ECLI:CZ:NSS:2011:3.ADS.151.2010:55
sp. zn. 3 Ads 151/2010 - 55
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: V. S., zast.
advokátem Mgr. Pavlem Pospíšilem, se sídlem Okružní 10, Mohelnice, proti žalované: Česká
správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, proti rozhodnutí žalované ze
dne 14. 8. 2009, č.j. X, o plný invalidní důchod, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Brně, ze dne 1. 6. 2010, č. j. 34 Cad 208/2009 - 35,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci stěžovatele, Mgr. Pavlu Pospíšilovi, se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 800 Kč, která mu bude vyplacena Nejvyšším správním
soudem do 60 ti dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení
rozsudku Krajského soudu v Brně (dále též „krajský soud“) ze dne 1. 6. 2010, č. j. 34 Cad
208/2009 - 35 (dále jen „napadený rozsudek“), jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
žalované ze dne 14. 8. 2009, č.j. X, kterým žalovaná zamítla žádost žalobce o plný invalidní
důchod pro nesplnění podmínek §38 zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění, neboť podle
posudku lékaře OSSZ v Šumperku ze dne 26. 5. 2009 není plně invalidní, neboť z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné
činnosti pouze o 5 %.
V žalobě namítal, že největší pochybení správního orgánu je v tom, že se spokojil
s pouhým konstatováním posudku lékaře OSSZ v Šumperku, blíže rozhodnutí neodůvodnil
a nepodložil. Posouzení zdravotního lékařem označil za irelevantní důkaz, neboť nemá
vypovídací hodnotu o skutečném zdravotním stavu. Rozhodnutí také trpí procesními vadami,
spočívajícími v chybějícím zhodnocení důkazů tak, aby bylo rozhodnutí přezkoumatelné.
Napadeným rozsudkem krajský soud žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl, že si vyžádal
posudek od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věci v Brně (dále jen „PK MPSV)
a provedl jím důkaz. Tímto posudkem ze dne 18. 5. 2010 byl zdravotní stav stěžovatele posouzen
tak, že hlavním invalidizujícím onemocněním stěžovatele je stav po zlomenině stehenní kosti
vpravo, po extrakci kovového materiálu z pravé stehenní kosti, kterým byla v roce 2001 vyřešena
zlomenina. V popředí objektivního nálezu byla také porucha osobnosti. Posudek vyústil
v posudkový závěr, že ke dni rozhodnutí žalované pokles schopnosti soustavné výdělečné
činnosti podle vyhlášky č. 284/1995 Sb., přílohy č. 2, kapitoly XV, oddílu H, položky 49 , písm. a)
činil 25 %, když samotný stav po zhojení stehenní kosti bez komplikací a poruchy funkce
by odpovídal dolní hranici rozmezí resp. ponížení o 5 %, ale s přihlédnutím k osobnostní poruše
a chybějící kvalifikaci komise zvolila hodnocení nad dolní hranicí procentního rozmezí. Komise
uzavřela, že k datu vydání rozhodnutí žalované stěžovatel nebyl plně invalidní podle §39 zákona
č. 155/1995 Sb., a nebyl ani částečně invalidní podle §44 téhož zákona. Žalobce nevznesl vůči
posudku žádné námitky, rovněž soud neshledal v daném posudku nejasnosti či nedostatky,
a proto byl posudek soudem hodnocen jako celistvý, objektivní, úplný a přesvědčivý, a pojat
jako stěžejní důkaz pro posouzení žaloby. Soud se ztotožnil se skutkovým a posudkovým
závěrem učiněným v posudku, podle něhož žalobce nesplňuje k datu vydání napadeného
rozhodnutí podmínku plné invalidity podle zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění. Soud
proto žalobu podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“) zamítl.
V kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že kasační stížnost podává z důvodů §103 odst. 1
písm. b) a d) s. ř. s. Jak již uvedl v doplnění žaloby, je toho názoru, že správní orgán nezjistil
stav věci o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad
jeho úkonu s požadavky uvedenými v §2 správního řádu . Proces hodnocení důkazů by měl
být následně přezkoumatelným způsobem shrnut v odůvodnění rozhodnutí. Stěžovatel,
opět shodně jako v doplnění žaloby, namítá, že napadené rozhodnutí správního orgánu
vychází pouze z jediného listinného důkazu, kterým je „Posouzení zdravotního stavu“ lékařem
MUDr. F. S., ze dne 26. 5. 2009. Toto „obsáhlé“ hodnocení zdravotního stavu stěžovatele je dle
jeho názoru absolutně irelevantním důkazem, neboť nemá vypovídací hodnotu o skutečném
zdravotním stavu. Na této listině je pouze uvedeno: „Není plně invalidní dle §39 odst. 1 z.č.
155/1995 Sb. v pl. znění, není ani částečně invalidní dle §44 odst. 1 a 2 z.č. 155/1995 Sb. v pl. znění.“ Se
všemi uvedenými skutečnostmi se Krajský soud v Brně nevypořádal a stěžovatel je toho názoru,
že právě pro výše uvedené vady, které byly stěžovatelem vytýkány, měl krajský soud napadené
rozhodnutí správního orgánu zrušit. Dále k údaji soudu v rozsudku, že stěžovatel nevznesl vůči
posudku PK MPSV ze dne 18. 5. 2010 žádné námitky, stěžovatel namítá, že nebyl poučen o
možnostech námitky podat, a proto namítá nyní, že předmětný posudek obsahuje zavádějící
informace. Zejména je nepravdivé, že stěžovatel chodil bez opěrných pomůcek. S opěrnými
pomůckami chodil a měl je neustále u sebe. Dále stěžovatel namítá, že posudek byl zpracován
předčasně v době, kdy posudková komise neměla kompletní zdravotní dokumentaci praktického
lékaře ve Věznici Mírov. Krajský soud bral za stěžejní pouze výrok PK MPSV a posudkové
hodnocení posudkového lékaře OSSZ. Tím porušil právo stěžovatele na rovný přístup k němu
jako k žalující straně. Bez ohledu na tvrzené skutečnosti v tom stěžovatel spatřuje vadu řízení,
která mohla mít za následek nesprávné stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti k uvedenému dni a v jeho důsledku nesprávné posouzení zákonných podmínek plné
(částečné) invalidity ve smyslu zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, jako základního
předpokladu pro posouzení nároku na dávku důchodového pojištění, jíž se stěžovatel dovolává.
Stěžovatel je toho názoru, že jde o jinou vadu ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. K této vadě
řízení soud mohl přihlédnout i za použití §109 odst. 3 s. ř. s. Z uvedených důvodů stěžovatel
navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a věc vrátil
Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Žalovaná se k podané kasační stížnosti nevyjádřila.
Z obsahu spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující relevantní skutečnosti:
Ze zdravotní dokumentace stěžovatele vyplývá, že je po zlomenině pravé stehenní kosti
2001, v únoru 2009 mu byl z nohy vyňat kovový materiál, v r. 2005 měl zlomeninu pr stů na pravé
horní končetině, v r. 2006 měl úraz hlavy při jízdě na kole. Dále je u něho diagnostikována
porucha osobnosti s abusem drog bez zn. závislosti. Podle propouštěcí zprávy chirurgického
oddělení Vazební věznice Pankrác ze dne 15. 2. 2009, vyhotovené MUDr. V., byl pacientovi
vyoperován kovový hřeb z pravé nohy (po zlomenině z r. 2001), fraktura zhojena, stav
bez komplikací, rána zhojena, stehy odstraněny, pacient cvičí, před propuštěním bez potíží.
Podle protokolu zjišťovací prohlídky ze dne 7. 4. 2009, provedené MUDr. R. B. Y., ošetřující
lékařkou ve Věznici Mírov, pro potřeby OSSZ Znojmo, je pacient v psychiatrické péči kvůli
toxikomanii a poruše osobnosti. Po autohavarii utrpěl zlomeninu pravého femoru, letos byl
vytažen hřeb. Utrpěl také zlomeninu metakrpů pravé ruky. Jinak bez potíž í a bez léčení,
i psychicky je stabilizován. Podle zdravotního záznamu o psychiatrickém vyšetření ze dne
12. 5. 2009, MUDr. V. V., je stěžovatel v dispenzární péči pro nařízení OL protitoxikomanické –
ambulantní forma, při vyšetření emot. relat. stabilizován, bez anxiety, deprese, nihil psychot., bez
sebepoškoz. tend., porucha osobnosti s abusem drog bez zn. závislosti.
Z obsahu posudku lékaře OSSZ v Šumperku ze dne 26. 5. 2009 vyplývá, že posudek
vychází z výše uvedených zpráv, tj. z propouštěcí zprávy chirurgického oddělení Vazební věznice
Pankrác ze dne 15. 2. 2009, dále z protokolu zjišťovací prohlídky ze dne 7. 4. 2009, provedené
ošetřující lékařkou ve Věznici Mírov a stejně tak i ze zdravotního záznamu o psychiatrickém
vyšetření ze dne 12. 5. 2009. Stěžovatel byl podle obsahu posudku rovněž vyšetřen při jednání
posudkovým lékařem, přičemž bylo zjištěno, že DKK jsou stejně dlouhé, pravá kyčel a koleno
jsou pohybově bez omezení, jizvy po operaci a extrakci kovu jsou klidné, chůze bez nápadností,
bez opěrných pomůcek. Zdravotní stav stěžovatele byl při tomto lékařském vyšetření
diagnostikován, jako: porucha osobnosti, abusus drog bez známek závislosti, stav po zlomenině
pravéí stehenní kosti 2001, stav po extrakci kovového materiálu 2/2009, stav po zlome nině
metakarpů PHK 2005, stav po úrazu lbi, v.s. fraktuře lebky v.s. 2006. Posudek vyúsťuje
v posudkové zhodnocení: Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému
v kapitole V oddílu položce 5 písm. a) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb., v platném znění, tj.
5 %. Uvedený pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti je způsoben lehkou poruchou
osobnosti se zachovanou celkovou výkonností organismu. Stav po zlomenině pravé stehenní
kosti a extrakci kovového materiálu není hodnoc en jako dlouhodobě nepříznivý.
Krajský soud v Brně si po obdržení žaloby vyžádal odborný lékařský posudek ve věci
zdravotního stavu stěžovatele od PK MPSV v Brně (posudek ze dne 18. 5. 2010), a jak bylo
již shora uvedeno, provedl jím důkaz. Posudek konstatoval, že hlavním invalidizujícím
onemocněním stěžovatele je stav po zlomenině stehenní kosti vpravo, po extra kci kovového
materiálu z pravé stehenní kosti, kterým byla v roce 2001 vyřešena zlomenina. V popředí
objektivního nálezu byla také porucha osobnosti. Posudek vyústil v posudkový závěr, že ke dni
rozhodnutí žalované pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle vyhlášky č. 284/1995 Sb., přílohy č. 2, kapitoly XV, oddílu H, položky 49 písm. a) činil 25 %, když samotný stav
po zhojení stehenní kosti bez komplikací a poruchy funkce by odpovídal dolní hranici rozmezí
resp. ponížení o 5 %, ale s přihlédnutím k osobnostní poruše a chybějící kvalifikaci komise zvolila
hodnocení nad dolní hranicí procentního rozmezí. Komise uzavřela, že k datu vydání rozhodnutí
žalované stěžovatel nebyl plně invalidní podle §39 zákona č. 155/1995 Sb., a nebyl ani částečně
invalidní podle §44 téhož zákona.
Při jednání krajského soudu dne 1. 6. 2010 stěžovatel, resp. jeho zástupce, nevznesl vůči
posudku žádné námitky.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Brně i řízení,
jež jeho vydání předcházelo, v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., neshledal přitom vady, k nimž
by musel podle §109 odst. 3 s. ř. s. přihlédnout z úřední povinnosti; vázán rozsahem a důvody,
které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti, dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel v kasační stížnosti jednak namítal, že správní orgán dostatečně nezjistil
stav věci, neboť napadené rozhodnutí správního orgánu vychází pouze z jediného listinného
důkazu, kterým je „Posouzení zdravotního stavu“ lékařem MUDr. F . S., ze dne 26. 5. 2009,
přičemž toto hodnocení zdravotního stavu stěžovatele je dle jeho názoru absolutně irelevantním
důkazem, neboť je zde pouze uvedeno „Není plně invalidní dle §39 odst. 1 z. č. 155/1995 Sb. v pl.
znění, není ani částečně invalidní dle §44 odst. 1 a 2 z.č. 155/1995 Sb. v pl. znění.“ K tomu stěžovatel
dodal, že se všemi uvedenými skutečnostmi se Krajský soud v Brně nevypořádal a stěžovatel je
toho názoru, že právě pro výše uvedené vady, které byly stěžovatelem vytýkány, měl krajský soud
napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. Dále k údaji soudu v rozsudku, že nevznesl vůči
posudku PK MPSV ze dne 18. 5. 2010 žádné námitky, stěžovatel namítá, že nebyl poučen o
možnostech námitky podat, a proto namítá nyní, že předmětný posudek obsahuje zavádějící
informace. Zejména je nepravdivé, že stěžovatel chodil bez opěrných pomůcek. S opěrnými
pomůckami chodil a měl je neustále u sebe. Dále stěžovatel namítá, že posudek byl zpracován
předčasně v době, kdy posudková komise neměla kompletní zdravotní dokumentaci praktického
lékaře ve Věznici Mírov. Krajský soud bral za stěžejní pouze výrok PK MPSV a posudkové
hodnocení posudkového lékaře OSSZ. K této vadě řízení soud mohl přihlédnout i za použití §
109 odst. 3 s. ř. s. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek v celém rozsahu zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Těžiště posouzení této věci Nejvyšším správním soudem spočívá tedy ve zhodnocení
postupu krajského soudu při dokazování skutkového stavu věci. Krajský soud je povinen
v souladu s ustanovením §77 odst. 2 s. ř. s. hodnotit důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu
i s důkazy provedenými v řízení před správním orgánem a ve svém rozhodnutí vyjít
ze skutkového stavu takto zjištěného. V řízení o žalobě proti rozhodnutí ČSSZ o zamítnutí
žádosti o přiznání plného invalidního důchodu je klíčovým důkazním prostředkem o dborné
posouzení zdravotního stavu žalobce. Podle ustanovení §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.,
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, posuzuje
Ministerstvo práce a sociálních věcí ( též „MPSV“) zdravotní stav a pracovní schopnost občanů
pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění. Za tímto účelem
zřizuje MPSV své posudkové komise. Jak Nejvyšší správní soud již dříve vícekrát judikoval,
s posudkem posudkové komise MPSV může soud nakládat jako s důkazem stěžejním
za předpokladu, že tento posudek splňuje požadavky přesvědčivosti, úplnosti a objektivity
(viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003 – 50,
přístupné na www.nssoud.cz). Je ustáleným právním náz orem Nejvyššího správního soudu,
že ve věcech týkajících se posouzení invalidity posudkovými komisemi MPSV soud ne provádí
další důkazy, je-li z posudku PK MPSV zřejmý zdravotní stav a jeho ohodnocení vzhledem
k podmínkám invalidity posuzovaného účastníka řízení. Případné další důkazy (tj. zejména
přibrání znalce z příslušného oboru medicíny) jsou zapotřebí pouze tehdy, nesplňuje -li posudek
požadavek celistvosti, úplnosti a přesvědčivosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003 - 48, dále rozsudek ze dne 25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003 - 50,
viz www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud proto v posuzované věci hodnotil, zda krajský soud
řádně zjistil skutkový stav věci k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované a zda takto
zjištěný skutkový stav správně vyhodnotil.
V posuzované věci je především třeba konstatovat, že Nejvyšší správní soud nesdílí názor
stěžovatele, že posouzení zdravotního stavu stěžovatele posudkovým lékařem ze dne 26. 5. 2009
je absolutně irelevantním důkazem vzhledem ke stručnosti a bezobsažnosti posudku Jak bylo
shora rekapitulováno, uvedený posudek zdaleka neobsahuje jen stěžovatelem citovanou větu,
ale je podstatně obsáhlejší a zahrnuje zdravotní anamnézu, dále rekapitulaci rozhodné zdravotní
dokumentace, tj. propouštěcí zprávy chirurgického oddělení Vazební věznice Pankrác ze dne
15. 2. 2009, dále protokolu zjišťovací prohlídky ze dne 7. 4. 2009, provedené ošetřující lékařkou
ve Věznici Mírov a stejně tak i zd ravotního záznamu o psychiatrickém vyšetření ze dne
12. 5. 2009. Stěžovatel byl podle obsahu předmětného posudku rovněž vyšetřen při jednání
posudkovým lékařem, a také seznámen s výsledkem posouzení svého zdravotního stavu
a byl poučen o možnostech dalšího postupu, což také vlastnoručně podepsal. Pokud stěžovatel
nyní tvrdí, že posudek obsahuje toliko jedinou jím cit ovanou větu (viz shora), potom
pro Nejvyšší správní soud z nepochopitelných důvodů zřejmě „přehlédl“ celý předchozí text
posudku.
Namítá-li stěžovatel, že nevěděl, že mohl proti posudku podat námitky a že o tom nebyl
poučen, je třeba poznamenat, že byl zastoupen advokátem, a tomu je nepochybně známo,
že posudek je sice v daném typu řízení předepsaným důkazem, nicméně tak jako každý jiný důkaz
může být rozporován či vyvracen. Je tedy toliko věci stěžovatele, či jeho zástupce, jak bude
při provádění důkazů argumentovat.
Nejvyšší správní soud s ohledem na povahu a zaměření kasačních námitek dále považuje
za nutné vyjádřit se k tomu, resp. posoudit, zda posudek posudkové komise MPSV v Brně ze dne
18. 5. 2010, jimž bylo před krajským soudem doplněno dokazování, byl dostatečně úplný,
přesvědčivý a souladný s lékařskou dokumentací obsaženou ve správním spisu a mohl pro krajský
soud představovat stěžejní důkaz prokazující zdravotní stav stěžovatele i přesto, že tento
jej v kasační stížnosti rozporuje.
Posudek Posudkové komise MPSV v Brně, jak Nejvyšší správní soud zjistil, vychází
z propouštěcí zprávy chirurgického oddělení Vazební věznice Pankrác ze dne 15. 2. 2009, dále
z protokolu zjišťovací prohlídky ze dne 7. 4. 2009, provedené ošetřující lékařkou ve Věznici
Mírov a stejně tak i ze zdravotního záznamu o psychiatrickém vyšetření ze dne 12. 5. 2009, a dále
ještě ze záznamu vyšetření MUDr. T., ze dne 21. 5. 2009, jejichž podstatný obsah je v posudku
rekapitulován. Z těchto podkladů vyplynul diagnostický souhrn: stav po zlomenině stehenní kosti
vpravo v roce 2001, stav po extrakci kovu 2008/2009, stav po zlomenině záprstních kostí vpravo
v roce 2005 a úrazu lbi v roce 2006, porucha osobnosti s abusem drog bez známek závislosti. Po
posouzení zdravotního stavu stěžovatele komise dospěla k následujícímu posudkovému
hodnocení: K datu vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ ze dne 14. 8. 2009 šlo o 29-letého
nekvalifikovaného posuzovaného po extrakci kovového materiálu z pravé stehenní kosti, kterým
byla v roce 2001 vyřešena zlomenina. V anamnéze je dále zlomenina záprstních kostí pravé ruky
a poranění hlavy při pádu z kola v roce 2006. Posuzovaný měl navíc n ařízenou ambulantní
psychiatrickou léčbu pro užívání osobně připravených a i jiných návykových látek. Zlomenina
stehenní kosti se zhojila bez dokumentovaných trvalých následků a vynětí kovového materiálu je
důvodem k dočasné pracovní neschopnosti, nikoliv k invaliditě. V popředí objektivního nálezu
byla porucha osobnosti, která vedla k přípravě a užívání drog, zatím však bez známek fyzické
nebo psychické závislosti. Duševní stav byl podle psychiatrického vyšetření uspo kojivý,
posuzovaný byl správně orientován všemi směry, nebyla přítomna porucha s bludy ani porucha
emotivity, takže byla konstatována porucha osobnosti podle všech anamnestických údajů lehkého
stupně, protože i polymorfní abusus sám o sobě nesnižuje výkon organismu. Jiná závažná
zdravotní postižení dokumentována nebyla. Posudková komise dospěla k závěru, že k datu
vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ šlo u posuzovaného o dlouhodobě nepříznivý zdravotní
stav, jehož rozhodující příčinou byl stav po zlomenině stehenní kosti. Míru poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti PK MPVS v Brně zhodnotila dle přílohy č. 2 k vyhlášce č.
284/1995 Sb., ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kapitoly XV, odd. H,
pol.č. 49, písm. a), ve vyjádření 25 %. Odlišnou rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu než prvoinstanční posudkový lékař zvolila posudková komise vzhledem ke
skutečnosti, že vyhláška hodnotí poúrazový stav v uvedené lokalizaci větší procentní mírou, než
lehkou osobnostní poruchu. Zlomenina stehenní kosti se však zhojila bez komplikací a bez
poruchy funkce končetiny, takže by posudková komise stav samostatně hodnotila na dolní
hranici rozmezí, resp. by hodnocení při dobré funkci končetiny ponížila o 5 %. S přihlédnutím
k osobnostní poruše a chybění kvalifikace bylo zvoleno hodnocení nad dolní hranicí vyhláškou
stanoveného rozmezí.
Pro posouzení míry přesvědčivosti tohoto posudku je zapotřebí zkoumat především
jeho právní a skutkový kontext. Aplikované ustanovení kap.XV, odd. H, pol.č. 49, písm. a),
vyhlášky, podle něhož byl zhodnocen zdravotní stav stěžovatele, postihuje tato zdravotní
postižení: Stav po zlomenině stehenní kosti (krčku, diafýzy, epikondylu) léčené konzervativně i osteosyntézou a)
při dobré funkci, čemuž odpovídá zjištění a doložení zdravotního stavu ze zdravotní dokumentace,
zejména pak z propouštěcí zprávy chirurgického oddělení Vazební věznice Pankrác ze dne
15. 2. 2009, z níž posudková komise vycházela. Citovaná úprava pak přiřazuje takovým
postižením míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši 20–30 %. Posudková
komise stanovila míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti , jak bylo poznamenáno,
na 25 %, když – jak uvedla - samotný stav po zhojení stehenní kosti bez komplikací a poruchy
funkce by odpovídal dolní hranici rozmezí, resp. ponížení o 5 %, ale s přihlédnutím k osobnostní
poruše a chybějící kvalifikaci komise zvolila hodnocení nad dolní hranicí procentního rozmezí.
Stav po zlomenině stehenní kosti přitom byl rozhodující příčinou nepříznivého zdravotního stavu
stěžovatele. Pro vyšší hodnocení neshledala posudková komise podkladů. Nejde o stav uvedený
v písm. b) stejné položky a kapitoly vyhlášky, protože nebyla dokumentována deformita,
zkrácení, svalová atrofie nebo porucha motorické inervace končetiny.
Nejvyšší správní soud je toho názoru, že z posudku Posudkové komise MPSV v Brně
ze dne 18. 5. 2010 bylo možno vycházet jako ze stěžejního důkazu prokazujícího zdravotní stav
stěžovatele, neboť v kontextu ostatních zjištění pramenících z lékařské dokumentace vyplývá,
že jeho zdravotní stav v době rozhodnutí žalované neodpovídal plné (a stejně tak ani částečné)
invaliditě. Hodnocení Posudkové komise MPSV v Brně bylo založeno na funkčním hodnocení
zdravotního postižení stěžovatele k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí žalované, nikoliv
jen jeho formálním popisu, což je plně v souladu se zásadami posudkového hodnocení, jehož
cílem je zhodnotit dopad zdravotního postižení na schopnost soustavné výdělečné schopnosti
žadatele o důchodovou dávku, nikoliv pouze diagnostikovat jeho zdravotní stav. Stěžovatel
tedy nemá pravdu, pokud tvrdí, že krajský soud bral za stěžejní pouze výrok PK MPSV
a posudkové hodnocení posudkového lékaře OSSZ. Pro argumenty stěžovatele, že jeho zdravotní
stav nebyl posouzen správně, či byl posouzen neúplně, nelze najít oporu ve spisu, neboť
významnější zdravotní potíže nedokládá žádný ze stěžovatelových lékařských nálezů. Nejvyšší
správní soud je toho názoru, že za této situace krajský soud nepochybil, když již nepokládal
za potřebné a účelné vyžádat další posudek (ostatně i stěžovatel, resp. jeho zástupce, při jednání
krajského soudu námitky proti posudkovému hodnocení neuvedl), neboť obsah lékařské
dokumentace plně svědčil posudkovému závěru posudkové komise MPSV. Krajský soud v Brně
tedy vyhodnotil provedené důkazy správně a dovodil svůj závěr o nedůvodnosti žaloby
z posudkového závěru posudkové komise MPSV v kontextu celé spisové dokumentace. V řízení
bylo bezpečně ověřeno, že k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí žalované nebyl stěžovatel
plně invalidní.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadený
rozsudek Krajského soudu v Brně, ani řízení jemu předcházející, netrpí žádnou namítanou vadou,
a ani takovou vadou, pro kterou by Nejvyšší správní soud musel zrušit napadený rozsudek
ex offo (§109 odst. 2, 3 s. ř. s.). Kasační stížnost není důvodná, a proto ji Nejvyšší správní soud
zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud ještě poznamenává, že pokud je stěžovatel přesto přesvědčen,
že jeho současný zdravotní stav odpovídá plné invaliditě, může prostřednictvím nové žádosti
o důchodovou dávku dosáhnout nového posouzení svého aktuálního zdravotního stavu.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 1 a 2 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení, které mu příp. vznikly. Žalované nelze náklady řízení o kasační
stížnosti přiznat v souladu s ustanovením §60 odst. 2 s. ř. s.
Odměna ustanovenému zástupci stěžovatele, advokátu Mgr. Pavlu Pospíšilovi,
za zastupování v řízení o kasační stížnosti byla stanovena za jeden úkon právní služby a 500 K č
(podání kasační stížnosti podle ustanovení §11 odst. 1 písm. d) vyhl č. 177/1996 Sb.,
advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením §9 odst. 2 téže
vyhlášky), a dále byla přiznána náhrada hotových výdajů podle §13 odst. 3 téže vyhlášky
a 300 Kč, za jeden úkon. Zástupci stěžovatele tak bude vyplacena celková částka ve výši 800 Kč,
a to z účtu Nejvyššího správního soudu do 60ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. března 2011
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu