ECLI:CZ:NSS:2011:11.KSS.8.2011:36
sp. zn. 11 Kss 8/2011 - 36
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího správního soudu složený z předsedkyně senátu Mgr. Daniely
Zemanové a členů senátu: JUDr. Petra Gemmela, Mgr. Věroslava Řezáče, JUDr. Aleny
Mátlové, JUDr. Josefa Doubka a JUDr. Dalimily Gadasové, projednal v ústním jednání dne
5. 12. 2011 návrh předsedy Okresního soudu v Olomouci, se sídlem tř. Svobody 16, Olomouc,
na zahájení kárného řízení ze dne 22. 6. 2011 proti JUDr. F. N., soudci Okresního soudu v
Olomouci, a rozhodl
takto:
JUDr. F. N.,
soudce Okresního soudu v Olomouci
I. Podle §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s e
u z n á v á v i n n ý m , ž e
poté, co ve věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 T 164/2010 v hlavním
líčení konaném dne 14. 12. 2010 vyhlásil odsuzující rozsudek, v němž nerozhodl o nároku
poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, dodatečně pozměnil písemný protokol
o hlavním líčení, pořízený podle zvukového záznamu protokolující úřednicí tak, že do něj vlastní
rukou dopsal část výroku o náhradě škody, jímž byl obžalovaný M. K. podle §228 odst. 1
trestního řádu zavázán k náhradě škody ve výši 224 927 Kč ve prospěch Všeobecné zdravotní
pojišťovny ČR a tuto nevyhlášenou část výroku o náhradě škody uvedl i v písemném vyhotovení
rozsudku,
t e d y
z a v i n ě n ě p o r u š i l
povinnosti soudce a ohrozil důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování
soudů.
T í m s p á c h a l
kárné provinění podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Za to se m u u k l á d á
podle §88 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kárné opatření
s n í ž e n í p l a t u o 25 % na dobu 6 (šesti) měsíců,
počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Podle §19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
s e z p r o š ť u j e
kárného obvinění pro skutek spočívající v tom, že
ve věci vedené Okresním soudem v Olomouci pod sp. zn. 4 T 164/2010 v zákonné lhůtě 3 týdnů
od podání obžaloby nenařídil ve věci hlavní líčení a ani nepožádal předsedu soudu o prodloužení
této lhůty, poté o nařízeném hlavním líčení nevyrozuměl Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR,
dále v hlavním líčení konaném dne 4. 11. 2010 nepřečetl ze spisu její návrh dle §43 trestního
řádu, kterým dne 15. 10. 2010 písemně navrhla, aby soud v rozsudku uložil obžalovanému M. K.
povinnost nahradit jí škodu ve výši 224 927 Kč,
protože skutek není kárným proviněním.
Odůvodnění:
I. Obsah návrhu
Kárně obviněný soudce dle navrhovatele porušil povinnosti stanovené §181 odst. 3, §198
odst. 2, §206 odst. 2, §55 odst. 5 a §129 odst. 1 trestního řádu při projednávání trestní věci
obviněného M. K., vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 T 164/2010, neboť
nejprve v zákonné lhůtě 3 týdnů od podání obžaloby nenařídil ve věci hlavní líčení
a ani nepožádal předsedu soudu o prodloužení této lhůty, poté o nařízeném hlavním líčení
nevyrozuměl poškozenou Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky (dále jen "VZP").
Dále v hlavním líčení konaném dne 4. 11. 2010 nepřečetl ze spisu návrh nepřítomné poškozené
VZP, která v souladu s §43 trestního řádu již dne 15. 10. 2010 písemně navrhla, aby soud
v odsuzujícím rozsudku uložil obviněnému M. K. povinnost nahradit jí škodu ve výši 224 927
Kč. Kárně obviněný soudce následně v odročeném hlavním líčení konaném dne 14. 12. 2010
vyhlásil odsuzující rozsudek, kterým o tomto nároku poškozené VZP na náhradu škody nijak
nerozhodl. Poté však dodatečně pozměnil písemný protokol o tomto hlavním líčení ze dne 14.
12. 2010, pořízený podle zvukového záznamu protokolující úřednicí K. B. tak, že do něj vlastní
rukou dopsal část výroku o náhradě škody, jímž byl obviněný M. K. podle §228 odst. 1 trestního
řádu zavázán k náhradě škody ve výši 224 927 Kč ve prospěch VZP. Tuto nevyhlášenou část
výroku o náhradě škody soudce nesprávně uvedl i v písemném vyhotovení rozsudku a opisy
tohoto rozsudku obsahující i tuto jím nevyhlášenou část výroku o náhradě škody byly na základě
jeho písemného pokynu ze dne 29. 12. 2010 soudní kanceláří doručeny všem stranám trestního
řízení, přičemž rozsudek nebyl napaden odvoláním, a proto dne 2. 3. 2011 nabyl právní moci.
Tímto jednáním kárně obviněný soudce dle navrhovatele zaviněně porušil povinnosti soudce
a ohrozil důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů, čímž spáchal
kárné provinění dle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích.
V odůvodnění navrhovatel uvedl, že kárně obviněný soudce byl jmenován do funkce dne
7. 4. 1998, od té doby je předsedou senátu Okresního soudu v Olomouci (dále též "OS",
případně "OS Olomouc") na trestním úseku, v soudním oddělení 4 T. Navrhovatel obdržel dne
6. 6. 2010 od předsedy senátu Krajského soudu v Ostravě podnět k podání stížnosti pro porušení
zákona v pravomocně skončené trestní věci obviněného M. K., vedené pod sp. zn. 4 T 164/2010.
Navrhovatel se seznámil s obsahem předmětného trestního spisu a obsahem zvukového záznamu
z hlavních líčení konaných dne 4. 11. 2010 a 14. 12. 2010 a zjistil následující skutečnosti:
Dne 24. 8. 2010 byla v předmětné věci podána soudu obžaloba a tato byla přidělena
k rozhodnutí kárně obviněnému soudci pod sp. zn. 4 T 164/2010. V souladu s §181 odst. 3
trestního řádu bylo povinností soudce nařídit hlavní líčení (případně provést jiný úkon) ve lhůtě
3 týdnů ode dne podání obžaloby. Kárně obviněný soudce tuto zákonnou lhůtu nedodržel
o jeden den, neboť hlavní líčení nařídil až 15. 9. 2010, přičemž uvedená lhůta uplynula
14. 9. 2010.
O konání hlavního líčení nařízeného na den 4. 11. 2010 v rozporu s §198 odst. 2 obviněný
soudce opomněl vyrozumět poškozenou VZP. Dne 15. 10. 2010 bylo soudu doručeno podání
VZP, kterým se dle §43 odst. 3 trestního řádu připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu
škody ve výši 224 927 Kč. Dne 4. 11. 2010 se konalo hlavní líčení, při kterém kárně obviněný
soudce nepřečetl v rozporu s §206 odst. 2 trestního řádu ze spisu návrh na náhradu škody
poškozené VZP. Při hlavním líčení dne 14. 12. 2010 vyhlásil kárně obviněný soudce odsuzující
rozsudek, kterým o uvedeném nároku VZP nijak nerozhodl. Poté však pozměnil protokol
o hlavním líčení pořízený dle zvukového záznamu tak, že do něj dodatečně vlastní rukou dopsal
část výroku o náhradě škody, což následně uvedl i v písemném vyhotovení rozsudku.
Kárně obviněný soudce byl navrhovatelem s uvedenými skutečnostmi po jejich zjištění
seznámen, JUDr. N. své pochybení připustil. Navrhovatel se domnívá, že jednání JUDr. N. je
závažným porušením výše uvedených povinností soudce, kterým byla dále ohrožena důvěra
v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů. Kárně obviněný soudce by měl
být dle návrhu shledán vinným kárným proviněním dle §87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích,
za což by mu mělo být uloženo kárné opatření snížení platu o 25 % na dobu 6 měsíců.
II. Vyjádření kárně obviněného soudce
Ve vyjádření ze dne 2. 8. 2011 kárně obviněný soudce připouští, že se ve věci vedené
u OS Olomouc pod sp. zn. 4T 164/2010 dopustil pochybení, které je předmětem návrhu
na zahájení kárného řízení ze dne 22. 6. 2011. Pochybení, kterého velmi lituje, vzniklo
bezpochyby v souvislosti se snahou vyřídit maximální počet trestních věcí v souvislosti
s nadcházejícím koncem kalendářního roku 2010 (jeho nápad trestních věcí za rok 2010 činil
244 trestních věcí a roku 2009 dokonce 332 věcí). Je si vědom své povinnosti dodržovat zákon,
ale právě značný nápad věcí ho nutil ke spěchu, v důsledku kterého došlo k pochybení.
Je pravdou, že nepožádal předsedu okresního soudu o prodloužení lhůty tří týdnů od podání
obžaloby, nicméně k překročení této lhůty došlo pouze o jeden den. Rovněž nezpochybňuje,
že opomněl u hlavního líčení přečíst návrh poškozené VZP ČR s požadavkem na náhradu škody,
přestože poškozená se k trestnímu řízení včas a řádně připojila. Stejně tak opomněl rozhodnout
v hlavním líčení dne 14. 12. 2010 ohledně náhrady škody a vyhlásit tuto část rozhodnutí.
Když si tuto situaci již po vyhlášení rozsudku uvědomil po odchodu stran trestního řízení
z jednací síně, ve snaze dospět ke spravedlivému a efektivnímu řízení i ohledně náhrady škody
řešil celou situaci tak, že výrok o náhradě škody dodatečně do protokolu o hlavním líčení dopsal
a zapracoval tento výrok i do výroku a odůvodnění rozsudku.
Kárně obviněný soudce připustil, že tento postup neodpovídal trestnímu řádu a souvisel
s momentálním podceněním významu rozhodování soudu v adhezním řízení. V této souvislosti
na svoji obhajobu považuje za nutné uvést, že obžalovaný, státní zástupce ani poškozený
si proti rozsudku odvoláni nepodali, i když si odvolací lhůtu po vyhlášení rozsudku ponechali.
Takto vadný rozsudek se stal pravomocný a vykonatelný, což svědčí o tom, že žádná
z procesních stran proti obsahu písemného výroku rozsudku nic nenamítala a pochybení bylo
nepochybně ke všem účastníkům trestního řízení marným uplynutím odvolací lhůty zhojeno,
pokud žádný z nich svého práva podat odvolání nevyužil. Proti skutkovým zjištěním kárného
návrhu nemá žádných zásadních výhrad, svého pochybení lituje.
Návrh na uložení kárného opatření ve formě snížení platu o 25 % na dobu šesti měsíců však
kárně obviněný soudce považoval za nepřiměřeně přísný. Dle jeho názoru je nutno přihlédnout
ke skutečnostem, že na jeho pochybení neupozornil ani státní zástupce v rámci odvolací lhůty,
a dále, že za své období působnosti u Okresního soudu v Olomouci nebyl doposud kárně trestán
a vždy se snažil plnit své soudcovské povinnosti řádně a včas. Již samotný návrh na zahájení
kárného řízení a kárné řízení samotné je pro něho dostatečným poučením pro další soudcovskou
praxi.
III.Ústní jednání, dokazování
Při ústním jednání konaném dne 5. 12. 2011 navrhovatel přednesl návrh shodně s jeho výše
citovaným písemným vyhotovením. Kárně obviněný soudce v rámci výslechu odkázal
na své písemné vyjádření a zopakoval shodné skutečnosti, které jsou uvedeny pod bodem II.
Dále bylo provedeno dokazování listinami předloženými navrhovatelem, tj. zejména obsahem
spisu 4 T 164/2010. Kárný senát konstatoval, že se s jeho obsahem podrobně seznámil, žádný
z účastníků nežádal při ústním jednání přečtení tohoto spisu či jeho části, kárně obviněný soudce
uvedl, že skutková tvrzení navrhovatele nezpochybňuje. Navrhovatelem bylo dále k důkazu
předloženo vyjádření kárně obviněného soudce ze dne 15. 6. 2011, jehož obsah je v podstatě
totožný s vyjádřením, které soudce podal v rámci kárného řízení. Navrhovatel vypracoval dne
15. 7. 2011 na výzvu kárného senátu pracovní hodnocení kárně obviněného soudce, z něhož bylo
při jednání konstatováno, že navrhovatel nemá žádné připomínky k chování či jednání soudce.
Uvádí, že je klidný, nekonfliktní, zdvořilý. Jeho přístup k práci i výkony jsou dobré, nicméně
uvádí zde skutečnost, že jeho rozhodnutí bývají poměrně často zrušována odvolacím soudem,
a to zejména z procesních důvodů.
Oba účastníci na dotaz předsedkyně senátu shodně uvedli, že nemají další návrhy
na provedení důkazů a dokazování tím bylo ukončeno.
Navrhovatel v závěrečné řeči poukázal na nespornost a jednoznačnost skutkové stránky
projednávané věci, což bylo potvrzeno i dokazováním provedeným v průběhu ústního jednání.
Dle jeho názoru se plně potvrdily skutečnosti tvrzené v návrhu na zahájení kárného řízení,
proto navrhuje, aby kárně obviněný soudce pan JUDr. F. N. byl uznán vinným v souladu s §19
odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb. kárným proviněním dle písemného návrhu. Domnívá se,
že v daném případě je odpovídající uložení kárného opatření snížení platu, konkrétně navrhl
snížení o 25 % na dobu šesti měsíců.
Kárně obviněný soudce se v závěrečné řeči odvolal na již pronesená vyjádření. Návrh
na uložení kárného opatření označil za příliš tvrdý.
IV. Hodnocení důkazů
Kárný senát vyhodnotil důkazy provedené při ústním jednání po pečlivém uvážení všech
okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Důkazy obsahem listin, jejichž provedení navrhl
navrhovatel, zejména obsahem spisu vedeného Okresním soudem v Olomouci
pod sp. zn. 4 T 164/2010, potvrdily jeho tvrzení uvedené v návrhu na zahájení řízení týkající
se postupu kárně obviněného soudce při vydání rozhodnutí v této trestní věci. Kárným senátem
bylo nejprve ověřeno zachování subjektivní i objektivní lhůty k podání návrhu na zahájení řízení.
Dle §9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb. musí být tento návrh podán nejpozději do 6 měsíců
ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o skutečnostech týkajících se kárného provinění,
které jsou rozhodné pro podání návrhu (subjektivní lhůta). Navrhovatel se o pochybení kárně
obviněného soudce, pro které podal návrh na zahájení kárného řízení, dozvěděl dne 6. 6. 2011,
a to ze sdělení JUDr. B. M., předsedy senátu Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci.
Vzhledem k tomu, že návrh byl podán dne 27. 6. 2011, byla šestiměsíční subjektivní lhůta
zachována. Kárný senát v rámci ověření podmínek řízení dospěl též k závěru o zachování
objektivní lhůty, neboť k vytýkanému jednání kárně obviněného soudce došlo bez pochybností
v časovém rámci tří let od 27. 6. 2008 do 27. 6. 2011.
Předmětem dokazování a hodnocení ze strany kárného senátu tedy bylo tvrzení navrhovatele
ohledně postupu kárně obviněného soudce ve věci 4 T 164/2010, který byl popsán v návrhu
na zahájení kárného řízení. Kárný senát dospěl k následujícím závěrům:
V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že v trestní věci vedené Okresním soudem v Olomouci
pod sp. zn. 4 T 164/2010, kterou měl kárně obviněný soudce přidělenou k rozhodnutí, došlo
k závažnému pochybení, tj. pozměnění výroku rozhodnutí poté, kdy byl v jiném znění
při hlavním líčení vyhlášen. Nejednalo se o formální změnu rozhodnutí, nýbrž o doplnění výroku,
kterým byl obžalovaný povinen uhradit z titulu náhrady škody poškozené vysokou
finanční částku. Výrok odsuzujícího rozsudku o náhradě škody dle §121 písm. a) trestního řádu
je ve smyslu §274 písm. a) občanského soudního řádu rozhodnutím, na základě
kterého je možno v případě dobrovolného nesplnění závazku podat návrh na výkon rozhodnutí
nebo návrh na nařízení exekuce, je tedy exekučním titulem (shodně viz Šámal, P. a kolektiv: Trestní
řád, komentář – díl I., C. H. Beck 2008, 6. vydání, str. 1020, bod 8). Byla tak narušena samotná
podstata rozhodování soudů, neboť část výroku rozhodnutí (která obstojí navíc jako samostatné
rozhodnutí) byla do rozhodnutí vložena bez projednání, bez možnosti obžalovaného se k této
povinnosti vyjádřit. Uvedeným postupem kárně obviněného soudce bylo hrubě porušeno právo
obžalovaného na spravedlivý proces. Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani nevyužití
opravného prostředku žádným z účastníků trestního řízení. Naopak, v důsledku toho se rozsudek
včetně výroku o náhradě škody stal pravomocným a vykonatelným. Pokud soudce z jakéhokoliv
důvodu vědomě a záměrně postupuje při své činnosti v rozporu se zákonem, zásadním
způsobem porušuje své prvotní povinnosti soudce a obecně pravidla spravedlivého procesu,
a toto jednání je bezpochyby způsobilé ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné, odborné
a spravedlivé rozhodování soudů, nezávisle na tom, zda a kdo toto jednání odhalí. Kárný senát
proto dospěl k závěru, že kárně obviněný soudce je vinen kárným proviněním ve smyslu §87
odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.
Navrhovatel spatřoval kárné provinění i v nedodržení zákonem stanovené lhůty pro nařízení
hlavního líčení (bez požádání předsedy soudu o její prodloužení), a to o jeden den. Kárný senát
již v minulosti opakovaně ve svých rozhodnutích uvedl, že jednání, které by naplnilo skutkovou
podstatu kárného provinění, tj. zde porušení ustanovení §181 odst. 3 trestního řádu, které ukládá
soudci v trestním řízení nařídit hlavní líčení ve lhůtě tří týdnů od podání obžaloby, musí mít
určitou intenzitu. V případě nečinnosti je jedním z faktorů určujících tuto intenzitu délka
případného průtahu. V projednávané věci se jednalo o nedodržení zákonem stanovené lhůty
o jeden den, což kárný senát posoudil jako jednání, které by samostatně nemohlo naplnit
pro svou nízkou intenzitu znaky skutkové podstaty kárného provinění. Jak již bylo též kárným
senátem opakovaně zdůrazňováno – tento závěr není zpochybňováním či bagatelizováním
povinnosti soudce dodržovat zákonem stanovené lhůty. V žádném případě nelze dovozovat,
že by nedodržení zákonné lhůty o jeden den nikdy nemohlo být kárným proviněním. Kárný
senát jednání vytýkané obviněnému soudci posuzuje v kontextu všech okolností
případu, které významně ovlivňují posouzení intenzity porušení povinností. V daném případě
bylo shledáno, že kárné provinění bylo spácháno jiným jednáním obviněného soudce,
se kterým nedodržení lhůty dle §181 odst. 3 trestního řádu nesouvisí, a samostatně je není
možno vzhledem k výše uvedenému vyhodnotit jako kárné provinění. Shodně kárný senát
posoudil i skutečnost, že kárně obviněný soudce opomněl o hlavním líčení vyrozumět VZP
a následně při něm nepřečetl její návrh na uložení povinnosti obžalovanému nahradit jí škodu,
neboť v řízení bylo prokázáno, že se jednalo o drobná a neúmyslná procesní pochybení,
která sama o sobě nelze považovat za porušení povinností soudce v intenzitě potřebné
pro naplnění skutkové podstaty §78 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. a bez dalšího by nebyla
způsobilá ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů.
Proto bylo ohledně uvedeného jednání konstatováno, že není kárným proviněním.
V. Závěr
Jednání kárně obviněného soudce uvedené v části I. výroku tohoto rozhodnutí bylo z výše
uvedených důvodů kárným senátem shledáno jako kárné provinění ve smyslu §87 odst. 1 zákona
č. 6/2002 Sb.
Kárně obviněný soudce byl naopak zproštěn obvinění ohledně jednání uvedeného v části
výroku II. rozhodnutí, neboť se jednalo o pochybení, která sama o sobě vzhledem
k nedostatečné intenzitě nenaplnila skutkovou podstatu kárného provinění ve smyslu §87 odst. 1
zákona č. 6/2002 Sb.
Při úvaze, jaké kárné opatření kárně obviněnému soudci uložit, hodnotil kárný senát
především závažnost tohoto kárného provinění. Uvedené provinění kárný senát shledal vysoce
závažným, a to vzhledem ke zcela zásadnímu a úmyslnému porušení základních povinností
soudce řídit se zákonem a jednat pouze v souladu s ním. Ve prospěch kárně obviněného soudce
naopak kárný senát hodnotil, že soudce své jednání přiznal a nezpochybňoval jeho závažnost,
jednalo se o jeho první kárné řízení.
Navrhovatel se domáhal uložení kárného opatření v podobě snížení platu o 25 % na dobu
6 měsíců, přičemž kárný senát nebyl tímto návrhem vázán (§9 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb.).
Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem však dospěl k závěru, že tento návrh odpovídá
závažnosti kárného provinění obviněného soudce, za které byl uznán vinným. Uložené kárné
opatření bude vykonáváno počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Odvolání proti rozhodnutí v kárném řízení není přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2011
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně kárného senátu