ECLI:CZ:NSS:2011:11.KSS.5.2011:48
sp. zn. 11 Kss 5/2011 - 48
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího správního soudu složený z předsedkyně senátu Mgr. Daniely
Zemanové a členů senátu: JUDr. Petra Gemmela, Mgr. Věroslava Řezáče, JUDr. Aleny Mátlové,
JUDr. Josefa Doubka a JUDr. Dalimily Gadasové projednal v ústním jednání dne 21. 9. 2011
návrh předsedy Městského soudu v Praze na zahájení kárného řízení ze dne 11. 4. 2011,
proti JUDr. P. B., soudci Městského soudu v Praze, a rozhodl
takto:
Podle §19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s e
JUDr. P. B.,
soudce Městského soudu v Praze,
z p r o š ť u j e
kárného obvinění pro skutek spočívající v tom, jak vysvětloval a komentoval důvody zrušení
rozsudku odvolacím soudem a pokyny odvolacího soudu k doplnění dokazování v rámci
hlavního líčení ve věci vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 43 T 10/2009,
které probíhalo dne 3. 11. 2010, poté, kdy byl rozsudek Městského soudu v Praze v této trestní
věci zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2010, sp. zn. 7 To 76/2010, a věc
byla vrácena Městskému soudu v Praze k novému rozhodnutí,
protože skutek není kárným proviněním.
Odůvodnění:
I. Obsah návrhu
Kárně obviněný soudce se měl dle navrhovatele dopustit kárného provinění tím, že v rámci
hlavního líčení ve věci 43 T 10/2009, které probíhalo dne 3. 11. 2010, poté, kdy byl rozsudek
Městského soudu v Praze v této trestní věci zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne
1. 9. 2010, sp. zn. 7 To 76/2010, a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení a rozhodnutí,
nevhodně a nesprávně vysvětloval a komentoval důvody zrušení rozsudku odvolacím soudem
a pokyny odvolacího soudu k doplnění dokazování, zpochybňoval důvody kasace
svého rozhodnutí odvolacím soudem a nevhodnými a nedůstojnými slovními projevy narušoval
důstojnost a vážnost soudního řízení ve věci, zpochybňoval odborné znalosti odvolacího soudu
a tím ohrozil důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů, čímž měl zaviněně porušit povinnosti
soudce vyplývající z ustanovení §80 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 4 a 6 zákona č. 6/2002 Sb.
Dle navrhovatele by kárně obviněnému soudci mělo být uloženo kárné opatření podle §88
odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., snížení platu o 20 % na dobu 18 měsíců, a to s ohledem
na předchozí kárné opatření, které bylo soudci uloženo rozhodnutím tohoto kárného senátu
ze dne 16. 2. 2010, č. j. 11 Kss 4/2010 - 45.
V odůvodnění návrhu navrhovatel uvedl, že senát JUDr. B. ve věci obžalovaného H. T. V.
dne 25. 5. 2010 vynesl rozsudek, kterým byl obžalovaný uznán vinným trestným činem vraždy dle
§219 odst. 1 trestního zákona. Proti tomuto rozsudku podal obhájce obžalovaného odvolání,
které projednal Vrchní soud v Praze dne 1. 9. 2010, usnesením sp. zn. 7 To 76/2010 napadený
rozsudek zrušil v celém rozsahu a věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému rozhodnutí.
Vrchní soud v Praze uložil prvostupňovému soudu v dalším řízení vyslechnout svědka V. H. L. a
dále odstranit rozpory mezi popisem děje napadení ze strany svědka a závěrem znaleckého
posudku z oboru soudního lékařství, a to prostřednictvím konfrontačního výslechu znalce a
svědka.
Po zrušení rozsudku Vrchním soudem v Praze kárně obviněný soudce nařídil v této trestní
věci hlavní líčení na den 3. 11. 2010. V průběhu tohoto hlavního líčení JUDr. B. komentoval
rozhodnutí odvolacího senátu před osobami přítomnými v jednací síni, přičemž užil
dle navrhovatele zcela nevhodných výrazů, jako např.:
"Já se přiznám, že dodnes jsem se nevzpamatoval z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze";
"Já si nevím rady, protože mám postupovat podle trestního řádu ... ale prostě ten úkon
já neumím provést, resp. zákon nic takového nepřipouští. ... Já se chci omluvit oběma přítomným
pánům, protože toto skutečně nemá obdoby.";
"... provedeme tady cosi, co nemá oporu v zákoně, co je úplně k ničemu, ale uspokojíme tím něčí
ego.";
(pokusíme se) ... "odstranit jakýsi podle mě neexistující rozpor mezi Vaší výpovědí a posudkem
znalce";
"Já vám to slíbím, protože já už bych příště odmítl jednak ze sebe dělat šaška a jednak dělat šaška
z někoho dalšího."
Tyto komentáře předsedy senátu byly zjištěny odvolacím soudem a navrhovateli toto bylo
sděleno dopisem předsedy Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 2. 2011. Navrhovatel shledává
jednání kárně obviněného soudce v příkrém rozporu s ust. §80 odst. 1, odst. 2 písm. a), b),
odst. 4 a 6 zákona č. 6/2002. Ve shora uvedených výrocích spatřuje zaviněná porušení povinností
soudce, která vyplývají z uvedených ustanovení.
II. Vyjádření kárně obviněného soudce
Kárně obviněný soudce ve svém vyjádření ze dne 15. 6. 2011 shrnul skutkové a právní
okolnosti věci projednávané pod sp. zn. 43 T 10/2009. K závěru vyslovenému ve zrušovacím
usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 To 76/2010 odkázal na znění §104a trestního řádu,
v němž je upravena konfrontace. Dle jeho názoru z §104a odst. 1, 2 trestního řádu plyne,
že provedení konfrontace mezi znalcem a svědkem není možné, stejně tuto otázku hodnotí
judikatura Nejvyššího soudu. Kárně obviněný soudce uvedl, že jediným správným postupem bylo
nerespektovat pokyn Vrchního soudu v Praze a věcně a korektně vysvětlit účastníkům řízení,
proč tento úkon nelze provést (zákon jej neupravuje a judikatura nepřipouští), splnit další pokyny
odvolacího soudu k doplnění dokazování a ve věci rozhodnout. Snažil se však respektovat
ustanovení §264 odst. 1 trestního řádu o vázanosti nalézacího soudu právním názorem soudu
odvolacího pokyny k provedení úkonů a doplnění, proto se i v tomto případě snažil pokyn
odvolacího soudu splnit.
K průběhu předmětného hlavního líčení uvedl, že i přítomný znalec se vyjadřoval k pokynu
odvolacího soudu zdrženlivě, konfrontovat se se svědkem odmítl. Dále znalec konstatoval,
že z jeho posudku je zcela zřejmé, že se jednalo o bodnou ránu, na této skutečnosti nemůže
žádný výslech nic změnit. Svědek se k jeho názoru připojil.
Kárně obviněný soudce připustil, že se v důsledku shora uvedených skutečností dopustil zcela
nevhodného komentování rozhodnutí odvolacího soudu v té části, kterou bylo uloženo provést
konfrontační výslech mezi znalcem a svědkem. Bylo to způsobeno vědomím nadbytečnosti
tohoto úkonu, který nemohl přinést (a nepřinesl) žádnou změnu či upřesnění skutkových zjištění
soudu, ale zejména jeho rozporu s platnou právní úpravou a konstantní judikaturou. Kárně
obviněný soudce se snažil dostát povinnosti stanovené v §264 odst. 1 trestního řádu, ale učinil
tak nepřijatelným způsobem. Je si této skutečnosti vědom a je připraven za toto pochybení nést
následky.
III. Průběh ústního jednání, dokazování
Při ústním jednání konaném dne 21. 9. 2011 navrhovatel odkázal na písemné vyhotovení
návrhu na zahájení kárného řízení i jeho odůvodnění. Na dotaz předsedkyně senátu uvedl,
že u kárně obviněného soudce se jedná o první případ nevhodného komentování rozhodnutí
odvolacího soudu, nikdy v minulosti vůči němu podobné výhrady vzneseny nebyly. K hodnocení
osoby kárně obviněného soudce navrhovatel uvedl, že jeho jednání bylo, až na zde vytýkané
jednání, korektní a velmi seriózní. S výjimkou nerespektování zákonných lhůt pro nařízení
jednání a včasné vyhotovování rozhodnutí, které bylo v minulosti předmětem kárného řízení,
nelze mít k jeho působení ve funkci soudce žádné výhrady. V současné době se kárně obviněný
soudce s vedením soudu dohodl, že od roku 2012 přejde na odvolací úsek Městského soudu
v Praze.
Kárně obviněný soudce vyjádřil lítost nad svým jednáním, kriticky vyhodnotil své výroky
pronesené během předmětného hlavního líčení, označil je za nevhodné. Pro pochopení situace
uvedl, že považoval pokyn odvolacího soudu provést konfrontační výslech mezi svědkem
a znalcem za úkon v rozporu se zákonem, neboť trestní řád takový úkon nezná a judikatura
jej nepřipouští. Nikdy předtím neporušil ustanovení §264 odst. 1 trestního řádu, které mu ukládá
respektovat názor odvolacího soudu, nikdy mu ani z tohoto důvodu nebyla odvolacím soudem
věc odňata a přidělena jinému soudci.
Předsedkyně kárného senátu seznámila účastníky řízení s výsledky předběžného šetření
provedeného kárným senátem před nařízením ústního jednání, v jehož rámci byly provedeny
následující důkazy:
a) Spis Městského soudu v Praze vedený pod sp. zn. 43 T 10/2009
Z obsahu spisu kárný senát zjistil, že dne 25. 5. 2010 byl vydán rozsudek, kterým byl
obžalovaný H. T. V. uznán vinným z trestného činu vraždy; proti tomuto rozsudku bylo podáno
odvolání. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 9. 2010, sp. zn. 7 To 76/2010, byl
rozsudek zrušen a věc byla Městskému soudu v Praze vrácena k dalšímu rozhodnutí. Ve věci bylo
nařízeno hlavní líčení na den 3. 11. 2010. Ve spise je protokol o hlavním líčení založen pod č. l.
464 - 467. V protokolu o hlavním líčení nejsou žádné komentáře předsedy senátu JUDr. B.
vztahující se k rozhodnutí odvolacího soudu zaznamenány. Jednání bylo zahájeno ve 13 hodin a
bez přerušení bylo ukončeno v 14.40 hodin, celková doba jednání tedy činila 1hod. 40 minut.
b) Podnět k podání návrhu na zahájení kárného řízení sepsaný JUDr. M. Z., soudcem
Vrchního soudu v Praze, ze dne 14. 2. 2011 adresovaný předsedovi Vrchního soudu
v Praze
JUDr. Z. upozornil na dle jeho názoru nepřípustné chování kárně obviněného soudce při
hlavním líčení konaném dne 3. 11. 2010 ve věci sp. zn. 43 T 10/2009. JUDr. Z. označil jednání
kárně obviněného soudce za "teatrální, neuctivé, urážející, vůči odvolacímu soudu nedůstojné a
důvěru snižující".
c) Dopis předsedy Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 2. 2011
Předseda Vrchního soudu v Praze tímto podáním postoupil předsedovi Městského soudu
v Praze podání předsedy senátu Vrchního soudu v Praze, JUDr. M. Z., s podnětem k podání
návrhu na zahájení kárného řízení proti JUDr. Br.
d) Doslovný výňatek přepisu části zvukového záznamu z hlavního líčení konaného dne
3. 11. 2010 u Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 43 T 10/2009, přepsaný z CD,
založeného ve spise, dne 10. 2. 2011 protokolující úřednicí R. F. + CD se zvukovým
záznamem z tohoto hlavního líčení
Tento důkaz byl navržen ze strany navrhovatele, nicméně oba účastníci při ústním jednání
shodně uvedli, že jim je obsah zvukového záznamu z hlavního líčení i jeho přepisu znám,
ani jeden z nich nezpochybňuje jeho obsah, proto nežádají jeho přímé provedení při jednání.
Kárný senát vzhledem k těmto skutečnostem považoval za nesporné, že kárně obviněný soudce
pronesl při hlavním líčení dne 3. 11. 2010 výroky, které jsou uvedeny v odůvodnění kárného
návrhu.
Žádný z účastníků v průběhu ústního jednání nevznesl další návrhy na provedení dokazování,
které tak bylo tímto ukončeno.
Navrhovatel ve své závěrečné řeči uvedl, že pokyn odvolacího soudu k doplnění dokazování
v předmětné věci považoval za správný, byť byl patrně nevhodně formulován. Vedením
Městského soudu v Praze byla prvostupňovým trestním soudcům opakovaně zdůrazňována
povinnost řídit se pokyny odvolacího soudu bez nevhodných reakcí, kterých se někteří soudci
dopouštěli. JUDr. B. nikdy v minulosti mezi takové soudce nepatřil, navrhovatel jej považuje za
velmi seriózního a slušného soudce. Vzhledem k vývoji situace, kdy JUDr. B. bude přecházet na
odvolací trestní úsek, a vzhledem k jím projevené lítosti, ponechal navrhovatel na úvaze kárného
senátu, zda uloží za toto jednání sankci či zda dospěje k závěru, že postačí projednání kárného
návrhu.
Kárně obviněný soudce v závěrečné řeči odkázal na své písemné vyjádření a výpověď v rámci
výslechu, zdůraznil, že je prakticky vyloučeno opakování této situace, a to jednak vzhledem
k jeho výslovnému příslibu, a dále i vzhledem k přechodu z prvostupňového na odvolací úsek
soudu.
IV. Hodnocení důkazů, závěr
Kárný senát Nejvyššího správního soudu po vyhodnocení průběhu ústního jednání
a provedených důkazů dospěl k závěru, že sice bylo prokázáno jednání kárně obviněného soudce
popsané navrhovatelem v návrhu na zahájení řízení a toto jednání bylo z hlediska zejména
důstojnosti soudního nevhodné, avšak nenaplnilo intenzitu potřebnou pro jeho kvalifikování
jakožto kárného provinění.
Kárný senát považuje za nezbytné nejprve zdůraznit, že v dané věci neposuzoval a nijak
nehodnotil obsah a kvalitu předmětného usnesení odvolacího soudu, neboť z hlediska
případného spáchání kárného provinění tyto skutečnosti nepovažoval za relevantní.
V rozhodovací činnosti soudů nicméně nelze vyloučit (jakkoliv je to nežádoucí), že se soudce
dopustí pochybení, a to nezávisle na tom, na jakém stupni v rámci hierarchie soudní soustavy
působí. Nelze též připustit, aby soudci bylo zapovězeno polemizovat s právními názory soudů
vyšších stupňů. To by vedlo nejen k narušení nezávislosti soudního rozhodování, ale také k tomu,
že by se judikatura stala trvale rigidní. Případný nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu
je však nutno vyjádřit právními prostředky a v mezích nenarušujících důstojnost a taktéž
při zachování povinností určených především procesními předpisy (viz např. ustanovení §226
o. s. ř. či §264 trestního řádu). Dodržování důstojného, zdvořilého a korektního vystupování
soudce vůči účastníkům řízení i kolegům patří mezi Etické zásady chování soudce, vytvořené
Soudcovskou unií České republiky na základě návrhu kodexu chování soudců zpracovaného
v roce 2001 v Bangalore, a tvoří nezbytnou součást osobnosti soudce. Kárný senát v dané věci
nezpochybnil nevhodnost jednání kárně obviněného soudce, byl však povinen dle níže citované
právní úpravy posoudit, zda výroky pronesené kárně obviněným soudcem při hlavním líčení byly
způsobilé zpochybnit důstojnost jeho i odvolacího soudu, či justice obecně, a to natolik, že je lze
považovat za kárné provinění.
Dle navrhovatele měl kárně obviněný soudce tím, že vysvětloval a komentoval důvody
zrušení rozsudku ze strany odvolacího soudu a jím udělené pokyny k doplňování dokazování,
porušit povinnosti uložené §80 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 4 a 6 zákona č. 6/2002 Sb.
Dle těchto ustanovení je soudce povinen zdržet se při výkonu funkce všeho, co by mohlo narušit
důstojnost soudcovské funkce nebo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé
rozhodování soudů. Dále je dle §80 odst. 2 písm. a), b) zákona č. 6/2002 Sb. soudce v zájmu
záruk nezávislosti a nestrannosti výkonu soudcovské funkce povinen obhajovat dobrou pověst
soudnictví a chovat se tak, aby nezavdal příčinu ke snížení důvěry v soudnictví a důstojnost
soudcovské funkce, a dle odst. 6 téhož ustanovení je povinen zachovávat náležitou úctu (mimo
jiné) k ostatním soudcům. Takto jsou zákonem č. 6/2002 Sb. vymezeny povinnosti soudce,
které mohly být jednáním JUDr. B. při hlavním líčení dne 3. 11. 2010 porušeny.
Kárným proviněním není jakékoliv porušení povinností soudce, které jsou upraveny v zákoně
č. 6/2002 Sb., ale pouze kvalifikované porušení povinností při současném naplnění všech znaků
skutkové podstaty kárného provinění dle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. Dle tohoto
ustanovení je kárným proviněním soudce pouze takové zaviněné porušení povinností soudce,
jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce
nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů.
Byť jsou některé povinnosti soudců v §80 zákona č. 6/2002 Sb. formulovány velmi podobně,
jako je následně definováno i kárné provinění v §87 odst. 1 téhož zákona, je nutno zdůraznit
již výše zmíněné, tj. že soudce se sice může svým jednáním dopustit porušení některé
z povinností uvedených v §80 zákona č. 6/2002 Sb., avšak ne vždy každé takové jednání nutně
musí naplnit skutkovou podstatu kárného provinění. Shodný závěr byl již v minulosti vysloven
např. Vrchním soudem v Olomouci v rozhodnutí ze dne 3. 3. 2008, sp. zn. 1 Ds 24/2007,
dle něhož: "Samotné porušení povinností soudce, případně jeho chování nebo jednání, které by nemělo
za následek narušení důstojnosti soudcovské funkce nebo které by neohrozilo (bylo nezpůsobilé ohrozit) důvěru
v nezávislé, či nestranné, či odborné, příp. spravedlivé rozhodování soudů, není způsobilé skutkovou podstatu
kárného provinění obsaženou v ustanovení §87 ZSS (poznámka NSS: zkratka ZSS zde označuje zákon
č. 6/2002 Sb.) naplnit."
Navrhovatel se otázkou, zda JUDr. B. pronesením v návrhu uvedených výroků při hlavním
líčení skutečně narušil důstojnost soudcovské funkce či důvěru ve spravedlivé rozhodování
soudů, nijak nezabýval, tuto skutečnost konstatoval jako nesporný fakt. Z výše uvedeného však
vyplývá, že takové posouzení je pro prokázání naplnění všech znaků skutkové podstaty kárného
provinění nezbytné. V daném případě je spornou zejména podmínka dostatečné intenzity
porušení povinnosti soudce. Na základě provedených důkazů a mezi účastníky řízení nesporných
skutečností, je možno shrnout, že kárně obviněný soudce pronesl při hlavním líčení trvajícím 1
hodinu 40 minut několik nevhodných výroků, z nichž bylo zřejmé, že nesouhlasí s rozhodnutím
odvolacího soudu a jím udělené pokyny považuje za sporné. Dle kárného senátu je pak pro
posouzení intenzity nevhodnosti předmětného vyjadřování podstatné, že žádný z výroků JUDr.
B. neobsahoval vulgarismy ani jmenovité útoky proti některému ze soudců odvolacího senátu.
K neuctivému vyznění jeho poznámek došlo použitím a spojením z jazykového hlediska většinou
spisovných slov (a až na výjimky použitím též výrazů hovorové češtiny), jež však v celkovém
kontextu vyzněly nevhodně. Navrhovatel v odůvodnění svého návrhu zvýraznil výroky, které
patrně považoval za nejspornější, ve skutkové větě návrhu však provinění soudce spatřoval v
celkovém průběhu hlavního líčení. K tomu je ovšem nutno uvést, že kárně obviněný soudce se s
výjimkou několika minut, v nichž se dopustil výše popsaného jednání, po celý průběh téměř
dvouhodinového hlavního líčení vyjadřoval pregnantně, jednání vedl s přirozenou autoritou a
věcností. Zástupce navrhovatele na dotaz kárného senátu uvedl, že až na projednávaný případ
bylo vystupování a chování JUDr. B. v jednací síni i mimo ni vždy korektní, velice seriozní a
vedení soudu k němu nemělo z tohoto hlediska žádné výhrady, přičemž nikdy nebyly
zaznamenány ani žádné stížnosti ohledně způsobu vedení hlavních líčení. JUDr. B. pak v
písemném vyjádření k návrhu na zahájení řízení i při ústním jednání vyjádřil lítost nad svým
jednáním a podrobil jej důsledné sebekritice.
Z přepisu zvukového záznamu z hlavního líčení ze dne 3. 11. 2010 pak vyplynulo,
že i zde přítomný soudní znalec a svědek též každý sám za sebe určitým způsobem vyjádřili
svůj nesouhlas s pokyny odvolacího soudu ohledně doplnění dokazování, nicméně tyto pokyny
respektovali a ve svém důsledku je splnili, se soudem spolupracovali a v potřebném rozsahu
přispěli k odstranění vytýkaných rozporů a nedostatků. Pokud tedy navrhovatel při jednání
upozorňoval na reakce těchto účastníků řízení jakožto na podstatný ukazatel intenzity jednání
kárně obviněného soudce, pak je nutno konstatovat, že toto tvrzení nemá oporu ve zjištěném
průběhu hlavního líčení.
Kárný senát tak po vyhodnocení všech výše uvedených skutečností dospěl k závěru,
že JUDr. B. při hlavním líčením konaném dne 3. 11. 2010 porušil povinnosti soudce uložené mu
§80 zákona č. 6/2002 Sb., avšak vzhledem k celkovému jinak korektně vedenému jednání;
k reakcím osob, které se účastnily hlavního líčení (svědek, znalec), z nichž nebylo možno dovodit
snížení autority soudu; ke skutečnosti, že se jednalo o ojedinělý exces tohoto druhu v jednání
jmenovaného soudce, toto porušení nedosáhlo intenzity kárného provinění ve smyslu §87 odst. 1
zákona č. 6/2002 Sb. V daném případě se dle názoru kárného senátu jednalo o nestandardní
a nežádoucí jednání soudce, které v kontextu jeho celkového dosavadního dlouhodobého
chování bylo možno označit za výjimku, která pro svou nahodilost nebyla způsobilá ohrozit
pověst či důstojnost justice.
Vzhledem k tomu, že navrhovatelem popsaný skutek v návrhu na zahájení kárného řízení
není kárným proviněním ve smyslu §87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, kárně obviněný
soudce byl dle §19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb. kárného obvinění pro tento skutek zproštěn.
Poučení: Odvolání proti rozhodnutí v kárném řízení není přípustné.
V Brně dne 21. září 2011
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně kárného senátu