ECLI:CZ:NSS:2011:2.ANS.3.2011:95
sp. zn. 2 Ans 3/2011 - 95
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: Campus
International, spol. s r. o., se sídlem Koperníkova 2, Praha 2, zastoupeného Auditorskou
a daňovou kanceláří, spol. s r. o., se sídlem Vodičkova 41, Praha 1, proti žalovanému: Finanční
ředitelství pro hl. m. Prahu, se sídlem Štěpánská 28, Praha 1, o kasační stížnosti žalovaného
proti výroku II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2010, č. j. 7 A 94/2010 - 69,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce se u městského soudu žalobou na ochranu před nečinností domáhal uložení
povinnosti žalovanému („stěžovatel“) rozhodnout o odvolání podaném proti dodatečnému
platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 2 ze dne 16. 12. 2009.
Dne 15. 9. 2010 vzal žalobce svoji žalobu v celém rozsahu zpět, protože stěžovatel dne
13. 5. 2001 o předmětném odvolání rozhodl.
Městský soud usnesením napadeným nyní projednávanou kasační stížností bodem I.
výroku zastavil žalobní řízení a bodem II. výroku uložil stěžovateli zaplatit žalobci náhradu
nákladů řízení ve výši 14 520 Kč, což odůvodnil poukazem na ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož vzal-li navrhovatel podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce,
má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení.
Finanční ředitelství pro hl. m. Prahu v kasační stížnosti výslovně napadá pouze bod II.
výroku citovaného usnesení městského soudu a argumentuje tím, že v řízení nebylo nečinné,
jelikož činilo úkony v daňovém řízení a rozhodnutí o odvolání bylo vydáno v zákonném termínu
a v termínu stanoveném Pokynem č. D-308, vydaným Ministerstvem financí. Žaloba na ochranu
před nečinností proto nebyla důvodná.
Nejvyšší správní soud se před věcným posouzením kasační stížnosti zabýval splněním
podmínek řízení a zjistil, že kasační stížnost je nepřípustná.
Podle ustanovení §104 odst. 2 s. ř. s. je nepřípustná kasační stížnost, která směřuje
jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu.
V daném případě je z petitu i obsahu kasační stížnosti zcela nepochybné, že stěžovatel
brojí výlučně proti výroku městského soudu o nákladech řízení. Za těchto okolností soud
s ohledem na jednoznačnou zákonnou úpravu nemá jinou možnost než kasační stížnost
odmítnout jako nepřípustnou. V tomto směru lze odkázat i na usnesení rozšířeného senátu
zdejšího soudu ze dne 1. 6. 2010, č. j. 7 Afs 1/2007 - 64 (publ. pod č. 2116/2010 Sb. NSS),
kde jsou odlišeny situace, kdy kasační stížnost napadá pouze výrok o nákladech řízení,
od případů, kdy napadá i jiné výroky, přičemž dospěl k závěru, že v prvním z uvedených případů
(kam spadá i nyní rozhodovaný případ) je třeba kasační stížnost pro nepřípustnost odmítnout,
byť by bylo rozhodnutí krajského soudu o nákladech řízení věcně nesprávné.
Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle ustanovení §46 odst. 1 písm. d),
§120 s. ř. s. odmítl.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s., za použití §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. března 2011
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu