ECLI:CZ:NSS:2011:2.AS.28.2011:131
sp. zn. 2 As 28/2011 - 131
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: M. Z.,
zast. JUDr. Zdeňkem Nezhybou, advokátem se sídlem Jaselská 1613, Hranice, proti žalovanému:
Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 14. 11. 2008, č. j. KUOK 108127/2008, sp. zn. KÚOK/96503/2008/OSL-
P/770, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.
11. 2010, č. j. 58 A 8/2010 - 99,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Odměna advokáta JUDr. Zdeňka Nezhyby se u r č u je částkou 5760 Kč. Tato
částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení
shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti
výše specifikovanému rozhodnutí žalovaného, jímž bylo v odvolacím řízení zčásti změněno
rozhodnutí Městského úřadu Hranice ze dne 1. 9. 2008, č. j. OVV/76/08- 35, zčásti bylo toto
rozhodnutí potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání
přestupku proti majetku podle §50 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dál e
jen „zákon o přestupcích“). Toho se dopustil tím, že dne 29. 11. 2007 způsobil škodu na cizím
majetku krádeží, když v prodejně OD Kaufland na Družstevní ulici v Hranicích odcizil zboží
(Playstation za 3999 Kč a dvě hry na tuto herní konzoli po 499 K č) v celkové ceně 4997 Kč,
a to tak, že s uvedeným zbožím ve svém batohu prošel bez zaplacení přes pokladnu. Za to mu
byla uložena pokuta ve výši 1900 Kč a bylo mu ulo ženo nahradit náklady spojené
s projednáváním přestupku ve výši 1000 Kč. Změna provede ná žalovaným spočívala toliko
v tom, že do výroku o sankci bylo vloženo ustanovení §19 odst. 3 věta první zákona o
přestupcích, neboť stěžovatel byl v den spáchání přestupku mladistvý. Žalovaný rovněž zpřesnil
formulaci výroku o nákladech řízení.
O žalobě podané proti tomuto rozhodnutí žalovaného rozhodoval krajský soud
opakovaně. Prvním usnesením ze dne 27. 5. 2009, č. j. 58 Ca 6/2009 - 28, ji odmítl jako
opožděnou. Toto usnesení bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne
9. 2. 2010, č. j. 2 As 68/2009 - 64. Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku zaujal právní
názor, že lhůtu pro podání žaloby nelze počítat od doručení rozhodnutí stěžovatelově zákonné
zástupkyni na adresu K. 54, neboť se nejednalo o adresu jejího trvalého pobytu a ani nepožádala
správní orgán o doručování na tuto adresu. Pokud jí bylo současně doručováno i na adresu do P.,
kde byla hlášen k trvalému pobytu, nebylo možno posoudit dobu doručení z důvodů nejasnosti
na doručence. Krajskému soudu tak bylo uloženo odstranit pochybnost zprávou pošty.
Krajský soud v dalším řízení vyžádal zprávu České pošty, s. p., která na základě evidence
sdělila, že doporučená zásilka č. 9088, podací pošta Olomouc, adresovaná „H . Z., B. 709/34, P.“
byla na uvedenou adresu doručována dne 18. 11. 2008. Ve zprávě je dále uvedeno, že se jedná o
adresu ohlašovny Magistrátu města Přerova. Na této adrese byla zanechána výzva s poučením a
zásilka byla uložena u pošty Přerov 2. Na adresu ohlašovny byla předána rovněž druhá výzva. Po
úložní době byla zásilka dne 4. 12. 2008 vrácena odesílateli jako nevyzvednutá. Nakonec je
uvedeno jméno doručovatelky. Krajský soud touto zprávou provedl důkaz při jednání soudu dne
10. 11. 2010. Krajský soud proto počítal úložní lhůtu od data 18. 11. 2008 a uzavřel, že lhůtu
k podání žaloby je třeba počítat ode dne 28. 11. 2008. Žalobu podanou dne 30. 1. 2009 shledal
opožděnou, a proto ji podle §46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), odmítl.
Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatňuje důvody obsažené v ustanovení §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Domnívá se,
že ač krajský soud respektoval závazný právní názor vyslovený ve zrušujícím rozsudku
Nejvyššího správního soudu, není doplnění řízení zprávou pošty dostatečným podkladem
pro závěr o opožděnosti žaloby. Zprávu nelze považovat za věrohodnou, což plyne ze samotné
skutečnosti, že na obálce bylo uvedeno datum uložení dne 8. 11. 2008. Pokud pošta takto
pochybila, mohla pochybit i jinak. Zásilka mohla někam zapadnout, být někam založena
a doručovatelka mohla později odhadem vyplnit datum neodpovídající skutečnosti. Mohlo tedy
dojít k pozdějšímu doručování a zanechání výzvy s poučením o uložení zásilky. Ve zprávě pošty
je tak spíše uvedeno datum, kdy zásilka správně měla být doručována a nikoliv datum skutečného
uložení. Nebylo tak přesvědčivě prokázáno odkdy běžela úložní lhůta a kdy skončila. S ohledem
na tyto pochybnosti měl krajský soud vycházet při počítání lhůty ze dne, v němž stěžovatelova
matka skutečně převzala rozhodnutí na adrese v K. Stěžovatel je přesvědčen, že ani u něho
nedošlo ke splnění podmínek náhradního doručení, neboť v poštovní výzvě, která mu byla
zanechána na adrese v K. dne 18. 11. 2008, bylo uvedeno pouze poučení o možnosti vyzvednutí
zásilky na poště, ale nikoliv už poučení o tom, že se zásilka uplynutím lhůty považuje za
doručenou. Převzal-li si stěžovatel osobně zásilku 1. 12. 2008, nemohla být jeho žaloba podaná
dne 30. 1. 2008 označena za opožděnou. Z těchto důvodů navrhuje zrušení napadeného usnesení
krajského soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný nevyužil možnost vyjádřit se ke kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas a stěžovatel je zastoupen ustanoveným
advokátem. Důvodnost kasační stížnosti pak posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.). Jedná se o opakovanou kasační stížnost, a tudíž se Nejvyšší
správní soud nejdříve zabýval tím, zda je přípustná. Podle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. totiž není
přípustná kasační stížnost proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní
rozhodnutí bylo Nejvyšším správním soudem zrušeno; to neplatí je-li namítáno, že se soud neřídil
závazným právním názorem. Je tomu tak proto, aby se Nejvyšší správní soud nezabýval
opakovaně otázkou, k níž už v dané věci právní názor zaujal. Stěžovatel nenamítá nerespektování
závazného právního názoru. Jeho námitky směřují v prvé řadě proti vyhodnocení důkazu, který
byl krajským soudem proveden v dalším řízení po zrušení jeho předchozího rozhodnutí; zde jde
o kasační tvrzení nové, Nejvyšším správním soudem neřešené. Stěžovatel ovšem současně tvrdí,
že při posuzování včasnosti podání žaloby mělo být vycházeno buď z data, kdy jeho matka
skutečně zásilku převzala na adrese v K., nebo měl být vzat v úvahu den, v němž skutečně
převzal zásilku on sám.
Nejvyšší správní soud již ve zrušujícím rozsudku dostateč ně vysvětlil, že v případě,
kdy byl tehdy nezletilý stěžovatel zastoupen svou matkou jako zák onnou zástupkyní, která také
za něho podala odvolání, byl správní orgán povinen podle §32 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb.,
správní řád (dále jen „správní řád“), doru čovat této zástupkyni. Tím vyloučil akceptaci doručení
stěžovateli, ať už fiktivního či skutečného. Vyloučil rovněž, aby za rozhodné doručení byla
považována fikce doručení matce na adresu v K. č. 54, neboť na této adrese nebyla hlášena
k trvalému pobytu, ani nepožádala o doručování na tuto adresu. V tomto rozsahu je tedy kasační
stížnost nepřípustná.
Pokud jde o doručování odvolacího rozhodnutí, je třeba ze správního spisu zopakovat,
že žalovaný své rozhodnutí doručoval zástupkyni stěžovatele na adresu K. 54, L. n. B. Vzhledem
k tomu, že nebyla na uvedené adrese zast ižena, zásilka byla dne 18. 11. 2008 uložena. Reálně si ji
H. Z. vyzvedla dne 1. 12. 2008. Žalovaný současně své rozhodnutí doručoval stěžovatelově
zástupkyni i na adresu P., B. 709/34, kde byla zásilka uložena a pro nevyzvednutí vrácena zpět
žalovanému.
Podle §20 odst. 1 správního řádu se fyzické osobě písemnost doručuje na adresu pro doručování
(§19 odst. 3), na adresu jejího trvalého pobytu, ve věcech podnikání do místa podnikání, nebo při doručování
prostřednictvím veřejné datové sítě na její elektronickou adresu; fyzické osobě lze však doručit, kdekoli bude
zastižena. Při střetu doručování na dvě různé adresy je nutné při počítání lhůt vycházet z fikce
doručení na adrese trvalého bydliště a nikoliv z pozdějšího faktického převzetí na adrese v K.
Pokud jde o doručování na adresu v P., Nejvyšší správní soud v předchozím zrušujícím
rozsudku ovšem upozornil na nesprávnost záznamu na doručence. Zásilka s rozhodnutím ze dne
14. 11. 2008, podle podacího razítka pošty předaná k doručení rovněž dne 14. 11. 2008, měla být
podle záznamu doručovatelky doručována již dne 8. 11. 2008. Uložil -li Nejvyšší správní soud
tento rozpor odstranit zprávou pošty, vyslovil tím, že jde o pochybnost, kterou takto odstranit
lze. Krajský soud tento důkaz provedl. Podle evidenčních záznamů pošty bylo stěžovatelce na
dané adrese doručováno dne 18. 11. 2008. Soud vzal tento den za počátek běhu lhůty a okamžik
doručení zásilky určil v souladu s §24 odst. 1 správního řádu na den 28. 11. 2008.
Nejvyšší správní soud vzal při hodnocení daných skutečností v úvahu i rozhodnutí tohoto
soudu ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006 - 82 (dostupné na www.nssoud.cz), podle něhož:
„ (ž)alobu lze odmítnout pro opožděnost podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s., je -li jisté, že nastaly skutečnosti
rozhodné pro právní závěr o opožděnosti. Tak tomu není, jsou -li skutečnosti tvrzené účastníkem řízení, které jsou
v rozporu s obsahem spisu, na němž spoč ívá závěr o opožděnosti žaloby, možné a pravděpodobné.“ Stěžovatel
z chybného záznamu na doručence dovozuje, že mohlo dojít i k chybám jiným a evidenční údaje
mohly být doplněny zpětně a odhadem. Jedná se však pouze o ničím nepodloženou spekulaci.
Není důvod pochybovat o správnosti evidence pošty za situace, kdy evidence odpovídá
logickému časovému průběhu doručování. Označený den navazuje na dobu převzetí zásilky
poštou a den doručování je shodný se dnem doručování ostatních tří zásilek současně žalovaným
rozesílaných a doručovaných jinými poštovními úřady (jde o zásilky H . Z. na adresu v K.,
stěžovateli na adresu v K. a Městskému úřadu v Lipníku nad Bečvou). Nejvyšší správní soud tak
shodně s krajským soudem považuje zprávu pošty za dostatečný důkaz o době doručování
zásilky. Ve prospěch stěžovatele nelze ničeho dovodit ani ze skutečnosti, že adresa v Přerově je
adresou ohlašovny. Je sice logické, že osoby s takovým trvalým pobytem na daném místě fakticky
nebydlí, ovšem je jejich zájmem, aby sledovali doruč ování na danou adresu, zejména za situace,
kdy vedou správní řízení, v němž nepožádali o doručování na jinou možnou adresu.
Žaloba odmítnutá krajským soudem byla podána k poštovní přepravě dne 30. 1. 2009.
Žalobu proti správnímu rozhodnutí je však třeba podat podle §72 odst. 1 s. ř. s. do dvou měsíců
od jeho doručení. V daném případě byla tato lhůta překročena.
Nejvyšší správní soud proto neshledal důvodnou kasační námitku podle §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. Krajský soud nepochybil, pokud žalobu jako o požděnou podle §46 odst. 1
písm. b) s. ř. s. odmítl.
Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110
odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. §60 odst. 1 s. ř. s. za použití
ust. §120 s. ř. s., neboť ve věci úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
Stěžovateli však byl pro kasační řízení ustanoven zástupcem advokát; v takovém případě platí
hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 8, §120 s. ř. s.). Nejvy šší správní soud
proto přiznal ustanovenému advokátovi odměnu za dva úkony právní služby (doložená porada
s klientem a sepis kasační stížnosti) ve výši 4200 Kč [§7, §9 odst. 3 písm. f) a §11 odst. 1
písm. c), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ], náhradu hotových výdajů ve výši 600 Kč
(§13 odst. 3 téže vyhlášky), celkem 4800 Kč. Vzhledem k tomu, že advokát doložil, že je plátcem
daně z přidané hodnoty, zvyšuje se odměna o tuto daň a činí celkem 5760 Kč. Tato částka bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. května 2011
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu