady řízení Ústavní soud uvedl, že k tomuto výjimečnému
postupu přistoupil pro existující zřetelné průtahy v řízení a přezíravý postoj Obvodního soudu
pro Prahu 4 k věci.
V rámci provádění důkazů byl konstatován obsah tří spisů, které dle části 3) návrhu
na zahájení řízení byly zaviněním kárně obviněné soudkyně ztraceny a musely být
rekonstruovány. Zástupce kárně obviněné soudkyně upozornil na skutečnost, že z jejich obsahu
není zřejmé, kdo zavinil jejich ztrátu.
K obsahu celkem 136 spisů, v nichž navrhovatelka dle části 2) návrhu na zahájení řízení
spatřuje průtahy, kárný senát sdělil oběma stranám, že se s nimi seznámil, ověřil tvrzení
navrhovatelky. Účastníci byli soudem vyzváni ke sdělení, zda žádají konstatovat obsah některého
ze spisů či jejich část. Navrhovatelka toto nepožadovala. Kárně obviněná soudkyně uvedla,
že samotný vznik a průběh nečinnosti v těchto spisech nezpochybňuje, domnívá se však,
že za tyto průtahy nenese odpovědnost a nelze jí je přičítat k tíži, neboť jejich vznik je důsledkem
nepřiměřeného zatížení soudců rozhodujících v exekuční agendě Obvodního soudu pro Prahu 4
a nerovnoměrného rozložení této agendy.
K návrhu navrhovatelky byly vyslechnuty svědkyně JUDr. D. V., Z. P. a H. Č.
JUDr. D. V., místopředsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 4, uvedla, že se v rámci
svých povinností zabývala kontrolou spisu sp. zn. 66 Nc 20846/2007. Zjistila, že do spisu nebyla
založena 2 podání, a to stížnost povinného a návrh na provedení procesního úkonu. Tyto
písemnosti následně získala v podobě kopií od právního zástupce povinného. Při zjišťování,
jakým způsobem mohlo dojít ke ztrátě písemností, vedoucí kanceláře uvedla, že obě podání
předala kárně obviněné soudkyni k založení do spisu.
Ke zjištěným průtahům ve věcech rozhodovaných kárně obviněnou soudkyní svědkyně
uvedla, že dle jejího názoru tato soudkyně nemá vytvořen odpovídající systém práce. I přes velký
objem exekuční agendy v ostatních senátech nevznikají problémy, se kterými se potýká obviněná
soudkyně. Svědkyně se domnívá, že exekuční senáty soudu jsou zatíženy rovnoměrně. Mgr. S.
měla při rozhodování věcí dříve k dispozici velmi zkušenou soudní tajemnici, aktuálně již vyšší
soudní úřednici.
V průběhu výslechu svědkyně bylo objasňováno, jakým způsobem jsou obecně zpracovávány
stížnosti a žádosti na provedení procesního úkonu po doručení na soud. Žádosti o provedení
procesního úkonu se zakládají do spisu vedeného ve věci, ve které má být úkon proveden, poté
se spis předkládá nadřízenému soudu. Svědkyně i navrhovatelka shodně uvedly, že o došlých
stížnostech jsou zakládány samostatné správní spisy. Pokud však z podání nevyplývá, že se jedná
pouze o stížnost, může být založeno do vlastního spisu, jehož se podání jinak týká. Od roku 2010
se všechny stížnosti po doručení povinně zapisují do správního rejstříku. Pracovnice
na podatelně jsou instruovány, aby podání, které je označeno jako stížnost, předávaly přímo
správě soudu. Stejně má postupovat i vedoucí kanceláře, pokud při třídění doručené pošty
nalezne podání, které je stížností, tj. toto podání má předat správě soudu. Soudce, v jehož věci
byla stížnost podána, se v takovém případě nemusí o doručení stížnosti dozvědět.
K dotazu zástupce kárně obviněné soudkyně svědkyně uvedla, že exekuční agendě
je ze strany vedení soudu věnována potřebná pozornost. Na úkor ostatních úseků bylo posíleno
administrativní zázemí tak, aby každý exekuční soudce měl k dispozici soudního tajemníka nebo
vyšší soudní úřednici.
Ohledně ztráty spisů popsané v bodě 3) návrhu na zahájení řízení svědkyně uvedla,
že v rámci prověrky byla zjištěna jejich ztráta. Dle evidence ISAS měly být v kanceláři Mgr. S.,
kde však nebyly nalezeny.
Svědkyně jako místopředsedkyně soudu pro civilní úsek vyjádřila názor, že kárně obviněná
soudkyně nemá pro svoji činnost zaveden vhodný systém. Svědkyně soudkyni několikrát v rámci
kontrol spisů upozornila na to, že v některých jí přidělených spisech, které má u sebe v kanceláři,
neučinila žádný úkon, přitom vyřizuje spisy, které jí byly předloženy později. Snažila se jí vysvětlit
nutnost rozhodování ve věcech staršího data, avšak systém práce Mgr. S. se nezměnil, i při
poslední kontrole spisů byly opět zjištěny závažné průtahy v jí přidělených věcech.
Svědkyně Z. P., vedoucí oddělení exekuční kanceláře, uvedla, že si došlou poštu
zaznamenávala do poznámek v systému ISAS. Takto si zaznamenala i předání návrhu na určení
lhůty k provedení úkonu i stížnosti Mgr. S. ve výše uvedené věci, zpětně v tuto dobu však již tyto
poznámky v systému nelze nalézt.
Svědkyně H. Č., dozorčí úřednice Obvodního soudu pro Prahu 4 pro úsek exekuční, dědický
a opatrovnický, k dotazu ohledně fungování a spolehlivosti systému ISAS uvedla, že nelze
vyloučit vznik nesouladu skutečného stavu spisu s evidenčním. Dříve, při zavádění systému ISAS
v roce 2002, se tyto případy vyskytovaly často, nyní však již ojediněle. V rámci své činnosti má
přehled o pohybech spisů, na dotaz navrhovatelky, zda je obvyklé, aby exekuční soudce měl u
sebe v kanceláři stovky spisů, odpověděla, že v současné době to již běžné není. Dle jejího názoru
se rozhodování exekučních věcí zrychlilo po novele exekučního řádu v roce 2009, od kdy mohou
vyšší soudní úředníci některá významná rozhodnutí vydávat sami. Ve většině exekučních senátů
nastalo zlepšení, senáty se "vyčistily". Jako dozorčí úřednice potvrdila, že pokud je soudu
doručena stížnost, měla by být předána přímo na správu soudu, buď podatelnou, nebo vedoucí
příslušné kanceláře, která doručení stížnosti zjistí při rozdělování pošty.
Navrhovatelka ve svém závěrečném návrhu zdůraznila, že k zahájení kárného řízení
s obviněnou soudkyní přistoupila až po poměrně dlouhé době, kdy byla soudkyně na nedostatky
v činnosti upozorňována, avšak nedošlo ke zlepšení. Domnívá se, že by mělo být přihlédnuto
ke skutečnosti, že Mgr. S. již byla v roce 2007 za pochybení stejného druhu udělena výtka,
s průtahy se potýkala již v minulosti na civilním úseku. Dle navrhovatelky je příčinou potíží kárně
obviněné soudkyně způsob její práce, konkrétně nevytvoření systému práce, v důsledku čehož
dochází k negativním důsledkům, které poškozují jednak Obvodní soud pro Prahu 4 jakožto
instituci i justici obecně. Z těchto důvodů navrhovatelka trvá na podaném návrhu, včetně návrhu
na kárné opatření.
Zástupce kárně obviněné soudkyně v závěrečné řeči uvedl, že soudkyně sebekriticky
připustila určité rezervy ve své činnosti, které má ostatně každý. Výsledky činnosti kárně
obviněné soudkyně mohly být lepší, pokud by měla k dispozici potřebný počet administrativních
pracovníků, úměrný výši nápadu exekučních věcí. Je zřejmé, že navrhovatelka bez finančního
zajištění poskytnutého Ministerstvem spravedlnosti nemůže tento problém vyřešit, ale jeho
existenci a důsledky nelze popírat. Zástupce dále vyslovil pochybnost, zda ohledně vytýkaného
nezaložení dvou podání do spisu nebyl návrh na zahájení kárného řízení podán opožděně,
neboť vedení soudu se o doručení těchto písemností mělo dozvědět z ISASu v dubnu a září
2009. Ohledně ztráty spisů uvedené pod bodem 3) návrhu uvádí, že kárně obviněné soudkyni
nebylo v tomto směru prokázáno její výhradní zavinění. Při úvaze o uložení kárného opatření
žádá kárný senát, aby přihlédl ke skutečnosti, že se jedná o první kárné řízení obviněné soudkyně.
Kárně obviněná soudkyně využila svého práva posledního slova a uvedla, že si je vědoma
určitých pochybení, pokud jde o organizaci práce. Žádá však kárný senát o přihlédnutí k objemu
spisů, s nimiž pracuje. Nesouhlasí s tvrzením navrhovatelky, že z její strany není vyvíjena snaha
o zlepšení, neboť jsou v jí rozhodovaných věcech opět zjišťovány průtahy. Ty jsou logickým
důsledkem toho, že se snaží rozhodovat starší věci, které jsou předmětem kárného návrhu,
a nemůže tedy pracovat s ostatními spisy. Počet rozpracovaných spisů nacházejících
se u ní v kanceláři se v každém případě snížil, při zahájení první kontroly se jednalo přibližně
o 250 spisů, nyní je to cca 150 i méně spisů. Domnívá se, že i kolegové z ostatních senátů
se občas dostanou do situace, kdy se jim rozpracované spisy v kanceláři hromadí.
IV. Hodnocení důkazů
Kárný senát vyhodnotil důkazy provedené při ústním jednání po pečlivém uvážení všech
okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Důkazy obsahem listin, jejichž provedení navrhla
navrhovatelka, potvrdily tvrzení navrhovatelky uvedené v návrhu na zahájení řízení týkající
se okolností průběhu kontroly v senátě kárně obviněné soudkyně. Z těchto dokumentů bylo
kárným senátem ověřeno zachování subjektivní i objektivní lhůty k podání návrhu na zahájení
řízení. Dle §9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb. musí být tento návrh podán nejpozději do 6 měsíců
ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o skutečnostech týkajících se kárného provinění,
které jsou rozhodné pro podání návrhu (subjektivní lhůta). Vedení Obvodního soudu
pro Prahu 4 se dozvědělo o skutku uvedeném pod bodem 1) návrhu na zahájení kárného řízení
dne 24. 5. 2010 a o skutcích uvedených pod bodem 2) a 3) návrhu v průběhu prověrky spisů
provedené ve dnech 17. 6. – 28. 7. 2010. Vzhledem k tomu, že návrh byl podán dne 23. 9. 2010,
byla šestiměsíční subjektivní lhůta zachována ve vztahu ke všem vytýkaným skutkům. Zástupce
kárně obviněné soudkyně v závěrečné řeči vyslovil pochybnosti o tom, zda subjektivní lhůta byla
zachována v případě vytýkaného nezaložení dvou podání do spisu sp. zn. .., která měla být soudu
doručena v květnu a září 2009. Tato skutečnost měla být zaznamenána v ISAS a vedení soudu
či jiný pověřený pracovník měl pochybení zjistit již v této době. Kárný senát však tuto námitku
neshledal důvodnou. Počátek subjektivní lhůty je v souladu s §9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb.
určen okamžikem faktického vědomí navrhovatele o skutečnostech týkajících se kárného
provinění. Lze obecně konstatovat, že navrhovatelka jakožto předsedkyně soudu má obecnou
povinnost zajistit fungování kontrolních mechanismů tak, aby jakékoliv pochybení soudce
či jiného pracovníka soudu bylo co nejdříve zjištěno. Bylo by však zcela nereálné požadovat,
aby ke zjištění veškerých nedostatků vždy došlo ihned a na základě této kontrolní odpovědnosti
konstruovat počátek subjektivní lhůty ke dni vzniku pochybení. Za účelem eliminace negativních
důsledků neúměrně pozdě odhalených nedostatků je zákonem č. 7/2002 Sb. kromě subjektivní
lhůty pro podání návrhu na zahájení kárného řízení stanovena též objektivní lhůta, která chrání
kárně obviněné soudce před tím, aby jim byla vytýkána pochybení zcela mimo přijatelný časový
rámec. Kárný senát tedy dospěl k závěru, že navrhovatelka se o pochybeních týkajících
se postupu v řízení vedeném pod sp. zn. 66 Nc 20846/2007 dozvěděla dne 24. 5. 2010, kdy byla
soudu doručena výzva k zaplacení náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem na základě
nálezu III. ÚS 2979/09 ze dne 13. 5. 2010, subjektivní šestiměsíční lhůta pro zahájení kárného
řízení byla tedy dne 23. 9. 2010 zachována.
Kárný senát v rámci ověření podmínek řízení též zachování objektivní lhůty, neboť ke všem
vytýkaným skutkům došlo v časovém rámci tří let od 23. 9. 2007 do 23. 9. 2010.
Předmětem dokazování a hodnocení ze strany kárného senátu tedy bylo následně tvrzení
navrhovatelky uvedené pod body 1) – 3) návrhu na zahájení řízení, přičemž kárný senát dospěl
k následujícím závěrům:
K jednání vytýkanému pod bodem 1) kárný senát považuje za prokázané,
že obviněná soudkyně se spisem vedeným pod sp. zn. 66 Nc 20846/2007 v období
od 24. 10. 2008 – 25. 5. 2010 nepracovala a neprovedla odpovídající procesní úkony, včetně toho,
že nereagovala na opakované žádosti Ústavního soudu o vyjádření k ústavní stížnosti a zapůjčení
spisu. Tento závěr je zcela podložen obsahem uvedeného spisu, jímž byl při ústním jednání
proveden důkaz, ostatně kárně obviněná soudkyně toto nezpochybňovala, naopak vyslovila lítost
nad důsledky tohoto pochybení, dokonce se snažila vedení soudu nabídnout součinnost
při úhradě vzniklých nákladů řízení před Ústavním soudem. Skutkový průběh i zavinění tedy bylo
bez pochybností prokázáno.
Soudkyně naopak byla zproštěna obvinění, že v této věci neučinila příslušné úkony
v souvislosti se stížností ze dne 20. 4. 2009 a s návrhem na určení lhůty k provedení procesního
úkonu ze dne 7. 9. 2009. Po vyhodnocení provedených důkazů nelze vyvrátit, že tyto písemnosti
na soud skutečně došly, nicméně ze strany navrhovatelky nebylo prokázáno, že se skutečně
dostaly do sféry působnosti kárně obviněné soudkyně, tj. že jí byly předloženy. Z výpovědi
navrhovatelky i svědkyně JUDr. V. je zřejmé, že je-li Obvodnímu soudu pro Prahu 4 doručeno
podání označené jako „stížnost“, jsou pracovnice podatelny instruovány k jejímu okamžitému
předložení správě soudu. Stejný postup má zvolit vedoucí kanceláře, která při rozdělování došlé
pošty zjistí, že obsahem některého z podání je stížnost – její povinností je předložit ji nikoliv
soudci, kterému je předmětná věc přidělena k rozhodnutí, nýbrž správě soudu. Správa soudu o
stížnostech vede samostatný rejstřík. Tento postup byl i bez výslovné úpravy ve vnitřních
předpisech soudu v době doručení obou podání v roce 2009 dodržován. Podobným způsobem
měly být sledovány i žádosti o provedení procesního úkonu. Navrhovatelka, místopředsedkyně
soudu i dozorčí úřednice však připustily, že žádný takový záznam o stížnosti ze dne 20. 4. 2009,
ani o žádosti o provedení procesního úkonu ze dne 7. 9. 2009, přes uvedené instrukce nikým
z pracovníků soudu učiněn nebyl. Přestože lze připustit předpoklad, že písemnosti nakonec měly
být předloženy soudkyni (a dle tvrzení svědkyně Z. P. se tak stalo) a ta je měla do spisu založit,
dokazováním bylo prokázáno, že se tak nemělo stát přímo a bezprostředně, naopak, správně
měly být předloženy nejdříve správě soudu. Na základě uvedených důkazů vznikla pochybnost o
pohybu obou písemností po jejich doručení soudu a nebylo prokázáno, že by byly skutečně Mgr.
S. předloženy a k jejich ztrátě došlo v době, kdy je měla u sebe. Kárný senát se i v disciplinárním
řízení je povinen řídit zásadou „in dubio pro reo“, v souladu s ní proto nemohl kárně obviněnou
soudkyni v tomto směru uznat vinnou.
Dále byla soudkyně zproštěna též obvinění z toho, že ve věci sp. zn. 66 Nc 20846/2007
po doručení ústavního nálezu sp. zn. III. ÚS 2979/09 neuvědomila o tomto rozhodnutí vedení
soudu a náklady řízení tak zůstaly ve lhůtě nezaplaceny. Kárný senát z obsahu uvedeného spisu,
kterým provedl při jednání důkaz, ověřil, že ve spise je založeno vyrozumění Ústavního soudu
o nařízení veřejného vyhlášení nálezu v dané věci na 20. 5. 2010, avšak tento přípis byl spolu
s následným nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2979/09 ze dne 13. 5. 2010, kárně
obviněné soudkyni předložen dne 24. 5. 2010. Stejného dne bylo o vydání tohoto nálezu,
včetně povinnosti uhradit náklady řízení ve lhůtě 3 dnů, informováno též vedení soudu,
což je zaznamenáno ve spisu vedeném pod sp. zn. 40 Spr 1004/2007. Přestože se soudkyně
při rozhodování uvedené věci dopustila závažných pochybení, za které byla uznána vinnou,
dokazováním (obsah spisu, výpis ze systému ISAS) bylo vyvráceno, že by se průtahů dopustila
i při oznámení nálezu Ústavního soudu navrhovatelce a byla tak zodpovědná za případné pozdní
splnění povinnosti uhradit náklady řízení.
Kárně obviněná soudkyně byla shledána vinnou z průtahů ve věcech uvedených
pod bodem 2) návrhu na zahájení kárného řízení. Průtahy mezi jednotlivými úkony v celkem 136
věcech byly kárným senátem ověřeny z obsahu předmětných spisů, ostatně Mgr. S. jejich vznik a
průběh nezpochybnila, naopak výslovně připustila, že k nim došlo. Samotnou existenci průtahů
ve všech 136 věcech tedy kárný senát na základě uvedených důkazů a vyjádření kárně obviněné
soudkyně považoval za prokázané. Dle Mgr. S. však za jejich vznik není odpovědná a nemohla
jimi spáchat kárné provinění, neboť průtahy nevznikly jejím zaviněním, byly důsledkem
nadměrného objemu jí přidělované práce a nedostatečným zajištěním potřebného počtu
administrativních pracovníků. K těmto důvodům kárný senát uvádí, že nezpochybňuje velké
pracovní zatížení kárně obviněné soudkyně. Konstatuje však, že soudkyni se v řízení nepodařilo
prokázat, že její zatížení vylučuje možnost provádět úkony v jí přidělených věcech v alespoň
přiměřeně přijatelných lhůtách, tj. bez několikaměsíčních prodlev. Soudkyně pouze obecně
poukazovala na vysoký počet jí přidělených a rozhodovaných věcí, což však i při úctyhodném
množství samo o sobě neospravedlňuje vznik významných průtahů v mnoha desítkách věcí. Dle
kárného senátu nelze jednoznačně a obecně stanovit, s jakým počtem věcí soudce ještě může
plynule pracovat a s jakým již nikoliv. Činnost soudce je soubor mnoha velmi složitých procesů,
vzpírajících se obecně platnému normování. Vyřízení a rozhodnutí každé věci může být velmi
individuální, vždy jinak náročné z různých hledisek - časových, právních, a dalších. Je tedy pouze
na kárně obviněném soudci, aby v případě jemu vytýkaných průtahů kárnému senátu prokázal
objektivní nemožnost rozhodovat ve věcech bez průtahů, tj. např. předestřením svého časového
snímku pracovní činnosti, a porovnáním skutečně vykonávaných činností a jejich časové dotace,
s potřebným stavem těchto hodnot pro plynulé vyřizování jemu přidělených věcí. K tomu ze
strany kárně obviněné soudkyně nedošlo, neboť svoji obhajobu založila na údajích o vysokém
počtu projednávaných věcí, což však samo o sobě nevylučuje jejich rozhodování bez průtahů.
K tvrzení ohledně nedostatečného počtu administrativních pracovníků kárný senát uvádí,
že ani nedosažení optimální podpory činnosti soudce ze strany administrativního aparátu opět
nezbavuje soudce bez dalších skutečností zavinění za dlouhodobou a rozsáhlou nečinnost.
V projednávané věci bylo zjištěno, že soudkyně měla v době, kdy jsou jí průtahy vytýkány,
k dispozici jednoho vyššího soudního úředníka či soudní tajemnici, která vykonávala úkony
pouze v jí přidělených věcech. Je zcela zřejmé, že při vyšším počtu pomocného aparátu
by činnost soudce byla efektivnější a rychlejší, avšak uvedené podmínky nelze označit za zcela
znemožňující řádný výkon rozhodovací činnosti.
K jednání, popsaném navrhovatelkou pod bodem 3) návrhu na zahájení řízení kárný senát
po provedeném dokazování uvádí, že se ztotožnil s obhajobou kárně obviněné soudkyně,
dle které jí nebylo prokázáno výhradní zavinění za ztrátu tří spisů, které musely být
rekonstruovány. Navrhovatelka, svědkyně i Mgr. S. uvedly shodně okolnosti, za jakých byla ztráta
spisů zjištěna, tj. při provádění prověrky spisů v senátě kárně obviněné soudkyně. Z jejích
výpovědí je však též zřejmé, že po zjištění, že spisy se v rozporu s údaji v ISASu nenacházejí
v kanceláři soudkyně, připouštěly, že by se mohly nacházet i jinde a snažily se spisy najít i na
jiných místech. Kárný senát připouští, že se jedná o zcela běžný postup při ztrátě spisů, nicméně
musel uznat důvodnou námitku námitce zástupce kárně obviněné soudkyně ohledně důkazní
nouze při prokazování podrobností jejich ztráty. Vedením soudu nebyl např. sepsán záznam,
z něhož by bylo zřejmé, jak reagovaly pracovnice kanceláře, zda byly zjišťovány okolnosti předání
spisů do kanceláře soudkyně atd. Je zřejmé, že při vysokém počtu spisů, který je v oběhu na
exekučních úsecích soudů, je toto zjišťování komplikované, na druhou stranu právě vzhledem
k takto vysokému objemu neustále předávaných spisů je následně komplikované prokázat bez
pochybností, že předmětné 3 spisy se v kanceláři kárně obviněné soudkyně skutečně nacházely a
pouze jí je možno přičítat zavinění za jejich ztrátu. Vzhledem k již citované zásadě „in dubio pro
reo“ kárný senát musel pro důkazní nouzi kárně obviněnou soudkyni zprostit obvinění, že
zavinila ztrátu uvedených spisů. Nebyla též shledána vinnou z průtahů vzniklých při zahájení
rekonstrukce spisů, neboť z výpovědi svědkyň vyplynulo, že považovaly za samozřejmé, aby
spisy byly nejprve po určitou dobu hledány, doba považovaná navrhovatelkou za průtah
nepřesahovala dle kárného senátu přijatelnou dobu, po které bylo možno najisto konstatovat
nenalezení spisů.
V. Závěr
Jednání kárně obviněné soudkyně uvedené v části bodu 1) a v bodu 2) bylo z výše uvedených
důvodů kárným senátem shledáno jako kárné provinění ve smyslu §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. Dle tohoto ustanovení je kárným proviněním soudce zaviněné porušení jeho povinností,
jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce
nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů.
Neplnění pokynů uložených soudu ze strany Ústavního soudu, včetně nesplnění jím uložených
povinností, naplnilo bez pochybností citované znaky skutkové podstaty kárného provinění.
Ke stejnému závěru dospěl kárný senát i ohledně vytýkaných průtahů. Rozhodování v zákonem
stanovených či přiměřených lhůtách je považováno za součást práva na spravedlivý proces (čl. 36
odst. 1 Listiny základních práv a svobod; čl. 6 Evropské úmluvy o lidských právech).
Neodůvodněné průtahy v řízení je proto nutno hodnotit jako zaviněné porušení povinností
soudce a jako jednání způsobilé nejméně narušit důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů
ve smyslu §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.
V ostatních bodech návrhu byla obviněná soudkyně obvinění zproštěna, neboť z důvodů
uvedených v části IV. tohoto rozhodnutí nebylo prokázáno, že k navrhovatelkou popsanému
jednání došlo.
Při úvaze, jaké kárné opatření kárně obviněné soudkyni uložit, hodnotil kárný senát
především závažnost tohoto kárného provinění. Uvedené provinění kárný senát shledal
závažným, a to vzhledem k počtu věcí, v nichž bylo prokázáno porušení zákonem stanovených
povinností, a taktéž vzhledem k délce nečinnosti v jednotlivých věcech. Přitěžující okolností
je též, že se kárně obviněná soudkyně jednání dopouštěla, přestože byla navrhovatelkou
na nedostatky ve své činnosti upozorněna. Ve prospěch kárně obviněné soudkyně naopak bylo
nutno dle názoru kárného senátu hodnotit, že na exekučním úseku pracuje s vysokým počtem
věcí a jedná se o její první případ kárného řízení.
Navrhovatelka se domáhala uložení kárného opatření v podobě snížení platu o 30 %
na dobu 1 roku. Kárný senát nebyl návrhem navrhovatelky na uložení kárného opatření vázán
(§9 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb.). Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem tak kárný
senát dospěl k závěru, že prokázanému kárnému provinění kárně obviněné soudkyně a jejímu
částečnému zproštění odpovídá kárné opatření podle §88 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů, a to snížení platu o 15% na dobu 6 měsíců, počínaje měsícem
následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Odvolání proti rozhodnutí v kárném řízení není přípustné.
V Brně dne 5. října 2011
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně kárného senátu