ECLI:CZ:NSS:2011:2.AS.76.2010:69
sp. zn. 2 As 76/2010 - 69
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: I. P.,
zastoupeného Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému:
Policie ČR, oblastní ředitelství služby cizinecké policie Praha, se sídlem Křižíkova 12, Praha
8, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 12. 2009,
č. j. 7 Ca 335/2009 - 15,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) brojí kasační stížností proti shora označenému usnesení
Městského soudu v Praze, jímž byla odmítnuta žaloba stěžovatele, kterou se domáhal zrušení
rozhodnutí Policie ČR, oblastní ředitelství služby cizinecké policie Praha (dále „žalovaný“),
ze dne 27. 9. 2007, č. j. CPPH-20455/ČJ-2009-004003. Tímto rozhodnutím byl stěžovatel
zajištěn za účelem správního vyhoštění podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
České republiky a o změně některých zákonů.
[2] Městský soud žalobu stěžovatele odmítl podle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), z důvodu existence překážky
probíhajícího řízení o téže věci.
[3] Stěžovatel výslovně uplatnil důvod kasační stížnosti vymezený v ustanovení §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s., neboť napadené usnesení městského soudu považuje za nezákonné.
Tuto nezákonnost spatřuje v tom, že městský soud neměl dostatek důvodů pro to, aby žalobu
stěžovatele odmítl. K výše uvedenému kasačnímu důvodu tedy stěžovatel uplatňuje rovněž důvod
vymezený v §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tj. nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů.
[4] Stěžejním a vlastně jediným argumentem stěžovatele je tvrzení, že ze spisu, jak mu byl
při nahlédnutí předložen, nevyplývá, že by v této věci probíhalo jiné řízení. Ke spisu v nyní
projednávané věci totiž nebyl přiložen ani spis vedený pod sp. zn. 7 Ca 347/2009, ani usnesení
Krajského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2009, č. j. 44 Ca 128/2009 - 6, na které městský soud
v napadeném usnesení odkazuje.
[5] Žalovaný se na výzvu soudu ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[6] Po zjištění, že jsou naplněny všechny procesní podmínky, přistoupil Nejvyšší správní
soud k projednání kasační stížnosti v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.
[7] V napadeném usnesení městský soud odkázal na spis vedený pod sp. zn. 7 Ca 347/2009,
který byl založen na základě podání žaloby ze dne 29. 10. 2009 proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 27. 9. 2009, č. j. CPPH-20455/ČJ-2009-004003, a dále odkázal na usnesení Krajského
soudu v Praze ze dne 10. 11. 2009, jímž byla tato žaloba postoupena Městskému soudu v Praze
k vyřízení.
[8] Stěžovatel zpochybnil existenci probíhajícího řízení v téže věci na základě skutečnosti,
že výše uvedené listiny nejsou součástí spisu v nyní projednávané věci. Nejvyšší správní soud
proto dne 18. 1. 2011 vyzval městský soud, aby do spisu tyto listiny doložil a mohl si tak ověřit,
zda řízení v téže věci před městským soudem probíhá či nikoli.
[9] Městský soud zaslal dne 20. 1. 2011 Nejvyššímu správnímu přípis, k němuž přiložil kopie
následujících listin ze spisu vedeného pod sp. zn. 7 Ca 347/2009: žalobu proti rozhodnutí
o zajištění cizince ze dne 27. 9. 2009, č. j. CPPH-20455/ČJ-2009-004003, podanou stěžovatelem
ke Krajskému soudu v Praze dne 2. 11. 2009, usnesení Krajského soudu v Praze
ze dne 10. 11. 2009, jímž byla tato žaloba postoupena Městskému soudu v Praze z důvodu místní
nepříslušnosti k vyřízení, a dále kopii napadeného rozhodnutí žalovaného.
[10] Z předložených listin vyplývá, že v době podání žaloby stěžovatele (dne 24. 11. 2009)
již probíhalo řízení o dříve podané žalobě stěžovatele proti stejnému rozhodnutí žalovaného;
totožnost účastníků a předmětu řízení je nesporná. Za den zahájení řízení se obecně považuje
den, kdy návrh došel soudu (§32 s. ř. s.). Nezáleží přitom na tom, zda byl návrh podán k soudu
rozhodujícímu ve správním soudnictví místně či věcně nepříslušnému (srov. ustanovení
§40 odst. 4, §106 odst. 4 s. ř. s., a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 8. 2008,
č. j. 8 As 2/2008 - 112, publ. pod č. 1721/2008 Sb. NSS). V dané věci tedy bylo řízení o žalobě
stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného zahájeno již dne 2. 11. 2009, byť k podání žaloby došlo
u místně nepříslušného soudu.
[11] Městský soud tedy postupoval správně, pokud později podanou žalobu stěžovatele
ve stejné věci odmítl podle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. z důvodu, že jejímu projednání
bránila překážka dříve zahájeného řízení. Tato překážka (litispendence) totiž způsobuje
neodstranitelný nedostatek podmínky řízení.
[12] Nejvyšší správní soud považuje za vhodné podotknout, že ačkoliv se stěžovatel (příp.
jeho právní zástupce) jistě mohl nahlédnutím do spisu vedeného pod sp. zn. 7 Ca 347/2009
seznámit s tím, že ve stejné věci již řízení probíhá, bylo by vhodné – zejména u věcí
rozhodovaných bez jednání – aby byly listiny dokládající již zahájené řízení (typicky žalobní
návrh) k dispozici rovněž ve spise vedeném k později podanému návrhu ve stejné věci.
Tím by se bývalo minimálně vyšlo vstříc zásadě hospodárnosti řízení.
[13] Na základě výše uvedeného Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že nedošlo k naplnění
kasačního důvodu vymezeného ustanovením §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., kasační stížnost
tedy shledal nedůvodnou a podle §110 odst. 1 s. ř. s. ji zamítl.
[14] O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti. Žalovanému nevznikly náklady řízení přesahující jeho běžnou činnost,
a proto mu ani jejich náhrada přiznána nebyla.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. února 2011
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu