ECLI:CZ:NSS:2011:3.ADS.115.2007:142
sp. zn. 3 Ads 115/2007 - 142
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: Doc. I. F., CSc.,
zastoupen advokátem JUDr. Jaroslavem Buriánkem, se sídlem Záhořanského 3, Praha 2, proti
žalovaným: 1) Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2,
2) Úřad práce hl.m. Prahy, pobočka Praha 5, se sídlem Štefánikova 216/21, Praha 5, o
přezkoumání rozhodnutí 1) žalovaného ze dne 1. 9. 2006, č.j. 2006/41461-442, a 2) žalovaného
ze dne 15. 5. 2006, čj. ABF-3308/2006-05/05, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2007, č. j. 2 Cad 103/2006 – 64,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2007, č. j. 2 Cad 103/2006 - 64
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal včas kasační stížnost proti v záhlaví uvedenému
rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí prvého
žalovaného a odmítnuta žaloba proti rozhodnutí druhého žalovaného.
Žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí obou správních orgánů, která považoval
za nezákonná. Připouštěl, že od roku 1994 byl likvidátorem dvou obchodních společností
a od roku 2001 třetí. Funkci likvidátora však nevykonával, i když jako likvidátor byl u těchto
obchodních společností zapsán. Žalobce zastával názor, že zákon č. 435/2004 Sb.,
o zaměstnanosti, nehovoří o likvidátorovi ve smyslu obchodního zákoníku, ale o likvidátorovi
podle zvláštního právního předpisu. Vzhledem k tomu, že jako likvidátor žádnou činnost
nevykonával a nepobíral žádnou odměnu, nejedná se o žádnou překážku pro jeho zařazení
do evidence uchazečů o zaměstnání. Správní řízení trpělo vadami, protože k vyjádření mu byla
poskytnuta lhůta pouze 5 dnů a bylo mu znemožněno pořídit si kopie dokladů založených
ve správním spise.
Městský soud zjistil ze správního spisu, že žalobce podal dne 4. 4. 2005 žádost
o zprostředkování zaměstnání u druhého žalovaného. V žádosti nezmínil, že je veden jako
likvidátor obchodních společností, naopak v čestném prohlášení uvedl, že nevykonává činnost
nuceného správce, správce nebo likvidátora podle zvláštního právního předpisu. Z úplného
výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že žalobce je veden jako likvidátor společnosti ART
FIN, s.r.o., v likvidaci; zapsán v obchodním rejstříku byl dne 29. 8. 2001. Rejstříkový soud uvedl,
že jeho rozhodnutím byl zamítnut návrh na výmaz této společnosti z obchodního rejstříku s tím,
že k zániku funkce likvidátora dojde až výmazem společnosti. Dále je veden jako likvidátor
společnosti PROFICAT, s.r.o., v likvidaci, a rejstříkový soud sdělil, že do dne 9. 3. 2006 nebyla
funkce likvidátora této společnosti zrušena. Žalobce je též likvidátorem společnosti
GRADATIM, s.r.o., v likvidaci. Podle sdělení rejstříkového soudu byl zapsán jako likvidátor
v roce 1994 a od té doby nebylo rejstříkovému soudu zasláno žádné podání.
Druhý žalovaný rozhodnutím vyřadil žalobce podle §30 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona
o zaměstnanosti z evidence uchazečů o zaměstnání podle §25 odst. 1 písm. p) téhož zákona,
protože žalobce je likvidátorem tří shora uvedených obchodních společností.
K odvolání žalobce prvý žalovaný v záhlaví citovaným rozhodnutím odvolání žalobce
zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Podle názoru odvolacího orgánu druhý žalovaný
nepochybil, jestliže vyřadil žalobce z evidence z toho důvodu, že je likvidátorem tří shora
uvedených obchodních společností.
Městský soud odmítl žalobu, pokud směřovala proti druhému žalovanému. Žalobu, která
směřovala proti rozhodnutí prvého žalovaného, zamítl, protože, jak již bylo shora uvedeno,
žalobce vykonával funkci likvidátora tří obchodních společností, takže nesplňoval jednu
z podmínek pro zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Tento soud rovněž dospěl
k závěru, že neobstojí tvrzení žalobce o vadách správního řízení.
V kasační stížnosti stěžovatel výslovně neuvedl její rozsah (§109 odst. 2 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – dále jen „s. ř. s.)., tady zda napadá jak výrok o odmítnutí
žaloby, tak i výrok o zamítnutí žaloby. Z obsahu kasační stížnosti a jejího petitu však vyplývá,
že kasační stížností je napaden pouze výrok o zamítnutí žaloby. Stěžovatel podal kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. V kasační stížnosti stěžovatel znovu
uvedl, že nebyl likvidátorem podle zvláštního právního předpisu, což dovozuje z poznámky
pod čarou u §25 odst. 1 písm. p) zákona o zaměstnanosti.
Stěžovatel ke kasační stížnosti připojil usnesení Městského soudu v Praze ze dne
30. 5. 2007, F 67517/2007, C 12532, v němž rejstříkový soud rozhodl na návrh stěžovatele
za účasti GRADATIM, s.r.o., v likvidaci, že v obchodním rejstříku se vymazává statutární orgán:
likvidátor doc. I. F., CSc., zapisuje se statutární orgán (žádný zápis). U vymazávané osoby se
zapisuje den zániku funkce 18. 2. 2005. Stěžovatel rovněž předložil usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 30. 5. 2007, F 671519/2007, C 12533, v němž rejstříkový soud rozhod na návrh
stěžovatele za účasti PROFICAT, s.r.o., v likvidaci, že se v obchodním rejstříku vymazává
stěžovatel. U vymazávané osoby se zapisuje den zániku funkce 18. 2. 2005. Stěžovatel
též předložil přípis městského soudu ze dne 13. 8. 2007, čj. F 67525/2007, jímž městský soud
stěžovateli potvrzuje, že jeho funkce likvidátora společnosti ART FIN, s.r.o., v likvidaci, zanikla
dne 18. 2. 2005.
Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil
městskému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 19. 11. 2008, č. j. 3 Ads 115/2007 - 101 kasační
stížnost zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti. V odůvodnění uvedl,
že se ztotožňuje s právním názorem městského soudu, že stěžovatel vykonával činnost
likvidátora obchodních společností podle obchodního zákoníku, tedy činnost likvidátora podle
zvláštního právního předpisu, jímž je právě obchodní zákoník. Uvedl dále, že v projednávané věci
měl městský soud k dispozici správní spis, z něhož vyplývalo, že stěžovatel byl v inkriminované
době likvidátorem tří obchodních společností a též proto žalobu zamítl. Jestliže stěžovatel
ke kasační stížnosti předložil dvě usnesení městského soudu jako soudu rejstříkového, z nichž
vyplývá, že stěžovatel je již déle než 2 roky (zpětně) vymazán jako likvidátor dvou obchodních
společností, nemají tato rozhodnutí žádný vliv na správnost a zákonnost napadeného rozsudku.
Lze totiž jen těžko vyčítat městskému soudu, že nevyhodnotil důkazy, které stěžovatel předložil
až v řízení o kasační stížnosti; hlavně však pro naplnění podmínek §25 odst. 1 písm. p) zákona
o zaměstnanosti postačuje, aby byl stěžovatel likvidátorem i jen jedné společnosti, o čemž není
ani z hlediska tvrzení stěžovatele pochyb.
K ústavní stížnosti stěžovatele rozhodl Ústavní soud nálezem ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. II.
ÚS 435/09
takto:
I. Nerespektováním čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod bylo rozsudkem
Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2008, č. j. 3 Ads 115/2007 - 101,
porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces, jehož ochrana je garantována
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Toto rozhodnutí se proto ruší.
III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá.
K meritu věci Ústavní soud uvedl: Jak je patrno z odůvodnění napadených rozhodnutí,
správní orgány i městský soud vycházely ze skutečnosti, že na základě sdělení rejstříkového soudu
byl stěžovatel v obchodním rejstříku u výše uvedených obchodních společností zapsán
jako likvidátor, a dospěly tak k závěru, že stěžovatel v rozhodné době vykonával funkci
likvidátora, což podle §25 odst. 1 písm. p) zákona o zaměstnanosti, v tehdy platném znění,
bránilo evidování v seznamu uchazečů o zaměstnání, a proto byl z tohoto seznamu vyřazen.
S těmito závěry se v napadeném rozsudku ztotožnil i Nejvyšší správní soud, ačkoliv stěžovatel
ke kasační stížnosti přiložil výše citované originály usnesení městského soudu o návrzích
na zápisy změn do obchodního rejstříku ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. F 67517/2007
a F 67519/2007, a ze dne 13. 8. 2007 sp. zn. F 67525/2007, z nichž vyplývá, že stěžovateli
ve společnostech PROFICAT, s.r.o., v likvidaci, GRADATIM, s.r.o., v likvidaci, a ARTFIN,
s.r.o., v likvidaci, zanikla funkce likvidátora dne 18. 2. 2005, tedy před podáním žádosti
o zprostředkování zaměstnání ze dne 4. 4. 2005. Svůj závěr o správnosti a zákonnosti
napadených rozhodnutí soud opřel o skutečnost, že stěžovatel ke kasační stížnosti přiložil pouze
dvě usnesení městského soudu jako soudu rejstříkového, z nichž vyplývá, že stěžovatel je již déle
než dva roky (zpětně) vymazán jako likvidátor dvou obchodních společností (PROFICAT
a GRADATIM), přičemž naplnění podmínek §25 odst. 1 písm. p) zákona o zaměstnanosti
u stěžovatele spatřoval v tom, že je i nadále likvidátorem jedné obchodní společnosti (patrně
ART FIN), o čemž dle názoru soudu není ani z hlediska tvrzení stěžovatele pochyb. Ústavní soud
je přesvědčen, že v době rozhodování Nejvyšší správní soud nedostál povinnosti své rozhodnutí
řádně odůvodnit a vypořádat se s námitkami uplatněnými účastníky řízení, a to způsobem
odpovídajícím míře jejich závažnosti. Zejména se nevypořádal s klíčovou námitkou stěžovatele,
že v rozhodné době již funkci likvidátora vykonávat nemohl, neboť mu dříve zanikla,
a to u všech tří obchodních společností, jak dokládal výše citovanými (třemi, nikoli dvěma)
usneseními rejstříkového soudu. Právní závěr Nejvyššího správního soudu o naplnění podmínek
§25 odst. 1 písm. p) zákona o zaměstnanosti stěžovatelem z důvodu výkonu funkce likvidátora
(patrně) u obchodní společnosti ART FIN je tak v extrémním nesouladu s provedenými důkazy
a z nich učiněnými skutkovými zjištěními, zejména se závěry plynoucími z výše citovaných
usnesení rejstříkového soudu. Postup Nejvyššího správního soudu tak Ústavní soud hodnotí
jako výkon ústavně zakázané libovůle a tedy rozporný s čl. 2 odst. 2 Listiny s následkem porušení
základního práva stěžovatele na spravedlivý proces.
Nejvyšší správní soud je podle čl. 89 odst. 2 Ústavy vázán tímto nálezem Ústavního
soudu. Z nálezu plyne, že stěžovatel v době, kdy žádal o zprostředkování zaměstnání,
již nevykonával funkci likvidátora u žádné obchodní společnosti a překážka uvedená v §25
odst. 1 písm. p) zákona o zaměstnanosti neexistovala. Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů
je tedy v objektivním rozporu se skutkovým stavem. Stěžovatel ovšem až v řízení o kasační
stížnosti prokázal svá předchozí tvrzení, že výkon funkce likvidátora mu zanikl dříve, než žádal
o zprostředkování zaměstnání. Správní orgán prvého stupně provedl ve věci dokazování
se závěrem, že stěžovatel je likvidátorem tří obchodních společností a prvý žalovaný tento závěr
převzal.
Nejvyššímu správnímu soudu tak nezbylo, než zrušit kasační stížností napadené
rozhodnutí městského soudu a vrátit mu věc k dalšímu řízení. Městský soud bude muset v dalším
řízení posoudit, do jaké míry správní orgány dostály své povinnosti provést důkazy, které jsou
potřebné ke zjištění stavu věci, a zda stěžovatel v tomto řízení označil důkazy na podporu svého
tvrzení, že nevykonává funkci likvidátora žádné obchodní společnosti (§52 správního řádu).
Patrně se nebude možno obejít bez znalosti příslušných spisů rejstříkového soudu. Bude též třeba
posoudit, zda rozhodnutí rejstříkového soudu, že stěžovateli funkce likvidátora zanikla ke dni
18. 2. 2005, vydaná o řadu let později, mají konstitutivní, či deklaratorní povahu. Teprve
po provedení těchto úkonů bude možno učinit závěr o zákonnosti kasační stížností napadeného
rozhodnutí druhého žalovaného.
Městský soud v novém rozhodnutí rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. října 2011
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu