ECLI:CZ:NSS:2011:2.ANS.5.2011:44
sp. zn. 2 Ans 5/2011 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce Ing. P. P.,
proti žalovanému Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě, se sídlem Ostrava, Na
Hradbách 21, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 14. 10. 2010, č. j. 22 A 116/2010 - 9,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobou na ochranu proti nečinnosti orgánu státní správy se žalobce domáhal, aby krajský
soud zavázal žalovaného k řádnému vyřízení podaného trestního oznámení, vedeného u něj
pod sp. zn. 2 KZN 3153/2010; dále se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost
zaplatit žalobci částku 10 000 Kč s příslušenstvím za prodlení a za poškození špatným úředním
postupem. Krajský soud žalobu podle §46 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) a s odkazem na §79 odst. 1 s. ř. s., usnesením ze dne
14. 10. 2010, č. j. 22 A 116/2010 – 9, odmítl.
Proti tomuto usnesení brojil žalobce (dále jen „stěžovatel“) podáním ze dne 29. 11. 2010
označeným jako 1) Dotazy, 2) Trestní oznámení, 3) Žaloba pro zmatečnost . Krajský soud podání
stěžovatel posoudil podle obsahu jako kasační stížnost, neboť v něm bylo výslovně navrhováno
zrušení napadeného usnesení. Vzhledem k tomu, že kasační stížnost nebyla zjevně opožděná
ani nebyla podaná osobou k tomu zjevně neoprávněnou, začal krajský soud činit úkony podle
§108 s. ř. s. k odstranění vad kasační stížnosti.
Výzvou ze dne 10. 12. 2010, č. j. 22 A 116/2010 – 19, byl stěžovatel vyzván k zaplacení
soudního poplatku za kasační řízení ve výši 3000 Kč. Stěžovatel na výzvu reagoval podáním
žádosti o osvobození od soudních poplatků. Krajský soud usnesením ze dne 21. 12. 2010,
č. j. 22 A 116/2010 – 26, stěžovatele od soudních poplatků pro řízení o kasační stížnosti
osvobodil.
Usnesením ze dne 21. 12. 2010, č. j. 22 A 116/2010 - 27, krajský soud dále vyzval
stěžovatele k odstranění vad kasační stížnosti, a to tak, že uvede, kdo jej bude v řízení o kasační
stížnosti zastupovat, a to ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnese ní. Zároveň byl stěžovatel
upozorněn, že nebude-li plná moc advokáta nebo žádost o ustanovení zástupce pro kasační řízení
ve stanovené lhůtě krajskému soudu zaslána, bude kasační stížnost odmítnuta.
Obě usnesení krajského soudu (na č. l. 26 a 27) byla st ěžovateli doručována společně
datovou schránkou, což vyplývá z pokynu předsedkyně senátu soudní kanceláři ze dne
22. 12. 2010 na č. l. 29; obě usnesení byla stěžovateli doručena dne 2. 1. 2011. Přestože
je na potvrzení o dodání doručení do datové schránky jako identifikace doručované písemnosti
uvedeno pouze usnesení č. j. 22 A 116/2010 – 26, nelze mít pochybnosti o tom, že zároveň bylo
stěžovateli doručeno i usnesení č. j. 22 A 116/2010 – 27, kterým byl vyzýván k doložení
povinného zastoupení podle §105 odst. 2 s. ř. s. Pochybnosti o doručení tohoto usnesení nelze
mít především proto, že stěžovatel na usnesení č. j. 22 A 116/2010 – 27 reagoval svým podáním
ze dne 14. 1. 2011 (na č. l. 30), v němž uvedl, že uvedené usnesení je pro něj nesrozumitelné,
a to především z důvodu, že si není vědom, že by podával kasační stížnost. Stěžovatel dále uvedl,
že ke svému podání žádné zastoupení nepotřebuje. Krajský soud zaslal stěžovateli přípis ze dne
25. 1. 2011, č. j. 22 A 116/2010 – 34, který mu byl doručen dne 27. 1. 2011, v němž stěžovateli
vysvětlil, že jeho podání ze dne 29. 11. 2010 posoudil podle obsahu jako kasační stížnost,
neboť základním předpisem ve správním soudnictví je soudní řád správní, který podání žaloby
pro zmatečnost neumožňuje, přičemž opravným prostředkem proti rozhodnutí krajského soudu
je ve věcech správního soudnictví kasační stížnost. Krajský soud s těžovatele rovněž upozornil,
že v napadeném usnesení byl o možnosti podání kasační stížnosti proti němu poučen. Krajský
soud vysvětlil stěžovateli, že činil kroky k odstranění vad kasační stížnosti a v rámci těchto úkonů
jej vyzval, aby doložil, kdo jej bude v řízení o kasační stížnosti zastupovat, přičemž byl poučen
o následcích neodstranění těchto vad ve stanovené lhůtě. Na tento přípis reagoval s těžovatel
dalším podáním ze dne 9. 2. 2011 (na č. l. 35 – 37), v němž uvedl, že poučení o možnosti podat
kasační stížnost v napadeném usnesení neporozuměl, jelikož mu nebyl sdělen žádný relevantní
důvod, proč by právě takto musel jako účastník řízení postu povat. Stěžovatel zpochybnil,
že by byl povinen postupovat podle soudního řádu správního a uvedl, že řízení o kasační stížnosti
se netýká jeho věci, že jeho podání ze dne 29. 11. 2010 bylo označeno správně; proto žádal soud,
aby nefabuloval a vyřizoval obdržená podání tak, jak mu byla předložena. Poučení ze strany
krajského soudu, že musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem požadoval opět
za nepatřičnou fabulaci, která se vůbec netýká jeho věci.
Podle §105 odst. 2 s. ř. s. platí, že stěžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí,
má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Stěžovatel ve svých shora popsaných podáních trval na tom, že pro řízení o žalobě
pro zmatečnost zástupce nepotřebuje a vyzval krajský soud, aby vy řizoval jeho podání tak,
jak mu jsou doručena. Povinnost zastoupení advokátem podle §105 odst. 2 s. ř. s. označil
stěžovatel za fabulaci krajského soudu.
Stěžovatel se domáhal ochrany ve správním soudnictví, a proto se na veškerý procesní
postup soudů aplikuje soudní řád správní; občanský soudní řád se podle §64 s. ř. s. ve správním
soudnictví aplikuje přiměřeně, a to pouze v rozsahu jeho prvé a třetí části. Podle obsahu podání
stěžovatele je jednoznačné, že jeho účelem bylo zrušení napadeného usnesení krajského soudu,
jednalo se tedy nepochyběn o opravný prostředek proti tomuto usnesení. Ačkoliv z pozdějších
přípisů stěžovatele jednoznačně plyne, že trval na tom, že podal žalobu pro zmatečnost a odmítal
se podřídit procesním pravidlům soudního řádu správního, nelze na tuto jeho argumentaci
přistoupit. Jednak podle obsahu je podání stěžovatele ze dne 29. 11. 2010 bezesporu opravným
prostředkem proti usnesení krajského soudu; takovým opravným prostředkem podle soudního
řádu správního je kasační stížnost. Jednak právní úpravu žaloby pro zmatečnost nelze v soudním
řízení správním použít ani přiměřeně, neboť je začleněna v části čtvrté občanského soudního
řádu (§228 a násl.). Se stěžovatelovým podáním proto bylo krajským soudem nakládáno jako
s kasační stížností, která má vady, jež musí být odstraněny, aby byla projedn atelná.
Přestože byla kasační stížnost podána včas a osobou k tomu oprávněnou, je nutno
ji odmítnout, a to pro nedostatek jiné podmínky řízení – povinného zastoupení podle §105
odst. 2 s. ř. s. Tato podmínka řízení je odstranitelná a stěžovatel byl povine n ve svém vlastním
zájmu ji na výzvu odstranit.
Stěžovatel v soudem stanovené lhůtě jednoho měsíce nevyhov ěl výzvě soudu ke zvolení
si advokáta pro řízení o kasační stížnosti, ani nedoložil, že by sám měl vysokoškolské vzdělání,
které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie, ani nepožádal o ustanovení
zástupce pro řízení o kasační stížnosti, a to navzdory poučení soudu o následcích nevyhovění této
výzvě. Nejvyšší správní soud je povinen za této procesní situace kasační stížnost odmítnout,
neboť pro trvající nedostatek obligatorní podmínky řízení v podobě povinného zastoupení
advokátem, není možné v řízení pokračovat. Dlužno dodat, že stěžovatel neodstranil vadu
kasační stížnosti ani do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti.
Na těchto závěrech nic nemění tvrzení stěžovatele, že zastoupení advokátem nepotřebuje.
K tomu se konstatuje, že povinné zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti bylo
do zákona zakotveno proto, aby advokát lépe než sám účastník, který n emá odborné právnické
vzdělání, chránil práva účastníka v tomto stadiu řízení. Pokud stěžovatel nemá dostatek
finančních prostředků na náklady spojené s právním zastoupením, mohl požádat soud
o bezplatné ustanovení advokáta; této možnosti stěžovatel nevyuž il, přestože na ni byl výslovně
upozorněn.
Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soud odmítne návrh, mimo jiné jestliže nejsou splněny
jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl
odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.
Jelikož nedostatek kasační stížnosti nebyl přes výzvu soudu odstraněn a z tohoto důvodu
nebylo lze v řízení pokračovat, Nejvyšší správní soud kasační stížnost v souladu s §46 odst. 1
písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla- li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. března 2011
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu