ECLI:CZ:NSS:2011:3.ADS.116.2011:36
sp. zn. 3 Ads 116/2011 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobkyně: P. S.,
zastoupená JUDr. Miroslavem Pindešem, Ph.D., advokátem se sídlem Zámecká 550, Bučovice,
proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, Žerotínovo nám. 3/5, Brno, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 9. 2010, č.j. JMK 120681/2010, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 4. 2011, č. j. 57 A 104/2010 – 19,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala kasační stížnost proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 1. 4. 2011, č. j. 57 A 104/2010 – 19, (dále jen „napadené usnesení“), kterým
Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl
její žalobu, která byla podle jeho názoru nepřípustná ve smyslu §68 písm. a) s. ř. s.,
protože stěžovatelka nevyčerpala řádné opravné prostředky v řízení o odnětí příspěvku
na živobytí podle ustanovení §44 odst. 1 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi,
ve znění pozdějších předpisů.
V kasační stížnosti, podané prostřednictvím advokáta, stěžovatelka pouze uvedla,
že „napadenému usnesení vytýká především nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí podání a porušení práva
na spravedlivý proces, zejména v tom ohledu, že se nemohla účinně hájit před soudem, neboť rozhodl ve věci
bez nařízeného jednání, aniž by ji vyzval a poučil o následcích, jak předpokládá §51 odst. 1 s. ř. s.“ Dodala,
že kasační stížnost doplní ve smyslu §103 s. ř. s. dodatečně.
Protože tak stěžovatelka neučinila, vyzval ji krajský soud podle §37 odst. 5 s. ř. s.
usnesením ze dne 26. 4. 2011, č. j. 57 A 104/2010 - 25, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení
tohoto usnesení doplnila kasační stížnost tak, aby z ní bylo zřejmé, z jakých konkrétních důvodů
brojí proti napadenému usnesení, přičemž v odůvodnění připomněl, že kasační stížnost lze podat
pouze z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) – e) s. ř. s. Zároveň ji poučil, že pokud
kasační stížnost ve stanovené lhůtě neupřesní, nebude možné v kasačním řízení pokračovat
a Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §37 odst. 5 s. ř. s. odmítne. Toto usnesení bylo
doručeno zástupci stěžovatelky dne 2. 5. 2011.
Stěžovatelka ve stanovené lhůtě ani později na výzvu nereagovala a kasační stížnost
nedoplnila. Krajský soud proto následně předložil kasační stížnost Nejvyššímu správnímu soudu
k rozhodnutí.
Podle ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí
podání obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí
obdobně. Podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele
k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě
doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení
o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být
podatel ve výzvě poučen. Z výše uvedeného je přitom zřejmé, že se stěžovatelce poučení v tomto
směru dostalo.
Nejvyšší správní soud shledal, že stěžovatelkou podaná kasační stížnost nebyla
do současné doby nijak doplněna a je tak třeba předně posoudit, zda má náležitosti požadované
ustanovením §106 odst. 1 s. ř. s., neboť v opačném případě by ji nebylo možné projednat,
a protože nebyla k výzvě soudu doplněna, musela by být odmítnuta podle §37 odst. 5 s. ř. s.,
případně podle §46 odst. 1 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s. (srov. např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 6. 2003, č. j. 2 Ads 29/2003 – 40). Skutečnosti, že kasační stížnost
není zcela řádně a náležitě konkrétně odůvodněna, si je ostatně vědoma sama stěžovatelka,
když v kasační stížnosti uvedla, že ji z důvodu časové tísně podává v této podobě z procesní
opatrnosti a že ji doplní ve smyslu §103 s. ř. s. dodatečně. Přestože stěžovatelka nijak
nereagovala na výzvu krajského soudu, ač byla poučena o následcích neodstranění jejích
nedostatků, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost obsahuje jednu
přezkoumatelnou námitku vedoucí k posouzení otázky, zda krajský soud mohl rozhodnout o věci
samé bez jednání.
Podle §51 odst. 1 s. ř. s. soud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci shodně
navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů
od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.
Nejvyšší správní soud ze soudního spisu zjistil, že krajský soud zaslal zástupci stěžovatelky výzvu
nazvanou „poučení podle §8 a §51 s. ř. s.“ založenou na č.l. 13 soudního spisu, v níž ji vyzval,
aby se vyjádřila, zda souhlasí, aby soud rozhodl o žalobě bez nařízení jednání. Zároveň ji ve výzvě
poučil, že pokud do 2 týdnů nevyjádří s takovým projednáním věci svůj nesouhlas, má se zato,
že souhlas udělila. Z dodejky připojené na č.l. 12 soudního spisu je zřejmé, že zásilka obsahující
tuto výzvu byla doručena osobně zástupci stěžovatelky dne 10. 12. 2010 v 12 hod. 24 minut.
Stěžovatelka ani její zástupce nevyjádřili v zákonné lhůtě svůj nesouhlas s projednáním věci
bez jednání. V této souvislosti Nejvyšší správní soud připomíná, že je-li účastník v řízení o žalobě
proti rozhodnutí správního orgánu před krajským soudem zastoupen zástupcem s procesní plnou
mocí, doručuje se výzva podle §51 odst. 1 s. ř. s. pouze tomuto zástupci; nejedná se o záležitost,
kdy by měl účastník řízení něco osobně vykonat (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 7. 9. 2005, č. j. 4 Azs 471/2004 - 55). Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru,
že krajský soud nijak neporušil právní předpisy, když rozhodl o věci samé bez jednání.
Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl
jako nedůvodnou.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 1, 2 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, a proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly. Žalovanému správnímu orgánu, který by jinak měl
právo na náhradu nákladů řízení, nelze náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením §60
odst. 2 s. ř. s. přiznat.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné
V Brně dne 25. srpna 2011
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu