ECLI:CZ:NSS:2011:3.ADS.149.2011:38
sp. zn. 3 Ads 149/2011 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců a JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: V. D.,
zastoupeného JUDr. Karlem Svobodou, advokátem se sídlem nám. Míru 4/5, Bruntál, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, Křížová 1292/25, Praha 5, o přezkoumání
rozhodnutí žalované ze dne 15. 12. 2010, č. j. X, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 7. 2011, č. j. 18 Ad 22/2011 – 20,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedený
rozsudek Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí České
správy sociálního zabezpečení ze dne 15. 12. 2010, č.j. X. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla
námitky žalobce a potvrdila své rozhodnutí ze dne 4. 8. 2010, kterým žalobci odňala invalidní
důchod od 20. 9. 2010 podle ust. §56 odst. 1 písm. a) a §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o
důchodovém pojištění, neboť žalobce podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení
v Bruntále ze dne 23. 7. 2010 není invalidní. Podle tohoto posudku poklesla u žalobce z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost pouze o 20 %. Žalovaná
při vydání napadeného rozhodnutí vycházela z posudku lékaře ČSSZ ze dne 2. 10. 2010, dle
kterého míra poklesu pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
byla u žalobce určena ve výši 20 %, a to podle kapitoly XIII, oddílu E, položky 1 písm. b) přílohy
k vyhlášce č. 359/2009 Sb.
Krajský soud při svém rozhodování vycházel z následujícího skutkového stavu:
V řízení o přezkoumání rozhodnutí žalované si krajský soud vyžádal posouzení
zdravotního stavu a pracovní schopnosti stěžovatele od Posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí v Ostravě. Posudková komise vycházela ze zdravotnické dokumentace
ošetřujícího lékaře MUDr. F. P., neurologického vyšetření, MR krční a bederní páteře,
neurochirurgického vyšetření a TRN vyšetření, jakož i z úplné spisové dokumentace OSSZ
v Opavě. Jako rozhodující zdravotní postižení uvedla posudková komise v případě žalobce
vertebrogenní algický syndrom krční a bederní páteře bez prokázané kořenové symptomatologie.
Toto rozhodující zdravotní postižení podřadila posudková komise pod kapitolu XIII, oddíl B,
položka 1, písm. b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., podle které hodnotila pokles pracovní
schopnosti o 20 %, tj. horní hranici, kterou s ohledem k dobře kompenzovanému diabetu
bez sekundárních komplikací zvýšila o 5 %, tedy na celkových 25 %. K datu vydání napadeného
rozhodnutí žalované byl stav žalobce dlouhodobě nepříznivý a dominantní bylo vertebrogenní
postižení, pro které byl v roce 1978 po převedení z dosavadního zaměstnání a při splnění poklesu
výdělku uznán částečně invalidním. Při kontrole invalidity v roce 1984 bylo zjištěno plnění
podmínky podstatného poklesu výdělku a nebyla již stanovena žádná kontrolní lékařská
prohlídka. K tomu posudková komise uvedla, že pokud by tato kontrolní prohlídka byla
provedena v době platnosti vyhlášky č. 284/1995 Sb., došlo by u žalobce od 1. 1. 1996 k zániku
částečné invalidity, kdy vertebrogenní potíže byly dlouhodobě stabilizovány s omezením
dynamiky hlavně bederní páteře, bez známek kořenové symptomatologie. Podle přílohy č. 2
citované vyhlášky, kapitoly XV, oddílu F, položky 2, písm. b) by byl hodnocen pokles schopnosti
soustavné výdělečné činnosti žalobce v rozmezí 15-25 %. Posudková komise dodala, že k datu
vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce neschopen těžké fyzické práce a pro výkon
zaměstnání neměl žádné psychické či smyslové omezení.
Krajský soud při posouzení dochované pracovní schopnosti stěžovatele k datu vydání
přezkoumávaného rozhodnutí vycházel především z posudku Posudkové komise MPSV
v Ostravě a dospěl k závěru, že žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí již nebyl invalidní,
neboť pokles pracovní schopnosti podle citovaného posudku u žalobce činil 25 %. Posudek
posudkové komise krajský soud považoval za úplný, správný a přesvědčivý. Žalobce sám
potvrdil, že posudek vycházel z kompletní zdravotní dokumentace. K jeho námitce, že nesouhlasí
se závěry posudku proto, že se jeho stav od přiznání invalidity nezměnil a byl stejný, ne–li
zhoršující se, krajský soud nepřihlédl, neboť v daném případě došlo k zániku dříve přiznané
částečné invalidity vlivem změny právní úpravy, a to dokonce již k 1. 1. 1996. Krajský soud
tak uzavřel, že žalovaná nepochybila, když napadeným rozhodnutím zamítla námitky žalobce
a potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 8. 2010, kterým byl
invalidní důchod žalobci v souladu s §56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. odňat. Žalobu
proto zamítl jako nedůvodnou ve smyslu §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Podanou kasační stížností napadl stěžovatel rozsudek Krajského soudu v Ostravě
a namítl, že rozhodnutí žalované a krajského soudu vychází pouze z rozhodujícího zdravotního
postižení uvedeného v kapitole XIII, oddílu E, položky 1 písm. b) vyhlášky č. 359/2009 Sb.,
neboť posudková komise všechna zdravotní zjištění zlehčila tak, aby spadala pod uvedené
postižení. Stěžovatel je toho názoru, že zprávy odborných ošetřujících lékařů a stav jeho
subjektivních potíží měly vést k tomu, aby jeho zdravotní postižení bylo podřazeno nejméně
pod písm. c) položky uvedené vyhlášky. Odvolává se proto na existenci všech listin, které jsou
doloženy v soudním spise. Jakkoliv posudková komise zvýšila pokles stupně jeho omezení
pracovní schopnosti o 5 %, stěžovatel se domnívá, že toto navýšení spíše pochází z hodnocení
podle dřívějšího neplatného předpisu, než ze skutečného zdravotního stavu stěžovatele,
jenž ovlivňuje jeho uplatnění na pracovním trhu na plný úvazek. Stěžovatel dále namítá,
že existuje rozpor mezi hodnocením zdravotního stavu odbornými ošetřujícími lékaři
a hodnocením „revizních komisí“ a posudkové komise. Stav stěžovatele tak dle jeho přesvědčení
odpovídá po objektivní i po subjektivní stránce částečné invaliditě, kdy pokles jeho pracovní
schopnosti měl být stanoven nejméně na 35 %.
Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázala na závěry posudkové komise MPSV
v Ostravě a připomněla změny v právní úpravě, ke kterým došlo od 1. 1. 2010 jednak zákonem
č. 306/2008 Sb., který novelizoval zákon č. 155/1995 Sb. a dále vyhláškou č. 359/2009 Sb.,
kterou se stanoví procentní míra poklesu schopnosti pracovní činnosti. Uvedenou úpravou došlo
k opuštění dosavadního dělení na plnou a částečnou invaliditu a jeho nahrazením na invaliditu
ve třech stupních.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě
z hlediska uplatněných stížních bodů, jakož i ve smyslu §109 odst. 3 s. ř. s., a po posouzení věci
dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném
lékařském posouzení. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost
posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Zdravotní stav a pracovní schopnost
občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje
podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem
zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudek uvedené posudkové komise soud hodnotí
jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v §77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem
na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech,
kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li
tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být
zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom,
aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které
posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Z posudku musí být zřejmé,
že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické
dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti
o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný
zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní
postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu. Procentní míru poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě přílohy
č. 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb., přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity
pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku této přílohy a současně odůvodní stanovenou míru
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v rámci zde stanoveného rozpětí. Dále posoudí
z hlediska možného zvýšení či snížení základního bodového hodnocení rozsah a závažnost
dalších zdravotních postižení posuzovaného, jakož i vliv jeho dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti,
na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace.
Posudková komise následně stanoví stupeň invalidity, den vzniku invalidity, popřípadě
den změny stupně invalidity nebo den zániku invalidity, a určí schopnost využití zachované
pracovní schopnosti u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 %
a nejvíce 69 %.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu se posudková komise MPSV v Ostravě
dostačujícím způsobem vypořádala s charakterem onemocnění stěžovatele spočívajícím
ve vertebrogenních potížích - vertebrogenní algický syndrom krční a bederní páteře
bez prokázané kořenové symptomatologie v posudku blíže funkčně zhodnoceným,
kdy vertebrogenní potíže byly dlouhodobě stabilizovány s omezením dynamiky hlavně bederní
páteře, bez známek kořenové symptomatologie a rovněž i s dalšími onemocněními, které byly
uvedeny v diagnostickém souhrnu.
Namítá-li stěžovatel, že jeho zdravotní stav odpovídá invaliditě, pak krajskému soudu
nelze vytýkat, že bez příslušných medicínských znalostí nepolemizoval s – i podle názoru
Nejvyššího správního soudu – úplným a přesvědčivým závěrem posudku posudkové komise
MPSV v Ostravě, že bylo spolehlivě prokázáno, že stěžovatel k datu vydání přezkoumávaného
rozhodnutí žalované nesplňoval podmínky invalidity ve smyslu §39 zákona č. 155/1995 Sb.
Pokles pracovní schopnosti byl stanoven podle podle kap. XIII., odd E, položky 1, písm. b)
přílohy č. 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb.
V projednávaném případě tak posudková komise zasedající v řádném složení
jednoznačně vymezila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
stěžovatele jako vertebrogenní algický syndrom krční a bederní páteře, bez prokázané kořenové
symptomatologie. Náležitě pak zdůvodnila stanovení procentní míry poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti v době do 31. 12. 2009 podle kap. XV., odd. F, položky 2, písm. b)
přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Na tomto závěru však neustala, ačkoliv se stěžovatel
domnívá, že výsledný pokles pracovní schopnosti spíše odpovídal této starší úpravě.
Posudková komise tak samozřejmě učinila i ve vztahu k době po 1. 1. 2010, kdy podle
kap. XIII., odd E, položky 1, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb. v rámci rozmezí 10–
20 % byl vertebrogenní nález v oblasti krční a bederní páteře hodnocen na horní hranici (stejně
jako v posudku OSSZ v Bruntále a lékaře ČSSZ), kterou navíc vzhledem k dobře
kompenzovanému diabetu bez sekundárních komplikací dále posudková komise zvýšila o 5 %,
tj. celkem na 25 % poklesu pracovní schopnosti.
Na tomto místě zdejší soud uvádí, že k posouzení podřaditelnosti zdravotního postižení
stěžovatele pod korespondující ustanovení vyhlášky není oprávněn Nejvyšší správní soud
ani krajský soud, nýbrž posudková komise MPSV, případně znalec. Je tomu tak proto, že taková
úvaha je součástí posudkového hodnocení zdravotního stavu žadatele o invalidní důchod,
o němž si soud nemůže učinit vlastní úsudek. V posuzované věci z posudku posudkové komise
MPSV v Ostravě jednoznačně vyplynulo, že zdravotní stav stěžovatele, resp. jeho posudkově
významné zdravotní postižení není podřaditelné pod písmena c) nebo d) kapitoly XIII., oddílu E,
položky 1 přílohy č. 2 k vyhlášce č. 359/2009 Sb., neboť stěžovatel nesplňuje kritéria v těchto
písmenech uvedená, jakkoliv stěžovatel v kasační stížnosti obecně vyjadřuje přesvědčení
o podřaditelnosti svých potíží pod písm. c) citované vyhlášky. Krajský soud tento jednoznačný
skutkový závěr posudkového orgánů nemohl svévolně vyložit opačně, přičemž zároveň
ani ze spisové dokumentace, ani ze samotného posudku nevyplývaly žádné důvody
k pochybnostem o tomto posudkovém hodnocení zdravotního stavu stěžovatele. Za této situace
nemá Nejvyšší správní soud pochybnosti o správnosti závěrů posudkové komise v určení
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a při hodnocení poklesu pracovní schopnosti
stěžovatele.
Stěžovatel ve své kasační stížnosti dále opět pouze obecně namítl, že krajský soud
nepřihlédl k tomu, že posudková komise jeho lékařské zprávy zlehčovala, ačkoliv byly soudu
k dispozici a jejich závěry se liší od posudkového hodnocení. Jak již bylo uvedeno výše,
soud může s posudkem posudkové komise MPSV nakládat jako s důkazem stěžejním
za předpokladu, že tento posudek splňuje požadavky přesvědčivosti, úplnosti a objektivity
(srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003 – 50,
přístupné na www.nssoud.cz). Posudkové hodnocení posudkové komise toto kritérium splňuje,
neboť je přesvědčivě odůvodněno, a to rovněž vzhledem i k absenci rozporů mezi posudkem
posudkové komise a posudkem OSSZ v Bruntále a taktéž posudkem o invaliditě lékaře ČSSZ.
Posudková komise se vypořádala se všemi lékařskými zprávami, tedy i těmi, na něž stěžovatel
poukazuje. K přílohám žaloby žalobce se posudková komise vyjádřila v tom smyslu, že stěžovatel
byl i přes nevýrazný neurologický nález v oblasti krční páteře indikován při vyšetření dne
14. 2. 2011 k neurochirurgické intervenci v oblasti C4/5. Výsledek operace lze hodnotit
až po ukončení komplexní léčby, včetně léčby lázeňské, komplexní léčbu lze zvládnout i v rámci
pracovní neschopnosti, pokud nebude provázena významnějšími komplikacemi. Nadto je třeba
podotknout, že soud vychází při přezkoumání rozhodnutí správního orgánu ze skutkového
a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§75 odst. 1 s. ř. s.).
K témuž datu pak posuzuje zdravotní stav stěžovatele také posudková komise MPSV. Pokud
by u stěžovatele docházelo v jeho zdravotním stavu ke zhoršení, nic mu nebrání obrátit
se na Českou správu sociálního zabezpečení s novou žádostí, tento další vývoj jeho stavu však
nemůže být zohledněn v řízení o soudním přezkumu rozhodnutí žalované ze dne 15. 12. 2010.
Jiné opomenutí hodnotit založené lékařské zprávy stěžovatel nenamítal, pouze se lišil
ve svém subjektivním postoji k závažnosti zdravotních problémů. Pouze na okraj tak Nejvyšší
správní soud dodává, že účelem šetření zdravotního stavu posudkovou komisí MPSV
je objektivní posouzení pracovní schopnosti pojištěnce, které jedině může být pro rozhodnutí
soudu určující. Subjektivní pocity stěžovatele o jeho pracovní neschopnosti a jeho zdravotních
potížích, nejsou-li podloženy objektivně zjištěným zdravotním stavem, nemohou být kritériem
pro přiznání dávky důchodového pojištění.
Nejvyšší správní soud tak přisvědčil závěru Krajského soudu v Ostravě, že na základě
posudku Posudkové komise MPSV v Ostravě bylo spolehlivě prokázáno, že zdravotní stav
stěžovatele ke dni napadeného rozhodnutí neodpovídal invaliditě. Žalovaná tak v souladu s §56
odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. správně stěžovateli invalidní důchod odňala.
Ze všech výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že napadený
rozsudek netrpí vadami podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a kasační stížnost proto v souladu
s §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl jako nedůvodnou.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, 2 s. ř. s. ve spojení
s §120 téhož zákona. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, žalovaná nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. října 2011
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu