ECLI:CZ:NSS:2011:11.KSS.11.2010:43
sp. zn. 11 Kss 11/2010 - 43
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího správní soudu složený z předsedkyně senátu JUDr. Dagmar
Nygrínová a členů senátu JUDr. Petra Gemmela, Mgr. et. Mgr. Věroslava Řezáče, JUDr. Aleny
Mátlové, JUDr. Josefa Doubka a JUDr. Dalimily Gadasové projednal v ústním jednání dne
1. 6. 2011 návrh předsedkyně Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 9. 2010, na zahájení kárného
řízení proti JUDr. J. Š., soudkyni Okresního soudu v Liberci, a rozhodl
takto:
R o z h o d n u t í :
I. Podle §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s e
JUDr. Jana Šecová,
nar. X,
soudkyně Okresního soudu v Liberci,
u z n á v á v i n n o u , ž e
jako soudkyně Okresního soudu v Liberci ve věci sp. zn. 31 E 2719/99, která jí byla přidělena
podle rozvrhu práce k vyřízení, porušila §158 odst. 4 občanského soudního řádu tím,
že nedodržela zákonnou lhůtu k vyhotovení a odeslání usnesení vyhlášeného dne 24. 6. 2008,
č. j. 31 E 2719/99 – 62, kde lhůta k vypravení končila dne 24. 7. 2008, které vyhotovi la až dne
23. 9. 2010, a rozhodnutí bylo vypraveno dne 24. 9. 2010,
t e d y
zaviněně porušila povinnosti soudce a ohrozila důvěru v nezávislé, nestranné, odborné
a spravedlivé rozhodování soudů.
T í m se d o p u s t i l a
kárného provinění podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Z a t o se j í u k l á d á
podle §88 odst. 1 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů
kárné opatření d ů t k a .
II. Řízení o návrhu na zahájení kárného řízení pro jednání kvalifikované jako kárné
provinění, kterého se měla dopustit tím, že v téže právní věci sp. zn. 31 E 2719/99 byla nečinná
od 3. 11. 1999 do 12. 2. 2007,
se z a s t a v u j e
podle §14 písm. a) zákona č. 7/2002 S b., ve znění pozdějších předpisů, pro jeho opožděné
podání.
Odůvodnění:
Navrhovatelka podala návrh na zahájení kárného řízení proti v záhlaví jmenované
soudkyni pro kárná provinění spočívající ve skutcích, který ch se měla kárně obviněná soudkyně
dopustit v návrhu popsaným způsobem. Navrhovatelka uvedla, že dne 3. 9. 2010 jí byla doručena
žádost Ministerstva spravedlnosti ČR o vyjádření k žádosti pana Václava Lénárta o poskytnutí
zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem,
spočívajícím v nepřiměřené délce trvání řízení vedeného u Okresního soudu v Liberci
pod sp. zn. 31 E 2719/99. Věc podle rozvrhu práce u uvedeného soudu vyřizuje kárně obviněná
soudkyně. Navrhovatelka ze spisu zjistila, že ve věci byl podán návrh na výkon rozhodnutí
srážkami ze mzdy povinného dne 3. 8. 1999. První jednání ve věci proběhlo dne 3. 11. 1999
a bylo odročeno na neurčito – zřejmě k provedení důkazu výslechem svědků. Dne 21. 11. 2000
požádala právní zástupkyně oprávněného o nařízení jednání s poukazem na to, že od odročení
posledního jednání již uběhl jeden rok. Soudkyně na žádost nereagovala. Ve spise je pak založen
záznam o tom, že dne 18. 2. 2004 do spisu nahlédla právní zástupkyně oprávněného. Soudkyně
byla nadále nečinná až do 12. 2. 2007, tedy více než sedm let. Uvedeného dne nařídila jednání
na 6. 3. 2007. Poslední jednání dne 17. 6. 2008 bylo odročeno na 24. 6. 2008 k vyhlášení
rozhodnutí. Uvedeného dne bylo rozhodnutí vyhlášeno, dne 1. 7. 2008 došlo odvolání
povinného. Rozhodnutí vyhlášené 24. 6. 2008 vyhotovila soudkyně až 23. 9. 2010 poté, kdy byla
vyzvána k předložení spisu navrhovatelce. Navrhovatelka shrnula, že z uvedeného přehledu
vyplývá, že soudkyně byla ve věci nečinná od 3. 11. 1999 do 12. 2. 2007, rozhodnutí vyhlášené
24. 6. 2008 vyhotovila až 23. 9. 2010. Navrhovatelka upozornila, že na JUDr. Š . byl v minulosti
podán předsedkyní soudu návrh na zahájení kárného řízení pro průtahy v jiném řízení, o kterém
bylo Vrchním soudem v Praze rozhodnuto dne 14. 11. 2008, č. j. 1 Ds 19/2008 – 26, rozhodnutí
nabylo právní moci dne 12. 12. 2008. Tímto rozhodnutím byla JUDr. Š. uznána vinnou kárným
proviněním a bylo jí uloženo kárné opatření – důtka. Dne 4. 3. 2009 byla JUDr. Š . udělena výtka
za průtah v řízení vedeném pod sp. zn. 12 C 1219/91. Vzdor těmto pochybením hodnotí
navrhovatelka jmenovanou soudkyni jako zkušenou, s vysokou výkonností, jejíž specializací je
agenda E (výkonu rozhodnutí). Vedle toho vyřizuje věci rejstříku Nc a Exe, tj. agendu
soukromých exekutorů. V nařízení výkonu rozhodnutí nemá průtahy, její zatížení je vysoké.
Nicméně s některými spisy nepracuje tak, aby byly vyřízeny v přiměřené lhůtě. Příkladem toho je
závažný a opakovaný průtah v uvedené věci. Navrhovatelka žádala, aby s JUDr. J. Š. bylo
zahájeno kárné řízení a po projednání věci jí uloženo za kárné provinění spočívající v zaviněném
porušení povinností soudce kárné opatření podle §88 odst. 1 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb. o
soudech a soudcích, tedy důtka.
Kárně obviněná soudkyně svého práva písemně se vyjádřit ke kárn ému obvinění
nevyužila.
Senát kárného soudu poté, co ověřil, že návrh byl podán osobou k tomu oprávněnou,
zjišťoval, zda ohledně obou skutků, které jsou kárně obviněné soudkyni kladeny za vinu ,
byl návrh na zahájení řízení podán včas. Podle §9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení
ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, musí být návrh na zahájení kárného
řízení podán nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o skutečnostech
týkajících se kárného provinění, které jsou rozhodné pro podání návrhu, nejpozději však
do tří let ode dne spáchání kárného provinění. Na toto ustanovení navazuje §14 odst. 1 písm. a)
téhož zákona, podle něhož senát bez ústního jednání řízení zastaví, byl- li návrh na zahájení řízení
podán opožděně nebo byl-li vzat zpět.
V návrhu na zahájení řízení bylo kárně obviněné soudkyni kladeno za vinu,
že se dopustila dvou skutků kvalifikovaných jako kárné provinění, a to jednak několik roků
trvající nečinnosti v právní věci vedené pod sp. zn. 31 E 2719/9 9, kdy byla nečinná
od 3. 11. 1999 do 12. 2. 2007 a dále kárného provinění spočívajícího v tom, že v téže právní věci
nevypracovala písemné vyhotovení rozhodnutí ve lhůtě stanovené v §158 odst. 4 o. s. ř. Pokud
jde o prvé z obou jednání kvalifikovaných jako kárné provinění, musel kárný senát konstatovat,
že návrh na zahájení kárného řízení byl v této části podán opožděně. Kárný senát z důkazu
provedeného spisem Okresního soudu v Liberci sp. zn. 31 E 2719/99 bezpečně zji stil
(a mezi účastníky je ostatně nesporné, kárně obviněná soudkyně tuto skutečnost nepopírá),
že nečinnost soudkyně, v jí rozvrhem práce svěřené věci, trvala od 3. 11. 1999, kdy proběhlo
ve věci poslední jednání, které bylo odročeno na neurčito, a to až do 12. 2. 2007 (tedy více než
7 let), kdy uvedená soudkyně nařídila jednání na 6. 3. 2007. Za toto jednání však již kárně
postižená být nemůže, neboť návrh na zahájení kárného řízení byl podán dne 8. 10. 2010
a doručen Nejvyššímu správnímu soudu dne 11. 10. 2010. Stalo se tak nepochybně po marném
uplynutí zákonem stanovené 3 leté objektivní lhůty odvozované od spáchání kárného provinění,
resp. od ukončení trvajícího protiprávního stavu. Vycházeje z data 12. 2. 2007, kdy soudkyně
přestala být ve věci nečinná, skončila lhůta k podání návrhu dne 12. 2. 2010. Na tomto závěru
nic nemění skutečnost, že navrhovatelkou byla dodržena subjektivní 6 měsíční lhůta počítaná od
data, kdy se o kárném provinění dozvěděla. Protože návrh na zahájení kárného řízení byl
v uvedené části podán opožděně, Nejvyšší správní soud řízení pro jednání, kvalifikované jako
kárné provinění, kterého se měla soudkyně dopustit tím, že ve věci sp. zn. 31 E 2719/99 byla
nečinná od 3. 11. 1999 do 12. 2. 2007, zastavil podle §14 písm. a) zákona o řízení ve věcech
soudců.
Ohledně druhého jednání kvalifikovaného v návrhu na zahájení kárného řízení jako kárné
provinění, byl návrh podán včas, neboť jak 6 měsíční lhůta subjektivní, tak i 3 letá lhůta
objektivní pro jeho podání, stanovená v §9 odst. 1 zákona o řízení, byla zachována.
Ústní jednání před kárným senátem proběhlo dne 1. 6. 2011 jen za přítomnosti
navrhovatelky. Kárně obviněná soudkyně prostřednictvím navrhovatelky zaslala kárnému senátu
dopis ze dne 31. 5. 2011, v němž sdělila, že se k nařízenému ústnímu jednání nedostaví a žádá,
aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Současně uvedla, že skutek, pro který byl podán n ávrh
na zahájení kárného řízení se stal, nechce se nijak hájit a využívá svého práva nevypovídat podle §
12 zákona č. 7/2002 Sb.
Ve své výpovědi před kárným senátem navrhovatelka odkázala na písemné vyhotovení
kárného návrhu a jeho doplněk ze dne 10. 11. 2010 a k dotazům kárného senátu dodala, že kárně
obviněná soudkyně v současné době vyřizuje agendu věcí zapsaných v rejstříku E, tj. věcí výkonu
rozhodnutí, a dále rejstříku Nc a Exe, tj. agendu soukromých exekutorů. K dotazu, jaké množství
věcí vyřizuje měsíčně uvedla, že je to nárazové, zejména pokud jde o věci rejstříku Exe
jsou to stovky spisů, neboť ji napadne třeba 400 nebo 500 věcí během 14 dnů.
Vedle toho dostává věci z rejstříku E, přičemž na tuto agendu jsou zařazeny podle rozvrhu práce
2 soudkyně. Těchto věcí napadá v průměru kolem 350 měsíčně. Pokud jde o spisy rejstříku
Exe, dělí se o ně celkem 8 soudců, spisy jsou jim přidělovány v určitých intervalech,
takže se může stát, že soudkyni někdy napadne 400 věcí, jindy 800. Kárně obviněná soudkyně
pracuje v tzv. minitýmu se soudcem, který rovněž vyřizuje exekuce, konkrétně agendu nařizování
výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí. K dotazu kárného senátu, jak si navrhovatelka
vysvětluje průtah soudkyně v projednávané věci, navrhovatelka uvedla, že tyto problémy se u ní
občas vyskytují, neboť agenda je velmi obsáhlá, dodržování lhůt se průběžně sledovat nedá.
Soudkyně má v kanceláři stovky spisů, takže se může stát, že spis, který je jí něčím nepříjemný,
nebo do kterého se jí nechce, tak ho prostě pomine. Jinak jde o velmi šikovnou, chytrou
a pracovitou soudkyni s dobrými odbornými znalostmi v oblasti exekucí, k níž se řada mladších
kolegů chodí radit.
Kárný senát ověřil tvrzení navrhovatelky uvedená v návrhu na zahájení řízení ze spisu
Okresního soudu v Liberci sp. zn. 31 E 2719/99, jehož obsahem při ústním jednání provedl
důkaz. Ve spise se nachází návrh na vý kon rozhodnutí srážkou ze mzdy povinného, který došel
Okresnímu soudu v Liberci dne 3. 8. 1999. Bezprostředně poté dne 5. 8. 1999 vydal soud
usnesení č. j. 31 E 2719/99 – 6, jímž návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí vyhověl. Soudkyně
poté průběžně a bez průtahů činila ve věci další úkony, jednání nařídila na 3. 11. 1999, vyslechla
při jednání oprávněného, povinného i navrženou svědkyni a jednání poté odročila na neurčito.
Od uvedeného data zůstala ve věci nečinná až do 12. 2. 2007, kdy nařídila jednání na 6. 3. 2007.
Toto jednání bylo k žádosti zástupce oprávněného odročeno, stejně jako několik dalších jednání
nařízených postupně v měsících dubnu až červnu 2007. Při jednání konaném dne 10. 7. 2007 byla
vyslechnuta svědkyně M. D. a poté jednání odročeno na neurčito za účelem vyžádání zprávy
bytového družstva. Další jednání bylo nařízeno dne 16. 5. 2008 na 3. 6. 2008 a odročeno pro
nepřítomnost předvolaného svědka na 17. 6. 2008. Toto jednání bylo po výslechu svědka
odročeno na 24. 6. 2008 za účelem vyhlášení rozhodnutí. Dne 24. 6. 2008 bylo vyhlášeno
usnesení, jímž byl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí srážkami z jeho mzdy
zamítnut a povinnému bylo uloženo nahradit oprávněnému náklady řízení ve výši 9475 Kč
do tří dnů od právní moci usnesení. Dne 1. 7. 2008 oznámil povinný odvolání proti vyhlášenému
a do té doby nedoručenému rozhodnutí soudu, soudkyně poté zůstala nečinná a usnesení
vyhlášené 24. 6. 2008 vyhotovila až dne 23. 9. 2010, poté, kdy byla navrhovatelkou vyzvána
k předložení spisu.
Dále byl proveden důkaz rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 11. 2008,
č. j. 1 Ds 19/2008 – 26, jímž kárný senát uvedeného soudu uznal kárně obviněnou soudkyni
JUDr. J. Š. vinnou, že jako soudkyně Okresního soudu v Liberci ve věcech, jež jí byly přid ěleny
podle rozvrhu práce k vyřízení, byla dlouhodobě bezdůvodně nečinná a způsobila tím déletrvající
průtahy při vyřizování celkem 9 exekučních věcí, čímž se dopustila kárného provinění podle §87
zákona o soudech a soudcích, a podle §19 odst. 1 zákona o řízení ve věcech soudců a §88 odst.
1 písm. a) zákona o soudech a soudcích jí byla uložena důtka. Podle odůvodnění rozhodnutí šlo o
průtahy v postupu soudu po nařízení výkonu rozhodnutí, které trvaly v průměru od 6 do 14 let.
Vzdor zjištění o značném počtu přidělených věcí soudkyni dospěl kárný senát k závěru, že
průtahy ve věcech menší obtížnosti, které trvají řadu let, nelze ani v případě soudce s velkou
pracovní výkonností považovat za omluvitelné jeho přetížeností a představují jím zaviněné
porušení soudcovských povinností, svědčící o nedůsledném přístupu k práci. Rozhodnutí
kárného senátu Vrchního soudu v Praze nabylo právní moci dne 12. 12. 2008.
Rovněž byl proveden důkaz opatřením předsedkyně Okresního soudu v Liberci ze dne
4. 3. 2009, sp. zn. Spr 373/2009, jímž vytkla kárně obviněné soudkyni průtah v řízení vedeném
pod sp. zn. 12 C 1219/91, v němž byla soudkyně nečinná od 22. 10. 2010. Zároveň bylo
soudkyni uloženo, aby v řízení nadále postupovala bez průtahů a předkládala spis ke kontrole
vždy k 15 dni každého měsíce.
Důkaz byl rovněž proveden vyjádřením soudcovské rady Okresního soudu v Liberci
k návrhu na zahájení kárného řízení s kárně obviněnou soudkyní, v němž soudcovská rada bere
tuto skutečnost na vědomí a vyjadřuje politování nad tím, že zjištěné nedostatky v práci soudkyně
byly takového rozsahu, že bylo potřebné na ně reagovat podáním kárné žaloby.
Z vyžádaného pracovního hodnocení kárně obviněné soudkyně, vypracovaného
navrhovatelkou dne 10. 11. 2010, kárný senát zjistil, že JUDr. J. Š. byla soudkyní Okresního
soudu v Liberci od 1. 1. 1976, v období od 1. 1. 1979 do 31. 3. 1991 pracovala jako soudkyně
Krajského soudu v Ústí nad Labem s místem výkonu práce u pobočky v Liberci. Od 1. 4. 1991
doposud pracuje opět u Okresního soudu v Liberci, a to na úseku občanskoprávním.
V posledních letech se specializuje na vyřizování věcí agendy výkonu rozhodnutí a exekucí. Má
velmi dobrou úroveň odborných znalostí, patří mezi soudce s vysokou výkonností, její jednání je
profesionální, odpovídající vykonávané funkci. Ke kvalitě rozhodovací činnosti nejsou
připomínky ani ze strany odvolacích senátů Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky
v Liberci. U Okresního soudu v Liberci v současné době vyřizuje agendu výkonu rozhodnutí
jedna další soudkyně, agenda exekucí je rozdělena mezi 7 dalších soudců, kteří vedle této agendy
vyřizují i věci rejstříku C a Nc. Výkonnost JUDr. Š. s ostatními soudci v této agendě je
srovnatelná, nejsou k ní připomínky. JUDr. Š. nemá průtahy v nařízení výkonu rozhodnutí,
problémem v její práci je to, že s některými spisy nepracuje tak, aby věci byly vyřízeny
v přiměřené lhůtě. Za to byla také již v roce 2008 kárně postižena. Celkově je jí však možno
hodnotit jako svědomitou a pracovitou soudkyni s nepochopitelnými výkyvy při vyřizování
některých věcí.
Navrhovatelka v závěrečné řeči odkázala na písemný návrh na zahájení kárného řízení
a požadovala vyhovění tomuto návrhu. Uvedla, že velmi zvažovala druh kárného opatření
s ohledem na závažný a opakovaný průtah zjištěný v předmětné věci, nicméně s ohledem
na obrovské množství práce, které soudkyně odvedla během let, co u soudu působí, nezvolila
navrhnout přísnější druh kárného opatření spočívající ve snížení platu, neboť za přiměřený postih
považovala uložení důtky. Zdůraznila, že objektivní skutečností zůstává, že v případě,
pokud by uvedená soudkyně rezignovala na svou funkci, nacházela by se navrhovatelka v situaci,
kdy neví, komu její agendu předá.
Na základě provedeného dokazování dospěl kárný soud k následujícím skutkovým
závěrům:
Z předloženého spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn. 31 E 2719/99 kárný senát
bezpečně ověřil, že údaje uvedené v kárném návrhu se shodují se skutečností. Ve vztahu k té části
návrhu na zahájení kárného řízení, v níž byl návrh podán včas, je na základě spisu nutno
konstatovat, že soudkyně usnesení, jímž zamítla návrh na zastavení výkonu rozhodnutí , vyhlásila
dne 24. 6. 2008, avšak vyhotovila je až 23. 9. 2010 (rozhodnutí bylo vypraveno dne 24. 9. 2010),
čímž několikanásobně překročila zákonem stanovenou lhůtu k vyhotovení a odeslání rozhodnutí,
která podle §158 odst. 4, z a použití ust. §167 odst. 2 občanského soudního řádu, činí 30 dnů
ode dne vyhlášení rozhodnutí. Tato lhůta skončila dne 24. 7. 2008. Předseda soudu je oprávněn
tuto lhůtu prodloužit až o dalších 60 dnů, nicméně ze spisu není patrno, že by kárně obviněná
soudkyně o prodloužení lhůty k vyhotovení vyhlášeného usnesení předsedkyni soudu požádala;
ostatně i pokud by se tak stalo, pak by lhůta prodloužená skončila nejpozději dne 2 2. 9. 2008.
Soudkyně však písemné usnesení vyhotovila až dne 23. 9. 2010 a usnesení bylo odesláno
účastníkům následujícího dne, tj. 24. 9. 2010. Stalo se tak tudíž o více než dva roky později.
Ostatně kárně obviněná soudkyně toto své pochybení spočívající v porušení §158 odst. 4
občanského soudního řádu ani nepopírá a nechce se nijak hájit. Tohoto jednání se soudkyně
dopustila, přestože za jiné kárné provinění, spočívající v průtazích ve vyřizování jiných věcí
výkonu rozhodnutí, byla již kárně postižena Vrchním soudem v Praze kárným opatřením –
důtkou a přestože i v roce 2009 jí byl navrhovatelkou vytýkán průtah v jedné věci civilní
(rejstříku C) sp. zn. 12 C 1219/91.
Podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je kárným
proviněním soudce zaviněné porušení jeho povinností, jakož i zaviněné chování nebo jednání,
jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné,
odborné a spravedlivé rozhodování soudů. Rozhodování v zákonem stanovených přiměřených
lhůtách, včetně písemného vyhotovení rozhodnutí v takových lhůtách, je považováno za součást
práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Evropské
úmluvy o lidských právech). Neodůvodněné průtahy v řízení, včetně nevyhotovení rozhodnutí
v zákonem stanovené lhůtě, zejména pak její překročení v řádu několika měsíců až roků,
zde konkrétně 2 let a 3 měsíců, je proto jednáním způsobilým přinejmenším narušit důvěru
ve spravedlivé rozhodování soudů ve smyslu §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., nemluvě
o dalších důsledcích takového dlouhotrvajícího protiprávního stavu pro účastníky soudního
řízení.
Na základě výše uvedených skutečností proto kárný senát dospěl k závěru, že kárně
obviněná soudkyně se svým jednáním popsaným pod bodem I. tohoto rozhodnutí dopustila
kárného provinění podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Při úvaze o druhu kárného opatření zvažoval kárný senát na straně jedné výše
již popsanou závažnost zjištěného kárného provinění a jeho dopad na účastníky řízení,
jakož i skutečnost, že se kárného provinění uvede ná soudkyně dopustila opakovaně: důtkou byla
potrestána již v řízení vedeném před Vrchním soudem v Praze pod sp. zn. 1 Ds 19/2008.
Na straně druhé zvažoval kárný senát ve prospěch soudkyně, že při vyřizování jí přidělených věcí
dosahuje dlouhodobě vysoké výkonnosti při abnormálně vysokém nápadu vyřizovaných věcí.
Zvažoval rovněž její velmi dobré pracovní hodnocení ze strany předsedkyně soudu, zejména
velmi dobrou úroveň jejích odborných znalostí, profesionalitu a zkušenost, kterou je ochotna
předat mladším kolegům, jak vyplynulo z výpovědi navrhovatelky při ústním jednání kárného
senátu. Přestože ve smyslu §9 odst. 2, věta druhá zákona č. 7/2002 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, není senát kárného soudu vázán návrhem na uložení kárného opatření ,
a mohl by tedy s ohledem na závažnost ve věci zjištěného kárného provinění uložit i přísnější
druh kárného opatření, např. navrhovatelkou zvažované snížení platu podle §88 odst. 1 písm. b)
zákona č. 6/2002 Sb., pokládá senát kárného soudu s ohledem na okolnosti v řízení vyšlé najevo
za přiměřené uložit kárně obviněné soudkyni znovu kárné opatření v podobě důtky podle §88
odst. 1 písm. a) uvedeného zákona.
Poučení: Odvolání proti rozhodnutí v kárném řízení není přípustné.
V Brně dne 1. června 2011
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu