ECLI:CZ:NSS:2011:2.AS.19.2011:79
sp. zn. 2 As 19/2011 - 79
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: M. Š.,
zastoupeného Mgr. Ing. Gabrielou Milotovou, advokátkou se sídlem Daliborova 648/38, Ostrava
– Mariánské Hory, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28.
října 117, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2010, č. j. MSK 38868/2010,
v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 12.
2010, č. j. 22 A 191/2010 - 47, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti,
takto:
Návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se ne v y h o v uj e . .
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalovaný jako stěžovatel domáhá zrušení
shora označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, jímž bylo zrušeno jeho výše uvedené
rozhodnutí a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Tímto rozhodnutím stěžovatel zamítl
žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města Havířova ze dne 5. 1. 2010,
sp. zn. VV/113241/Nám/21/Ste/09, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti oznámení
o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzvě k odevzdání řidičského průkazu v důsledku
pozbytí řidičského oprávnění podle §123c zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změnách některých zákonů. V kasační stížnosti současně navrhuje, aby jí soud
přiznal odkladný účinek.
Stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku odůvodňuje tím, že bude v důsledku
napadeného rozsudku nucen vydat ve věci nové rozhodnutí, a bude-li posléze tento rozsudek
Nejvyšším správním soudem zrušen, dojde současně k „obživnutí“ jeho předchozího rozhodnutí
v téže věci. Taková situace by podle jeho mínění jednak odporovala zásadě ne bis in idem, navíc
by existence dvou rozhodnutí v téže věci, u nichž by nebylo možné určit, které z nich je platné,
navozovala právní nejistotu ohledně práv a povinností žalobce i žalovaného. Popsaná situace
by vedla ke vzniku nenahraditelné újmy na straně stěžovatele. Kromě toho stěžovatel uvádí,
že se přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých
práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) nemá
kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele
přiznat; přitom užije přiměřeně §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce
nenahraditelnou újmu a přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem
nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.
Nejvyšší správní soud v první řadě připomíná, že přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, jež je mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti pravomocnému soudnímu
rozhodnutí, přichází v úvahu pouze ve výjimečných situacích, v nichž by s ohledem na poměry
konkrétního stěžovatele mohly výkon či případné jiné právní následky rozhodnutí u tohoto
stěžovatele vést k velmi závažným až nevratným následkům.
V tomto případě nelze opomenout, že kasační stížnost i návrh na přiznání odkladného
účinku podal žalovaný správní orgán. Nejvyšší správní soud se již v minulosti zabýval tím,
zda je možné, aby nenahraditelná újma, jako klíčová podmínka pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, vznikla na straně správního orgánu, a zda tedy lze takovému návrhu žalovaného
vyhovět. Zejména v usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 – 49,
publ. pod č. 1255/2007 Sb. NSS, dospěl k závěru, že skutečnost, že je návrh podán správním
orgánem, sama o sobě přiznání odkladného účinku nebrání. V tomto usnesení však bylo současně
uvedeno, že: „s ohledem na postavení správního orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům.“ Přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti by podle citovaného usnesení bylo namístě například tehdy, pokud
by v důsledku napadeného rozsudku mělo dojít k vrácení řidičského oprávnění duševně choré
osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, nebo k udělení povolení
k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku, apod., tedy v případech zjevně
spojených s neodstranitelnými následky.
V nynější věci však stěžovatel svůj návrh odůvodnil pouze tím, že pokud
před rozhodnutím o kasační stížnosti vydá v dané věci nové rozhodnutí, a bude-li následně
napadený rozsudek krajského soudu zrušen, nastane duplicita správního rozhodnutí a s ní
spojené výše popsané komplikace. Zdejší soud připouští, že taková situace skutečně může nastat,
jakož i to, že ji z pohledu stěžovatele jistě nelze považovat za žádoucí. Na druhou stranu je však
zřejmé, že pouze v důsledku zrušení rozsudku krajského soudu, jímž bylo zrušeno dřívější
rozhodnutí stěžovatele poté, co již bylo v téže věci vydáno rozhodnutí nové, nemůže stěžovateli
vzniknout nenahraditelná újma ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
Stěžovatel v návrhu odkázal na odborný článek autorů J. Baxy, P. Průchy a K. Šimky,
nazvaný K problematice odkladného účinku kasační stížnosti podané žalovaným, publikovaný v časopise
Správní právo, č. 8/2010, na str. 498 a násl., z něhož dovozuje, že by zdejší soud měl jeho návrhu
vyhovět. V uvedeném článku jeho autoři sice poukazují na praktické problémy spojené
s nevyhověním návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, zabývají
se však především jejich možnými řešeními de lege ferenda. Z článku, jenž nikterak nezpochybňuje
závěry plynoucí z výše citované judikatury zdejšího soudu, nelze dovodit, že by podle jeho autorů
měl Nejvyšší správní soud návrhu vyhovět pouze proto, aby předešel možné duplicitě správního
rozhodnutí.
Na základě výše uvedeného tedy Nejvyšší správní soud návrhu na přiznání odkladného
účinku této kasační stížnosti nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. února 2011
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu