ECLI:CZ:NSS:2011:2.AS.14.2011:119
sp. zn. 2 As 14/2011 - 119
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: V. J., zastoupené Mgr. et Bc.
Lubošem Klimentem, advokátem se sídlem Nádražní 21, Žďár nad Sázavou, proti žalovanému: Krajský
úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2010, č. j. 29 A 47/2010 - 55,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2010, č. j. 29 A 47/2010 - 55, se zrušuje .
II. Podání stěžovatelky ze dne 1. 3. 2010, a ze dne 24. 3. 2010, jejichž obsahem byla trestní oznámení
na „Městský úřad v Bystřici nad Pernštejnem, resp. na pracovníka odboru životního prostředí
Ing. V. M. a odboru výstavby Ing. T. S. a J. B. za překročení pravomoci úřadu, za krácení
žalobkyně na právech a financích a za cílené dlouhodobé šikanování při vydávání stanovisek a
rozhodnutí, jakož i trestní oznámení na Krajský úřad kraje Vysočina, odboru územního plánování
a stavebního řádu za /spoluúčast/ z pozice nadřízeného orgánu II. stupně /věc: č. j. KUJI
5069/10 s.z. OUP 43/Kov-3/“, se o d m í t a j í .
III. Podání stěžovatelky ze dne 1. 3. 2010 a ze dne 24. 3. 2010 (ad II) se p o s t u p u j í
Okresnímu státnímu zastupitelství v Jihlavě.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
V. Odměna advokáta Mgr. et Bc. Luboše Klimenta se u r č u je částkou 2655 Kč. Tato částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně jako stěžovatelka domáhá zrušení shora
označeného usnesení Krajského soudu v Brně, jímž byla její podání ze dne 1. 3. 2010 a ze dne 24. 3. 2010,
jejichž obsahem byla „trestní oznámení na Městský úřad v Bystřici nad Pernštejnem, resp. na pracovníka odboru
životního prostředí Ing. V. M. a odboru výstavby Ing. T. S. a J. B. za překročení pravomoci úřadu, za krácení žalobkyně
na právech a financích a za cílené dlouhodobé šikanování při vydávání stanovisek a rozhodnutí, jakož i trestní oznámení na
Krajský úřad kraje Vysočina, odboru územního plánování a stavebního řádu za /spoluúčast/ z pozice nadřízeného orgánu
II. stupně /věc: č. j. KUJI 5069/10 s.z. OUP 43/Kov-3/“, postoupena Okresnímu státnímu zastupitelství
v Jihlavě, jako orgánu činnému v trestním řízení. Tyto návrhy byly podány stěžovatelkou jako dodatky
k žalobě ze dne 16. 9. 2009, směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 7. 2009, č. j. KUJI
54743/2009/OZP 917/2009.
Krajský soud tato podání usnesením ze dne 5. 5. 2010 vyloučil k samostatnému projednání
a shora označeným usnesením ze dne 14. 5. 2010 je postoupil orgánu činnému v trestním řízení
s odůvodněním, že v řízení před správními soudy není možné vyřizovat trestní oznámení podle trestního
řádu. Postoupení věci krajský soud opřel analogicky o ust. §7 odst. 6 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatelka proti tomu v kasační stížnosti namítla, že s usnesením nesouhlasí a požaduje
prošetření celé záležitosti od samého počátku. V doplnění kasační stížnosti uvedla, že je přesvědčena,
že označené subjekty se v řízení, jehož je účastnicí, dopustily trestné činnosti spočívající ve zneužití
pravomoci a poškozování práv. Má za to, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku
své pravomoci k prošetření podaného oznámení. Je přesvědčena, že byla na svých právech zkrácena
záměrně, což mělo být soudem projednáno, konstatováno, a pachatelům měl být uložen trest podle
zákona. S poukazem na ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. navrhuje zrušení napadeného usnesení
krajského soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval přípustností kasační stížnosti. Kasační stížnost
je dle §102 s. ř. s. zásadně přípustná, s výjimkou případů taxativně vypočtených v §104 s. ř. s, pokud
splňuje zákonné náležitosti (§106 odst. 1 s. ř. s.), je podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel je řádně
zastoupen (§105 s. ř. s.). Vzhledem ke splnění všech formálních náležitostí a podmínek řízení shledává
soud kasační stížnost přípustnou.
Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.).
Stěžovatelka se domnívá, že její podání, která jsou svým obsahem trestními oznámeními, měla být
soudem věcně posouzena a soud měl pachatele potrestat.
Podle §2 s. ř. s. poskytují soudy ve správním soudnictví ochranu veřejným subjektivním právům
fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených
tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon. Podle
§4 odst. 1 s. ř. s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o: a) žalobách proti rozhodnutím vydaným
v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož
i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech
a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen "správní orgán"),
b) ochraně proti nečinnosti správního orgánu, c) ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu,
d) kompetenčních žalobách. Podle odst. 2 téhož ustanovení soudy ve správním soudnictví dále rozhodují:
a) ve věcech volebních a ve věcech místního a krajského referenda, b) ve věcech politických stran
a politických hnutí, c) o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí pro rozpor se zákonem.
Rozhodování o trestních oznámeních nespadají do pravomoci správního soudu, ale orgánů
činných v trestním řízení. Podle §1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění
pozdějších předpisů upravuje postup orgánů činných v trestním řízení tak, aby trestné činy byly náležitě
zjištěny a jejich pachatelé byli podle zákona spravedlivě potrestáni, trestní řád. Podle §12 odst. 1 trestního
řádu se orgány činnými v trestním řízení se rozumějí soud, státní zástupce a policejní orgán. Soudem
se podle odst. 3 téhož ustanovení rozumí okresní soud, krajský soud, vrchní soud nebo Nejvyšší soud
České republiky. Podle §2 odst. 7 trestního řádu je trestní stíhání před soudy možné jen na základě
obžaloby nebo návrhu na potrestání, které podává státní zástupce.
Krajský soud tedy o návrzích stěžovatelky uvážil správně. Při postoupení věci orgánu činnému
v trestním řízení však nepostupoval procesně správně. Ustanovení §7 s. ř. s. řeší příslušnost soudů, jeho
odst. 6 pak pouze místní příslušnost soudu. Podle něho lze postupovat tam, kde věc přísluší rozhodovat
soudům ve správním soudnictví, ovšem návrh byl podán u soudu místně nepříslušného.
Nespadá-li věc do pravomoci soudů, nejsou splněny podmínky řízení a je na místě návrh
odmítnout podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Vzhledem k tomu, že soudní řád správní neobsahuje
výslovnou úpravu případů, kdy věc nespadá do pravomoci soudů, ale jiných orgánů, je třeba za použití
§64 s. ř. s. přiměřeně postupovat podle §104 odst. 1 věty druhé občanského soudního řádu
(dále též „o. s. ř“). K tomu blíže viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2007,
č. j. Nad 39/2006 - 16, publ. pod č. 2082/2010 Sb. NSS.
Podle §110 odst. 1 věta první za středníkem Nejvyšší správní soud rozhodne současně
se zrušením rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí návrhu (a postoupení věci), pokud pro to byly
důvody již v řízení před krajským soudem. Proto Nejvyšší správní soud podle tohoto ustanovení a podle
§46 odst. 1 písm. a) (za použití §120) s. ř. s. návrhy stěžovatelky spočívající v trestních oznámeních
odmítl a podle §104 odst. 1 věty druhé o. s. ř. (za použití §64 a §120 s. ř. s.) je postoupil orgánu činnému
v trestním řízení.
Podle §60 odst. 3 s. ř.s. při odmítnutí návrhu nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení.
Stěžovatelce však byl pro kasační řízení ustanoven zástupcem advokát; v takovém případě platí
hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8, §120 s. ř. s.). Krajský soud v rámci úkonů podle
§108 odst. 1 s. ř. s. stěžovatelce ustanovil postupně čtyři advokáty, naposledy Mgr. et Bc. Luboše
Klimenta. O odměně předchozích advokátů, činících ve věci úkony, rozhodl již krajský soud. Posledně
ustanovený advokát sdělil Nejvyššímu správnímu soudu, že žádá o zproštění ustanovení pro nesoučinnost
stěžovatelky; soud o této žádosti nerozhodl, neboť v řízení byla podána kasační stížnost, která byla
k výzvě krajského soudu doplněna předchozím zástupcem stěžovatelky. Za situace, kdy Nejvyšší správní
soud neshledal důvod k nařízení jednání o této věci, jeví se, s ohledem na stav řízení, další změna v osobě
advokáta nadbytečnou. Jmenovaný advokát požadoval odměnu za právní pomoc spočívající v jednom
úkonu, včetně režijního paušálu a 1 cestovních výdaj ů spojených s prostudováním čtyř spisů stěžovatelky
u krajského soudu, přičemž náklady jízdného podrobně vyčíslil. Nejvyšší správní soud proto přiznal
ustanovenému advokátovi odměnu za jeden úkon právní služby (příprava a převzetí věci, kdy první porada
s klientem byla nahrazena studiem spisu u soudu) ve výši 2100 Kč [§7, §9 odst. 3 písm. f) a §11 odst. 1
písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif], náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 3
téže vyhlášky) a náhradu cestovních výdajů ve výši 1 z částky 1020 Kč, tj. 255 Kč (§13 odst. 4
téže vyhlášky) celkem 2655 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. února 2011
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu