ECLI:CZ:NSS:2011:2.AFS.41.2011:51
sp. zn. 2 Afs 41/2011 - 51
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: Mgr. Václav
Rožec, insolvenční správce dlužníka SENZANO SKI, spol. s r. o., se sídlem
Botanická 606/24, Brno, zastoupeného Mgr. Ondřejem Lakomým, advokátem se sídlem
Kobližná 19, Brno, proti žalovanému: Finanční úřad Brno I, se sídlem Příkop 25, Brno, v řízení
o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2011,
č. j. 29 Ca 175/2009 - 27,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2011, č. j. 29 Ca 175/2009 - 27,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
[1.] Spornou otázkou je v této věci posouzení splnění podmínek pro započtení vzájemných
pohledávek dlužníka a věřitele za situace, kdy věřitelem je správce daně. Jde tedy o výklad
ustanovení §40a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále „daňový řád“)
a ustanovení §140 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále „insolvenční
zákon“).
[2.] Finanční úřad Brno I (stěžovatel) totiž rozhodnutím ze dne 25. 6. 2009,
č. j. 177357/09/288914710509, zamítl reklamaci podanou proti rozhodnutí stěžovatele ze dne
30. 4. 2009, č. j. 142830/09/288914705429, kterým byl převeden přeplatek ve výši 589 963 Kč
na dani z příjmů právnických osob na úhradu nedoplatku na dani z přidané hodnoty v celkové
výši 13 728 700 Kč.
[3.] Krajský soud v Brně rozsudkem napadeným nyní projednávanou kasační stížností zrušil
citované rozhodnutí stěžovatele ze dne 25. 6. 2009 jako nepřezkoumatelné, neboť dospěl
k závěru, že se stěžovatel nevypořádal s námitkou žalobce, že započtení v tomto případě není
možné, protože se správce daně nestal přihlášeným věřitelem.
II. Obsah kasační stížnosti
[4.] Stěžovatel v kasační stížnosti, spojené se žádostí o přiznání odkladného účinku, uplatňuje
důvody obsažené v ustanovení §103 odst. 1 písm. a), d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní („s. ř. s.“), tzn. namítá nezákonnost napadeného rozsudku krajského soudu a jeho
nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů.
[5.] Stěžovatel tvrdí, že přihlášeným věřitelem byl, což bylo možno prokázat seznamem
přihlášených pohledávek. Krajský soud se však spokojil s pouhým tvrzením žalobce,
že se správce daně přihlášeným věřitelem nestal, byť tento věděl, že k řádnému přihlášení došlo.
Zákonné podmínky proto splněny byly a započtení tak bylo možné a účelné. Pokud stěžovatel
ve svém rozhodnutí odkázal na ustanovení §40 odst. 1 písm. c) daňového řádu a text zákona
blíže nerozváděl, není jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné, jelikož text citovaného zákonného
ustanovení je jednoznačný. Naopak rozhodnutí krajského soudu je v tomto směru
nepřezkoumatelné.
[6.] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Vlastní argumentace soudu
[7.] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Brně v rozsahu
kasační stížnosti a v rámci uplatněnýc h důvodů a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
[8.] Jak plyne ze shora uvedeného, stěžovatel sice uplatnil dva kasační důvody (nezákonnost
a nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku krajského soudu), nicméně v tomto konkrétním
případě jsou natolik obsahově propojeny, že je namístě o nich pojednat souhrnně. Sporná právní
otázka je totiž v nyní rozhodované věci jediná: zákonnost postupu stěžovatele z hlediska
přihlášení započitatelné pohledávky a přesvědčivost odůvodnění rozsudku krajského soudu, který
dospěl k závěru o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného.
[9.] Především je třeba uvést, že již v rozsudku ze dne 13. 5. 2009, č . j. 1 Afs 12/2009 - 52
(všechna rozhodnutí NSS jsou dostupná na www.nssoud.cz) Nejvyšší správní soud konstatoval,
že nová úprava insolvenčního řízení započtení umožňuje, přičemž je však po rozhodnutí
o úpadku možné pouze při splnění podmínek v insolvenčním zákoně uvedených (§140 odst. 2, 3
insolvenčního zákona). Další zákonné podmínky započtení jsou pak upraveny např. v občanském
či obchodním zákoníku. Insolvenční zákon nestanoví žádná zvláštní pravidla či výjimky ohledně
započtení veřejnoprávních pohledávek; shora uvedené podmínky započtení jsou tak závazné
i pro správce daně. „Pokud jsou tedy v daňovém řízení vedeném u daňového dlužníka v úpadku splněny
podmínky zakotvené v §140 odst. 2, 3 insolvenčního zákona, je správce daně oprávněn započtení provést.“
[10.] Z ustanovení §140 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona pak plyne, že „ započtení vzájemných
pohledávek dlužníka a věřitele je po rozhodnutí o úpadku přípustné, jestliže zákonné podmínky tohoto započtení
byly splněny před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak. Započtení podle odstavce 2
není přípustné, jestliže dlužníkův věřitel
a) se ohledně své započitatelné pohledávky nestal přihlášeným věřitelem , nebo
b) získal započitatelnou pohledávku neúčinným právním úkonem, nebo
c) v době nabytí započitatelné pohledávky věděl o dlužníkově úpadku, anebo
d) dosud neuhradil splatnou pohledávku dlužníka v rozsahu, v němž převyšuje započitatelnou pohledávku tohoto
věřitele.“
[11.] V nyní rozhodovaném případě dospěl krajský soud k závěru, že se stěžovatel vůbec
nevyjádřil k námitce žalobce, že se ohledně své pohledávky nestal přihlášeným věřitelem,
a v tom shledal jeho nepřezkoumatelnost.
[12.] K tomu z obsahu reklamace ze dne 27. 5. 2009 vyplývá, že tut o námitku žalobce skutečně
uplatnil. Stěžovateli je však třeba přisvědčit v tom, že citoval ustanovení §40a odst. 1 písm. c)
daňového řádu, podle něhož „pro účely insolvenčního řízení se daňové nedoplatky považují za další
přihlášené daňové pohledávky.“ Stejnou námitku žalobce zopakoval v žalobě podané ke krajskému
soudu a v reakci na ni v e vyjádření k této žalobě stěžovatel opět poukázal na ustanovení §40a
odst. 1 písm. c) daňového řádu, které zakládá fikci přihlášení daňové pohledávky .
[13.] Za těchto okolností dospívá Nejvyšší správní soud k závěru, že rozhodnutí stěžovatele
je přezkoumatelné, když k výslovně uplatněné námitce odkázal na znění označeného zákonného
ustanovení, které též citoval. Jakkoliv tedy je pravdou, že odůvodnění rozhodnutí stěžovatele
mohlo být podrobnější a přesvědčivější, nelze akceptovat závěr krajského soudu, že se vůbec
k námitce žalobce nevyjádřil a že z jeho rozhodnutí není zřejmé, zda byly splněny zákonné
podmínky pro započtení, tj. zejména, zda se správce daně stal přihlášeným vě řitelem. Jak totiž
dostatečně plyne z odůvodnění citovaného rozhodnutí stěžovatele, na tuto námitku žalobce
zareagoval, a to výslovným poukazem na ustanovení §40a odst. 1 písm. c) daňového řádu,
z něhož plyne právní fikce přihlášení daňových pohledávek. Není tedy pravdou, že se touto
otázkou stěžovatel vůbec nezabýval.
IV. Shrnutí
[14.] Nejvyšší správní soud za těchto okolností shledal, že napadený rozsudek krajského soudu
je nepřezkoumatelný, neboť citované rozhodnutí stěžovatele přezkoumatelné bylo.
V tom spočívá i nezákonnost řešené právní otázky krajským soudem.
[15.] Proto Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu podle ustanovení §110
odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm je tento soud vázán shora uvedeným
právním názorem, tzn. musí v tomto konkrétním případě zvážit splnění zákonné podmínky
přihlášení pohledávky v souvislosti s ustanovením §40a odst. 1 písm. c) daňového řádu.
[16.] Za situace, kdy soud rozhodl o kasační stížnosti neprodleně po jejím obdržení,
samostatně nerozhodoval o žádosti o přiznání odkladného účinku, neboť by to bylo zjevně
neúčelné.
[17.] V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud též o nákladech řízení (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. června 2011
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu